Začne hon na liberály? Vidět tohle v USA je šokující, říká americký novinář

Ve Spojených státech po vraždě konzervativního aktivisty Charlieho Kirka neopadá vyhrocená atmosféra. Zatímco se připravuje jeho pohřeb, kde svoji účast přislíbil i prezident Donald Trump, pokračují plamenné výpady republikánských politiků vůči liberální části společnosti. Kam napětí míří, rozebíráme s americkým novinářem Heathem Druzinem.

Nejen Spojené státy, ale i konzervativní skupiny v některých evropských zemích vzpomínají na politického aktivistu Charlieho Kirka, který minulý týden přišel o život během veřejného vystoupení ve státě Utah. Z jeho vraždy je obviněn dvaadvacetiletý muž, jehož policie zatkla po dvou dnech. V případě odsouzení mu může hrozit až trest smrti.

Zároveň se ale – a opět nejen v USA – už rozběhla také diskuze o Kirkově odkazu. Zatímco jeho příznivci o něm mluví jako o obránci křesťanských hodnot a bojovníkovi za svobodu slova, z tábora odpůrců zní kritika, podle níž v jeho repertoáru nechyběly ani krajně pravicové či rasistické názory.

Vášně přitom svými výroky příliš nemírní ani čelní republikánští politici. V pondělí například v Kirkově podcastu The Charlie Kirk Show vystoupil jako hostující moderátor viceprezident J. D. Vance a mimo jiné prohlásil, že administrativa zakročí proti „levicovým šílencům“ v neziskových organizacích. Výroky o tom, že se „na levici děje něco špatného“, pak nešetří ani prezident Donald Trump.

„(Oba) v zásadě říkají, že půjdou po levicových organizacích. Což zní zatraceně hodně jako perzekuce na základě politických názorů. A to mě dost znepokojuje,“ říká ve čtvrteční epizodě podcastu 5:59 americký novinář a autor podcastové série Extremely American Heath Druzin.

Trump s Vancem svými výroky přitom míří na organizace, které podle Druzina není ve skutečnosti možné označovat za extremistické, například nadaci Open Society Fund miliardáře George Sorose. „Je to jak z učebnice pro autoritáře. Můžete s těmi skupinami nesouhlasit, ale když se začnete tvářit, že jsou přímo zodpovědné za násilí, aniž byste k tomu měli jakékoli důkazy, vypadá to zatraceně hodně jako snaha zakleknout na opozici před velmi důležitými volbami do Kongresu, které USA čekají v příštím roce,“ upozorňuje novinář.

Jak se Charlie Kirk stal blízkým spojencem klíčových lidí americké vlády? Jak daleko (nebo blízko) je země od vlny politického násilí? A kudy by z vypjaté situace mohla vést cesta ven? I na to se ptáme Heatha Druzina v podcastu 5:59.

Kdo vlastně byl Charlie Kirk? Na jedné straně se o něm mluví jako o obránci křesťanských hodnot, vášnivém debatérovi a influencerovi. Ve stejnou chvíli ale zaznívají také označení jako pravicový radikál, rasista nebo dezinformátor. Kdo tedy byl a co znamenal Charlie Kirk pro Spojené státy a Američany?

Záleží, koho se zeptáte, protože pro různé lidi zvlášť byl vlastně tím vším, co jste zmínila. Ale myslím, že důvodem, proč se teď spolu o Charliem Kirkovi bavíme, je to, že byl v Americe významnou politickou silou. Byl poměrně mladý – bylo mu 31 let, když byl zavražděn –, přesto vybudoval jednu z nejdůležitějších politických organizací, jaké ve Spojených státech existují. Jmenuje se Turning Point USA (TPUSA) a Charlie Kirk byl už před více než dekádou jedním z jejích zakladatelů.

