Článek
Název voleb – midterms – odkazuje na skutečnost, že se hlasování koná v polovině volebního období prezidenta. Dnes Američané začínají volit celou Sněmovnu reprezentantů a třetinu Senátu. Zásadní je nejen pro obě strany – demokraty a republikány – ale v neposlední řadě právě pro prezidenta, kterému nové složení obou komor může zbytek funkčního období usnadnit, nebo naopak významně zkomplikovat.
V obou komorách dnes drží většinu republikáni, ale historie stojí proti nim - strana, z níž vzešel aktuální prezident, totiž v polovině jeho funkčního období s takřka železnou pravidelností prohrává.
Od roku 1994 přišel každý prezident, jehož strana ovládala obě komory Kongresu, v midterms nejméně o jednu z nich. Jedinou výjimkou byl George W. Bush v roce 2002.
„Šlo ale o specifickou situaci po útocích 11. září,“ připomíná pro Seznam Zprávy amerikanista Jan Beneš z Filozofické fakulty Ostravské univerzity. „Ale ve volbách 2006 už v kontextu války v Iráku republikáni drtivě prohráli,“ dodává.
Prezidentský úřad a obě komory v rukou jedné strany se proto od 80. let sejdou zpravidla jen na dva roky. Bill Clinton, Barack Obama, Donald Trump i Joe Biden začínali s většinou v obou komorách, ale po svých prvních midterms aspoň o jednu přišli. Celé čtyřleté období bez přerušení naposledy vládl s oběma komorami Jimmy Carter na konci 70. let.
Proč se to ale děje? „V rámci prezidentské kampaně budoucí prezident slíbí spoustu věcí, které se ale nepodaří úplně naplnit. Část zklamaných prezidentových voličů pak k midterms nepřijde. Naopak voliči ze strany, která prezidentskou volbu prohrála, jsou zpravidla více motivováni k volbám přijít,“ říká Kryštof Kozák, amerikanista z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Podobný vývoj se očekává i letos, minimálně ve Sněmovně. Trump čelí extrémně nízké popularitě - podle Reuters jeho politiku neschvaluje 66 % Američanů.
Za co by voliči mohli trestat Trumpa? „V jeho případě existuje spousta nesplněných předvolebních slibů, na které demokraté poukazují – ať už je to válka s Íránem, cena benzinu či plné zveřejnění tzv. Epsteinových spisů,“ vysvětluje Kozák.
Bojuje se o Senát i Sněmovnu
Volí se do obou komor Kongresu Spojených států – nejvyššího zákonodárného orgánu. Ten se skládá, jak už bylo zmíněno ze dvou komor – Senátu (horní komora) a Sněmovny reprezentantů (dolní komora).
Ve Sněmovně zasedá 435 poslanců. Republikáni začínali současné volební období s 220 křesly, což je jen o dvě víc, než je potřeba k většině. Tak těsné rozložení sil Sněmovna neměla od roku 1931. Ještě před třiceti lety přitom byla demokratickou baštou: demokraté ji ovládali nepřetržitě 40 let až do midterms 1994.
Nyní by demokraté mohli podle odhadu NBC (k 26. říjnu 2026) získat až 238 křesel, tedy o 20 navíc, než je potřeba pro většinu.
Ani pokud demokraté získají Sněmovnu či Senát, jim to automaticky nezajistí možnost prosazovat legislativu. K tomu totiž musí spolupracovat všechny tři součásti systému (tedy včetně prezidentského úřadu).
„Pro demokraty by ovšem získání většiny v Senátu představovalo důležitý politický úspěch,“ podotýká Jana Sehnálková, amerikanistka z Katedry severoamerických studií Univerzity Karlovy.
