Přišlo na mě 55 udání, hlavně od učitelů, říká ředitel kandidující do Senátu

Studenti Smíchovské průmyslovky mají letos o prázdninách neobvyklou práci. Dělají předvolební kampaň pro svého ředitele, který kandiduje do Senátu. V září mají pokračovat s kampaní v ulicích. Proč ředitel vsadil na studenty?

Hostem Ptám se já byl Radko Sáblík, ředitel Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia a kandidát ODS do Senátu.

Ředitele prestižní Smíchovské střední průmyslové školy Radko Sáblíka vyzvali ke kandidatuře do horní komory jeho vlastní studenti a studentky, kteří mu také sami dělají předvolební kampaň. Populární pedagog je známý inovativním přístupem ke vzdělávání a podpoře žáků v práci na vlastních nápadech a projektech. I celá kampaň je tak především v jejich režii.

„Říkal jsem jim, že pokud mi tu kampaň budou dělat, tak musím být naprosto zdrženlivý. Nemohu nikoho oslovit, protože to by pak mohlo být bráno jako zneužití, že z pozice ředitele o něco někoho žádám. Takže jsem jim říkal: ‚Je to na vás‘,“ popsal v Ptám se já Sáblík.

S kritikou, že by zneužíval studenty v politické kampani, se prý zatím nesetkal. Jejich podpory si podle svých slov velmi váží: „Pokud se někdo ze studentů zapojí, je to čistě jeho dobrovolná věc.“

Kampaň je postavená nejen na nápadech, ale i na velké osobní zodpovědnosti žáků. Stejně jako většina projektů na smíchovské průmyslovce, kde studenti zároveň sami i vyučují, pracují nebo při studiu podnikají.

„Studenti musí věřit tomu, že když do toho dají elán, že to pak také budou moci realizovat. A je třeba podchytit jejich zájem. Je to jako nabalující se sněhová koule, chce to začít s menším počtem a postupně přidávat. Ale to budujete deset let. A musíte mít odvahu. Musíte mít i pevné nervy a musíte nebrat věci osobně, protože proti vám budou určití lidé brojit,“ řekl ředitel s tím, že už na něj kvůli jeho inovacím v minulosti přišlo celkem 55 udání.

Radko Sáblík se o senátorské křeslo uchází na domovské Praze 5, kde bude o hlasy voličů soupeřit například s dosavadním senátorem, advokátem Václavem Láskou (SEN 21) nebo s bývalým členem Rady České televize Zdeňkem Šarapatkou (za TOP 09).

První kolo senátních voleb se bude konat spolu s obecními volbami 9. a 10. října. V horní komoře se bude obsazovat tradičně třetina křesel, tedy 27 z 81. 

Nebojí se populární ředitel kritiky za to, že zneužívá prostředí své školy? A jak se dívá na návrhy změn ve školství, jako je rušení 9. tříd nebo zákaz mobilů?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jak vám jde příprava předvolební kampaně? A myslím příprava vedená studenty vaší školy. - Myslím, že si vedeme dobře. - Co všechno studenti na té vaší kampani dělají? - Dělají všechno. To znamená, že nejdříve mě přesvědčili, abych kandidoval, to byl jejich nápad. To jsme ještě ale nevěděli, že mě podpoří nějaké politické strany, jako se stalo. Takže přišli a řekli mi: „Pane řediteli, myslíme si, že byste měl kandidovat. Když budete, my vám posbíráme podpisy a budeme vám dělat kampaň.“ A slovo dalo slovo a začali jsme to organizovat. A pak se objevily politické strany, které mně nabídly, abych je zastupoval. ODS, která mě nominovala, a ještě STAN a KDU-ČSL, které mě podpořily.

3:00 Tak vy jste členem ODS, byl jste místostarosta v Mníšku pod Brdy za Občanskou demokratickou stranu. - Byl jsem. Teď jsem řadový zastupitel, byl jsem místostarosta čtyři roky.

3:30 Kolik studentů se do přípravy vaší kampaně zapojilo? - Popravdě, nevím, kolik studentů se do toho zapojilo, protože když jsme se o tom se studenty bavili, tak jsem jim říkal, že pokud mi tu kampaň mi budou dělat, tak musím být naprosto zdrženlivý. Já nemohu nikoho oslovit, s nikým iniciovat nějaký kontakt, protože to by pak mohlo být bráno jako zneužití, že z pozice ředitele o něco někoho žádám. Takže jsem jim říkal: „V tomhle musím být naprosto pasivní. Takže je to na vás, jak dáte dohromady týmy, které tu kampaň s vámi budou dělat.“ Takže osobně nevím. Myslím si, že jsou to minimálně desítky studentů. Já komunikuji se třemi studenty, kteří teď půjdou do čtvrtého ročníku a kteří, když byli ve druhém ročníku, mi to loni před prázdninami nabídli.

4:30 Přesto sám píšete na svém webu píšete, že si uvědomujete, že to je tenký led. Věc, která vám asi bude předhazována v rámci předvolební kampaně. Tak jak často se setkáváte s kritikou toho, že jste do toho zapojil právě své studenty a studentky? - Musím říci, že kromě pár hejtů na sociálních sítích jsem se s tím nesetkal. Naopak, mnozí to berou jako poctu. Říkají si, že pokud studenti sami přijdou a navrhnou to, tak to je určitý důkaz, že to asi nedělám tak úplně špatně. A já si toho strašně vážím. - Myslela jsem to i tak, aby vám třeba nějací rodiče potom neříkali, že ředitel školy zneužívá studenty pro svoji politickou kampaň, pro svůj politický prospěch. Škola je velká. Asi by mě vlastně překvapilo, kdyby tam žádný takový hlas nebyl. - Zatím jsem ho nezaznamenal. Pokud se někdo z těch studentů zapojí, je to čistě jeho dobrovolná věc. Znovu říkám: neznám ani počty lidí, se kterými ti studenti pracují. Znám několik studentů, kteří se mnou třeba natáčeli nějaké video nebo se mnou v něčem spolupracují.

6:00 Ale pak to časem budete muset stejně vyčíslovat v nákladech na kampaň, tak jak se to předkládá úřadu. - To samozřejmě budeme mít sepsané. Ale to je na vedoucím kampaně, to je ten student, který komunikuje i s dalšími subjekty kolem toho. Takže to se pak samozřejmě všechno vyčíslí.

7:00 Trochu to na mě dělá dojem, že jste k tomu přistoupil jako k jednomu z dalších projektů, které dělají studenti na vaší škole. Kde si zakládáte hodně na tom, že podporujete studenty, aby se aktivně zapojovali do projektů, které si sami vymyslí, které si sami vytváří. A tohle je projekt Sáblík do Senátu. - Svým způsobem to je projekt Sáblík do Senátu, ale samozřejmě, že kdybych to nechtěl a nechtěl být senátorem, tak bych do toho nešel. To je potřeba říci. Takže to beru velmi vážně a myslím si, že to berou vážně i studenti. Jestli to zezačátku byl trošku volnější námět, tak teď už určitě není. A máte pravdu v tom, že na naší škole je spousta různých projektů. Moje paní asistentka si ze mě dělala legraci a říkala: „Vidím, že už to s těmi projekty, pane řediteli, má další level. Tentokrát jste poskytl pro projekt vlastní osobu.“ Ale ano, je to svým způsobem projekt studentů, kteří budou připravovat kampaň a budou ji celou vytvářet. Nespolupracujeme s žádnou jinou agenturou. Spolupracuju pouze se studenty.

8:00 A jaké limity vám k tomu dává ODS? - I s ODS, STAN a KDU se diskutovalo, aby to mělo nějaký rámec, co se týká třeba grafiky a podobně. A setkal jsem se i tady u těch politických stran s velkým pochopením. Myslím, že všichni kvitují, že se studenti rozhodli svého ředitele podpořit a berou to jako moje plus, že mám tuto podporu.

9:00 A program? Vy máte na svých stránkách sepsané především programové priority nebo základní teze. Detailní program také vytváří studenti? Jak si ladíte v takové věci? - Samozřejmě spolu o tom diskutujeme a bavíme se, jakým způsobem by některé věci byly prezentovány. Ale to základní je jasné. Senátor je člověk, který v tom obvodu funguje a může být prodlouženou rukou občanů. Já to znám ze své zkušenosti, kdy studenti dělají mnoho, mnoho projektů a často komunikují s různými sociálními partnery. A občas se stane, že někam volají a nikdo jim telefon nezvedne. A tak mi to řeknou a já tam zavolám a mně ten telefon zvednou. A tohle je přesně jedna z věcí, kterou senátor pro občany ve svém obvodě může udělat. Je možnost, že senátor se stane hlasem občana. Tak to beru jako jednu z klíčových věcí. A samozřejmě pak další věci souvisí hodně s tím, co dělám celý život a čím se zabývám. To znamená vzdělávání, sport, podnikání, ale i třeba spolupráce mezi mladou a starší generací.

