Babišova „emigračka“: Strýc prchl do Kanady jako bývalý příslušník gestapa

Andrej Babiš nese rodinné tajemství, které před veřejností sám nakousl, ale nikdy nedopověděl. Říkal, že jeho rodina čelila komunistické perzekuci, protože teta odešla do Kanady. O co šlo, se blíže nevědělo, až nyní to objasnili historici.

V časopise Ústavu pro studium totalitních režimů právě vyšla obsáhlá studie s názvem „Poslední gestapák?“. Popisuje životní příběh Willibalda Otto Erzena a jeho ženy Violy.

Ženino příjmení za svobodna se v článku vypisuje jen iniciálou B. Seznam Zprávy v německém Bundesarchivu dohledaly, že její celé jméno znělo Viola Babišová. A právě ona byla starší sestrou Babišova otce Štefana: Teta, která odešla do Kanady. A Willibald Otto Erzen byl Babišův strýc.

Andrej Babiš říká, že s touto částí rodiny neměl nic společného. „Nikdy jsem je neviděl, žádný kontakt jsem s nimi neměl a jméno Willibald jsem dokonce ani neslyšel,“ uvedl na dotaz Seznam Zpráv.

Na další otázky už neodpověděl. Přitom příběh uprchlé tety přinesl už dříve do veřejného prostoru on sám.

Podle článku v časopise Paměť a dějiny, který zkoumal životní příběh „nejdéle žijícího gestapáka“ působícího v českých zemích, jímž Willibald Otto Erzen byl, se premiérův strýc stal příslušníkem SS a gestapa už před sňatkem s Violou Babišovou.

Do služeb SS vstoupil ve Vídni s číslem 223 004, a to do 1. roty I. praporu 11. SS-Standarte 3. 18. října  téhož roku se pak stal členem NSDAP pod stranickým číslem 1 305 062.4. 

V SS sloužil v pluku „Der Führer“. „Jednalo se o nacisty, kteří do Německa uprchli po červnu 1933 po zákazu NSDAP v Rakousku. Jednotka byla nasazena při okupaci českého pohraničí v říjnu 1938 i vnitrozemí v březnu 1939,“ vysvětluje autor studie Jan Zumr.

Závazek u SS vypršel Willibaldovi Erzenovi v lednu 1939, ale své předchozí profesi číšníka se už nevěnoval a nastoupil do gestapa na pozici kriminálního asistenta, čekatele v přípravné službě.

Z osobního spisu Willibalda Otto Erzena vyplývá, že nebyl příliš bystrý. Nesložil kriminalistické zkoušky a v gestapu sloužil na úřední pozici nejprve ve Zlíně a pak zakotvil v Brně. V NSDAP zůstal řadovým členem a v SS dosáhl poddůstojnické hodnosti SS–Oberscharführer, která představovala ekvivalent jeho úřední hodnosti u policie.

Kdy se Willibald Otto Erzen seznámil s tetou Andreje Babiše, není podle autora studie jasné. O sňatek s ní však požádal v roce 1940. Tedy úředně – jako příslušníkovi SS a gestapa ho totiž musel schválit přímo nacistický ministr vnitra Heinrich Himmler.

Předtím snoubenci absolvovali lékařské prohlídky, zda jsou árijského původu, k žádosti dodali i doporučení od ctihodných občanů Říše a členů NSDAP. „Od té doby, co je znám, se vždy ukazují, pokud jde o hájení německého stanoviska, jako fanatici,“ stojí v prohlášení jednoho z nich, člena NSDAP Roberta Stanga.

O politickém působení Violy Babišové toho není mnoho známo, ví se jen, že byla členkou Nacionálně-socialistické ženské ligy (NS-Frauenschaft, NSF), jedné z masových organizací NSDAP.

Himmler snoubencům požehnal 3. prosince 1941 a o tři měsíce později v březnu 1942 se konala svatba.

Strýc Willibald Otto Erzen se do bojových akcí zapojil až na sklonku války.

V dubnu 1945, kdy byla jeho policejní rota převelena do nově vzniklé Kampfgruppe Böhmen und Mähren, která byla zformována ve výcvikovém prostoru SS Böhmen na Benešovsku. Do bojů proti Rudé armádě zasáhl podle historické studie v dubnu 1945 u Břeclavi, kde jeho rota utrpěla těžké ztráty. Ze 160 mužů jich přežilo 45. 