„Zisk opozice by nutně neměl znamenat omezování prezidenta, ale spíše jeho kontrolu a ideálně vytvoření funkčního vztahu vedoucího ke konsenzu. Takhle to ale v americké politice už nějakou dobu nefunguje, obě strany spolu příliš nespolupracují a vlastně ani nevím, jestli o to má současný prezident zájem,“ popisuje Beneš. „Opoziční většina při absenci ochoty ke kompromisu tedy znamená zablokovaný Kongres, nemožnost prosadit agendu prezidenta ani opozice.“
Ve Sněmovně je nejdůležitější pravomocí schvalování rozpočtu. „Pokud bude ovládána demokraty, tak lze čekat vyhrocený souboj o financování federální vlády včetně možnosti tzv. shutdownu, tj. rozpočtového provizoria,“ říká Kozák.
Senát má jen 100 členů, takže tu každé křeslo „váží“ víc. Republikáni jich dnes drží 53. Senát se volí podobně jako ten český: každé dva roky se obmění třetina. Letos se rozhoduje o 35 křeslech. Podle Cook Political Report (k 26. říjnu) je 11 z nich bezpečných, nebo velmi pravděpodobných pro demokraty, 14 pro republikány a 10 vyrovnaných.
„Demokraté nyní disponují 47 hlasy včetně dvou nezávislých senátorů a pro získání většiny potřebují čistý zisk nejméně čtyř křesel. Aktuální volební analýzy připouštějí zisk několika dalších mandátů, nejoptimističtější odhady ukazují, že by demokraté mohli hypoteticky dosáhnout maximálně na 56 křesel,“ vypočítává Sehnálková.
Nejdůležitější pravomocí Senátu je podle Kozáka v praxi schvalování navržených kandidátů do klíčových vládních pozic i kandidátů na soudce Nejvyššího soudu USA.
Ani velká převaha ale nedává neomezenou moc. Například zmíněných 56 křesel by demokratům nestačilo na 60 hlasů potřebných k prolomení obstrukce, takzvaného filibusteru, natož na 67 hlasů k přehlasování prezidentova veta. Podobné je to s impeachmentem, tedy potenciálním odvoláním prezidenta: Sněmovna ho může zahájit prostou většinou, ke schválení by ale Senát potřeboval dvě třetiny přítomných senátorů.
Dalším důležitým aspektem midterms je, že strana s většinou v komoře ovládá i její výbory. „To by umožnilo určovat legislativní agendu, blokovat prezidentovy nominace a také případně vyšetřovat postupy administrativy. V případě tzv. rozdělené vlády se ze schvalování rozpočtu může stát tvrdý boj a s vyšší mírou by opět hrozily tzv. shutdowny (uzavření federální vlády),“ říká Sehnálková.
Kromě výborů by se dalo ve Sněmovně očekávat i poměrně rychlé vytvoření vyšetřovacích komisí, které se podle Beneše budou týkat jak prezidenta, tak jeho nejbližších spolupracovníků.
Výsledek bude důležitý i pro Evropu. „U pomoci Ukrajině je důležité, nakolik posílí, nebo naopak oslabí ti nejloajálnější příznivci MAGA, kteří stojí pevně za Donaldem Trumpem, i když se staví na stranu Ruska. V Kongresu je i řada republikánů, kteří jsou k Rusku dlouhodobě kritičtí a bude důležité, jestli si svoje křesla zachovají. Obdobně je to i ve vztahu k NATO, řada republikánů má k NATO pozitivnější přístup než Trump samotný a bude důležité, zda svoje pozice obhájí,“ říká Kozák.
Překreslování obvodů a rekordní odchody
Hranice volebních obvodů do Sněmovny si určují státy a obě strany je odjakživa kreslí ve svůj prospěch. Této taktice se říká gerrymandering.
Obvykle se ale překreslují jednou za deset let, po sčítání lidu. Letos republikánské státy na Trumpův popud, v čele s Texasem, překreslily obvody uprostřed dekády. Demokraté odpověděli stejně, konkrétně v Kalifornii.
