Vystrčí lvíčata drápy? Zlato z malého Eura tato generace ani nepamatuje

Vzpomínky už se loví účastníkům jediného zlatého fotbalového úspěchu v historii samostatné České republiky ztěžka. Ovšem jakmile se zase do nich ponoří, naskočí s husí kůži i detaily. Obránce David Rozehnal si vybavuje, jak ho spoluhráči nemohli na hřišti chytit, když po centru olomouckého parťáka Davida Kobylíka poslal tým v semifinále do vedení proti nabušené Itálii.

„Gól byl takový slepený. Euforie byla maximální, nezapomenutelná. Bylo to proti Italům, velkým hráčům, kteří pak udělali velké kariéry. Každý gól je skvělá euforie, ale tak velký turnaj v tak důležitém zápase to jen umocní,“ vypráví pro Seznam Zprávy někdejší elegantní stoper. „Jako první si vybavím atmosféru velkého turnaje, mého prvního, skvělou týmovou chemii, krásné prostředí Švýcarska a velké stadiony. Byly tam pocity velkého turnaje, sounáležitosti a chuti něco dokázat,“ dodává Rozehnal.

Rok 2002. Mistrovství Evropy fotbalistů do 21 let ve Švýcarsku ovládla parta kolem Petra Čecha, Milana Baroše, Martina Jiránka, Lukáše Zelenky, či Tomáše Hübschmana. O tom, že na největší úspěch samostatného českého fotbalu sedl prach, svědčí i to, že nikdo ze zlatých juniorů už profesionálně nekope. Naposledy to zabalil loni v létě Hübschman. Když vyhráli zlaté medaile, jejich nynější následovatelé ještě ani nebyli na světě, nebo jen měsíc jako v případě kapitána Václav Sejka.

Může i současná generace lvíčat šokovat fotbalovou Evropu? Ve fotbale je možné leccos, ale teď by byl kumšt se jen protáhnout z pekelné čtyřčlenné skupiny, z níž postupují dva týmy. Češi kromě Slovinska narazí i na favority turnaje - Anglii a Německo. Kurz na to, že vyhrají celý turnaj, je 80:1.

Mužstvo trenéra Jana Suchopárka, který se po turnaji loučí s jednadvacítkou, kde jej nahradí Michal Bílek, se pokusí ukončit čekání na postup do vyřazovací fáze, kterou si národní tým zahrál naposledy v roce 2011. I to svědčí spíše o sestupné tendenci lvíčat; ve skupině skončili při posledních čtyřech účastech na šampionátech 2015, 2017, 2021 a 2023, třebaže si na malém Euru zahrají potřetí za sebou, což je fajn.

Sejk byl před dvěma lety u toho, když reprezentace přišla gólem v závěru o bod proti Izraeli a o postup do čtvrtfinále. Češi si zopakují úvodní dva duely ve skupině proti favoritům mistrovství Anglii a Německu. Výběru Albionu podlehli dvakrát v kvalifikaci a následně i na turnaji v Gruzii, naopak Němce dokázali porazit 2:1.

„Je to trochu jiná písnička než na minulém Euru, kde jsme s Anglií prohráli 0:2. Měli jsme dobrý vstup, ale záhy po poločase jsme inkasovali. Teď to bude něco jiného,“ uvedl Suchopárek. „Čekají nás obtížní soupeři, ale ukáže se na hřišti. Věřím, že uhrajeme takové výsledky, abychom ze skupiny postoupili.“

Češi v listopadu zvládli baráž proti silné Belgii a to do týmu napumpovalo sebevědomí, které je pro úspěch v takové konkurenci zásadní podobně jako maximální nasazení. Hned na úvod ve čtvrtek večer v Dunajské Stredě se proti Anglii, která má sestavu plnou hráčů z Premier League, bude hodit.

Rozehnal se pro Seznam Zprávy snaží najít nějaké paralely mezi současnými lvíčaty a jejich zlatým výběrem. „Nerad srovnávám generace, co bylo, co je teďka. Fotbal se strašně rychle vyvíjí. Co umí kluci dnes, jsme my třeba neuměli, byla jiná doba, jiný fotbal,“ přemítá. „Podobnost je v tom, že je to velký šampionát, na který jsme se dostali. Jsme Česká republika, hrajeme srdcem a kvalitu jsme vždy měli, když se to spojilo, dokázali jsme velké věci. Věřím, že podobnost bude také v tom, že kluci budou odhodlaní jako my, že vědí, za koho hrají, nebudou tam jednotlivci, ega, ale týmoví hráči, co potáhnou za jeden provaz. To nás vždycky zdobilo, zdobí a věřím, že zdobit bude. I proto jsme dokázali tehdy ten šampionát vyhrát. Když do toho dají všechno, výsledek se dostaví.“

Česko se také v roce 2002 muselo protáhnout na závěrečný turnaj přes baráž, ačkoli v kvalifikaci vyhrálo všech deset zápasů. Charismatický trenér Karel Brückner vtisknul mančaftu atraktivní herní rukopis s vysokým presinkem a precizními standardními situacemi, přesto cesta za zlatem mohla skončit už před turnajem, ještě bylo potřeba v play off vyřadit kvalitní Chorvaty. Vyšlo to po remízách venku 1:1 a 0:0. A sebevědomí narostlo. Snad podobně jako teď českým mládencům po skalpu Belgičanů.

