Radek Štěpánek: Averzi vůči Kaderkovi budu mít vždycky, ublížil tenisu

Jeden z nejvýraznějších českých tenistů posledních dekád Radek Štěpánek v podcastu Boomer Talk bilancuje svou hráčskou kariéru i své působení po jejím skončení. Mluví o tom, jak se proměnil profesionální tenis, jak vnímá současné hráče a jaké hodnoty podle něj ze sportu postupně mizí.

Radku, jsi velký vtipálek – kolik vtipů aktuálně udržíš v hlavě?

S vtipy to mám tak, že když se naučím nějaký nový, říkám ho pořád dokola, a tím si ho zapamatuju. Ale když pak chytnu fazónu, naskakují mi s přibývajícími tématy i vtipy o policajtech, pilotech, opilcích a dalších – a roztáčím celý kolotoč.

Začneme novinkou – budeš jezdit veteránskou celosvětovou tour, něco jako Laver Cup, ale pro starší hráče?

Je to tak. Před třemi lety jsme poprvé hráli v Chorvatsku turnaj Legends Team Cup. Místo „veteránů“ jsme byli označeni jako „legendy“. Mělo by to být něco jako pokračování kariéry, podobně jako v jiných sportech – platforma pro profesionály, kteří už skončili, ale chtějí dál soutěžit.

Během sezóny hrají několik turnajů, prodlužují si tím kariéru a dělají to, co celý život. Fanoušci mají stále zájem vidět své oblíbené hráče. To, co teď budeme hrát, není exhibice, ale týmová soutěž tří týmů se třemi kapitány. Týmy se budou potkávat během roku.

Zatím jsou potvrzené tři akce – první by měla proběhnout na ostrově Svatý Bartoloměj v Karibiku. Zvláštní místo, ale tenis tam lidi zajímá. Možná budeme hrát i na pláži. Druhá akce by měla být v New Yorku, v hale Islanders, a třetí ve Svatém Mořici – což je nejblíž k Praze. Ve hře jsou prize money a kvalifikace do finále, takže to nebude žádná legrace. Hráči se budou muset připravit, jinak je kapitán příště nevezme. Bude to mít úplně jiný náboj a těším se, že se zase po letech potkáme – i když za trochu jiných okolností.

Kdo s tím nápadem přišel?

Hrál jsem exhibici v Royal Albert Hall – pro tenis ikonické místo. A tam za námi přišel pán ze Švédska, že už jednu takovou akci pořádal – myslím, že tam hráli McEnroe a Borg. Podle něj tenisu podobné akce chybí a chtěl vytvořit pokračování pro legendy. Hrát se bude stylem Laver Cupu – dvě dvouhry a jedna čtyřhra denně. Bude se hrát do posledního míčku a má to být divácky atraktivní. Patronem akce se stal Björn Borg, což je neuvěřitelné.

Na koho se těšíš nejvíc?

Na ty, co budou v lepší kondici než já – ale vlastně na všechny. Atmosféra bude uvolněnější, ale zároveň se bude hrát o hodně. Budou tam grandslamoví vítězové, hráči, co nedávno skončili – třeba Tommy Haas, Dominic Thiem, Jo-Wilfried Tsonga, David Ferrer. Jsou tam tři kategorie – vítězové grandslamů, Davis Cupu a hráči, co byli v první desítce.

Podívejte se na rozhovor ve videoverzi:

Zmínil jsi Davis Cup. Co říkáš na jeho současný formát?

Cítím to stejně jako většina fanoušků – zklamání. Od začátku jsem byl proti novému formátu a stojím si za tím. Davis Cup jsem dlouho hrál a zažil neuvěřitelnou atmosféru. Když jsme hráli doma, byly arény vyprodané deset let v kuse. Fanoušci s námi všechno prožívali, byli součástí týmu.

Teď? Třeba ve Valencii, kde hraje Austrálie nebo Kanada, se hraje ve dvě ráno před pár stovkami lidí. Je mi z toho smutno. Kdyby hrála Austrálie doma, přijde 15 000 lidí a bude to zážitek. Za nás to byly třídenní bitvy na tři vítězné sety – fyzicky i psychicky extrémně náročné. A fanoušci byli klíčoví. Dneska už tam ta emoce chybí.

Tvá rozlučka s kariérou byla neuvěřitelná. Jak na ni vzpomínáš?

Mám z toho pořád husí kůži. Spoluorganizoval jsem ji, viděl i zákulisí, stála mě tři měsíce života. Přijeli všichni, kdo měli – bylo to plné emocí, vzpomínek a vděku lidem, kteří mě provázeli kariérou. Když jsem dostal mikrofon na závěrečnou řeč a viděl všechny v hale, poprvé jsem si uvědomil, že se to opravdu povedlo.

Jaké to je, když se z hráče staneš trenérem?

Zásadní rozdíl je, že když hraješ, všechno se točí kolem tebe. Tenis je extrémně individuální. Ale jako trenér musíš zapomenout na sebe, na všechno, co jsi zažil. Teď je hlavní někdo jiný. Pro mnoho bývalých hráčů to byl problém – byli zvyklí, že se vše točí kolem nich.

Novak Djoković mi navíc zavolal krátce po tom, co jsem svoji kariéru ukončil, a dal mi nabídku, kterou jsem od nejlepšího hráče nemohl odmítnout. Předat mu nějaké zkušenosti je pro mě obrovská čest a zároveň i zodpovědnost. Jako první jsem mu položil otázku, proč si vybral právě mě a co ode mě očekává. Odpověděl mi, že mám neuvěřitelně dlouhou a úspěšnou kariéru, hrál jsem pestrý tenis, měnil rytmus hry a chodil na síť. A to že jsou přesně ty věci, které chce ode mě nasát.

Takže nechtěl Radka baviče?

Dobrou náladu mám vždycky, ale tahle pozice je o něčem jiném. Všechno se točí jen kolem hráče. Role trenéra je i psychologická – řešíš věci i mimo tenis. O to víc si vážím svých trenérů, že se mnou tak dlouho vydrželi. Každý hráč je jiný, ale není to lehké – ať je první, nebo dvoustý.

Musíš počítat i s tím, že spolupráce nemusí vyjít?

Vztahy v mém týmu byly vždy založené na lidskosti. Důvěra a loajalita jsou pro mě klíčové. Existují různé typy trenérů – pro některé je to hlavně zaměstnání a obživa. Ale ti, co si něco vydělali, si to můžou dovolit dělat upřímněji. Novakovi jsem řekl, že mu předám svoje zkušenosti, budu tu pro něj, ale že mu budu říkat věci narovinu. A to ocenil. Na mé rozlučce pak řekl, že mě měl ve svém životě v různých rolích – jako soupeře, parťáka, trenéra –, ale nejdůležitější bylo, že jsem jeho kamarád. A tak by to mělo být.

Když jste měli volno, jak jsi trávil čas mimo tenis?

Mimosportovní aktivity jsou pro sportovce zásadní – každý týden jsi jinde a musíš si ten kolotoč zpestřit. Je důležité žít normální život, i když je rytmus tvrdý. Hodně záleží na lidech, které máš kolem sebe. Mně pomáhali otevírat nové obzory, protože sport je hodně úzce zaměřený. Trávil jsem čas i mimo tenisový svět.

Oceňují tě i lidé mimo tenis. Motivuje tě to?

Určitě potěší, když někdo ocení, co a jak děláš. Vždycky jsem do toho dával srdce. Díky kariéře jsem se potkal s řadou sportovních ikon – Jarda Jágr, Petr Čech… Od všech jsem se něco naučil. Když jsem byl zraněný, Petr mi umožnil trénovat v Chelsea, ukázal mi třeba, jak trénují postřeh. Motivovalo mě to a inspirovalo.

Co říkáš na současný stav českého tenisu? Jak je možné, že jeden člověk, pan Kaderka, dokáže zablokovat fungování svazu?

Bohužel se stalo to, co nikdo nechtěl. Všichni víme, co se dělo. Averzi vůči panu Kaderkovi mám dvacet let a vždycky mít budu, protože jeho působení nebylo dobré pro tenis a nejvíc tím utrpěl ten sport samotný. Pořád se chlubil cizími úspěchy a my všichni věděli, že ten, kdo nám doopravdy pomohl, rozhodně nebyl on.

Největší škoda je, že to odnesl samotný sport – děti, trenéři, mládež. Peníze šly jinam, než měly. Je to hodně smutné. Za bývalého režimu, ať bylo jakkoliv, tak ten sport byla výkladní skříň a vlastně všechno bylo – haly, trenéři, peníze i střediska vrcholového sportu.

Je třeba neohlížet se, ale dívat se do budoucnosti, soustředit se na mladé, dávat jim fungující systém, který se bohužel změnil a je ovlivněn těmito věcmi. Dneska nám svět utíká i kvůli systému. Bez peněz nemůže fungovat nic – a ty peníze musí jít tam, kam patří.

Kdybys dostal nabídku, stal by ses funkcionářem v českém tenise?

Zatím mě to vůbec neláká. Za minulého vedení v žádném případě. Teď je tam nové, které se potýká se spoustu problémů z minulosti. Pokud nabídka přijde, můžu ji zvážit, ale aktuálně mě to neláká.

Co teď děláš?

Mám rodinu – manželku, dvě krásné dcery. Vozím je do školy a na kroužky, užívám si každou minutu. Propadl jsem golfu, hraju hodně, a protože se blíží Legends Team Cup, začal jsem zase trénovat. Jsem rád, že jsem aktivní. Říká se, že v životě má být rovnováha – myslím, že ji pořád hledáme. Teď jsem ve spokojené fázi života. Už se starám jen o svůj tenis a žiju normální, ale vzácný život.

Zajímal ses někdy o módu?

S mojí vizáží toho moc nevymyslíš. Barvit vlasy? Nikdy. Potřeboval jsem účes, co nezabere moc času. Spíš jsem řešil oblečení na kurt – často jsem měl na sobě českou vlajku nebo lva. Jsem rád, že si to lidi pamatují. Dneska se raději oblékám na golf než na tenis.

Hudba a filmy - sleduješ, co je nového?

Jsem konzervativní. Mám rád osmdesátky a devadesátky, nové trendy nebo rap mě neberou. Poslouchám klasiku, u které si zazpívám, zatancuju – a jsem v pohodě. U filmů je to stejné – radši se podívám na osvědčené věci.

Co ti tenis dal kromě úspěchů?

Těžko říct jednu věc. Tenis mě formoval jako sportovce i jako člověka. Vzestupy, pády – to tě naučí pokoře a vážit si zdraví. Škola šla bokem, ale život se stal mou školou. Jsem celoživotní student – učím se každý den, hlavně od lidí. Získal jsem kontakty, přátele po celém světě, které můžu využít i mimo tenis.

Jaký je oblíbený drink Andre Agassiho? Jak bylo těžké dostat Novaka Djokoviće na rozlučku s kariérou? Proč jsou přátelství na okruhu vzácná – a co Radku Štěpánkovi vadí, když ho lidé poznají na ulici? Poslechněte si v novým vydání podcastu Boomer Talk!