Recenze: Když se člověk spojí s kusem šutru. Sci-fi film s Goslingem pobaví

Ryland Grace se probudí. A zjistí, že má hned několik problémů. Neví, kdo je, nefunguje mu tělo a netuší, kde se ocitl. Hrdina nového sci-fi filmu Spasitel, který tento čtvrtek začala promítat kina, následně vypadne z futuristické kóje zjevně v nějaké kosmické lodi. Jak pozvolna začíná ovládat své končetiny i paměť, zjišťuje, že nemá za úkol nic menšího než zachránit Zemi.

Spasitel vznikl podle knižní předlohy současného amerického spisovatele Andyho Weira. A tudíž byl dopředu očekávaný, neboť podle prózy stejného autora Ridley Scott v roce 2015 natočil povedený sci-fi thriller Marťan. V něm Matt Damon předváděl, k čemu se mohou hodit znalosti botaniky, když se člověk po nehodě ocitne sám na povrchu nehostinného vesmírného tělesa. Oba snímky adaptoval scenárista Drew Goddard.

Také Spasitel je v jádru vědecká sci-fi, jejíž hrdina řeší problémy především racionální cestou. Ryan Gosling v roli středoškolského učitele Grace musí zjistit, jak zabránit tajemným částicím, aby dál požíraly hvězdy včetně Slunce. Četné retrospektivy ukazují, kterak se v této situaci ocitl právě on. Mezitím se ale protagonista mnoho světelných let daleko od Země potýká se spoustou potíží – včetně toho, že se na místě objeví vědecký kolega z jiné planety, který vypadá jako několik šutrů spojených k sobě do pseudohumanoidní podoby.

Zatímco Marťan byl v jádru realistický thriller o přežití, Spasitel chce být mimo jiné hloubavou sci-fi v duchu 2001: Vesmírné odysey či Interstellaru. Přitom je to ale také „kámošský“ film o dvou vědcích, mezi nimiž vzniká silné pouto. A právě tady se snímek poněkud štěpí.

I Marťan obsahoval odlehčené pasáže, výborná byla třeba protagonistova snaha pěstovat na Marsu brambory. Jenže tvůrci Spasitele Phil Lord a Christopher Miller mísí komediální eskapády s napětím a jakousi až osudovou atmosférou potenciálního zániku života na Zemi poněkud nesourodě.

Jako by bylo cítit, že jediné hrané filmy, které má tato tvůrčí dvojice za sebou, jsou komedie Jump Street 21 a 22 Jump Street, tedy akční komedie o dvou zcela protikladných policistech, jež se nebojí excesů.

Ne snad, že by se hrdinové Spasitele také museli potýkat s drogovými večírky či skutečností, že někomu ustřelili penis. Přesto se tu kontakt s mimozemskou rasou až příliš vděčně proměňuje v situace typu „našel jsem si super kámoše, kterému dokonce můžu vybrat hlas, jímž budou jeho drkotavé zvuky přeložené do angličtiny“.

Spasitel je v jednotlivostech působivá sci-fi, ale soudržnou atmosféru se mu zcela budovat nedaří. Občas jsou tu obrazy, které mají co nejvíce evokovat střet s jinakostí, s tajemnem, místy, kam se lidé doposud nevypravili. O chvilku později přichází další porce meziplanetárního klábosení.

Výsledný dojem je takový, jako by autoři chtěli do drahého velkorozpočtového filmu nacpat pro každého něco. Jenže z jednotlivých ingrediencí nevznikl úplně funkční celek.

Marťan dokázal neustále držet diváka v napětí, bylo jasné, co se právě děje, jak náročný úkol před sebou hrdina má. Spasitel představuje v mnoha momentech pravý opak. Grace například v jedné chvíli propadá zoufalství, že vše je ztraceno, načež doslova o několik vteřin později nachází řešení problému. Jako by autoři nestáli o to, zkusit divákům ukázat proces bádání jako něco podnětného či napínavého.

Podobně tvůrci trochu promarnili téma střetu s jinou formou života. Původní nápad je skvělý, mimozemšťan tu není ani nepřítelem, ani nadřazenou bytostí, ale jde o kolegu vědce. Ten má sice zcela jinak biochemicky uspořádané tělo než člověk, ale s pozemšťanem sdílí totožný cíl.

Jejich sbližování sice občas umí pozoruhodně ukazovat, jak odlišní jsou to tvorové – už tím, že nemohou pobývat ve stejné atmosféře. Jenže jinak se hodně společných scén podřizuje tomu, jak si dvojice společně užívá i v těžké situaci, kdy jde o čas, zdroje ubývají a výzkumnou práci komplikují různé typy nehod.

Ryan Gosling hraje potřebně charismatického hrdinu, který navzdory rozličným klopýtnutím táhne snímek kupředu. A obecně je dobře, že vznikají vysokorozpočtová sci-fi, jejichž hrdiny jsou jako v tomto případě botanici či molekulární biologové. Jen škoda, že jinak poměrně ambiciózní dílo musí být zabalené do tak roztomilého hávu.

Spasitel na jedné straně chce podrývat některá klišé. Jeho lidský hrdina je vlastně poražený, nechtěl zachraňovat svět, neboť k tomu neměl odvahu.

Nakonec však jde v jádru o dojemný idealistický počin o tom, že když jde o přežití lidstva, spojí se nejen planeta, ale také člověk s kusem šutru, pojmenuje ho Rocky a všechno bude v pohodě.

Spasitel není nový Interstellar, byť ho někteří přirovnávají k vesmírnému opusu od Christophera Nolana. Spíše je to celkem zábavná i napínavá, v podstatě takřka rodinná sci-fi. Jen navzdory originálním nápadům působí spíše zapomenutelně. Nová vesmírná klasika z ní nebude.