Turning Point USA vznikla hlavně jako konzervativní organizace pro mládež, což platí dodnes, je to vlastně taková pravicová mládežnická organizace. Založili ji s cílem získávat mladé lidi pro konzervativní myšlenky, protože mladí Američané celkově tíhnou spíše k liberálním postojům. A důvodem, proč je teď vražda Charlieho Kirka tak velkou událostí a proč tolik rezonuje, je to, že se TPUSA skutečně stala jednou z nejvlivnějších skupin v americké politice. Z malé organizace s lokálními kořeny vyrostla až v záležitost fungující ve všech 50 amerických státech. Najdete ji napříč Amerikou. Mimo jiné pořádá každoroční konference – jsou to takové konzervativní festivaly, kde vystupují i přední politici.

A je to tak, že Charlie Kirk opravdu dokázal oslovit mladé voliče. Stále sice platí, že mezi mladými lidmi v Americe je více liberálů než konzervativců, Kirk ale zaslouží uznání za to, že přiměl více mladých buď přímo volit republikány, anebo zkrátka myslet konzervativněji. Stručně řečeno je právě tohle ten hlavní důvod, proč o něm teď mluvíme.

Později se asi ještě dostaneme k těm, řekněme, štvavým věcem, co říkal. Obecně platí, že byl vždy konzervativcem, ale jeho politické postoje se během let vyvíjely a odrážely politiku Republikánské strany, která se posunula mnohem více doprava.

Vy jste autorem podcastu Extremely American. V jeho první sérii jste se zabýval pravicovým militantním extremismem, v té druhé hnutím křesťanského nacionalismu. Když vyjdete z těchto svých zkušeností, je možné podle vás označit Charlieho Kirka za extremistu?

Kdybyste mi tuhle otázku položila třeba před šesti nebo sedmi lety, nejspíš bych vám řekl, že určitě extremistou není. V současnosti už to ale tak jasné není. Jeho postoje se postupem let posouvaly stále blíž ke krajní pravici. Na začátku to byl v podstatě umírněný konzervativec, který se snažil přilákat mladé lidi ke konzervatismu a říkal věci jako: „Můžeme být konzervativní a zároveň vstřícní (vůči ostatním skupinám ve společnosti).“ Nikoho nedémonizoval.

Ale když pak Donald Trump posunul Republikánskou stranu mnohem víc doprava a přijal část tezí křesťanských nacionalistů, Charlie Kirk ho následoval. Byl oddaným křesťanem, později se z něj ale stále více stával křesťanský nacionalista.

Tvrdil třeba, že by Amerika měla být křesťanským národem, což je dost extrémní názor, který by většina Američanů nepodepsala. Stále častěji pronášel štvavé a rasistické výroky o menšinách. A protože vím, že lidé, kteří Charlieho Kirka hodnotí upřímně, teď čelí velkému odporu – přestože on skutečně říkal rasistické věci –, jeden z těch výroků uvedu: „Americkými městy se potulují černoši a jako zábavu si za cíl vybírají bílé lidi. To je fakt, stává se to stále častěji.“

Myslím, že to je dost drsný výrok. Podobně urážlivé věci ale pronášel také o gayích, trans lidech a dalších. Takže jeho rétorika byla stále více extremistická. Zároveň on sám nijak neodporoval extremistům, kteří volají po nastolení vlády křesťanského národa, tedy v podstatě otevřeně žádají teokratický režim v Americe. V době své smrti Kirk určitě patřil do stejného tábora jako tyto hlasy.

A důležitým bodem je i to, že v rámci svého křesťanského nacionalismu stále častěji mluvil také o tom, že se ženy mají podřídit mužům a manželky se musí podvolit svým manželům. Takové výroky není možné pominout. Nedávno komentoval i zásnuby Taylor Swift, kdy se nechal slyšet, že doufá, že se podvolí svému manželovi. Očividně Kirk považoval tu věc za dostatečně důležitou, aby se k ní vyjádřil. Takže tohle bylo také velkou částí jeho rétoriky, přičemž je to zároveň velká část křesťanskonacionalistické rétoriky. A to je určitě extremistická forma politiky.