Kongres se letos výrazně obmění. Kdo už v Kongresu sedí, má velkou výhodu: obhajující ve Sněmovně obvykle vyhrávají až v 90 procentech případů. Letos ale řada z nich končí dobrovolně. Podle Pew Research Center celkem odchází 74 poslanců (42 republikánů a 32 demokratů), to je nejvíc od roku 1992. „Do politického důchodu odcházejí matadoři Kongresu, například Nancy Pelosiová, která ve Sněmovně sedí téměř 40 let,“ podotýká Sehnálková.
„Jedním z často zmiňovaných faktorů je zhrubnutí politiky, tedy výhrůžky politikům ze strany voličů, ale i prezidenta. Ten tlak je zkrátka pro mnohé neúnosný,“ upozorňuje Beneš. Podle Sehnálkové vnímají i někteří členové Kongresu politiku jako toxickou: „Někteří jako důvod svého rozhodnutí přímo uvádějí nárůst výhrůžek a politického násilí.“
Důvodem je i hluboká polarizace americké politiky – podle Sehnálkové se stávající členové kongresu rozhodli přesunout na místa, kde mohou spíše něco prosadit – třeba do křesel guvernérů.
Velké obměně přispívají i úmrtí. Demokratům za poslední dva roky zemřelo několik kongresmanů, republikánům senátor i kongresmani. „Republikánská většina se v některých momentech povážlivě ztenčila,“ dodává Beneš.
Část poslanců také prohrála v primárkách. Podle Kozáka to Kongres ještě víc rozdělí. „U republikánů jsou to zejména ti, kteří úplně nesouhlasí s politikou Donalda Trumpa a byli v primárkách poraženi MAGA loajalisty. U demokratů také odcházejí lidé, kteří prohráli primárky s mladšími a progresivnějšími kandidáty. Budoucí Kongres tak podle všeho bude ještě polarizovanější,“ říká.
Kde bude souboj nejdivočejší?
Ve Sněmovně je podle Kozáka těsných obvodů celá řada, protože se volí všech 435 poslanců. Podle Cook Political Report se aspoň mírně kloní na stranu demokratů 220 obvodů, na stranu republikánů 198 a 17 je vyrovnaných.
Sehnálková doporučuje sledovat státy, kam teď na předvolební mítinky jezdí sám Trump: Michigan, Severní Karolínu, Georgii a Pensylvánii.
Klíčové souboje o Senát čeká Kozák v Michiganu, Texasu a Ohiu – tedy ve státech, kde Trump před dvěma lety vyhrál, ale jeho podpora tam výrazně klesla – a také v Maine. Beneš k nim přidává ještě Iowu a Georgii.
Kdy bude rozhodnuto?
Volební místnosti se zavírají v noci z úterý na středu středoevropského času. „Ve středu dopoledne by mohlo být v mnoha soubojích rozhodnuto, ale počítat se budou hlasy odeslané poštou, možná dojde k protestům, stížnostem a přepočtům. Ale doufám, že nejpozději o víkendu bude o všem jasno,“ říká Beneš.
Kozák čeká, že nepříznivé výsledky bude Trumpova administrativa napadat u soudů, zejména v těsných soubojích. Za nejčernější scénář považuje, že by Trump výsledky neuznal.
„Pokusí se za pomoci FBI i ministerstva volby zpochybnit a tím oddálit ustavení nového Kongresu. Jak ukazuje zážitek z 6. ledna 2021, Trump a jeho poradci udělají všechno, aby se udrželi u moci co nejdéle,“ odhaduje Kozák. „Pravděpodobně pak Američany čekají demonstrace i protidemonstrace a můžeme jen doufat, že nepřerostou v něco závažnějšího, například vyhlášení výjimečného stavu,“ dodává.
Ať už volby dopadnou jakkoliv, rozhodnou o tom, jak bude vypadat zbytek Trumpova mandátu. Pokud republikáni většinu udrží, bude mít prezident dva roky na prosazení své agendy.
Pokud převahu ztratí, čeká Washington s velkou pravděpodobností dva roky sporů o rozpočet, vyšetřování a blokování.
