Hlavní obsah

Bez frází plus: Věřit znamená žít naplno. Český hokejista o vztahu s Bohem

Hostem vánočního dílu pořadu Bez frází plus byl český hokejista Matouš Maxmilián Venkrbec, současný útočník HC Motor České Budějovice, který v jednadvaceti letech na tři roky přerušil kariéru. Kvůli víře a studii teologie. (Video: Bez frází, Seznam Zprávy)

 

Reklama

21. 12. 2020 12:00

Dá se skloubit vztah s Bohem a kariéra profesionálního sportovce? Matouš Maxmilián Venkrbec, útočník extraligového týmu HC Motor, o tom svého času pochyboval a hokejový svět na čas opustil. Podívejte se na nový díl Bez frází plus.

Článek

Každý z nás začíná svůj den jinak. Profesionální hokejista a útočník extraligového týmu HC Motor České Budějovice Matouš Maxmilián Venkrbec vstává o půl hodiny dříve než manželka a děti, aby měl čas jen na sebe. „Dám si studenou sprchu a předčítám si úryvek z evangelia na další den. Můj život a následné prožití daného dne má pak úplně jinou hodnotu.“

Hokejista, který v letošní sezoně nejvyšší české soutěže jeden gól dal a na dalších pět nahrál, o svém vztahu k Bohu už před lety promluvil prostřednictvím svého příběhu Bez frází. Otevřeně v něm popisoval, co ho v jednadvaceti letech vedlo k přerušení nadějně rozjeté hokejové kariéry, studiu teologie a cestě k Bohu. A popsal i to, jak se po třech letech dokázal k hokeji úspěšně vrátit.

Matouš Maxmilián Venkrbec je hostem nového předvánočního dílu pořadu Bez frází plus.

„V období adventu se připravujeme na prožití svátků. Snažíme se o to, aby Ježíšovo narození nebyla jen historická událost, ale aby se to stávalo teď a tady. V srdci každého z nás. Vánoce jsou skvělý moment, aby se člověk zastavil a podíval se, jestli jde správnou cestou. Nebudeme tady věčně, tak o tom přemýšlejme. A změňme věci, dokud je čas,“ říká Matouš Venkrbec.

„Já zhruba v devatenácti letech začal řešit, co vlastně očekávám od života a co život očekává ode mě. Jak ho nejlépe prožít a co znamená žít naplno. Za mým přerušením hokejové kariéry byl dlouhý vývoj. Kladl jsem si tyhle otázky a dostával odpovědi, ve kterých hokej nebyl. Zjistil jsem, že podstata života není o tom, získat slávu nebo peníze. Začal jsem si uvědomovat, že to není to nejdůležitější, a hokej v mém životě díky tomu přestával mít místo,“ říká nyní jednatřicetiletý hokejista.

„Ukázalo se, že ty dva světy (víru a sport) nedokážu spojit. Potřeboval jsem z hokeje vypadnout. Když jsem s ním skončil, cítil jsem úlevu. Obrovská úleva byla tenkrát mou hlavní emocí. Z hokeje – té hry, kterou jsem jako dítě miloval – se totiž pro mě stala práce, kterou jsem musel dělat. Určitě tomu rozhodnutí pomohla spousta dalších faktorů. Ať už mé herní vytížení, nebo vlastní nastavení. Sám sebe jsem dostával pod velký tlak, kvůli kterému jsem si samotnou hru neužíval. Měl jsem na sebe velké nároky, kvůli kterým jsem opouštěl hokej ve chvíli, kdy jsem ho upřímně nenáviděl.“

Celý rozhovor s extraligovým útočníkem si můžete pustit v hlavním videu tohoto článku. Matouš Maxmilián Venkrbec v něm promluvil o smyslu Vánoc, svém vztahu s Bohem i o návratu k hokeji po dlouhé pauze.

Pořad Bez frází plus vychází na Seznam Zprávách v premiéře každé pondělí ve 12:00.

Matouš Maxmilián Venkrbec: Spánembohem

Když jsem se po třech letech vrátil k hokeji v Prostějově, hrál se mnou David Šebek. Šeba se mu říkávalo. Přesně ten typ, co měl rád srandičky a zvlášť do mě neustále rejpal. Sedával za mnou v autobuse a jednou, cestou na zápas do Břeclavi, ho zaujalo, že držím Bibli.

„Ukaž, co to čteš… Dej to sem.“

Podal jsem mu ji a on, aby mě zesměšnil, ji náhodně otevřel a začal předčítat nahlas.

„Tehdy se vyskytl ničemník jménem Šeba…“

Úplně zkoprněl, Bibli mi okamžitě vrátil.

Upřímně, já ani netušil, že tam nějaká postava jménem Šeba je. Až doma jsem dohledal, kde na ni tak mohl narazit a našel jsem ji kdesi v knihách Starého zákona. Ale tohle byla přesně ta situace, kdy jsem zjistil, že i Bůh má smysl pro humor. Ani nepotřebuje, abych někoho obracel na víru. Jemu stačí, abych si sedl do autobusu a četl si, a on už se postará o zbytek. A ano, v téhle historce vidím Boží řízení, protože pravděpodobnost, že něco takového nastane, že člověk, jemuž se říká stejně, otevře knížku na konkrétní stránce z těch patnácti set… Ne, to není jen tak.

Srandu na svůj účet v hokejovém prostředí slýchám denně. Jednou se třeba kluci divili, jak to, že chodím do sauny nebo na pivo. Že to přece křesťan nemůže. Odpověděl jsem, že sice ne, ale že papež vyhlásil každé liché pondělí v měsíci jako den, kdy se smí hřešit.

Koukali a přemýšleli, jestli to myslím vážně. Byli schopní věřit čemukoli.

Spoluhráč Tomáš Nouza pořád říká, že se za něj vůbec nemodlím. Že už tak dlouho sází ve Sportce a pánbůh ho nemá rád, tak jestli bych s ním nepromluvil. Načež já odpovídám, že nedělám nic jiného, než že se modlím, aby Nouzík nevyhrál, protože by mu peníze neprospěly. Jiní se zase občas diví, jak můžu faulovat nebo oplácet v soubojích. To je legrace.

Toto je úryvek z příběhu Bez frází hokejisty Matouše Maxmiliána Venkrbce. Celý příběh si můžete přečíst na tomto odkaze.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené