Hlavní obsah

Červená knihovna, horor i OVM. Soud rozkrývá skutky čtveráka Pelty

Foto: Profimedia.cz

Tohle není předávání úplatků, ale občanských průkazů pro kontrolu totožnosti před začátkem soudního jednání. Jak vidno, Miroslav Pelta ani v pozici obžalovaného neztrácí dobrou náladu.

Reklama

30. 8. 2020 16:01

„Pan Pelta je velký čtverák, to už jste asi zjistili,“ zmínil v rámci svého výslechu u soudu jeden ze svědků z řad bývalých referentů Ministerstva školství. Kocourkov, jaký panoval na tomto úřadě, by ale asi ani Pelta nevymyslel.

Článek

U Městského soudu v Praze si při projednávání ostře sledované kauzy sportovních dotací přijde na své leckdo.

Jak příznivci „harlequinek“, tedy hořkosladkých příběhů náhlých milostných vzplanutí i kruté nenávisti, tak i ti, které zajímá, jak se na Ministerstvu školství v letech 2016 a 2017 zacházelo se státními penězi. A to tedy není červená knihovna, ale horor, vážení.

Nejdřív kratičká rekapitulace. V první, červnové sérii tohoto seriálu z justičního prostředí vyslechla soudkyně Lenka Cihlářová obžalované, z nichž největší pozornost poutají špičkový politický lobbista a šéf České unie sportu v jedné osobě jménem Miroslav Jansta a spolu s ním Miroslav Pelta, druhdy první muž českého fotbalu.

Druhá, srpnová týdenní série přivedla na scénu klíčovou ženskou postavu z lavice obžalovaných. Tedy Simonu Kratochvílovou, někdejší náměstkyni na Ministerstvu školství, skrze níž se rozehrávají četné dějové linie. Včetně jedné či více milostných, zejména ale prakticky všech trestně-právních.

Právě Kratochvílová držela prst na dotacích. A přes ni měli podle obžaloby rozehrávat Jansta s Peltou své nekalé rejdy.

Přehled obžalovaných v kauze sportovních dotací

Simona Kratochvílová, tehdy náměstkyně ministryně školství

Miroslav Pelta, tehdy předseda Fotbalové asociace ČR

Miroslav Jansta, předseda České unie sportu

Jan Boháč, generální sekretář České unie sportu

Zdeněk Bříza, bývalý ředitel odboru sportu MŠMT

Česká unie sportu

Fotbalová asociace ČR

Právě přes Kratochvílovou rozepsal státní zástupce údajnou korupční linii příběhu popsaného v obžalobě epizodou o voucheru na zájezd na Seychelské ostrovy. Stejně tak příběhem o pronajatém bytě na Senovážném náměstí. Poskytnutím těchto „statků“ měl Pelta právě Kratochvílovou podle textu obžaloby uplácet.

Ponechme na soudu, jak se vyrovná se skutečností, že na údajné platby nájmu, prováděné podle Kratochvílové ve výši 39 000 korun měsíčně, a to prý v hotovosti z ruky do ruky, neexistují žádné doklady. Chybí i smlouva o pronájmu bytu, která prý nevznikla proto, aby se milenecký poměr Kratochvílová - Pelta utajil.

Stejně tak záleží na soudu, jak se postaví k verzi, že se za takřka dvousettisícový zájezd na Seychely platilo v plné výši až po návratu Kratochvílové z dovolené, protože nebylo jasné, ke kterému datu náměstkyni z ostrovů v Indickém oceánu zavolají zpět do úřadu. A reálně za něj bylo zaplaceno až poté, co se Kratochvílová ocitla ve vazbě.

Po příchodu Kratochvílové na scénu se otevřel prostor i pro zástupy svědků. přičemž fascinující plochu zvící 7,5 hodiny zabral výslech někdejší ministryně Kateřiny Valachové. Za to, jaká aféra se rozvinula na jejím ministerstvu, přijala v roce 2017 politickou odpovědnost, když na pozici ministryně rezignovala.

Nefiguruje však na lavici obžalovaných, ale ocitla se v „ohrádce“ pro svědky, což leckomu z těch, kteří vyrozumění o své obžalobě obdrželi, viditelně intenzivně vadí.

A odpovídalo tomu i „grilování“ ze strany jejích advokátů, jemuž ex-ministryně a nyní poslankyně za ČSSD čelila nekonečností svých sáhodlouhých odpovědí, jimiž podle jejich názoru paradoxně neřekla takřka nic. „Tohle je soud, a ne Otázky Václava Moravce,“ kritizovali její nevšední komunikační model.

Na pozadí výslechu dalšího svědka Jiřího Kejvala, předsedy Českého olympijského výboru, zase mohl strategii své obhajoby rozvinout Miroslav Jansta, když neustále poukazoval na to, co všechno ČOV prošlo beztrestně, zatímco na něj byla uvalena obžaloba, vůči níž se musí hájit u soudu.

