Bojuju o dceru. Zatím marně, jsem totiž v šuplíku „hysterická matka“

„U otce byla potvrzena závažná porucha osobnosti v celém diagnostickém souhrnu. Jedná se o osobnost problematicky strukturovanou, s tendencí k defenzivním reakcím, generalizovaným strachem a sklonem k podezřívavosti. Jeho výchovné kompetence jsou zásadně snižovány nízkou mírou tolerance, vysokou senzitivní vztahovačností, kdy nelze vyloučit nepodložené obviňování druhé strany.“

Takto okresní soud v Kladně koncem roku 2023 odůvodnil svůj verdikt, že rok a půl starou dceru v opatrovnickém sporu rodičů svěřuje do péče matky. V rozsudku se dále píše, že otec z psychologického hlediska v plné míře nesplňuje „předpoklady pozitivního výchovného působení na dítě“.

Jenže otec se odvolal a krajský soud začátkem letošního roku rozhodl, že dítě bude mít střídavou péči. V zájmu dcery prý je, aby byla u obou rodičů. Odvolací soud tak rozhodl přesto, že měl k dispozici videonahrávky zachycující, jak se otec doma chová. Soudci - ani v jedné instanci - se na ně nikdy nepodívali.

„Vůbec je to nezajímalo. Na těch záznamech by viděli, jak je ten člověk agresivní, jaké má výbuchy vzteku, jak se chová k ostatním členům domácnosti a jakým způsobem mi ubližoval. To všechno by na těch záznamech viděli,“ popisuje pro pořad Ve stínu paní Jana z Prahy (její pravé jméno v zájmu ochrany identity dítěte neuvádíme, pozn. red.). Od svého partnera před rokem a půl i s dvěma dcerami utekla. Muž se násilnicky a vulgárně choval nejen k ní, ale i k její starší dceři, kterou má z předchozího vztahu.

Nutno podotknout, že videonahrávky nevznikly nějak pokoutně, jsou to záznamy z kamer, které muž nechal v domě sám nainstalovat, aby měl dění v domácnosti pod kontrolou. Paradoxně si tak sám proti sobě pořídil důkazy.

Jenže opatrovnické soudy stejně moc nezajímaly a současný stav je, že dnes tříletá dcera pendluje mezi domovem matky a otce.

Kdo ale chování Janina expartnera naopak velmi důkladně zkoumá, je policie a státní zastupitelství. To už dokonce letos v květnu vypracovalo obžalobu. Píše se v ní například: „Týral svou družku žijící s ním ve společném obydlí. Několikrát do týdne ji vulgárně nadával, zakazoval jí kontakt s její rodinou, verbálně ji ponižoval a ve dvou případech ji fyzicky napadl tak, že ji shodil ze židle, čímž jí způsobil otevřenou tržnou ránu očního víčka. Jindy po ní hodil láhev, kterou poškozené rozrazil ret. Svým jednáním způsobil družce těžkou újmu na zdraví.“

Muž se tedy ze svých činů bude zodpovídat před soudem. Podle svědectví byla hned několikrát přímým účastníkem agrese svého otce i jeho malá dcera. Po jedné vyhrocené scéně dokonce musela s boulí na hlavě do nemocnice, to když ji otec spolu s matkou povalil na schody.

Pořad Ve stínu se pokoušel bývalého partnera paní Jany kontaktovat. Telefon ale nezvedal, esemesku si přečetl, ale neodpověděl.

„I když se střídavou péčí nesouhlasím, respektuju, že je to otec mé dcery a nechci do jejich vzájemného vztahu zasahovat. Zatím mám pocit, že dceři nějak neškodí, ale mám obavu, co bude dál. Bojím se, že čím bude dcera starší, tím bude ohroženější. Expartner má podle znaleckého posudku vážnou poruchu osobnosti, je výbušný, agresivní a nevyzpytatelný. Co se stane, až třeba začne dcera odmlouvat, tak jak občas děti odmlouvají?“ ptá se Jana.

Vzhledem k tomu, jaký postoj k případu zaujaly orgány činné v trestním řízení, obrátila se na Ústavní soud, aby přezkoumal postup opatrovnických soudů. Se stížností ale narazila. Soud se odmítl jí zabývat, protože podle něj krajský soud nijak nepochybil.

Jedním z trojice ústavních soudců, kteří o stížnosti letos v září rozhodovali, byl i Jaromír Jirsa, dnes soudce Městského soudu v Praze. V pořadu Ve stínu se k tomuto případu vyjádřil mimo jiné slovy: „To, že je někdo obžalován, tak jsme stále v nějaké fázi trestního řízení, kdy se podle zákona musíme dívat na toho člověka jako na nevinného, s ohledem na zásadu presumpce neviny.“

Na otázku, zda presumpce neviny muže obžalovaného z násilí stojí výš než bezpečí dítěte, které je tomuto muži svěřeno do péče, dodal: „Znovu říkám: rozhodoval tam soud prvního stupně a odvolací soud a rozhodli nějakým srozumitelným způsobem, své rozhodnutí vysvětlili a Ústavní soud stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.“

Advokátka Daniela Holá, která se specializuje na rodinné právo a vysoce konfliktní spory, se s případy jako je ten Janin ve své praxi setkává běžně. Vypozorovala, že opatrovnické soudy často důkazy o domácím násilí takzvaně vymlčují. „V soudní síni zaznívají věty: ‚Domácí násilí nám sem netahejte. To, že ubližoval matce, neznamená, že bude ubližovat dítěti.‘ A velmi často se pak rozhodne o péči půl na půl, protože to je takzvaný nejlepší zájem dítěte,“ popisuje advokátka.

Paní Jana si spočítala, že ještě zhruba třičtvrtě roku bude muset čekat, až soudy zabývající se násilným chováním jejího bývalého partnera pravomocně rozhodnou. Teprve pak se znovu pokusí zvrátit rozsudek o střídavé péči jejich malé dcerky. Je odhodlaná bojovat, přiznává ale obavy z toho, jak spor dopadne.

„Ztratila jsem jakoukoliv důvěru v instituce, především ty, které mají na starost rodinné spory. Je jedno, jaké donesete důkazy a snažíte se vyvracet cokoliv, co na vás druhá strana háže. Naopak, pokud jste příliš aktivní, pokud se obhajujete, automaticky vás hodí do šuplíku, který se jmenuje hysterická matka. A jakmile v tom šuplíku jednou jste, už se z něj nemáte šanci dostat,“ říká Jana.

Nejen celý příběh paní Jany, ale i další příklad toho, jak ve sporu o děti, v němž figuruje násilnický rodič, padly dva protichůdné rozsudky, si můžete poslechnout v nové epizodě pořadu Ve stínu, kterou najdete v úvodu tohoto článku.

Proč podle advokátky Holé v opatrovnických sporech vítězí takzvaný konfliktní rodič? A jak zařídit, aby se neupřednostňovala práva rodičů před právy jejich dětí?