Článek
Bývala zemí doutníků, tanečnic a veselí. To už ale o Kubě neplatí. Pod tíhou ropné blokády zemi dochází jídlo, léky i elektrická energie. „Žije se tam strašně. Na venkově lidé nemají proud týden dva, někdy i déle,“ líčí reportér.
„Hladomor to ještě není, ale každopádně aspoň všichni moji přátelé dost výrazně zhubli,“ vypráví zahraniční reportér Seznam Zpráv Eduard Freisler, který byl hostem nejnovějšího dílu podcastu Mediální cirkus.
Freisler na Kubu jezdí už 25 let, naposledy tam byl letos na jaře. Na přelomu roku o zemi vydal knihu Kubánské tango v rytmu blues, za kterou dostal Cenu Hanzelky a Zikmunda za nejlepší cestopis roku.
„V rámci příjmového potravinového systému mají od vlády takové knížečky, ‚libreta‘, a když se do ní člověk podívá, vidí, že každý Kubánec by měl mít nárok na tohle, na tohle, na tohle. Ale pak zjistíš, že většina kolonek je prázdná, že spousta lidí měsíce nedostala zubní pastu nebo šampon,“ popisuje s tím, že nejtíživější jsou výpadky elektrické energie.
„V Havaně vypnou proud klidně na 72 hodin, 100 hodin. Každý večer město úplně potemní, protože nemají palivo. Svítí se jenom v několika oblastech, kde jsou turistické hotely. Je dobré se po osmé deváté večer vrátit někam k hotelu, protože jinak člověk uvázne někde v totální tmě a není jak hledat cestu domů,“ líčí novinář.
Hostem Mediálního cirkusu byl zahraniční reportér SZ Eduard Freisler.
Dělala to už moje máma i babička
Jeho poutavě psaný cestopis o Kubě stojí na příbězích obyčejných Kubánců a zážitcích z mnoha cest na karibský ostrov, ale i z několika let soužití s kubánskou manželkou.
„Vždycky připomínám příběh ‚jineteras‘, což jsou takové prostitutky. Přijíždějí z venkova, kde je opravdu hlad, není elektřina a práce, s cílem najít si nějakého bělocha, který by jim pomohl ven. Jedna z nich mi teď na jaře řekla: ‚Ona to dělala už moje máma a moje babička. Už tehdy měly nějaký materiální nedostatek a chtěly se odsud dostat.‘ “
Kuba trpí především desítkami let vlády diktátorského režimu. Teď ji navíc srazila ropná blokáda, kterou na ostrov uvalil americký prezident Donald Trump. Cílem bylo oslabit tamní komunistický režim, omezit jeho vliv v regionu a potrestat Havanu za podporu Venezuely.
„Sešlo to tam. I Havana, která kdysi měla určitý šarm. Pamatuji si, že třeba v roce 2000 tě holka nebo muž vzali do nějaké tančírny nebo na drink a tam lidé tancovali, bavili se klidně do rána. Byl to takový mejdan. A teď nic takového není. Teď jsem se chtěl zajít podívat do tančírny, kterou jsem znal, a už tam není, ten barák prostě spadl,“ vypráví reportér a pokračuje:
„Jsem trošku háklivý na to, když se o Kubě mluví jako o exotické zemi doutníků a tanečnic a palem a o tom, jak si tam hezky žijí a všichni tancují, protože takoví jsou. No nejsou. Neumím si představit, kdyby někdo věčně hladověl a byl frustrovaný a utrmácený životem, že by pořád tancoval a tvrdil, jak se mu žije hezky. To je zvláštní mediální obraz Kuby, který už dávno není pravdivý.“
Řekl jsem si, že Venezuela je dobře výbušný materiál
Eduard Freisler žil deset let ve Spojených státech, studoval tam novinařinu a následně psal pro řadu amerických médií. Většina textů byla právě z Kuby nebo z Venezuely, kam se cíleně přestěhoval.
„Caracas jsem si vymyslel kvůli tomu, že je to blízko Spojených států, že tam docházelo k velkému kolapsu celé společnosti. Byla tam komunistická revoluce, největší zásoby ropy na světě, zlato, diamanty, mafie, drogové obchody. Tak jsem si říkal, že to je takový dobrý výbušný materiál pro to, aby člověk nejen ty příběhy našel, ale aby o ně americká média měla zájem,“ popisuje Freisler, který psal především pro Miami Herald.
„Napsal jsem text o dětských ganzích v Caracasu, které se vyloženě s kudlami, mačetami praly o odpadky. Strávil jsem s nimi dlouho. Jednu noc jsem s nimi i přenocoval, už mě skoro brali za svého. A aniž by si to uvědomili, tak mi najednou řekli něco ze srdce. Tak jsem si říkal, že teď je to asi pravda, protože jinak ti dávají různé verze, aby z tebe dostali peníze nebo jídlo,“ vypráví novinář.
I o Venezuele napsal knihu, reportážní cestopis s názvem Venezuela: Rozklad ráje. I ta je postavena na mnoha osobních příbězích, které Freisler v zemi v průběhu času nabral. Třeba jako ten, kdy se vydal do pralesa za generálem venezuelské armády.
„Jeho jednotka v pralese hlídala zlatý důl. Byl totálně zkorumpovaný a bez morálky a vlastně pološílený. Byl to nezapomenutelný večer. To už nikdy nezažiji, že by se nějaký důstojník venezuelské armády rozplakal nad Julio Iglesiasem. Hráli jsme spolu kulečník, protože tam neměl s kým hrát a byl úplně nepříčetný. Byl jsem rád, že jsem odtud odjel,“ zní jedna z těžko uvěřitelných historek.
„Nejel jsem tam tehdy jen kvůli němu. Ve Venezuele byla epidemie AIDS a indiáni kmene Warao, což je největší indiánský kmen ve Venezuele, padali jako mouchy. Tak jsem si říkal, že bych se na to chtěl podívat. A adresu generála mi dal profesor, který studoval amazonský prales,“ doplňuje.
Šokuje mě trumpismus
Freisler pracoval pro řadu českých redakcí, pravidelně ale pobyt v Česku prokládá dlouhými epizodami v zahraničí. Teď by ho lákaly Spojené státy americké.
„Šokuje mě trumpismus. A to, co všechno se v té zemi za pár let událo a jak to i země údajně silných institucí, která nedovolí, aby to tam jeden člověk začal radikálně měnit, neustála. Mám pocit, že tam je spousta příběhů, které by se daly sledovat a dobře by to ilustrovaly,“ přemítá reportér.
„Mě tam asi nejvíc ohromilo to, že desítky milionů Američanů ti řeknou, že by chtěli diktátora víc než demokracii. Když jsem jel v Arkansasu po venkově, tak Američané měli před domem stožár, kde mají americkou vlajku, ale na některých obydlích nad tou americkou vlajkou byla vlajka Trumpa, jako kdyby byl víc než Amerika,“ popisuje.
A proč si jako práci vlastně vybral právě novinařinu?
„Můj život je nekonečná honba za příběhem, tím nejlepším příběhem, který mohu najít. A myslím si, že ten kubánský se pro mě stal jedním z vrcholů,“ odpovídá Eduard Freisler a oklikou se tím vrací ke své oblíbené Kubě.
Jak se píše z Venezuely pro americká média? Proč americké noviny nechtěly vydat pozitivní článek o Trumpovi? A má Kuba šanci na světlou budoucnost?
Celý rozhovor si můžete pustit ve videu či v audiopřehrávači v úvodu článku nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci.
Mediální cirkus
Moderátorka Marie Bastlová.
Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.
Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: audio@sz.cz.