Vedle scénky pomyslných pistolníků Jansty a Kejvala, kteří na sebe dlouze a nenávistně hledí v prachu westernového městečka a za zvuků harmoniky se napjatě čeká, kdo z nich tasí první a toho druhého odstřelí jako prašivého kojota, potěšilo média i líčení peřin, kterými byla zavalena kancelář náměstkyně Kratochvílové poté, co se musela ze dne na den odstěhovat „od Katky“.

No a cvakání fotoaparátů a četných objektivů kamer si po delším čase zase dostatečně užil i bývalý předseda vlády Bohuslav Sobotka, který soudu coby svědek přišel říct, že na místě Pelty a Jansty by se prý asi zachoval stejně.

Neměly by však zapadnout ani mikropříběhy, kterými přispěly mnohem drobnější figurky na velké šachovnici, na níž je rozehrán tento velký soudní proces.

Například bývalý úředník ministerstva Jan Vronský, který měl na starosti zpracování žádostí o investiční dotace. Na úřadu pracoval od 90. let. A vypověděl, že co je ho paměť sahá, tak nikdy žádný ministr školství nesvěřil nikomu natolik neomezené kompetence jako Valachová své náměstkyni Kratochvílové.

Zaujal též popisovaný způsob, kterak Vronský vzhledem ke kapacitám úřadu vyhodnocoval žádosti o investiční dotace. Na jednu měl podle svých slov 6-7 minut. Podobně jako externí hodnotitelé, které si na to ministerstvo najímalo.

Ještě pozoruhodnější ale bylo, co se s takto vyhodnocenými žádostmi dělo pak.

„My jsme to nasypali do excelovské tabulky a odeslali mému nadřízenému panu Kaňkovi. Co se s těmi žádostmi dělo potom, jestli se případně nějak přehodnocovaly, o tom nemám ponětí. Každopádně se na konci toho všeho sešla komise, jejímž jsem byl členem. A pan Sedláček, šéf kanceláře paní Kratochvílové, nám takhle před obličejem třepal nějakým papírem s tím, že jsou to vybrané investiční dotace. A chtěl po nás, ať ho odsouhlasíme. Vůbec jsme v tu chvíli nevěděli, co je v té tabulce napsáno, až později jsem ji viděl na internetu. S kolegou Hlávkou jsme se ohradili, že přece nemůžeme hlasovat o něčem, co nevidíme. Ale pak jsem na ten odpor rezignoval,“ líčil soudu Vronský.

V té souvislosti je zajímavá zmínka z citací obsažených v obžalobě, v nichž Kratochvílová informuje Peltu, že má na ministerstvu „dvě nepřátelské buňky“. Tedy Vronského a Hlávku. Pelta jí v SMS posílá návrh řešení: „Tak Vronsky do duchodu a druhej do prdele.“

Jan Vronský byl z ministerstva na jaře 2017 propuštěn na minutu na základě prolustrování jeho e-mailové korespondence, spojené patrně s informačními úniky.

Líčení Ministerstva školství coby Kocourkova v praxi pak dokončila další úřednice Jaroslava Krumphanzlová, která u soudu předvedla vystoupení ve stylu „kdo neviděl, neuvěří“.

Na přelomu let 2016 a 2017 dostala tato dáma na starost neinvestiční dotační programy III a IV. A jak se přiznala, s „trojkou“ si vůbec nevěděla rady.

Jejího nadřízeného to prý nezajímalo, tak to podle svých slov nějak nastřelila, aby to nějak vyšlo. Protože se přece po ní chtělo, aby to nějak vyšlo.

Ze soudního jednání vyplynulo, že ke své práci neměla k ruce buď vůbec žádnou, nebo nedostatečnou metodiku. A pokud nějaká vznikla, tak asi nikoli za minutu dvanáct, ale v půl jedné.

Podle mnoha indicií obsažených v obžalobě i výslechů u soudu se zdá, že mnohé výpočty dotací probíhaly zcela mimo zdi ministerstva, neschopní úředníci totiž přeposílali podklady bývalým kolegům. A přinejmenším v rámci expertních komisí pak vše přepočítávali zástupci sportovního prostředí, jejichž organizace byly příjemci dotací.

Lepší svědkyni než Jaroslavu Krumphanzlovou si obhajoba pánů Pelty či Jansty opravdu nemohla ani vysnít. Argumentuje totiž mimo jiné tím, že aby se do sportu nějaké dotace vůbec dostaly, musely s tím sportovní organizace totálně neschopným úředníkům ministerstva pomáhat. Ponechme na soudu, ať rozhodne, zda před hranou či za hranou zákona.

Na další sérii rozkrývání činů čtveráka Pelty a Kocourkova na ministerstvu si nyní budeme muset počkat až do konce září, kdy se u Městského soudu v Praze rozehraje další série svědeckých výpovědí.

Chápu, že v Národní sportovní agentuře, na níž z Ministerstva školství agenda sportovních dotací nedávno přešla, mají teď práce až nad hlavu. Ale možná by se Milanu Hniličkovi nebo někomu z jeho podřízených vyplatilo jít si někdy k soudu poslechnout, jak pozoruhodně se s dotacemi nakládalo před třemi lety.

Aby věděli, čeho se vyvarovat. Nebo aby věděli, co je čeká. Nehodící se škrtněte.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované