Policista muže zastřelil, i když bylo vidět prázdné ruce, odhaluje záznam

„To bolí, hrozně mě bolí to břicho… Kluci, mně je blbě, pomozte mi.“

Roztřesený hledáček kamery připnuté na hrudi policisty snímá nevelký trávník před jedním z bytových domů v jindy klidné části pražských Ďáblic. Útočná puška, kterou policista svírá v rukou a jež zabírá převážnou část obrazu, míří směrem k místu, odkud se nářky ozývají.

Když se kamera dostane blíž, zachytí muže v bílých kraťasech a tmavém triku, jak leží na zemi. Se zavřenýma očima skučí a převaluje se na trávě pod oknem bytu, ze kterého před pár vteřinami vyskočil.

Pád ze zhruba dvoumetrové výšky ale příčinou mužových útrap není. „Dostal tou devítkou, nebo šest a půlkou?“ ptá se jeden z mnoha zasahujících policistů nositele kamery. „Já vůbec nevím, já nevím, kdo střílel…“ odpovídá mu.

Zatímco kamera zaznamenává snahy o první pomoc a následný příjezd záchranářů, opodál se další z policistů rukama opírá o hlídkový vůz. Těžce oddychuje a snaží se kolegům vysvětlit, proč na v té chvíli neozbrojeného muže, který z okna vyskočil, vystřelil. „Kámo, prostě si to zasloužil, ten z**d,“ uklidňuje ho kolega. „Ne, nezasloužil, vole,“ odpovídá střelec, dřepne si vedle vozu a dál prodýchává dramatický zásah.

Obraz kamer je černobílý, přizpůsobený nočnímu vidění. Je středa 20. srpna letošního roku, pár minut před půl jedenáctou večer.

Hodinu po výstřelu, o půl dvanácté v noci, je sedmačtyřicetiletý Otakar Schmidt prohlášen za mrtvého. Doktorům z nemocnice Královské Vinohrady, kam muže transportovali, se nepodařilo zastavit masivní krvácení. Nepomohla ani přímá srdeční masáž. „Smrt Otakara Schmidta nastala v přímé souvislosti se střelným poraněním břicha,“ konstatují lékaři v protokolu k pitvě.

Zásahem se začínají zabývat vyšetřovatelé. Na místo tragédie se sjedou přímí nadřízení zasahujících policistů a případu se ujímá Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS).

„Na podkladě zjištěných skutečností je dostatečně odůvodněn závěr, že příslušníkem Policie ČR Martinem P. mohl být spáchán zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví s následkem smrti s přečinem zneužití pravomoci úřední osoby,“ odůvodňuje plukovník pražské pobočky generální inspekce v listině z 21. srpna zahájení úkonů trestního řízení.

„Při služebním zákroku proti Otakaru Schmidtovi, který ohrožoval sebe a další osoby nožem, při jeho seskoku z okna bytu v prvním patře domu, při kterém byl viditelně neozbrojen, vystřelil Martin P. dvakrát z krátké vzdálenosti ze služební pušky, čímž mu způsobil zranění neslučitelná se životem,“ popisuje dále v interním dokumentu vyšetřovatel, podle nějž „dosud zjištěné skutečnosti důvodně nasvědčují tomu, že mohl být spáchán trestný čin“.

Policejní prověřování (ne)oprávněnosti smrtelné střelby dosud neskončilo. Generální inspekce nadále vyslýchá svědky události a shromažďuje podklady.

Pozůstalí podali na postup zasahujících policistů stížnost. „Otakar ve chvíli střelby neměl v ruce žádnou zbraň, nikomu nevyhrožoval ani na nikoho neútočil. O svého bratra jsem přišel úplně zbytečně,“ je přesvědčený Schmidtův o pět let mladší sourozenec Josef Král.

Seznam Zprávy tragédii - a to, co jí předcházelo - zmapovaly prostřednictvím dosud nezveřejněných kamerových záznamů, výpovědí svědků a interních dokumentů.

Prvotní poznatek o Schmidtovi obdržela policie na tísňové lince zhruba dvě a půl hodiny před jeho smrtí - v osm večer zmíněného letošního 20. srpna. Volala dívka, která viděla muže, jak po ulici za ruce táhne svou partnerku Kateřinu.

Z videa, které dívka pořídila, je zřejmé, že Kateřina s partnerem nikam jít nechtěla. „Když vás žádá, abyste ji pustil, tak ji laskavě pusťte,“ říká na záznamu žena Schmidtovi. „Ona mě podvedla,“ tvrdí muž a partnerku táhne dál. „Copak jsem tě někdy zbil?“ ptá se přítelkyně Schmidt. Celé události přihlíží jejich osmiletý syn. Video končí ve chvíli, kdy Kateřina ženě říká, ať zavolá na policii.

„Potom vytáhl nůž a začal ohrožovat tu slečnu. Mám pocit, že ona mu nůž vzala, ale to už jsem volala policii, tak si nejsem jistá. On se pak vrátil zpátky do jejich bytu,“ popsala pro Seznam Zprávy nyní svědkyně.