Vy už jste to trochu zmínil, ale co měl Charlie Kirk vlastně za sebou? Jen na instagramu ho totiž sledovalo přes 12 milionů lidí a jeho podcast měl statisícové poslechy. Nové epizody vycházejí i po jeho smrti a vzpomínají tam na něj lidé jako Steve Bannon, někdejší poradce Donalda Trumpa známý svými ultrapravicovými názory, nebo viceprezident J. D. Vance. Jak se Charlie Kirk ocitl v takové společnosti?

Ať už si o Charliem Kirkovi a jeho politice myslíte cokoli, je třeba uznat, že byl mimořádně talentovaný a podařila se mu opravdu neuvěřitelná věc – doslova z nikoho se stal jednou z nejdůležitějších politických osobností Ameriky. Pocházel z předměstí Chicaga, narodil se do umírněné republikánské rodiny. A naprosto zásadní věcí, která ovlivnila jeho další směřování, bylo, když neuspěl s přihláškou na vojenskou akademii ve West Pointu, tedy velmi prestižní univerzitu pro vojenské elity, odkud se tradičně rekrutují americké armádní špičky. To ho opravdu zasáhlo.

Ze svého odmítnutí obviňoval politiku upřednostňování menšin. A to přesvědčení postupně sílilo a formovalo jeho pozdější názory. Univerzitních studií zanechal po jediném semestru a ve svých 19 letech založil už zmíněnou organizaci Turning Point USA, z níž udělal jednu z nejdůležitějších politických organizací v zemi. Což je opravdu obdivuhodné na někoho, kdo byl tou dobou sotva na prahu dospělosti. Od svých 19 let tu organizaci tedy neustále rozvíjel a budoval a za těch 12 let z ní skutečně vytvořil obrovskou celonárodní politickou mašinerii.

Kromě toho vytvořil svůj pořad The Charlie Kirk Show, který si získal velkou popularitu. A myslím, že je třeba mu za to dát kredit, protože byl jedním z prvních konzervativních podcastových influencerů ještě předtím, než se z toho stal v Americe takový fenomén, jakým je dnes.

Někteří lidé o té scéně mluví jako o manosféře, specifickém prostředí ovládaném mladými muži, kteří se spolu navzájem kamarádí a utvrzují se ve svých postojích a pohledu na svět. Většina z nich má konzervativní smýšlení a to, myslím, řadu mladých voličů hodně ovlivnilo. Charlie Kirk v tom sehrál opravdu průkopnickou roli. Před 12 lety ho nikdo neznal. A dnes v Americe nenajdete člověka, který se zajímá o politiku a neví, kdo je Charlie Kirk.

Stoupenci Donalda Trumpa přičítají odpovědnost za Kirkovu vraždu levici a na různých krajně pravicových platformách se to hemží výzvami k odplatě. Nacházejí se podle vás Spojené státy na pokraji vlny politického násilí?

Já myslím, že v té vlně už jedeme. Vražda Charlieho Kirka je bohužel jen poslední v dlouhé řadě. Není to tak dávno, co násilnou smrtí zemřela demokratická zákonodárkyně ve státě Minnesota a její manžel. Na Donalda Trumpa byly spáchány hned dva pokusy o atentát. Demokratickému guvernérovi Pensylvánie někdo zapálil dům a pokusil se ho tak připravit o život. A to spoustu dalších násilných činů ani nezmiňuji.

Takže ano, zažíváme bohužel v Americe éru politického násilí. V čem je to teď jiné, je, že máme prezidenta, který místo toho, aby říkal, že je třeba zklidnit rétoriku a sjednotit se, přilévá olej do ohně a z toho, co spáchal jeden pomatenec, který má na svědomí vraždu Charlieho Kirka, obviňuje levici jako takovou.

Tu vraždu je samozřejmě zapotřebí odsoudit, je to hrozný čin a nelze ho nijak omlouvat, ať už Charlie Kirk říkal cokoli a ať už si o tom, co říkal, myslí kdokoli cokoli. Z čeho jde ale hrůza, je to, že spousta pravicově smýšlejících lidí říká věci, které podle mě můžou vést k dalším násilnostem, protože se tváří, jako by za vraždu Charlieho Kirka byla zodpovědná celá levice a celá Demokratická strana. A když tohle uslyší jejich příznivci, přičemž v každé politické skupině, ať už pravicové, nebo levicové, se najdou extrémisté, tak je to může zradikalizovat a přimět k páchání násilí.

