Jen 13 metrů a cena od 750 tisíc. Nový trend mikrodomů sílí i v Česku

Méně metrů, méně věcí, méně dluhů. Tiny houses a mobilní domy přestávají být jen víkendovou atrakcí a stávají se alternativou pro lidi, kteří hledají flexibilnější způsob života. Ty nejmenší koupíte už za tři čtvrtě milionu korun.

Ještě před několika lety vypadala Ecocapsule jako rekvizita ze sci-fi filmu. Oválná kapsle s vlastním solárním panelem, větrnou turbínou a nádrží na dešťovou vodu působila spíš jako experiment pro technologické nadšence než jako reálné bydlení.

Dnes se ale malé mobilní domy stávají reálnou alternativou pro lidi, kteří hledají menší, levnější a flexibilnější způsob života. Chtějí mít možnost změnit práci, město nebo životní styl, aniž by je svazovala velká hypotéka. „Část lidí nechce řešit velký byt, hypotéku na třicet let a celoživotní závazek. Hledají menší prostor, ale větší svobodu,“ říká Ostatek.

Ecocapsule, kterou vymyslel slovenský architekt Tomáš Žáček se svým týmem, je velká zhruba jako jeden pokoj, má 13 až 37 metrů čtverečních. Ale uvnitř nabízí překvapivě kompletní vybavení. Najdete v ní postel pro dva, kuchyňský kout, jídelní stůl, úložné prostory i koupelnu se sprchou a toaletou. Většina návštěvníků očekává pocit stísněnosti, ale díky velkým oknům a promyšlenému uspořádání působí interiér mnohem větší, než ve skutečnosti je.

Na druhou stranu mikrobydlení není jen romantika z Instagramu. Člověk musí výrazně omezit množství věcí, které vlastní. Každý centimetr prostoru má své využití a spontánní nákupy nábytku nebo dekorací se rychle stanou problémem. Obyvatelé musí změnit způsob, jak přemýšlejí o prostoru i o věcech.

Minidomek je energeticky soběstačný. O elektřinu se stará kombinace solárních panelů a malé větrné turbíny, voda se zachytává z deště a filtruje pro další použití. Na rozdíl od běžného mobilního domu nemusí být kapsle připojena k elektrické síti.

„Na Slovensku je se sluníčkem problém jen nějaké tři měsíce v roce. V Itálii to funguje krásně celý rok. Je tam devět kilowattů solárů, to se dává standardně na rodinný dům,“ popisuje Tomáš Žáček, zakladatel Ecocapsule. Absence dalších inženýrských sítí ale není bez starostí. „Vodu je tam třeba vozit, někdo to řeší studní. Odpady zase musíte vynášet. WC je tam chemické,“ dodává.

Zatímco cena za designové „vajíčko“ byla poměrně vysoká, v přepočtu 2,5 milionu korun, u nových modelů šla firma s cenou dolů. Mají podobu boxů a stojí od 725 tisíc do 1,9 milionu korun podle velikosti a výbavy.

To je stále výrazně méně než i malá garsonka ve většině českých krajských měst. „V Praze jsme u 40 metrů, což je výborný standard pro mikrobyt, na šesti milionech,“ porovnává Libor Ostatek. Je ale fér dodat, že k ceně boxu je potřeba připočítat pozemek a vyřešit legislativu. A právě ta bývá často větší překážkou než samotné financování.

Právě pozemky mohou být podle Ostatka jedním z hlavních důvodů, proč se mikrobydlení začne v Česku více rozšiřovat. „Češi vlastní obrovské množství pozemků. Často sedíme na pozemcích v hodnotě milionů korun, máme nízký důchod nebo nižší příjmy a vlastně nemáme na výstavbu ani na splácení úvěru na velký rodinný dům,“ upozorňuje.

