Recenze: Spielberg se vrátil k mimozemšťanům. Den odhalení je skvělý film

Ten film vás hned v první vteřině kopne do hlavy. Jako by se Steven Spielberg už úvodním záběrem z wrestlingového ringu – v němž figuruje spodek boty dopadající na kameru – pokoušel nekompromisně říci, že rozhodně nepatří do starého železa.

Očekávaná sci-fi novinka Den odhalení, kterou od čtvrtka promítají česká kina, vrhne diváky doprostřed akce a ti dlouho nemají tušení, co se okolo děje. Odborník na data a čísla Daniel Kellner má evidentně ve svém batohu enormně cenné informace, které chce vyměnit za unesenou přítelkyni. Kdo jsou jeho protivníci? Koho zastupují? A co je povahou oněch dat na hromadě flash disků?

Víme, že Spielberg se chtěl vrátit ke svému oblíbenému motivu: setkání s mimozemšťany. A nikoli s mimozemšťany, kteří nás hodlají vyhladit. Téma slavně zpracoval v Blízkých setkáních třetího druhu, trochu dobrodružněji a méně abstraktně ho zkoumal v E. T. Mimozemšťanovi. A nyní se pokouší o další „kontakt“ s nelidskými entitami. V mnoha ohledech opět pozoruhodný.

Spielberg se scenáristou Davidem Koeppem nás dlouho nechávají v naprosté nejistotě. Co a proč Daniel, kterého skvěle hraje Josh O’Connor, ukrývá? A proč náhle jedna lokální hlasatelka počasí získala schopnost hovořit různými jazyky – včetně podivného mlaskání, jež zjevně nepochází z této planety?

Den odhalení částečně připomíná staré paranoidní thrillery, v nichž jsou diváci podobně ztracení jako postavy na plátně. Spielberg se stálými spolupracovníky, kameramanem Januszem Kamińskim a autorem hudby Johnem Williamsem, opět mistrně vyprávějí, udržují neustálé napětí přepínáním mezi třemi dějovými liniemi, jen velmi pozvolna odhalují nové informace.

V jedné linii Colin Firth coby Noah Scanlon pátrá po Danielovi a jeho spolupracovnících, v další se hlasatelka Margaret v magnetizujícím podání Emily Blunt snaží řídit svým nově nabitým instinktem. Sama neví, co a proč právě dělá.

Tvůrci umí každou scénu okořenit drobným všednodenním detailem, snímek se neustále odehrává „tady a teď“, přičemž s každým dalším momentem je zřejmé, že nepůjde jen o jakousi konspirační podívanou o tom, jak mimozemšťané už dávno přistáli na Zemi.

Je zvláštní paradox, že právě Spielbergovy snímky s vědeckofantastickými prvky jsou v poslední době těmi jedinými, co se odehrávají v přítomnosti. Naposledy byl do dneška zasazený jeho sci-fi opus Válka světů z roku 2005. Tehdy šlo o uhrančivou, enormně skličující, až hororově laděnou, přitom silně realistickou podívanou, kde bytosti z jiné planety představují otevřenou hrozbu. Přitom šlo také o kritiku současného světa.

Nyní Spielberg natočil snímek, který o mimozemšťanech vypráví z dosti jiné perspektivy. Nejsou to jen entity schopné nás porazit či poučit, ale také entity, jimž se podařilo nás pitvat a ovládnout.

Den odhalení je skvělý film právě proto, jak o tom vypráví. Do značné míry mimoděk, nehodnotí, nesoudí, spíše nechává události na postavy dopadat a sleduje, jaký ten dopad je. Autoři nečekaně mísí paranoidní thriller s humanistickou pohádkou, přičemž to spojení až překvapivě funguje.

Držitel tří Oscarů suverénně využívá osvědčené hollywoodské postupy, vlastní charakteristické postupy i moderní filmařinu, spoléhající na drony a rychlý střih. Dovede budovat napětí během několika automobilových honiček až neuvěřitelným způsobem, stejně jako vyvolávat úžas při scénách, kreativně pracujících s přítomností mimozemských technologií. Jindy si pohrává s postupy režiséra Alfreda Hitchcocka, s lehkostí skládá poctu tomuto mistrovi napětí.

Občas sice Spielbergovi podráží nohy trochu nedotažené digitální triky, ale snímek obsahuje tolik podnětných momentů, že nad vypelichanou počítačovou liškou lze mávnout rukou.

Den odhalení mluví především o potřebě empatie. Neustálé dějové odbočky a zákruty nesměřují k beznaději, nýbrž k události, která má v sobě zvláštní, až naivní sílu. A lze pochopit, že závěr snímku bude podroben kritice, že jde o dílo starých tvůrců, kteří nechápou svět moderních médií a bizarně vzývají sílu televize.

Jenže Spielberg nevěří v přesvědčivost audiovizuálních archivů či lokálního vysílání bezdůvodně. Pokouší se vytvořit podmínky, kdy do nekonečného proudu informací současného světa vstoupí událost, která se vymyká. Sdílený zážitek, jenž může změnit přesvědčení davů.

Kombinace pozemního vysílání a mimozemských sil vytváří jedinečný okamžik s parametry zázraku – jako by se náhle celý svět ztišil, informační šum všude okolo se zklidnil a všichni sledovali to jediné, co je v předvečer blížící se třetí světové války důležité. Právě proto, že Spielberg má stále schopnost zachytit jedinečnost podobné chvilky, dojemně, přitom bez přehnaného patosu, jde o zásadní, jakkoli třeba naivní gesto.

Když se v roce 1938 vysílala rozhlasová verze románu H. G. Wellse Válka světů, šlo o tak autentický zážitek, že mnozí posluchači začali panikařit. Domnívali se, že došlo k reálnému útoku Marťanů.

Spielberg se po takřka sto letech pokouší o jakousi maximálně vlídnou antitezi. Chce vidět potenciální sílu a důležitost médií v krizových situacích, hrdiny svého intenzivního thrilleru vede k nečekanému smíření, které ovšem není žádným hollywoodsky pohádkovým koncem, ale zcela promyšlenou volbou.

Lze se pozastavit nad některými nedotaženostmi Koeppova scénáře, který občas obětuje logiku v zájmu napětí. Podstatné ale je, že se Steven Spielberg opět dokázal vrátit se sci-fi, které dovede promlouvat o dnešku nezvyklým způsobem.

O tom, kdo letos natočil nejnapínavější akční scénu na jedoucím vlaku, je nejspíš jasno. Ale Spielbergova novinka není zdaleka silná jen v jednotlivých, pečlivě vystavěných scénách.

Den odhalení je výtečným filmem právě proto, že nakonec věří v dobro. Zní to banálně. A cyniky možná Spielberg nepřesvědčí. Ale jeho um nechávat postavy pozvolna propadat něčemu, co nás přesahuje, činí ze Dne odhalení jedno z nejinspirativnějších sci-fi poslední doby.