Článek
„Toto jsou nejdůležitější volby v historii USA,“ shodují se vzácně prezident Donald Trump i jeho odpůrci. Odpovídají tomu i rekordní útraty za kampaně a vysoký zájem o hlasování s předstihem, například poštou.
V tzv. „midterms“ (volbách uprostřed volebního období) se sice nevybírá americký prezident – což je v USA šéf vlády –, ale přesto mají velký dopad na americkou politiku. Trump volebním vítězstvím v roce 2024 získal nejen prezidentství, ale jeho republikáni ovládli kromě Sněmovny reprezentantů i Senát. Demokratická strana jde ale nyní do voleb s výrazným náskokem, alespoň podle předvolebních průzkumů.
Jenže průzkumy se v minulosti mýlily a lidé v nich také často hledají něco, co nabídnout ani nemůžou. V USA se totiž nekonají jedny volby, ale více než čtyři stovky samostatných hlasování. Po celých státech se volí 435 zastupitelů do Sněmovny reprezentantů a v některých státech navíc i 35 senátorů do stočlenného Senátu.
Jak může dopadnout přetahovaná o Senát
Bitva o senátorská křesla je ta těsnější – a tedy ostřeji sledovanější – část probíhajících voleb. Demokraté potřebují vyhrát „jen“ 17 z 35 na to, aby horní komoru Kongresu otočili a získali v ní většinu. Potřebují na to 51 senátorů, protože v případě remízy rozhoduje hlasování viceprezident.
Senátní volby jsou poměrně zhusta pokryty předvolebními výzkumy, v USA je kolem toho postavená celá mašinérie: desítky agentur, institucí, univerzit a médií dělají samotné průzkumy, obvykle po telefonu, osobně nebo přes internet. Z těch následně čerpají nejen média nebo samotné volební štáby, ale i různé agregátory a statistické modely, například ten od analytika Nata Silvera.
„Letošní průzkumy ukazují, že demokraté Senát vyhrají, možná i dost přesvědčivě,“ domnívá se Silver. „Průzkumy se ale mohou mýlit, nebo mohou špatně určit státy, které změní barvu,“ připomíná.
Pro představu o celkovém výsledku ale nakonec není až tak podstatné, které státy jak dopadnou. Důležitější – alespoň z vnějšího pohledu – jsou celková čísla senátorů za demokraty a republikány (a případně nezávislé kandidáty). Jedním ze způsobů, jak odhadnout celkový výsledek, je metoda simulace.
Vezměme Texas, kde má demokratický kandidát James Talarico v průměru o 3,7 procentního bodu víc. Do jeho náskoku započítáme chybu, kterou průzkumy měly v minulých volbách. A pak uděláme něco neintuitivního: souboj si náhodně nasimulujeme, třeba desetkrát. V rámci našeho rozsahu pravděpodobností vyhraje Talarico v osmi simulacích z deseti. Podobnou simulaci uděláme naráz ve všech 35 soubojích o senátorské křeslo. Když to zopakujeme sto tisíckrát, získáme dobrý přehled o tom, jaké jsou možné – ba dokonce pravděpodobné – výsledky. Není to predikce, ale spíše ilustrace potenciálních rozložení. Nejčastěji zastoupené budou ty možnosti, ke kterým vede více cest.
Podívejte se na interaktivní přehled výsledků ilustrativní simulace. Přepnout můžete mezi třemi variantami rozptylu a typu chyb. V naší ilustraci demokraté získají většinu v Senátu v 80 nebo více případech ze sta:
Podstatné je, že při simulaci může být část chyby společná všem. Tak tomu bylo například ve volbách v roce 2024, kdy byl směr chyby průzkumů stejný skoro ve všech amerických státech. Průzkumy nadhodnocovaly výsledky demokratů v průměru o 2,7 %.
Naopak v minulých midterms mířily odchylky oběma směry. Naše simulace umožňuje zvolit oba extrémy, případně kompromis „něco mezi“. Ilustrace nicméně nepředjímá směr odchylky a vychází z aktuálních průměrů. Různé prognostiky právě zde aplikují své „tajné koření“ a různým způsobem se pokoušejí odhadnout, zda bude letos odchylka směřovat tím, či oním směrem.
Proč se průzkumy pletou stejným směrem
Předvolební průzkumy pocházejí z konzervativních, liberálních i nezávislých dílen. Na první pohled by se mohlo zdát, že konkurenční agentury nemají žádný důvod chybovat stejným směrem, pokud nejsou nějak „cinknuté“. Ve skutečnosti ale agentury čelí podobným problémům, což často znamená i podobnou odchylku. Skutečná chyba průzkumu je historicky přibližně dvojnásobná oproti té, kterou průzkumy udávají.
Agentury volají nebo jinak oslovují vzorek voličů. Pokud je nějaká skupina voličů, která není ochotna odpovídat, bude nedostatečně reprezentovaná u všech agentur.
Protože některé skupiny jsou ve vzorku nedostatečně reprezentovány, agentury výsledky dopočítávají, aby byl vzorek reprezentativní. Tento přepočet může být paradoxně dalším zdrojem chyb, a tato chyba bude často podobná.
Někdy je systémová odchylka podobná jen v rámci daného státu. Jindy jsou výsledky jedné strany podceňovány napříč celou zemí. To byl třeba příklad roku 2020, kdy volební průzkumy výrazně nadhodnotily výsledky demokratů. Naopak v roce 2022 předvolební průzkumy mírně chybovaly ve prospěch republikánů.
Sněmovna téměř jistá?
Pokud u Senátu panuje určitá nejistota ohledně toho, zda se jej demokratům podaří otočit, u Sněmovny se to bere téměř jako jistá věc. Průzkumy jednoznačně favorizují demokraty. Z oněch 435 křesel jim na získání většiny stačí 218 křesel, ale podle odhadů by mohli pomýšlet i na 230 a více.
Téměř žádný scénář nepředpokládá vítězství republikánů ve Sněmovně reprezentantů: v 95 % simulací získali Sněmovnu demokraté.
Simulaci do Sněmovny porovnáváme s chybovostí průzkumů z let 2018 až 2022. U voleb do Sněmovny jsme si usnadnili práci a simulovali pouze 146 obvodů, u kterých není výsledek „předem jasný“. V hluboce republikánských i tradičně demokratických obvodech se neočekávají žádné změny. Tam, kde se predikce neshodnou, vychází naše ilustrace z posledních průzkumů. Opět samozřejmě platí, že jde o ilustraci toho, jaké rozložení lze očekávat, nikoli o predikci.
Jediná naděje republikánů na udržení Sněmovny a Senátu spočívá v tom, že by se průzkumy letos výrazně pletly – a to ještě výrazněji než v roce 2016, kdy se prezidentského úřadu poprvé ujal překvapivý vítěz Donald Trump. Ten dokázal aktivovat a přivést do hlasovacích místností voliče, které výzkumy nedokázaly podchytit. A Trump doufá, že se mu něco takového podaří zopakovat. Proto ostatně svým voličům opakuje: „Předstírejte, prosím, jako kdybych byl na kandidátce já sám.“
Volby bez Trumpa o Trumpovi
V prezidentských volbách, ve kterých byl na kandidátce Donald Trump, byly zatím pokaždé jeho hlasy – potažmo hlasy republikánských voličů – podceněny. Například v roce 2024 to vedlo k mylnému předpokladu, že Trump a Harrisová si mezi sebe rozdělí státy, ve kterých byli podle průzkumů jejich šance vyrovnané (tzv. swing states). Ve skutečnosti Trump vyhrál ve všech z nich. Nate Silver to tehdy ve své simulaci správně zachytil právě díky tomu, že simulace počítala s možností společné chyby: „Protože jsou chyby průzkumů mezi státy silně provázané a protože Trump vedl v pěti ze sedmi klíčových států, bylo jeho vítězství ve všech nejčastějším scénářem. Objevilo se ve 20 % simulací.“
Silver tehdy nedokázal s jistotou předpovědět, kdo volby vyhraje, ale správně spočítal, že pokud vyhraje Trump, tak to skoro určitě bude napříč všemi swing states.
Budou letošní volby jako v roce 2024 (kde chyba mířila jedním směrem), nebo spíše jako ty v roce 2022, kdy chyby směřovaly tak i onak? To je pro analytiky jednou z neznámých těchto voleb. „Takovou nejistotu dostanete, když jsou všechny duely těsné a chyba průzkumů na ně může působit současně,“ vysvětluje analytik Elliott Morris z agregátoru FiftyPlusOne. „Říká se, že uprostřed volebního období jsou volby jakýmsi referendem o straně, která je momentálně u moci, tedy jak jsou spokojeni se současným prezidentem.“
Pokud by to tak bylo, tak to není pro republikány dobrá zpráva, protože Trump je momentálně poblíž svého minima (38 %), zatímco v lednu 2025 začínal své druhé prezidentské období na 52% maximu.
Podobným směrem se za poslední dva roky vyvíjely i předvolební průzkumy. Když si tedy naši simulaci promítneme podle toho, jak se výzkumy vyvíjely v čase, zjistíme, že šance demokratů na ovládnutí obou komor Kongresu jsou vysoké (v grafu vývoj od srpna 2026).
Ale pozor na častou chybu. Graf výše uvádí procento scénářů ve prospěch dané strany, nikoli podíl hlasů dané strany. Volby budou naopak i letos na mnoha místech velmi těsné.
Predikce sice mluví o „modré vlně“ a jasném vítězství demokratů, ale i ostřílení volební analytici si nechávají rezervu pro případy, kdy by se průzkumy zase sekly: „Příznivci prezidenta Trumpa obvykle méně odpovídají na otázky průzkumníků, a to zvyšuje šanci, že se průzkum zmýlí,“ připomíná Nate Cohn z New York Times. Musela by to ale být větší systematická chyba než v roce 2016 nebo 2020.
Trump, který republikánům zajistil dvě poměrně nečekaná vítězství v letech 2016 a 2024, je ale pro svou stranu letos spíše přítěží. Uvědomují si to i republikáni: „Ve volbách prezidentův postup nahrává demokratům a mohlo by jim to přihrát Sněmovnu,“ varoval už v květnu republikánský stratég Karl Rove. V září to zopakoval: „Čím více dělá Trump z voleb referendum o sobě, tím více nahrává druhé straně.“
