Hlavní obsah

Komentář: Oproti gangu Velkého čápa Pelty byl kmotr Corleone žabař

Luděk Mádl
šéfreportér
Foto: Profimedia.cz

Takhle tančí Velký čáp aneb Miroslav Pelta u Městského soudu v Praze.

Reklama

20. 6. 2020 10:30

Miroslav Pelta a spol. opanovali na týden jednací síň Městského soudu v Praze s představením Kterak jsme ve svém volném čase legálně rozdělovali státní miliardy do sportu a teď vůbec nechápeme, proč tu jsme. Zkusme to domyslet.

Článek

Když teď Miroslav Pelta vypráví, jak se cítil div ne coby ministr sportu, člověk si maně vybaví známý literární příběh o rodině Corleone, která se přes několik generací z místa krevní msty na Sicílii postupně rozrůstá v největší zločineckou organizaci v New Yorku, až se nakonec promění ve ctihodně se tvářící finanční konsorcium, které chce své krvavé peníze vyčistit ve Vatikánské bance.

Tak trochu podobně vypadá životní cesta týpka, co moc dobře ví, že tady opravdu zdaleka ne jen jedno jaro bylo cinklý, vole. Čas plynul a z onoho veksloidního typu se v organizaci plné podobných týpků nakonec stal jejich capo di tutti capi (čti předseda Fotbalové asociace ČR).

Právě tahle funkce mu coby šéfovi jednoho z největších spolků v zemi otevřela dveře do paláce v Karmelitské ulici, kde sídlí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR. No a tam se tenhle týpek s žoviálností kolotočáře stal, světe, div se, garantem státního dotačního programu obsahujícího stovky milionů korun.

Soudní síní právě ševelí Peltův příběh o tom, kterak se po pádu Sazky a Aleše Hušáka rozhořel boj mezi partou Jiřího Kejvala, Jiřího Bise a Kateřiny Valachové, která prý směřovala k zániku českého sportu. A party kolem Miroslava Pelty a jeho jmenovce a guru Miroslava Jansty, co to prý naopak všechno zachránila.

Stačí přivřít oči a představit si pod těmi slovy brutální přestřelku někde v jižním Bronxu, kde si tyhle dva gangy svištěním olova vyjasňují, kde jsou hranice jejich rajonu a kdo si v téhle zapadlé ulici zkasíruje místní herny a nevěstince.

Nějak podobně to podle všeho vypadalo na takzvané Národní radě pro sport, kde se mnozí z jmenovaných občas sešli, aby tam hospodařili se státními penězi.

Přiznám se bez mučení ke své velké naivitě a neznalosti. Onu Národní radu prezentovanou vždy coby poradní orgán, jsem si představoval jako diskuzní klub, kde kapitáni českého sportu sdělují státním úředníkům, kde sportovce zrovna tlačí bota a jak by se všechno dalo vyhladit a vylepšit.

Ve skutečnosti se podle všech svědectví, jež dosud zazněla, choval tenhle orgán jako sportovní vláda ve smyslu absolutní samosprávy. Jinými slovy: sami kapitáni českého sportu si tady podle všeho rozvrhli jednotlivé dotační programy. A také sami je formulovali a do detailu specifikovali i jejich podmínky.

Snad jen to, kolik bude ve kterém programu peněz, určovala prý paní ministryně.

Alespoň že tak. Ale už sama vrata, která tu stát doširoka otevřel právě těm, jimž byly státní dotace určeny, a to k tomu, aby si je sami takhle předrozdělovali, připadají mně osobně jako neuvěřitelná záležitost. Nicméně OK, až dosud je patrně vše pořád legální.

Problém vyvstává v situaci, kdy (alespoň dle obsahu výpovědí obžalovaných) moudří představitelé sportovního prostředí předávají vypiplané programy diletantským úředníkům z ministerstva, kteří hloupě a chybně provedenými výpočty všechno zkazí. A tak se na obzoru musí opět objevit perutě Miroslavů Pelty a Jansty, kteří coby rozzuření orlové práva přilétají zjednat spravedlnost.

A činí tak nátlakem na všechny kolem, v první řadě na náměstkyni Simonu Kratochvílovou, co shodou okolností zrovna spává v bytě. který má v pronájmu Miroslav Pelta.

Předpokládejme, že tehdejší ministryně školství Kateřina Valachová coby svědek vystoupí v srpnové řadě tohoto seriálu ze soudního prostředí, který nás ostatně bude pronásledovat dost možná ještě několik let.

Ale dovolím si už v této chvíli předestřít, co by bývalá ministryně mohla u soudu k tomuto podstatnému bodu sdělit. Využiji k tomu úryvek z korespondence, kterou jsme si s Kateřinou Valachovou vyměňovali letos v dubnu:

Jak to vidí Kateřina Valachová

Národní rada pro sport byla od zimy 2015 poradním koncepčním orgánem. Její členové nicméně nesměli do dotačních řízení jakkoliv zasahovat. Byla to reakce na zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu z prosince 2014 o tehdejší dosavadní praxi ministerstva. Vše týkající se administrace dotací a konkrétních dotačních řízení bylo striktně záležitostí sekce sportu a úředníků ve státní službě.

