Po dluhopisech se zaprášilo, stát nabízí další. Vyplatí se ještě naskočit?

Zájem o Dluhopisy Republiky překvapil i ministerstvo financí. Češi během pár dnů prakticky vyprodali první emisi za více než 20 miliard korun. Investor Lukáš Nádvorník vysvětluje, které se vyplatí nejvíc.

Dárkové certifikáty k nově vydaným Dluhopisům Republiky zdobí národní motivy jako kostel svatého Jiří na Řípu, moravská orlice nebo svatý Václav na koni. Podle Lukáše Nádvorníka ale není nákup nových cenných papírů jen vlasteneckým gestem nebo charitou pro státní kasu.

„Je to úplně legitimní investice, typicky konzervativnějších investorů,“ říká investor a investiční blogger v podcastu Ve vatě. Připomíná, že státy si od občanů půjčují běžně i v zahraničí. „Mezinárodní kapitál je takový těkavý, podléhá hodně náladám na trhu. Kdežto mít část státního dluhu u svých občanů je praxe, která je běžná v zahraničí,“ podotkl v podcastu Ve vatě.

Dluhopis republiky je ve své podstatě obyčejná půjčka. Je to záznam o dluhu českého státu konkrétnímu občanovi. Právě státní garance je důvodem, proč jsou státní dluhopisy považovány za jeden z nejbezpečnějších investičních nástrojů. „Máme velmi dobrý mezinárodní rating, takže sice technicky bankrot možný je, ale prakticky je to mimo představivost,“ říká Nádvorník.

V nabídce jsou aktuálně tři typy Dluhopisů Republiky. „Největší zájem je o pětiletý fixní státní dluhopis, což je pro stát obzvlášť dobrá zpráva,“ uvedla ve středu na síti X ministryně financí Alena Schillerová. „Zároveň jsem rozhodla o významném navýšení kapacity prodeje z původních 20 miliard korun, a to až do odvolání,“ doplnila.

Pětiletý fixní dluhopis nabízí výnos 4,5 procenta ročně. Na ten si ale sáhne jen ten, kdo podrží bond celých pět let. Při dřívějším vyplacení se úrok poměrně snižuje. Na první pohled možná nevypadá výnos pár desetinek procent nad výnosem termínovaného účtu nijak oslnivě, jenže klíčová je jedna věc: nedaní se.

„Neměli bychom si porovnávat ten výnos 4,5 procenta s nějakými jinými produkty na trhu,“ upozorňuje Nádvorník. „Spravedlivý výnos toho dluhopisu, když bych si představil, že ho taky musím zdanit, by byl 5,3 procenta.“

Právě v tom podle něj spočívá hlavní síla produktu. Zatímco spořicí účty nebo termínované vklady podléhají patnáctiprocentní srážkové dani, u Dluhopisů Republiky investor dostává výnos čistý. „Třeba J&T Banka nabízí u termínovaného vkladu čtyři procenta na pět let, ale ta čtyři procenta musím ještě zdanit,“ vysvětluje.

Výnosy u tohoto typu dluhopisu se navíc automaticky reinvestují. Investor tak těží z efektu složeného úročení. Pokud koupí Dluhopisy Republiky například za sto tisíc korun a nechá peníze pět let ležet, dostane na konci přes 124 tisíc korun. Nádvorník připomíná, že právě pro střednědobé cíle mohou být podobné dluhopisy ideální. Investice do akcií vyžadují více času.

Vedle fixního dluhopisu stát nabízí také protiinflační variantu. Ta funguje jednoduše: investor má jistotu, že vydělá alespoň tolik, kolik ukousne inflace, plus malý bonus navíc. „Mám absolutní jistotu, že na konci těch pěti let pokryju inflaci a ještě vydělám dohromady za těch pět let 2,5 procenta navíc,“ popisuje Nádvorník.

Právě protiinflační dluhopisy vydělaly investorům během poslední inflační vlny slušné peníze. Dnes nikdo dvouciferný růst cen už nečeká a ekonomové počítají v příštích letech s inflací kolem tří procent. „Já bych se teď spíš klonil k tomu fixnímu dluhopisu,“ říká.

Třetím produktem je Flexibond - krátkodobý tříměsíční dluhopis, který funguje trochu jako lepší spořicí účet. Po třech měsících se investice automaticky obnovuje za nových podmínek. Aktuálně nabízí výnos 3,5 procenta čistého. „Pokud peníze potřebuju každé tři měsíce, tak beru ten flexi,“ shrnuje Nádvorník. Právě o něj je podle jeho informací největší zájem.

Přestože jsou státní dluhopisy považovány za bezpečný investorský přístav, ani ony nejsou bez rizika. Největším nepřítelem je pro ně (krom těch protiinflačních) inflace a růst úrokových sazeb. „Jestli něco dluhopisům vadí, tak je to inflace,“ upozorňuje Nádvorník.

Když Česká národní banka zvyšuje sazby, nové dluhopisy nesou vyšší výnos a starší bondy přestávají být atraktivní. Jejich cena proto klesá. „Můžu si to představit jako houpačku: na jedné straně mám výnos dluhopisu, na druhé straně cenu dluhopisu. Když jedna věc jde nahoru, druhá jde dolů.“

Právě poslední roky byly pro dluhopisové investory mimořádně nepříjemné. Dřív totiž dluhopisy fungovaly jako stabilizátor portfolia. Když padaly akcie, dluhopisy většinou rostly. Jenže covidová a energetická krize přinesly vysokou inflaci a centrální banky začaly prudce zvyšovat sazby. Výsledkem bylo, že klesaly akcie i dluhopisy zároveň. „Nebylo kam utéct,“ shrnuje Nádvorník.

Přesto si myslí, že dluhopisy mají v portfoliu své pevné místo. „Dluhopisy patří do každého portfolia, které nevlastní mladý a hodně dynamický investor.“ S věkem jejich význam podle něj roste. Nejen kvůli stabilitě, ale i kvůli pravidelnému příjmu. „Když si koupím standardní státní dluhopis, tak ten mi platí kupón, ze kterého můžu normálně mít přídavek k důchodu.“

A jak si tedy vybrat? Nádvorník má jednoduché pravidlo: „Pokud se bojím inflace, tak si beru ten protiinflační. Pokud jsem spokojený s výnosem 5,3 procenta hrubého, 4,5 procenta čistého a ty peníze na pár let nepotřebuju, tak beru fixní. A pokud peníze potřebuju každé tři měsíce, tak beru flexi.“

Zajímá vás víc? Pusťte si celý podcast o Dluhopisem Republiky nahoře ve videu.