Po kapitulaci Německa Erzena opakovaně vyšetřovaly rakouské a pak i československé úřady. Nikde nenašly svědky, kteří by potvrdili, že by se Erzen osobně podílel na mučení či vraždách.

I tak se Willibald a Viola Erzenovi rozhodli emigrovat. Erzen požádal postupně o azyl v americké, francouzské i britské okupační zóně. Vždy uváděl, že je vysídlenec a nacistickou minulost zamlčel. Úřady mu ani v jednom případě nevyhověly, vždy o něm odhalily pravdu.

Přesto se Willibaldovi a Viole v roce 1950 podařilo vycestovat a uchytit se v Kanadě. Andrej Babiš se narodil o čtyři roky později.

Viola Babišová zemřela v roce 1963 - ve 48 letech - v Kanadě. Strýc Willibald však žil ještě v době, kdy se jeho synovec stal v České republice ministrem financí. Willibald, který si v Kanadě změnil jméno na William Otto Erzen, zemřel ve 101 letech v roce 2014.

Jak upozorňuje autor studie Jan Zumr, minulost Violy Babišové způsobila potíže otci Andreje Babiše, Štefanovi. Z KSČ ho vyhodili v roce 1962, protože ztratil stranický průkaz a emigraci své sestry zamlčel.

Proč to Štefan Babiš nepřiznal, není úplně jasné. Stejně tak není úplně jasné, zda Státní bezpečnost o nacistickém stínu v historii Babišovy rodiny věděla.

„Nenašel jsem důkaz, že by měla, čímž ovšem netvrdím, že to nevěděla,“ doplňuje Jan Zumr. „StB neměla moc důvodů se o Erzena zajímat. Pováleční vyšetřovatelé žádné důkazy o jeho konkrétních zločinech v Československu nenalezli, takže jej StB neměla v hledáčku jako uprchlého válečného zločince. Erzenovi žili v Kanadě nenápadným životem a nijak se neexponovali,“ vysvětluje historik

Český premiér Andrej Babiš poodkryl tuto rodinnou historii například v roce 2013, kdy se stal vydavatelem deníku MF Dnes.

„Můj táta byl vyhozený z KSČ, protože jeho teta řekla, že odchází a stěhuje se do Kanady. On to nenapsal do dotazníku a komunisté ho vyhodili. Pak nemohl (otec) chvíli pracovat. Rodinu živila máma. V roce 1968 byl rehabilitovaný,“ uvedl v rozhovoru, který novinám poskytl a kde vykládal, jak byla jeho rodina za komunistů perzekuována. Podle přepisu vydaného v novinách zmiňoval otcovu tetu, ve skutečnosti však šlo o otcovu sestru a tedy tetu Andreje Babiše.

„My jsme samozřejmě ten režim nenáviděli. Koukali jsme na rakouskou televizi, poslouchali Svobodnou Evropu,“ vyprávěl dále a také připomněl jiné dvě „emigračky“ v rodině.„V rodině jsme měli dvě emigrace. Můj strýc a můj bratranec emigrovali. Táta proto nikdy profesně nemohl uspět, byl tím režimem poškozován. V dalších rozhovorech potom mluvil o tom, že v rodině měli celkem tři „emigračky“.

„Hovořit o ‚perzekuci‘ Violinina bratra je možná až příliš silné slovo (koneckonců jej později zase přijali zpět). Důvody, proč tomu tak bylo, jsem popsal ve své studii. A přes moji snahu jsem k tomu nenalezl žádné další dokumenty,“ podotýká historik Jan Zumr.

„Perzekvovaný“ otec Andreje Babiše se navíc po roce 1968 vrátil do zahraničního obchodu a ČSSR reprezentoval ve Stálé misi Československa u OSN. Po návratu byl ředitelem závodu zahraničního obchodu Polytechna.

Jeho syn a nynější premiér Andrej Babiš vstoupil do KSČ v roce 1980 a pracoval v zahraničním obchodu. Státní bezpečnost jej vedla jako agenta s krycím jménem Bureš.

S přispěním Martina Jonáše.