Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Nebyl to pěkný pohled na dění v Osijeku, pokud jste tedy fandili českým fotbalistům. V opačném případě jste museli ocenit, v jakém ďábelském tempu Chorvaté kontrolovali míč a jaký represink spouštěli po jeho ztrátě. Takhle vypadá moderní fotbal. Na hony vzdálený od českého. A na hony se po drtivé porážce 1:5 vzdálil Česku i postup na světový šampionát z prvního místa. Nastal čas se chystat na baráž.
Co v chorvatském zrcadle Češi uviděli?
Pohled první: kolotoč
Od začátku bylo zřejmé, že to bude pro český tým pořádná prověrka. Nakonec v ní propadli, byť v první minutě ještě obránce Jaroslav Zelený, který na levém kraji odvádí až překvapivě dobrou práci, vykopl míč z brankové čáry po hlavičce Budimira. Po 20 minutách drželi Chorvaté balon téměř 80 procent času a hlavně si ho rychle vyměňovali.
Čechy posadili na kolotoč, respektive hlubokým blokem a pasivitou na něj sami ochotně usedli. Bylo otázkou času, kdy začnou praskat řetězy, třebaže Češi ojediněle zahrozili po úniku Patrika Schicka, s dorážkou nepochodil ani Pavel Šulc.
Řetězy praskly poprvé až ve 42. minutě, kdy zaspala česká obrana. Ladislav Krejčí si nepohlídal dlouhý míč do vápna na Pašaliče, Václav Černý se vybodl na náběh Gvardiola a Vladimír Coufal byl u skórujícího Kramariče rovněž pozdě. Česká pravá strana byla nejvíc zranitelná. Černý často nechával bránění na někom jiném, což na této úrovni nejde.
Začínalo být zřejmé, že bod by byl z Osijeku zlatý. Když po změně stran sehráli Češi skvěle rohový kop, Černý nacentroval na přední tyč, kde míč prodloužil Krejčí na zadní, kterou ukázkově zavřel kapitán Souček, na chvíli remíza vypadala i dosažitelně.
Pohled druhý: Takové penalty na videu nehledejte
Ne, tohle nemá být ani v nejmenším obhajoba bídného výkonu českého týmu, ovšem zlomovým momentem byla velmi přísná penalta poté, co stoper Holeš lehce nakopl do lýtka Budimira. Ten se skácel v bolestivé grimase, chytil se za lýtko a čekal, že VAR kontakt objeví. Logicky objevil, ale fotbal je kontaktní sport a není divu, že sudí Gil Manzano faul nepískal. To bylo na penaltu zkrátka málo. Jenže když si takový lehký kontakt zpomalíte u videa, nabere na dramatičnosti.
Takový postup při hledání důkazu je hloupý. Penalta čtyři minuty po českém vyrovnání český tým sejmula, nestárnoucí velikán světového fotbalu Luka Modrič zvedl balon pod břevno do středu brány. „Po té penaltě se to sypalo jako domeček z karet a skončilo to debaklem,“ hlesl do kamery ČT brankář Matěj Kovář.
„Gól na 1:2 nás zlomil, pak jsme dostali od Chorvatů třídu. Hráli jsme 15 minut druhé půle nejlíp, penalta nás zlomila,“ doplnil Tomáš Souček.
Pohled třetí: brutálních 13 minut veteránů
Česko se po přísné penaltě sesypalo, ale házet následující kolaps jen na slabou psychiku nejde. Zatímco Chorvaté šturmovali přímočaře dopředu, Čechům docházela šťáva. Byli vyždímaní jako učitelé v červnu. Nechávali vzadu stále více mezer a špatně přebíraný Modrič rýsoval průnikové přihrávky na volné spoluhráče.
Během 13 minut Chorvaté udeřili celkem čtyřikrát, dvakrát z penalty. Přitom i druhá penaltové situace, do které se znovu namotal Holeš, byla sporná. Musel by si na čáře ruku useknout, měl ji u těla v přirozené poloze, nemohl reagovat jinak, ale faktem je, že kdyby míč nezastavila, skončil by v síti. Budimir ho tam pak poslal z desítky.