A co je také jiné, je to, že Trump i jeho viceprezident Vance v zásadě říkají, že půjdou po levicových organizacích. Což zní zatraceně hodně jako perzekuce na základě politických názorů. A to mě dost znepokojuje.

Zároveň oni nemluví o organizacích, které by skutečně bylo možné označit za extremistické. Mluví o těch mainstreamových liberálních, o filantropech, jako je George Soros, a jeho nadaci Open Society Fund. A oni o nich mluví jako o teroristech. To je jak z učebnice pro autoritáře. Jde z toho strach. Můžete s těmi skupinami nesouhlasit, ale když se začnete tvářit, že jsou přímo zodpovědné za násilí, aniž byste k tomu měli jakékoli důkazy, vypadá to zatraceně hodně jako snaha zakleknout na opozici před velmi důležitými volbami do Kongresu, které USA v příštím roce čekají.

Máme v Americe levicové extremisty? Jistě, máme. Máme tu extrémní levici a máme i extrémní pravici. O tom oni ale ve skutečnosti nemluví. Oni mluví o mnohem mainstreamovějších skupinách.

Viceprezident Vance v pondělí, kdy přímo z Bílého domu moderoval nové vydání Kirkova podcastu, obvinil řadu liberálních institucí a slíbil, že zničí ty, které – jak sám řekl – podporují násilí a terorismus. Může se teď ve Spojených státech schylovat k tvrdému zásahu proti liberálním skupinám?

Myslím, že je velmi pravděpodobné, že něco takového skutečně přijde. Tato administrativa už přivedla vojsko do Washingtonu a ukázala, že je ochotná postupovat velmi tvrdě. A to, že J. D. Vance takto mluví o mainstreamových liberálních skupinách, je opravdu alarmující. Ale Stephen Miller, poradce Bílého domu a další velmi důležitý člověk této administrativy, říká ještě extrémnější věci o snaze zničit levicové skupiny. A upřímně – tohle je přesně to, co dělají autoritáři. Jdou po opozici, potlačují ji a označují její členy za teroristy. A je šokující tohle vidět ve Spojených státech.

Jsme velmi hrdí na naši tradici svobody slova – a když začnete lidi označovat za teroristy jen kvůli tomu, co říkají, jde to proti tomu, na čem je Amerika postavená. A upřímně jde to i proti tomu, na čem si zakládal Charlie Kirk. On sám byl velkým obhájcem svobody projevu. Mnoha lidem se nelíbilo, co tvrdil, ale na základě jeho postojů si nedokážu představit, že by podpořil tvrdý zásah proti levici jen kvůli tomu, co levice říká – byť s ní nesouhlasil.

Z vraždy Charlieho Kirka už byl obžalován 22letý mladík Tyler Robinson, kterého úřady zadržely minulý týden. Co v tuto chvíli víme o jeho možných motivech a minulosti?

Je toho hodně, co zatím neznáme. Vyrůstal v konzervativní rodině a zdá se, že hodně času trávil v online prostředí – hodně se zajímal o videohry a byl silně ponořený do kultury memů. Část dosavadních zjištění ukazuje, že zastával některé v podstatě krajně pravicové myšlenky, další ale vedou k tomu, že měl i některé levicové postoje. Takže zkrátka nevíme.

Po internetu třeba koluje fotografie, na které je oblečený jako mem Groypera – což je takový zelený žabák –, a lidé, kteří patří do této skupiny, jsou spojováni s rasistickou pravicí. Zároveň ale existují i důkazy o tom, že Robinson byl na Kirka naštvaný kvůli jeho postojům, které považoval za nenávistné. Takže je to nejasné. A znepokojuje mě, že teď mnoho politiků spekuluje, jaké postoje Tyler Robinson vlastně zastával, a používají to jako zbraň k útokům na lidi s určitými politickými názory.