A to je podstatné - podle práva do dotačních řízení nelze nijak zasahovat. To by měl znát nejen každý právník. Zjednodušeně řečeno, podle zákona o rozpočtových pravidlech, zákona o státní službě a dalších předpisů vede dotační řízení úřední osoba. Tato dotační pravidla platí pro všechny peníze, které stát takto vydává, sport nevyjímaje. Nikdo jiný do toho nemá právo mluvit, natož pak nějaký „garant“. (Pro představu: Jak by působilo, kdyby fiktivní předseda automobilového sdružení žádal ministra průmyslu, aby dotaci nedostala firma Škoda Auto, ale třeba Hyundai, protože je s nimi lepší kamarád?)

Jak víme z textu obžaloby, chovali se i v této fázi obžalovaní tak, jako by jim dotační programy patřily. A úkolovali úředníky, a ti zase civilní osoby mimo ministerstvo, aby se hned vrhli do přepočtů.

„Teď jste možná vystihl důvod, proč tu jsme,“ poznamenala soudkyně Lenka Cihlářová v situaci, kdy jí Miroslav Pelta líčil, jak byl „běsnej“ ze zjištění, že má na dotacích dostat méně, než počítal. A hned to řešil.

Legální cesta bezpochyby spočívala v tom, že by organizace, které by s výpočtem dotace pro ně nesouhlasily, vyjádřily toto stanovisko takzvanou neakceptací.

Místo toho se spustilo kolečko ve stylu „hele, dračice, seřvi Břízu, ať hned cinkne Bauerovi, ať to fofrem přepočítá“, které už státnímu zástupci přišlo jaksi mimo hranici zákona.

Jak už jsme nastínili, soudní síň ovládla v tomto týdnu atmosféra vzájemné pospolitosti, kdy si všichni obžalovaní přihrávali navzájem do kapsy příběh o tom, jak pečovali o český sport - a nechápou, co se na tom komu nelíbí.

Aby jim do toho nevnikly kontroverzní prvky, odmítli obžalovaní odpovídat na jakoukoli otázku státnímu zástupci Ondřeji Trčkovi. Někteří si při té příležitosti nenechali od cesty ani zdůvodnění, že se s ním nebaví, protože je svou obžalobou urazil.

Předsedkyni senátu Lenku Cihlářovou pak ve výsleších obvykle zajímalo zejména to, jakým způsobem se dotyční o výpočtu ministerských úředníků dozvěděli. Protože otázkou jakékoli mlčenlivosti se v této podivuhodné komunitě zjevně nikdo nijak zvlášť nezabýval.

Miroslava Peltu a Simonu Kratochvílovou, pokud tedy někdy tato náměstkyně ministryně Valachové před soud zavítá, ještě bezpochyby čekají horké chvilky. To až budou vysvětlovat, jak to bylo se zájezdem na Seychely, který paní náměstkyně absolvovala. A také kdo komu jak a čím splácel nájem za byt na Senovážném náměstí.

Peltova dosavadní prezentace v těchto bodech nepůsobila zrovna nejpřesvědčivěji. A právě tyhle okolnosti přitom vedou k obžalobě dotyčných osob z podplácení a přijetí úplatku. V kontextu s tím, zda se prokáže, že Kratochvílová za tyto prebendy poskytla Peltovi na ministerstvu jakoukoli výhodu, se může utáhnout smyčka, ze které se ti dva budou opravdu těžko vysmekávat.

Tím spíš, až budou vysvětlovat, proč v tom bytě třídili žádosti o investiční dotace podle toho, jak mocná figura je zezadu tlačila.

Jak známo, premiér Andrej Babiš se v otázce financování sportu distancoval od této aféry slovy, že dotace už se nebudou rozdělovat v nějakém bytě.

Vůbec mu ale nevadí, že v nové Národní sportovní agentuře vedené Milanem Hniličkou funguje, samozřejmě opět jako poradní orgán, další Národní rada pro sport. A jsou v ní titíž pánové a dámy, co předtím ve spojitosti s ministerstvem, jež řídily dámy Valachová s Kratochvílovou.

Pravda, chybí už Miroslav Pelta. Ale hlavní slovo prý v nejnovější Národní radě mají obžalovaný Miroslav Jansta a také Alexander Károlyi. Což je chlapík, v jehož osobě se historie stáčí ve spirále, protože to byl právě on, kdo se před lety nejvíce zasadil o to, aby Miroslav Pelta a Sparta neměli nižádný problém s „cinklým jarem“.

Zvláštní je, že ministři školství Stanislav Štech a Robert Plaga v uplynulých letech dokázali se svým aparátem rozdělit dotace do sportu i bez dobrých rad kapitánů českého sportu. V jejich éře se žádná Národní rada dobráků na ministerstvu nescházela. A také to šlo.

V pomyslné hospodě „U Hniličků“ už se ale všechny sportovní gangy scházejí znovu a pomalu se blíží čas dalšího vymezování hranic jejich území. Takže, vážení, pozor na rychle svištící olovo…

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované