Experti: Groteskní diktátoři mají schopné aparáty, s Trumpem hrají o čas

Donald Trump může vstoupit do historie jako prezident, který z dlouholetých diktatur osvobodil obyvatele Venezuely, Kuby, Nikaraguy a také Íránu.

Amerikanista Jiří Pondělíček a politolog se zaměřením na Jižní Ameriku Jaroslav Bílek jsou ale v rozhovoru pro Seznam Zprávy k takovému vývoji skeptičtí. Podle nich jde Trumpovi především o ekonomické zájmy a pak je nutno brát v potaz odolnost výše uvedených diktatur.

„Zvykli jsme si na to, že diktátoři jsou často celkem groteskní figury, ale ty aparáty za nimi jsou velmi schopné,“ říká Bílek.

„Trump je hodně orientovaný na peníze a má pocit, že ekonomická prosperita vyřeší spoustu věcí, že byznys převálcuje historické křivdy nebo národnostní třenice,“ doplňuje Pondělíček.

Přinášíme první část rozhovoru s oběma odborníky, který se točí kolem Venezuely, motivů Donalda Trumpa a jeho nenadálé agresivní politiky směrem k Jižní Americe.

V prvním prezidentském období se zdálo, že Donaldu Trumpovi je nějaká Latinská Amerika ukradená. Proč najednou zaměřil svou pozornost na tento kontinent a chová se tak výbojně?

Pondělíček: Velkou roli hraje (ministr zahraničí USA) Marco Rubio, který se dokázal dostat do Trumpova vnitřního kruhu. O Rubiovi je dlouhodobě známo, že by si přál pád režimů na Kubě a ve Venezuele. A já si myslím, že dokázal Trumpa šikovně přesvědčit, že oba tyto režimy jsou nepřátelské a patří tak do americké strategie politické dominance. Využil také Trumpovu touhu vrátit Ameriku do 19. století, kdy tato země začala expandovat.

Myslíte, že tedy drogy a nelegální imigrace jsou jen zástupné problémy? Že Trumpovi vždy šlo hlavně o to vydělat peníze?

Pondělíček: Trump říká, že ilegální migraci zastavil. A je pravda, že počet zadržených na jižní hranici (s Mexikem) dramaticky klesl. Ona ta křivka byla klesající už za Joea Bidena, ale za Trumpa byl ten pokles radikální. Tím pádem vlastně není důvod pro invaze, pokud jsou schopni nelegální imigranty zadržovat na hranici. Co se týče drog, jasně, z Jižní a Střední Ameriky do Spojených států drogy míří. Je to problém, ten se ale vojensky nevyřeší.

Spousta expertů má za to, že drogy představují problém především v Kolumbii a Mexiku. Proč teda podle vás Trump udeřil na Venezuelu a nejde takhle tvrdě po kartelech v Mexiku nebo Kolumbii?

Bílek: Už řekl, že půjde. Každopádně si myslím, že Venezuela se přímo nabízela. Je to země, kde byl režim, který byl antagonistický k řadě amerických administrativ. A nezapomínejme, že Donald Trump má s Venezuelou nevyřízené účty z prvního období, kdy se jestřábi v jeho kabinetu neúspěšně pokoušeli vládu Nicoláse Madura svrhnout. Teď byl ten režim daleko slabší. A vedle toho zde určitě svou roli hraje i to, že ve Venezuele měly své zájmy Rusko, Čína a také Írán.

O co Trumpovi ve Venezuele jde? O demokracii moc nemluví. Myslíte si, že mu vyhovuje, že tam má silného vůdce, který se postará o to, aby tam americké firmy mohly nerušeně podnikat, těžit ropu? Navíc tvrdí, že by svobodné volby mohly být vypsány klidně až za tři roky…

Pondělíček: Myslím si, že to souvisí s jeho způsobem přemýšlení, který jsme viděli třeba i na Blízkém východě v rámci Abrahámovských dohod (smlouvy uzavřené během prvního Trumpova mandátu, které normalizovaly vztahy mezi Izraelem a několika arabskými státy, pozn. red.). Trump je hodně orientovaný na peníze a má pocit, že ekonomická prosperita vyřeší spoustu věcí. Že byznys převálcuje historické křivdy nebo národnostní třenice. A myslím si, že to je vlastně klíčem k pochopení jeho osobního přístupu k Venezuele. Skutečně se domnívá, že když se podaří postavit venezuelský ropný průmysl na nohy, tak nějaké politické otázky ztratí relevanci, anebo se to v určitém časovém horizontu samo vyřeší.

Pojďme se blíže podívat na Venezuelu. Zajímá mě mentální nastavení tamních revolucionářů chavistas, protože za posledních šest týdnů se zdá, že se v zemi událo více změn než za poslední desetiletí. Dočasná socialistická prezidentka Delcy Rodríguezová zprivatizovala ropný průmysl, propustila stovky politických vězňů, a dokonce ruší některé sociální programy pro chudé. Rozhodla se snad pro demokratizaci, nebo jen hraje o čas a čeká na to, až Trump zmizí z mezinárodní politické scény, a pak znovu utáhne šrouby?

Bílek: Ty změny rozhodně nepovedou k demokratizaci. Těm lidem nevěřím ani pozdrav, takže si myslím, že jim jde čistě o hraní na čas. Myslím si, že se spíše můžeme dostat do paradoxní situace, kdy liberalizace ekonomiky a rušení sankcí ze strany Spojených států mohou chavistas u moci vlastně udržet.

Protože se zlepší ekonomická situace země?