Mimochodem, chorvatští střelci (dvakrát Kramarič, Modrič, Perišič a Budimir) jsou ve věku od 33 do 39 let. A stejně Češi nestíhali, Chorvaté byli technicky i pohybově jinde.
„Nebyl to jen Modrič, celá jedenáctka má obrovskou kvalitu a potvrdili to,“ uznal do kamery ČT záložník Michal Sadílek.
Národní tým vyrovnal druhý nejhorší debakl od rozdělení federace, vyšším rozdílem prohrál jen v roce 2019 v Anglii (0:5). „Bolí to, je to nepříjemné, až blbé, řekl bych, ale musíme se poučit,“ velel Kovář po pětibrankovém přívalu.
Gibraltar dostal od Chorvatů ještě o dva kousky víc, ale to není útěcha.
Pohled čtvrtý: Je trenér Hašek ten pravý?
Po takovém zápase je možná nespravedlivé zabývat se trenérskou otázkou, tím spíš, když český tým prohrál po osmi duelech a ovládl skupinu Ligy národů B. Ovšem než na kvalifikační vítězné mače s Černou Horou, Gibraltarem nebo Faerskými ostrovy se podívejme spíše na čtyři zápasy pod vedením Ivana Haška, ve kterých se lámal chleba: Na mistrovství Evropy prohrál s Portugalskem i Tureckem, remizoval s Gruzií. A také druhý střet s top kvalitou dopadl v Chorvatsku bídně.
Nejen výsledkově, i herním plánem nebo (ne)reakcemi na vývoj zápasu. Je však otázka, nakolik mohl český výběr čelit chorvatské kvalitě kurážněji nebo taktičtěji. Rozhoduje i skóre. „Pořád z týmu cítím, že je hladový, že chce uspět. Ale občas jsme byli naivní. V některých momentech se chce zatáhnout a pak presovat,“ přemítal Souček.
Po debaklu je prakticky nepředstavitelné, že by Česko mohlo Chorvaty ještě předskočit. Nepředstavitelné nejspíš také je, že by se před baráží řešila Haškova pozice a hledal se někdo, kdo by nachystal hráče lépe.
„Jsou tady nejlepší hráči, které máme k dispozici,“ pověděl Hašek pro ČT pragmaticky. „Musím uznat kvalitu Chorvatů, jejich práce s míčem a po zisku balonu je diametrálně odlišná od té naší. Vyhráli zaslouženě. Jsou lepší, jsou silnější, to víme od začátku. Rozdíl v technice a kvalitě je, ale přesto se dá i s tímto týmem hrát.“
Pohled pátý: příprava na baráž
Na šampionát, který budou hostit Spojené státy americké, Kanada a Mexiko, přímo postoupí 12 vítězů skupin. Celky na druhých místech budou hrát play-off. Po polovině zápasů v kvalifikaci sice Česko vede tabulku, Chorvaté však ztrácejí jen tři body a mají k dobru dvě utkání. Nečeká se, že zaváhají.
Reprezentace má však díky podzimnímu triumfu ve skupině B Ligy národů téměř jistou účast minimálně v baráži. A na tu je se potřeba pořádně nachystat, aby Češi v samostatné historii byli podruhé po 20 letech na mundialu.
„I takový tým, jaký má Chorvatsko, může někde škobrtnout,“ nevzdává Souček předem boj o první místo. „Bojovali jsme maximálně,“ zdůraznil, že přístup týmu byl příkladný.
Chorvaté však hráli fotbal. I kdyby se velká sláva povedla a na rozšířený turnaj se český fotbal doklopýtal, stejně by bylo fajn se zaměřit na to, jak to čtyřmilionové Chorvatsko vlastně dělá, že vychovává fotbalisty, a nikoli bojovníky, a jestli by nešlo něco málo z toho aplikovat i v tuzemsku.