I s ohledem na to, že dobře znáte Evropu a strávil jste v ní část života, jak byste popsal evropskou reakci na Kirkovu vraždu, zejména mezi konzervativními katolíky? Například v České republice se zádušní mše za Kirka zúčastnili politici s extrémními názory, přestože před svou smrtí tu samotný Kirk nebyl příliš známý. Jaká je tu podle vás vazba? A proč byla evropská reakce tak rychlá?

Podle mě byl příval reakcí v Evropě trochu překvapivý, protože Charlie Kirk tam nebyl tak známý. Ale myslím, že krajně pravicové hnutí v Evropě chytře využívá jeho smrti a svým způsobem ho využívá jako mučedníka. Zatím je ještě brzy soudit, ale myslím, že je v tom velmi efektivní – vzhledem k tomu, že si nemyslím, že v Evropě mnoho lidí opravdu Kirka zná. Jde o bytostně americkou osobnost. I všechna jeho vyjádření byla v angličtině. Vím, že v Evropě mnoho lidí mluví anglicky, ale přesto – podle mě se děje to, že lidé, jako je třeba krajně pravicový lídr Tommy Robinson ve Velké Británii, ho využívají jako mučedníka.

A lidé na to reagují. Vidí mladého, dobře vypadajícího člověka s rodinou a myslím, že to v nich udeřilo na citlivou strunu, i když toho o Kirkovi třeba mnoho nevědí. Vnímají jeho vraždu jako svého druhu budíček. A ve výsledku vidíte dost početné davy v ulicích. Podle mě ale do nich nevyrážejí jen kvůli Charliemu Kirkovi. Myslím, že je to něco, co dává dohromady lidi s názory, které se blíží krajní pravici. Smrt Charlieho Kirka je svého druhu důvod, proč vyjít do ulic, spíš než že by to byla ta hlavní motivace.

Jak by se teď ta extrémně vyhrocená situace ve Spojených státech mohla uklidnit, aby se předešlo eskalaci násilí? Myslím i toho verbálního. Je tu něco, co by mohl a měl v tuto chvíli udělat prezident Trump?

Prezident Trump by mohl snížit riziko násilí okamžitě. Kdyby šel na veřejnost a řekl svým stoupencům, že násilí je špatné, ať už přichází z kterékoliv strany, a že všichni musíme trochu vychladnout – politicky vychladnout –, myslím, že by to mělo obrovský efekt.

Mohl by to udělat i J. D. Vance. Mohl by říct lidem: „Podívejte, nesouhlasíme s vraždou Charlieho Kirka, je nepřijatelná a musíme ji odsoudit. A odsuzujeme taky jiné druhy násilí, jakýkoliv druh pomsty.“ Tato slova by byla důležitá, ale oni je neříkají. Popravdě řečeno, ten oheň spíš podněcují. Používají to jako politickou zbraň. A myslím, že to přináší vyšší riziko násilí.

Dělá mi to velké starosti. Doufám, že se věci ještě změní. A pokud to nechtějí udělat Donald Trump nebo J. D. Vance, měl by tyto věci říkat větší počet prominentních republikánských senátorů a kongresmanů. Potřebujeme, aby více lidí v prominentních pozicích říkalo, že to musí hned skončit. Bez ohledu na to, jakého jste politického přesvědčení. A to se teď v dostatečné míře neděje.

Jak to tedy podle vás za této situace vypadá s budoucností Ameriky?

Krajně nejistě. Víc nejistě než kdykoliv za mého života. Dělám si o budoucnost Ameriky velké starosti. Jsme svědky eskalace politického násilí a lidé, kteří mají možnost to zastavit, toho teď, upřímně, nedělají dost. A někdy to podle mě ještě zhoršují.

Ocitli jsme se v Americe na velmi nebezpečném místě. Víte, máme Bílý dům, který je ochotný posílat vojsko do měst. Máme Bílý dům, který teď používá policejní sílu k tomu, aby sbírala lidi na ulicích. Lidé na levici i na pravici jsou ochotní k násilí. A to je extrémně nebezpečná, výbušná směs. A myslím, že než se věci zlepší, bude ještě hůř. Kéž bych se mýlil.