Bílek: Zlepší se ekonomika a budou mít víc peněz na to, aby vyživovali represivní aparát, potažmo si opět koupili nějaké voliče. A můžeme dojít k situaci, kdy se tady desítky let debatuje o tom, jak Spojené státy pomáhají bourat diktatury, a Donald Trump je přitom pomáhá utužovat. A pokud jde o pád režimu v Caracasu, tomu v tuhle chvíli nevěřím. Obávám se, že Trump udělá nějakou dohodu i s těmi castristy (kubánskými komunisty).

Že dojde k nějakým třeba personálním změnám, jako že odejde současný kubánský vůdce Miguel Díaz-Canel a nahradí ho někdo druhořadý. Třeba ministr, který dělal cestovní ruch, měl pod kontrolou turistické hotely. Ten by k tomu měl blízko. A najednou tu bude stejný režim, jen s jinými lidmi. Donald Trump a lidé kolem něj chtějí dělat byznys, chtějí vydělat prachy a takovýto scénář by vydávali za vítězství.

Jak ale sbližování Venezuely a USA mohou vydýchat radikální revolucionáři typu Diosdada Cabella, ministra vnitra, který plní roli jakéhosi buldoka režimu? Vždyť revoluce svou legitimitu v posledních 20 letech stavěla na antiamerikanismu a antiimperialismu. A teď tohoto „Velkého Satana“ zvou přímo k sobě domů…

Bílek: Když Američané dopadli Nicoláse Madura, Delcy Rodríguezová řekla, že operace má nádech tradiční sionistické konspirace. A pokud se nepletu, Izrael teď v Caracasu otevře ambasádu. Takže vidíme, že ideologie toho režimu je strašně ohebná – může se upravovat, jak je potřeba, všechno se dá zdůvodnit. A pokud jde o ty lidi jako Diosdado Cabello, z jeho dcery udělali ministryni cestovního ruchu, což mimochodem může být strašně důležitá pozice, pokud se bude liberalizovat ekonomika. Takže Cabellova rodina si finančně polepší. Diosdado Cabello rozhodně není hlupák, čímž chci říct, že chce přežít. A má čas – ví, že Trump dlouho u moci nebude.

Pondělíček: Možná přitom ani nemusí čekat ty zmíněné tři roky. Teď v listopadu budou v USA midterms (volby do Sněmovny reprezentantů a třetiny Senátu, pozn. red.) a je velice pravděpodobné, že (opoziční) demokraté budou mít většinu ve Sněmovně reprezentantů a mají docela slušnou šanci získat i Senát. Trump tak může být, jak se říká, chromý kačer.

Opravdu si myslíte, že bude chromý kačer, tedy prezident bez legislativní moci, i v oblasti zahraniční politiky? Vždyť se na Kongres příliš neohlíží a klidně vojensky na kdekoho udeří…

Pondělíček: To ano, ale potřebuje peníze. V tom spočívá dualita amerického systému, kdy je šéf exekutivy vrchním velitelem vojsk, ale je to Kongres, který vedle vyhlašování války především určuje, kolik peněz půjde na armádu. Teď je, myslím, hlavní důvod, proč Donald Trump ustoupil od použití síly proti Grónsku. V Kongresu mu prostě řekli, že takhle to nejde. A ve Sněmovně dokonce vznikl návrh zákona, který zakazuje vyčlenění peněz na případnou invazi do Grónska. Kongres má možnosti, jak Trumpa omezovat.

Vraťme se ještě k Venezuele. Trump tvrdí, že Delcy Rodríguezová skvěle spolupracuje, také ji ale varoval, že pokud nebude poslouchat, přistoupí k druhé vlně útoků. Odvážil by se toho?

Pondělíček: Je užitečnější, dokud může hrozba zůstat jenom hrozbou, protože všechna rizika spojená s vojenskou operací jsou teď daleko větší. Režim už ví, že je něco takového možné. V Caracasu si určitě taky analyzovali, kudy se tam Američané infiltrovali, jakým způsobem. Takže každá následná operace bude v tomhle smyslu náročnější.

I přesto, že bude v Caracasu fyzicky přítomná CIA a bude moci figury režimu takříkajíc sledovat?

Bílek: Republikánská senátorka z Floridy María Elvira Salazarová v jednom rozhovoru po Madurově zadržení řekla, že chtěli dopadnout i Diosdada Cabella, ale nemohli ho najít. Žije prý jako partyzán, spíš pokaždé na jiném místě, přes den moc nevychází ven, nevědí, v jaké lokalitě se pohybuje.

Jinak souhlasím, že další vojenská akce by byla těžší, protože by tam zase museli nakumulovat síly, pravděpodobně větší. Venezuela s tím už navíc může počítat. Nehledě na to, že jestli tam teď poteče víc peněz z prodeje ropy, bude mít režim víc peněz na to, aby si koupil loajalitu důležitých lidí.

A za další: Nevíme, jestli Delcy Rodríguezová bude hrát roli místního Gorbačova (poslední vůdce SSSR, který přistoupil k hospodářským a politickým reformám, pozn. red.), technicky vzato se tak může chovat. Oni vám do jisté míry lidé sežerou hodně. Nevíme ale, do jaké míry je to od ní jen marketing, pod čím vším je podepsána.

Každopádně šance, že se do podzimu něco zásadního semele, je strašně malá. Jak už jsem řekl, hrají o čas, a budou tedy spolupracovat s USA minimálně do midterms. Nepodceňujme je. Zvykli jsme si na to, že diktátoři jsou často celkem groteskní figury, ale aparáty za nimi jsou velmi schopné. Často jsou v zákulisí lidé, kteří studovali na Západě, mají ty nejlepší školy, jsou to ty nejlepší mozky ze své generace a těm všem jde o přežití a o peníze.