Malý modulární dům nebo kapsle tak může být cestou, jak pozemek využít bez mnohamilionové investice do klasické stavby. Rozhodující je hlavně typ pozemku. Nejjednodušší je umístění na stavebním pozemku, dobře řešitelný bývá i rekreační pozemek nebo pozemek s povolenou chatou. Naopak zemědělská půda představuje z hlediska povolení obvykle nejsložitější variantu.

U Ecocapsule navíc situaci usnadňuje fakt, že nejde o klasickou stavbu pevně spojenou se zemí. Kapsle není připojena na sítě a lze ji převézt na jiné místo. „Nejsme pevně spojeni se zemí a nejsme napojeni na inženýrské sítě, takže se pohybujeme v režimu mobilní věci, nikoli klasické stavby,“ vysvětluje Žáček.

Představa, že si člověk postaví kapsli kamkoliv do lesa, je ale podle obou hostů příliš zjednodušená. „Nelze říct, že ji můžete postavit úplně kdekoliv. Vždy záleží na místním územním plánu, postoji stavebního úřadu a konkrétním pozemku,“ upozorňuje Ostatek.

Právě legislativa je dnes často větší překážkou než samotná technologie. Zatímco v některých lokalitách úřady podobné projekty povolují bez větších problémů, jinde může být proces výrazně složitější.

Za nejrealističtější cestu dnes oba považují situaci, kdy člověk už pozemek vlastní nebo ho může využít v rámci rodiny. „Pokud máte vhodný pozemek a nemusíte řešit jeho koupi, stává se mikrobydlení ekonomicky mnohem zajímavější variantou,“ shrnuje Ostatek.

A právě tady se podle něj může skrývat největší potenciál českého trhu: nikoliv v masové výstavbě kapslí na zelené louce, ale v chytrém využití pozemků, které už lidé dávno vlastní.

Zatímco u klasického bytu většina lidí automaticky míří do banky pro hypotéku, u mobilních a modulárních domů je situace složitější. „Pokud se podaří kapsli zařadit do účelového financování a banka ji uzná jako součást nemovitosti, může mít úvěr podobné podmínky jako klasická hypotéka,“ vysvětluje hypoteční expert Libor Ostatek.

V praxi to znamená, že pokud majitel zastaví pozemek nebo jinou nemovitost, může se dostat na úrok kolem pěti procent, tedy zhruba na úroveň běžných hypoték. Pokud by ale financování probíhalo jen jako spotřebitelský úvěr bez zástavy, úrok se dnes pohybuje spíše kolem osmi procent. Podle Ostatka je proto důležité nejednat o podobném projektu jen s jednou bankou.

Ekonomicky se projekt Ecocapsule začíná dostávat do stabilnější fáze až po uvedení nové řady modulárních boxů. Původní futuristická „vajíčka“ fungovala spíše jako technologická a designová demonstrace a jejich vývoj firma financovala z vlastních zdrojů i investic získaných přes platformu Crowdberry. Podle zakladatele Tomáše Žáčka se právě nákladný vývoj a malý objem výroby podepsaly na tom, že společnost byla několik let ve ztrátě.

Dosud vzniklo necelých dvacet původních kapslí, které dnes fungují například v Karibiku, Kazachstánu, Japonsku, ve Švýcarsku nebo Spojených státech. Novější modulární boxy, které firma představila na konci roku 2024, už překročily hranici dvaceti vyrobených kusů a právě na nich je postaven současný růst byznysu. Firma navíc mění obchodní model a místo přímého prodeje začíná poskytovat licence partnerům pro výrobu a distribuci v dalších zemích.

„V roce 2025 jsme se dostali v zásadě na nulu,“ řekl zakladatel Ecocapsule v podcastu. Pro rok 2026 už firma očekává lepší výsledky díky rostoucímu prodeji boxů a expanzi na nové trhy. Vedle Česka a Slovenska jedná o licenční výrobě také v Polsku, Německu, Itálii, na Ukrajině a ve Spojených státech, které podle Žáčka patří dlouhodobě k trhům s největším zájmem o tiny houses.