V pěti lidech žijí na 37 metrech. Trend, který čeká víc a víc Čechů

Na velký byt neměli a platit nájem se jim nechtělo. Tak se v pěti lidech nastěhovali do 37,5 m2 za šest milionů. Mikrobyty jsou v kurzu, cenu nahoru tlačí investoři.

Jolana Hršelová a Matěj Šámal se třemi syny obývají už více než rok byt o výměře 37,5 m2. Zatímco jiné rozrůstající se rodiny se obvykle stěhují do většího, oni šli z devadesátimetrového nájmu s velkou terasou do mikrobytu. Ovšem do vlastního a na prestižní adrese, v srdci pražských Dejvic.

„Dlouho jsme se rozhlíželi po vlastním bytě a pokaždé to nějakým způsobem nešlo, nebo jsme měli pocit, že na to nemáme. Vždycky to nevycházelo o jedno dítě,“ říkají Hršelová a Šámal, kteří mikrobyt obývají se třemi syny ve věku 9, 11 a 16 let.

Nejdřív se rozhlíželi po vhodných nájmech. „Ceny nájemního bydlení se ale tak zvedly, že už to nedávalo smysl. Radši jsme chtěli dávat 40 tisíc do vlastního,“ říkají v podcastu Ve vatě. Rozhovor sledujte nahoře ve videu.

Představu měli jasnou, při brouzdání mezi inzeráty ale rychle pochopili, že moc na výběr nemají. „Hledali jsme nejdřív byty, kde bude mít každý svůj vlastní pokoj a my velký obývák a byli jsme na 15 milionech. Nejdůležitější bylo si to v hlavě přehodit z těch velkých bytů do malých,“ vzpomíná Hršelová.

Úspory z prodané víkendové nemovitosti a hypotéka ale stačily maximálně na 1+1 o výměře jednoho velkého pokoje. I proto si s nadsázkou říkají „Sardinky“.

„V bance mi řekli, že díky věku stačí mít z vlastního 10 % ceny nemovitosti. Ten byt stál 6 milionů 350 tisíc. Dalších 800 až 900 tisíc šlo na úpravy,“ popisuje Šámal, kolik do nového domova nainvestovali. Třeba v Ústí nad Labem by za podobnou cenu měli klidně o dva, tři pokoje víc, ovšem pár na širší centrum Prahy rezignovat nechtěl.

„Výběh“ pod okny, vysoké stropy a zařízení bytu ve vysokém standardu byly další podmínky, které si společně vytyčili. I s omezeným budgetem měli štěstí. „Vzali jsme hned třetí byt,“ vzpomínají. „Narazili jsme ale třeba i na sklep ve Vršovicích. Krásný, akorát že to nebyl byt. Taková ruina za 5,5 milionu. A to bychom tam ještě další dva miliony nechali,“ popisuje Hršelová peripetie.

Co lze za 6,5 milionu v Praze koupit, není žádná velká sláva. „Garsonky jsou obrovsky v kurzu. Cenu za metr čtvereční v dobré lokalitě bez problémů k těm 200 tisícům vystoupá. A když chcete 2+kk za tuhle cenu, tak hledáte jehlu v kupce sena,“ popisuje expert na financování bydlení Libor Ostatek z Golem Finance a Broker Trust.

Matematika je neúprosná. Cenu bytu tvoří hlavně tři faktory. Standard, velikost a poloha. „Pokud chci být v centru, tak buď brutálně slevím ze standardu a jdu do vybydleného bytu, anebo nějakým způsobem oželím velikost,“ popisuje dilema Ostatek.

Lidí, kteří se stěhují do menšího, aby ušetřili nebo protože na větší prostě nemají, přibývá. „To tempo je brutální. Takových scénářů bude přibývat,“ dodává.

Na portálu Sreality je 12 tisíc inzerátů a zhruba 500 z nich je s rozlohou do 30 m2. Jedná se o 1+kk, 1+1 nebo 2+kk. Developeři udávají, že tři ze čtyř bytů, které prodají, jsou 1+kk nebo 2+kk a mají do 30 m2.

„Je to tažené tím, že se investiční byty staly národním sportem. Zrušením daně z nabytí jsme otevřeli dveře segmentu nejbonitnějších lidí. Kdo hledá první bydlení, nemá šanci. Zahnízdit a založit rodinu jsou existenční starosti,“ vadí Ostatkovi.

Průměrný český byt má 68 m2, průměrný dům 110. „Když byty a domy porovnáme celosvětově, nejhůř je na tom Moskva a Hong Kong s 45 m2, v Indii 47 m2. Na opačné straně spektra je Dánsko se 140 m2. I jiné bohaté země jako Lucembursko, Belgie a Irsko jsou v rozloze šlechetné. V rodinných domech vévodí Austrálie,“ srovnává Ostatek.

Aby mohl být malometrážní prostor kolaudován jako byt, musí mít určité náležitosti. Například garsonka musí obsahovat obytnou místnost (nebo kuchyňský kout), předsíň, koupelnu a WC. A musí mít minimálně 16 metrů čtverečních. To by si zájemci měli hlídat. Až děsivý je trend takzvaných Coffin home - rakvové byty v Hong Kongu mají klidně i pouhé dva metry čtvereční

Do 37,5 m2 se spousta věcí nevejde. Dejvický pár to ale nevnímal jako újmu, spíš jako příležitost zbavit se nepotřebných věcí. „Nepamatuju si nic, co bych oplakala. Je krásné vědět, že jde ty věci vyházet a nemít je. Navíc jsme zjistili, že do toho bytu se vejde daleko víc věcí, než jsme si mysleli,“ shrnuje nakonec Hršelová.

A co vše se do bytu vejde? Koupelna o rozloze 5 m2, kuchyň, nad kterou se nachází patro na spaní pro dospělé. Kluci mají pokojík dohromady, pojme šatnu a každý ze synů obývá vlastní dřevěnou kajutu, pro větší pocit soukromí. (Snímky a záběry z bytu najdete v úvodním videu.)

„Každý má svůj prostor a zároveň o sobě víme, což je pro mě důležité, mám to ráda. Starší syn, když ho malý prudí, tak se prostě sebere a jde ven,“ popisuje jinak poklidné soužití pětičlenné rodiny Hršelová. Prostorný dvorek je ještě o kus větší než samotný byt a rodina na něm tráví v teplých měsících podstatnou část roku, mají tam třeba pohovku, která se dovnitř nevejde.

Bez nábytku na míru by se ale rodina poskládala stěží. A bez patrového spaní už vůbec ne. Vysoké stropy pomohly ze 37 metrů čtverečních udělat de facto 68. „Od začátku jsme věděli, že to chceme vytáhnout nahoru. Být v takhle malém bytě při stropech, které jsou v paneláku, si nedokážu představit,“ říká Hršelová. Starší panelákové byty, kolaudované před zavedením současných předpisů, jsou vysoké obvykle 250 až 260 centimetrů.

Po více než roce bydlení v malém bytě našly „Sardinky“ negativum jen jediné. Je jím výška v ložnici dospěláků, které říkají „bidýlko“. V prostoru totiž minimálně cirkuluje vzduch. „Snažíme se to řešit tím, že tam je čistička vzduchu. Někdy to funguje lépe, někdy hůř. Původně jsme chtěli mít patro u okna, ale architekti nám to vymlouvali, že tam bude málo světla,“ litují oba.