11:00 Kdybyste se senátorem stal, bude mít Smíchovská střední průmyslová škola detašované pracoviště v senátní kanceláři? Budou pak studenti vaši asistenti? Bude to váš tým vlastně trvale? - Předpokládám, že ano. Samozřejmě to bude na nich. - Takže byste byl takový studentský senátor. - Ano, studentský senátor. A samozřejmě já celý život spolupracuji s mladými. Je v nich obrovský potenciál a já jim dávám de facto možnost, aby ho využili. A na tom je postavená celá naše škola. My už mimochodem spolupracujeme na některých věcech i s některými senátory, ale je to určitě jedna z věcí, kterou chci udělat. Stejně tak jako dál chci pokračovat ve funkci ředitele a být ten, který bude vizionář, jak vždycky říkají.

12:00 Kde máte hranici pro tu svoji politickou kampaň? Co ve vaší škole nedělat? Protože přece jenom na školách by neměla probíhat úplně přímá politická agitace. - Tak ta hranice je jednoduchá. Na škole, během školy se o tom vůbec nebavíme. Jsou to věci, které se dělají mimo školu. Rozhodně na škole žádné debaty o mé senátorské kampani nebudou. A studenti si samozřejmě zvou do školy politiky ze všech různých politických stran. Dokonce tam v podcastu měli i mého konkurenta. A je to v pořádku, protože to tam patří. Studenti mají naopak klást politikům otázky, což se u nás na škole děje. Ale není to určitě tak, že by tam byla jenom jedna politická strana.

13:00 Tak vy už máte ve škole určitě spoustu studentů přes 18 let, kteří třeba poprvé budou moct jít k volbám. - Samozřejmě, že to tak je a to bude pak na nich, koho budou volit. Ale v tuhle chvíli se musí jednoznačně oddělit ty dvě role. Já si taky pak na měsíc před volbami budu brát dovolenou, to už jsem oznámil a už jsem to se všemi domluvil, aby to fungovalo.

14:00 Vaše škola není úplně standardní škola, respektive jste se zaměřili na spoustu poměrně inovativních projektů, které nejsou úplně běžné. Jak jsme tady zmínili, podporujete studenty v tom, aby si zakládali své podnikání, aby vedle školy pracovali, aby se účastnili spousty mimoškolních aktivit. Dokonce jste v rámci toho přešli na výuku, která studentům umožňuje jeden den školního týdne nechodit do školy a věnovat se samostudiu nebo nějakým způsobem si sami řídit program. Je mnoho míst a lidí, kteří vás proto nemají rádi. Jakým způsobem k tomu přistupujete? - Je to tak. A já už jsem se s tím smířil. Ale na druhou stranu je také spousta lidí, a nejen z Česka, ale i ze zahraničí, kteří k nám přijíždějí a kteří se chodí inspirovat nebo se přijdou podívat, jakým způsobem to funguje. A samozřejmě jsme určitým způsobem bublina. Je to dané i výběrem, že uchazeč posílá motivační dopis, portfolio, dělá Cermat testy, naše testy, osobní pohovor a pak jsou tři až pětinásobné převisy. Takže i ten výběr určitým vytváří způsobem nějakou naši klientelu, která je vysoce motivována a díky tomu je schopná přijímat zodpovědnost za své vzdělávání. Protože tento způsob, o kterém jste mluvila, je velmi náročný právě i pro studenty. Nesou zodpovědnost za to, že budou procházet systémem a zároveň budou dělat všechny další věci. Takže chodí pondělí a čtvrtek do školy, pátek mají samostudium. A ještě víc než třetina je v programu pro podporu talentovaných aktivních studentů, takže ti chodí do školy ještě míň.

16:00 Ale už jsme to prověřili dvakrát maturitami a pár procent mělo nějaký problém, to v září opraví. Ale více než třetina studentů odmaturovala s vyznamenáním. Takže se to neprojevuje. Koneckonců prošetřovala to i školní inspekce a také de facto potvrdila, že odchody z naší školy jsou téměř nulové. Takže studenti to opravdu zvládají. Jsou na to připravováni od prvního ročníku. De facto už jim to říkám dopředu a na dnech otevřených dveří říkám, že pokud potřebují nad sebou baseballovou pálku, aby něco dělali, tak aby k nám tu přihlášku nedávali, protože to není škola pro ně. Budou mít velkou volnost a taky velkou zodpovědnost.

17:00 Takhle mohou a nemusí se do toho zapojovat. Je to na dobrovolnosti. Oni se mohou v uvozovkách prosedět k maturitě, ale hodně lidí to osloví. Když se ptali jednoho studenta, který vyjmenoval, co všechno dělá ve druhém ročníku, a jak k tomu došel, tak řekl: „No, ono je to těžké nic nedělat, když všichni okolo něco dělají.“

18:00 A tím, že tam už je z 96 učitelů 48 učitelů absolventů ve věku 19-28 let, že tam dokonce učí studenti vyššího ročníku nižší ročníky, etos to bylo devět, tak tam jsou dobré příklady z praxe. A oni, když nastoupí, tak k nim vzhlížejí a chtějí se jim vyrovnat a říkají: „Když má v 19 nebo v 18 firmu, tak já ji chci taky.“ Takže je to nabalující se koule.

18:30 Čím se vám tak osvědčil ten den volna? Když bych to řekla doma třináctiletému synovi, tak se zaraduje, že v pátek nemusí do školy, ale určitě by ho primárně nenapadlo, že se má učit. - Určitě jisté procento toho využije tímto způsobem, ale jsou dostatečně chytří na to, aby studium zvládli. A je to jejich čas. - A na co to vlastně má být určeno? - Napadlo mě to v době covidu, kdy pak studenti přišli a značná část z nich řekla: „Ale my jsme se naučili víc. Zezačátku, prvních čtrnáct dnů, tři neděle, jsme to brali jako dovolenou. Tak jsme si hráli hry a tak dále. A po nějaké době nás to přestalo bavit. Tak co jsme měli dělat? No tak jsme se začali učit.“ A učili se to, co je zajímá. A ve věcech, kde mají talent, znalosti rozšiřovali.

20:00 A ten pátek může sloužit několika věcem. Jednak tam opravdu mohou studovat, ale taky to studium mohou nechat na víkend nebo na večer a mohou jít pracovat. Mnozí z nich také chodí učit na základní školy, protože máme program Studenti do škol. Nebo jsou v laboratořích a vyvíjejí svůj projekt. Takže to je rozdílné. Je to podle toho, co ten student potřebuje a považuje za vhodné.

21:00 Hodně vycházíte z principu, že se snažíte na ně přenést co největší zodpovědnost. Prostě jim důvěřovat a nechat je tu práci dělat. Tak co všechno si pod tím mám představit? - To záleží na naturelu daného studenta. My se snažíme hledat, v čem je silný, a pak to rozvíjet. A většinou s těmi věcmi přicházejí studenti sami. Vidí tam už nějaký příklad, chtějí se zapojit, anebo přijdou s nějakou novou aktivitou. A všechno je možné. Teď tam vytváříme nějakou lezeckou stěnu a s nápadem přišli studenti prvního ročníku. Tak jsme do toho šli, udělali komplet výběrové řízení, oslovili firmy, nabídky, ukázali prostory a tak dále.

21:30 Takže vy jim řeknete: „Chcete stěnu? Fajn, zařiďte si to.“  - Tak si to zařiďte. „Chcete výjezd do zahraničí? Tak si to zařiďte.“ A  tak dále. A to samé samozřejmě je i v rámci různých akcí ve škole. A na druhou stranu oni pomáhají a mnozí jsou třeba na plný úvazek studenti a na částečný úvazek zaměstnanci. Takhle už mnoho let funguje IT oddělení, projektové oddělení, PR oddělení. Takže to funguje. Navíc pondělní porady jsou otevřené, takže když někdo něco potřebuje, ať už učitel nebo student, tak tam prostě přijde, přednese to tam.

23:00 A není to potom chaos? Jak tohle řídit? - Je to velmi náročné na řízení. Jeden pan kolega to přirovnal k tomu, že je to jak včelí úl, že do něj někdo furt lítá, něco z něj vylítá. Ano, je to určitým způsobem organizovaný chaos. Těch projektů je ohromné množství. Ale proč? No protože nejen že tam mám asi 100 spolupracujících absolventů, kteří zapomněli odejít, ale je tam dalších asi 150, 200 aktivních studentů, kteří jsou sami schopni řídit projekt. Jsou schopni udělat na klíč konferenci pro nějaké sociální partnery a tak dále. Takže se tím vzdělávají, učí a zároveň umožňují ty věci dělat. A proč ty věci nejsou na jiných školách? Protože tam na to nemají lidi. Když potřebujete něco dělat, tak musíte mít lidi. A já jsem zjistil, že těch lidí je málo, tak jsem si ty zaměstnance začal vytvářet. - Máte takovou levnou pracovní sílu, s nadsázkou řečeno. - Někdy jsou docela drazí. (směje se) Ale ne. My máme dohodu, že pokud je nějaká dohoda o provedení práce, tak je to 250 korun na hodinu a bez ohledu na to, kdo tu práci koná. A pak, když jsou nějaké odbornější, tak je to třeba 350. A tohle dodržujeme.

25:00 Loni v rozhovoru pro Hlídacího psa jste říkal, že na vás ale také chodí mnoho udání, protože s inovativními postupy ne každý souhlasí. - Bylo jich 55. Ale je to logické. - Z jaké strany? Rodiče, učitelé, školy, úředníci? - Rodiče nemají důvod. Důvod mají někteří učitelé. A může to být někdo z konkurentů nebo i ze sociálních sítí, kde se určitým způsobem třeba vymezuji a někdo mi to třeba chce vrátit. Ale řekl bych, že většina těch udání byla in-house, z vlastního domu, kdy byly většinou v takových vlnách. Vždy, když se udělala nějaká radikálnější změna, tak se to pokusili nějakým způsobem zastavit. Na druhou straně, teď jsem docela spokojený, protože díky tomu máme všechno prověřené. Všechno, o čem mluvím, i včetně toho, že třeba učí studenti, je prověřeno. Česká školní inspekce se tam šla podívat, a pak mi napsala do zprávy, že vrstevnické učení může být považováno za příklad dobré praxe, což je pochvala z jejich strany.

27:00 A jsou to věci, které mám teď potvrzené stejně jako třeba můj program pro podporu talentovaných aktivních studentů. Nedovedu si představit, že budu mít třetinu studentů v klasickém individuálním plánu. To by se z toho všichni zbláznili, z té byrokracie. - Vy máte ve škole tolik talentovaných studentů, že jich třetinu můžete dát do programu pro extrémně talentované? - Prosím vás, já mám všechny studenty talentované. Každý z nich má na něco talent. Možná ho ještě nestačil někdo objevit, ale všichni studenti jsou talentovaní. V těch programech může být ten, kdo pracuje v oboru, podniká nebo má živnost, vrcholově nebo výkonnostně sportuje, dělá velké dobrovolnické projekty, většinou jsou to různí skautští vedoucí a trenéři a tak. Anebo dělá na velkých školních nebo svých projektech.

29:00 Co z těch věcí z vaší školy je nějakým způsobem přenositelné do školského systému? Co by šlo třeba využít? - Určitě to nejde přenést všechno en bloc, aby naklonovali Sáblíka a někam ho dali, nebo ten systém. Ale jde z toho hodně věcí dělat. My jsme udělali už i inovativní Unii škol, jsou školy, které to chtějí dělat trošku jinak. Mohou dávat daleko větší zodpovědnost studentům. Mohou podporovat ten jejich talent tím systémem. Mohou zapojovat studenty v roli řešitelů. Mohou jim přenášet věci třeba s propagací školy, tvorbou nějakých videí a podobně. - To asi předpokládám, žádná legislativa nezakazuje, ale neděje se to. - Když za mnou přijíždí hodně ředitelů a ředitelek, zvlášť když jsou třeba nově ve funkci a nadšení, tak pak řeknou: „Pane řediteli, my jsme narazili do dvou zdí.“ První zeď byla ta, že jsme začali mluvit ke sboru a oni říkali: „Ale takhle se to u nás nedělá.“ A druhá, když přišli za studenty a studentkami a nabídli jim spolupráci, tak oni zvedli oči a pak je zase dali zpátky. Protože na to nebyli připraveni. Ti studenti také musí věřit tomu, že když do toho dají elán, že to také budou pak moci realizovat. A je třeba podchytit jejich zájem. Je to ale jako nabalující se sněhová koule, čili chce to začít s menším počtem a postupně přidávat. Pak už přichází kontinuita.

