Hřebík: Schick ve Spartě vyčníval jako Yamal. Chybí nám ale větší náročnost

„Český fotbal dlouhodobě stagnuje,“ říká Jaroslav Hřebík, někdejší trenér Sparty i Slavie, odborník na moderní fotbalové trendy. Výkony a výsledky reprezentace v Chorvatsku i „lvíčat“ na ME „21“ na Slovensku mu dávají za pravdu.

Řada fanoušků, ale i lidí uvnitř českého fotbalu mu dodnes nemůže přijít na jméno. Jaroslav Hřebík totiž vždycky veřejně říkal věci, které se mnohým nelíbily, obvykle proto, že je nechápali. A byly jim nepříjemné, takříkajíc proti srsti. Měli za to, že svým „vědátorským“ přístupem doslova ničí fotbal.

Skutečnost byla přitom taková, že nebýt začátkem století právě Jaroslava Hřebíka, konzervativní český fotbal by snad z osobního bránění na modernější zónové nepřešel nikdy, ačkoli s ním Francouzi vyhráli MS 1998. Do novot se v Česku nikomu nechtělo, Hřebík šel mnohdy prakticky hlavou proti zdi.

Stejně jako když prosazoval taktiku vysunutého presinku - dnes základního prvku moderní fotbalové abecedy, na kterou přísahají všichni Kloppové, Guardiolové a další. Vysvětlit ale před 20 lety hvězdám Sparty, včetně Karla Poborského, že se po ztrátě míče mají hned pokusit ho zase získat, byl tehdy prostě problém. I proto, že si vznětlivý Hřebík nebral nikdy servítky.

Nicméně vývoj mu dal prakticky ve všem, co kdy hlásal, jasně za pravdu. Ať se tomu pohodlné české fotbalové prostředí vzpíralo sebevíc.

Po skončení aktivní trenérské kariéry vedl Jaroslav Hřebík po dlouhé roky sparťanskou akademii na Strahově, teď už je nějaký čas na penzi. V podcastu Nosiči vody se ovšem alespoň nakrátko vrátil na scénu. A spolu s ním i jeho kritická témata.

K nedávnému debaklu české reprezentace 1:5 v Chorvatsku i k neúspěchu výběru do 21 let na ME na Slovensku měl zcela jasný společný komentář: „Český fotbal dlouhodobě stagnuje. Zatímco fotbal všude na světě se ve svém vývoji rychle posouvá, my jako bychom pořád jen stáli na místě.“

Jakkoli mnozí experti kritizují nedostatečnou virtuozitu českých hráčů při ovládání míče, zejména pak ve větší rychlosti, Hřebík možná mnohé překvapí jiným pohledem. Podle něj totiž největší rozdíl třeba mezi českou a německou či anglickou „jedenadvacítkou“ na Euru jejich věkové kategorie spočíval v pohybu, práci a vůbec v chování hráčů bez míče.

„Když si uvědomíte, kolik minut v utkání je balon ve hře, a rozpočítáte to celkem na 20 hráčů v poli a dva brankáře, zjistíte, že každý z nich je v držení míče po opravdu krátký čas. A většinu utkání tedy logicky absolvuje bez něj. Přitom na způsobu, jakým se k tomu přistupuje, se dá hodně získat i ztratit. My tedy ztrácíme,“ shrnuje Hřebík.

Podle něj jsou čeští hráči zvyklí čekat, co se na hřišti stane. A reagovat až na to. Angličané i Němci, kteří český výběr na ME „21“ výsledkově sestřelili (3:1, resp. 4:2), se ale pustí do náběhu ještě dříve, než si jejich spoluhráč zpracuje míč a pošle jim do sprintu svoji přihrávku. „Stejně tak dřív reagují na defenzivní činnosti, na všechno,“ všímá si Hřebík.

Když slyší, že českým fotbalistům schází úspěšnost v soubojích jeden na jednoho, reaguje Hřebík odmítavě: „Podívejte se na takového Kevina de Bruyneho. Kolikrát jde do souboje jeden na jednoho? Minimálně. A přesto je pro každý tým, za který nastupuje, mimořádně důležitý. Přesně ví, kde a kdy má být a co tam má dělat. Pokaždé už je k balonu správně natočený. Ani to neumíme. Jsou to zdánlivé detaily, ale špatné postavení v příslušné situaci vás může zpomalit třeba o vteřinu. Ale to je při rychlosti soupeřových akcí v dnešním fotbale obrovská ztráta.“

To všechno lze podle Hřebíka vyřešit jediným způsobem: vyšší náročností v tréninkovém procesu. „V Anglii i v Německu se rodí stejní hráči jako u nás. Ale tohle všechno po nich v trénincích chtějí. Učí se tam reagovat na zúženém prostoru, jde o simulace herních situací v ostrém zápasovém tempu. U nás děláme všechno hrozně pomalu a pozdě.“

Náročný byl Jaroslav Hřebík svého času i na dnešního reprezentanta Patrika Schicka, tehdy dorostence Sparty. Schick dodnes roztrpčeně vzpomíná na to, že ho po utkání, ve kterém vstřelil několik gólů, Hřebík sepsul, že se nevrací.

„Nutno říct, že Patrik Schick svojí fotbalovostí v mládeži Sparty jasně vyčníval, asi jako dneska v Barceloně Yamal, ve srovnání s ostatními byl úplně jinde. Ale já se snažil být náročný i na něj, protože je to prostě obecně správný princip,“ říká Hřebík.

A dodá: „Stejně tak jsem vždycky říkal, že když v týmovém presinku vypadává jeden hráč, je to špatně. A když v něm nefungují dva, tak to nemůže fungovat vůbec. A když jsme se bavili o utkání reprezentace v Chorvatsku, tak tam nepresovali dva hráči. A pak to logicky nemohlo fungovat.“

Aniž by jmenoval, dokončuje tím Hřebík svou myšlenku o Patriku Schickovi, který se kvůli neochotě bránit ocital v rozporech i s trenérem Xabi Alonsem v Leverkusenu. Mimochodem jeho parťákem, který spolu s ním nepresoval, byl v Osijeku Václav Černý.

Češi, kteří evidentně nebyli na utkání kvalifikace MS v Chorvatsku dobře připraveni, se pak stáhli před vlastní branku a víceméně čekali na popravu, která se v podobě vítězství Modriče a spol. v poměru 5:1 také dostavila. „Vedle nedostatků v přípravě občas nevsadíme ani na ty správné lidi,“ poznamenal Hřebík. A nechal si pro sebe, zda tím mínil reprezentačního kouče Ivana Haška nebo snad někoho jiného.

Hřebík v podcastu vytáhl i historku, jak se na testech ve Spartě objevil mladičký Vladimír Coufal, tehdy hráč Hlučína. Nebo příběh o Tomáši Součkovi, který se v kádru Viktorie Žižkov jevil přespočetně, ale Hřebík si už tehdy všiml, jak Součkova zdánlivě nepříliš oslňující hra ve skutečnosti výrazně pomáhá všem kolem něj.

Tohle i mnohem víc uslyšíte v nové epizodě Nosiči vody, jejímž hostem byl Jaroslav Hřebík.