Také tehdy už byli ve výběru hráči, kteří kopali nejvyšší soutěž i třetím rokem. Dravý útočník Baroš už dokonce v Anglii, zadák Jiránek v Itálii. Teď se může záložník Adam Karabec z Hamburku stát prvním českým fotbalistou se startem na třech šampionátech hráčů do 21 let.

„Jednadvacítce věřím, jsem fanoušek fotbalu a České republiky. Ať kvalita ve srovnání se soupeři bude jakákoliv, budu fandit. Je to fotbal. Na turnaji se nemusíte potkat s formou, anebo naopak můžete, nemusíte mít zdravé všechny hráče. I největší favorit může klopýtnout a největší outsider turnaj vyhrát,“ přemýšlí Rozehnal. „Tím neříkám, že jsme největší outsider,“ ujistí.

Citelným zásahem pro zlatá lvíčata bylo, když před turnajem povýšil na lavičku reprezentačního A-týmu respektovaný Brückner. Ovšem asistent Miroslav Beránek v jeho odkazu plynule a citlivě pokračoval. I bez středopolaře Tomáše Rosického, jehož si Brückner vytáhl do áčka. Mančaft zůstal soudržný a odhodlaný.

Jenomže úvodní zápas Eura proti fyzicky i technicky silným Francouzům byl drsnou lekcí. Gólman Landreau prožil klidnou směnu, ramenatý stoper Boumsong náznaky českých útoků rázně utnul jako skála. Malbranque dominoval ve středu hřiště, útočníci Govou a Luyindula se chytali těžko. Porážka 0:2 vrátila české juinory do reality, ale nezlomila, naopak se zmobilizovali.

„Začátek ve skupinové fázi nebyl dobrý, pamatuji si moc dobře, že jsem udělal chybu proti Francouzům, ale potom jsme proti Francouzům vyhráli finále na penalty,“ usmívá se Rozehnal. „Jde o to mít v hlavě, co chcete dokázat. Věřím, že kluci chtějí šampionát vyhrát. Neříkám, že ho vyhrají, ale cíle je potřeba mít. Držím palce, kdyby přivezli medaili, bylo by to krásné.“

Proti Belgii pak sice Baroše a spol. místy svírala nervozita, díky trefě Jiránka ovšem opadla. Proti Řekům stačila k postupu remíza. V semifinále s Itálií bylo klíčové vymazat vlasatého špílmachra Pirla, český dirigent Zelenka se mu skvělým výkonem vyrovnal. Rozehnal poslal v Curychu Čechy do vedení. Jedenáct tisíc diváků zahučelo. Když v 83. minutě Michal Pospíšil přidal druhý zásah, o finalistovi málokdo pochyboval. Jenže drama teprve začínalo. Pirlo proměnil v 86. minutě penaltu a ve čtvrté minutě nastaveného času vybídl ke skórování Maccaroneho.

Prodloužení. Beránek výborně vystřídal. Pospíšil se už gólem odvděčil, ještě přišel čas Libora Žůrka. Nahradil Baroše a v deváté minutě prodloužení se rodák z Kojetína, jemuž v Ostravě přezdívali Forrest Gump, odhodlal k úprku přes půlku hřiště. Netypický běh připomínající šicí stroj unavení soupeři nezachytili. Ani parádní přihrávku na pohodlně skórujícího Pospíšila. Zlatý gól poslal lvíčata do finále na Francouze.

Nemocného záložníka Kobylíka nahradil v sestavě Karel Piták a šlo se na to. Francouzi měli navrch, lvíčata držel výtečný Petr Čech v bráně a za bezbrankového stavu se upínali k penaltám. Věděli, že Čech je umí. Chytil dvě, i když si z čáry vyběhl tak, že by dnešní pravidla trestala. Z další desítky Boumsong napálil břevno a výhra 3:1 na penalty spustila českou radost.

Hráči se ukázali a většina z nich prožila parádní kariéry. Rozehnal sbíral trofeje po celé Evropě - v Bruggách, Paříži, Římě, Lille…

„Zviditelnil jsem se, předvedl jsem kvalitní výkony na to, aby si mě někdo všiml. Ten turnaj pomohl v kariéře většině hráčům. Sleduje ho hodně skautů, trenérů,“ připomíná Rozehnal další důležitý aspekt poslední mládežnické akce.