32:00 Ale to budujete 10 let. A musíte mít odvahu. Musíte mít i pevné nervy a musíte nebrat věci osobně, protože proti vám budou určití lidé brojit.

32:30 V Česku neustále mluvíme o reformách školství. Teď se hodně řeší změna rámcových vzdělávacích programů. Vy jste na svých sociálních sítích psal, že to jsou z vašeho pohledu druhotné věci. Než neustále debatovat o změnách rámcových vzdělávacích programů, které dnes už umožňují téměř vše, tak bychom se měli zaměřit právě na to, jak změnit výuku ve školách, které to samy neumí, nedokáží. - Máte pravdu. Rámcový vzdělávací program, který je výborný a který vznikl před téměř dvaceti lety umožňuje spoustu věcí pro ty kreativnější. To znamená, že mohu spojovat předměty, mohu učit různými metodami v různých ročnících. De facto jsou v rámcovém vzdělávacím programu klíčové a povinné kompetence, čeho má dosáhnout. Což jsou mimochodem znalosti, ale také dovednosti, postoje nebo hodnoty, na které už úplně zapomínáme. A jakým způsobem se to dosáhne v jakém předmětu, to už je na nás. Bohužel tenkrát to nikdo moc těm lidem nevysvětlil. Protože jsem zván na spoustu konferencí, tak jsem byl překvapený, že třeba i ředitel, který už dělá ředitele pět, deset let, nezná všechny možnosti, co si může dovolit.

35:00 Když se bavíme v politické debatě o změnách týkajících se školství, tak jsme aktuálně řešili návrh na rušení devátých tříd, což ministr školství Robert Plaga teď odmítl s tím, že to se nestane, že to není žádná koncepční věc. Z ODS zase zaznívá návrh na změnu systému školství na takzvaně osm plus dva, osm let základní školy, dva roky středoškolského vzdělávání. Jak se na to díváte? - Už delší dobu říkám, že 8 tříd plus další 4 roky střední je dostačující. Sám jsem šel z 8. třídy na gymnázium. Vykřiknout, že zruším devátou třídu bez ničeho, je nesmysl. Jenom zrušit devátou třídu a neříct B, nemá smysl. Protože tím bychom pouze udělali to, že se všechno přesune o rok níž. Má smysl to, že budeme mít žáky o rok dřív na střední škole. Ale myslím, že je naším cílem, aby se ti lidé vzdělávali, co možná nejdéle to půjde. Proto si myslím, že by pro všechny mělo být to plus dva. A to tak, že by na konci těch plus dvou měli všichni třeba složit nějaký mikrocertifikát. To je věc, která je velmi populární i na Západě.

41:00 A jak vnímáte téma zákazu mobilů ve školách, o kterém hovoří vláda? Pohybujete se ve středním školství, což je trochu něco jiného než základní školství, kterého se zákaz má týkat, ale je to cesta dobrým směrem? - Musíme právě rozlišovat i věkové kategorie. Některé děti do určitého věku nejsou schopny chápat abstrakci. Druhá věc, sám mobilní telefon je pouze nástroj, ale to, co nejvíc ohrožuje mladou generaci, jsou sociální sítě. Mezi námi, to ohrožuje i nás. Když se podíváte na některé sociální sítě, tak si myslím, že mnozí dospělí už by také potřebovali nějakou poradnu. A tím, že zakážeme něco na šest hodin, tak co se stane? Nestane se ve své podstatě nic. Protože budou mít když žáci šestihodinový detox nebo budou mít takzvaně absťák, tak hned, jak dostanou mobil do ruky, si někam sednou a začnou hned scrollovat. To není podle mě řešení. Je potřeba naučit žáky s tím pracovat, upozorňovat na nebezpečí. A myslím, že zákazy jako takové se dají obejít.

43:00 Domnívám se, že určité omezení pro první stupeň základní školy by určitě být mělo. U druhého stupně by to mělo být víc už o osvětě. U střední školy považuji omezování telefonů za naprostý nesmysl, protože tam už teď třeba u nás vím, že přes mobily se studenti dostávají do různých systémů, i školních, mají tam zadání a tak dále.