Schmidtova partnerka Kateřina (celé jméno si nepřála uvést) reportérkám řekla, že z bytu se svým synem utekla potom, co se Otakar Schmidt nedokázal vypořádat s tím, že ho chce po sedmnácti letech vztahu opustit. „Místo toho, aby to vzal normálně, tak mě nechtěl pustit. On pak začal být hnusný, mluvil o mně před synem ošklivě, říkala jsem mu, ať to kvůli synovi nedělá,“ vzpomínala Kateřina.

„Pak zaběhl do kuchyně a hodil po mně nůž. Ale já jsem uhnula. A jak jsem stála, tak jsem otevřela dveře a běžela jsem pryč,“ vylíčila žena. Ta označuje Schmidtův výstup za exces. „Tohle se nikdy předtím nestalo. Ota byl skvělej člověk, strašně hodnej, on opravdu každému pomohl. Každému. Peníze rozdával na potkání, když někdo potřeboval,“ zdůrazňovala.

Kateřina zároveň upozornila, že její partner v době rozepře snědl celé plato lexaurinů (lék proti úzkosti). Byl také pod vlivem pervitinu, lékaři v jeho krvi objevili vysokou dávku.

Schmidt byl v devadesátých letech minulého století za trestný čin v souvislosti s drogami odsouzen, soud mu podle bratra rovněž udělil podmínku za rvačku. Těsně před svou smrtí navíc přišel o řidičský průkaz, když šoféroval pod vlivem drog.

Kateřina se synem se do bytu už nevrátili. Místo toho před dům dorazily první policejní hlídky. Schmidt je nechtěl vpustit do bytu, komunikoval s nimi z otevřeného okna.

„Schmidt hlídce řekl, ať ho zastřelí, protože to jinak dopadnout nemůže. Dále hlídce řekl, že nechce žít, protože ho jeho přítelkyně podvedla,“ uvedli do záznamu policisté z pražských Kobylis. Muž je měl podle nich dále vyzývat, ať to do něj „napálí“.

Další přivolaní policisté se v popisu události vesměs shodují. „Vylezl oknem ven na vnější římsu, po které začal chodit. Přitom držel v ruce nůž, který si střídavě přikládal ke krku či břichu a vyhrožoval sebepoškozením. Zároveň vyzýval policisty, aby ukončili jeho život.“

Na místo před devátou dorazil první vyjednavač, za chvíli přijel i jeho kolega.

„Vyjednávání se zprvu posouvalo dobrým směrem, kdy podezřelý na základě vyjednávání odložil nůž. Následně hlídky z perimetru dávaly informace, že si opět nůž vzal, poté jej opět odložil a následně i zahodil. Poté si opět podezřelý vzal z bytu jiný nůž, opět vyjednavačem přesvědčen, že jej zahodil, ale podezřelý si došel pro další novou bodnosečnou zbraň. Toto se dále opakovalo,“ poznamenal v pozdějším zápisu vedoucí zásahu.

Schmidt skutečně z okna postupně po výzvách vyjednavačů zahazoval nože, dýky nebo sekyrky. Podobné zbraně měl podle blízkých rád a sbíral je. Během hovoru s vyjednavači polykal další prášky, vyhrožoval, že se zabije nebo že zaútočí na policisty. Poté začal telefonovat se známými.

V tu chvíli začaly situaci monitorovat první kamery připevněné na oblečení policistů.

„Oto, ty nám chceš ublížit?“ ptá se muže v okně vyjednavač. „Ne,“ odpovídá Schmidt. Vyjednavač opakuje, že mu nikdo nic neudělá, že jenom potřebují, aby vyšel z bytu ven. „Dneska jsem skončil,“ pronáší Schmidt směrem k policistům během hovoru se svým známým - mužem, jenž je v současnosti Kateřinin partner a jehož z nevěry s partnerkou Schmidt podezříval.

Muž následně v bytě začíná padat a jak poznamená v dokumentaci k případu vyjednavač: „Začíná být apatický.“

Když se posléze Schmidt zvedne ze země, přijde k oknu, namíří směrem ven ruku s černou pistolí a pronese: „Hele, koukej, já vám něco ukážu, to je lepší, ne?“

V tom okamžiku se ze všech stran ozývá křik: „Zbraň, zbraň, zahoď to!“ Následují zvuky tlumených výstřelů, když policisté do bytu i na samotného Schmidta pálí velké množství pepřových projektilů. Byt se během několika vteřin zaplní aerosolovým dráždidlem.

Při pozdější domovní prohlídce je zbraň - plastová airsoftová pistole - nalezena na Schmidtově posteli.

Když se Schmidt snaží vypotácet oknem z místnosti, která je plná kouře, policisté na něj křičí, ať se nehýbe a zůstane na místě. V tu chvíli se pokouší zásahovka rozrazit dveře bytu beranidlem.

„Ukaž ruce,“ křičí na záznamu policista, mířící na Schmidta nabitou zbraní. Muž ukazuje prázdné dlaně. Policisté na něj křičí, ať zůstane stát a nehýbá se. Schmidt je neposlechne a vylézá oknem ven.

Když Otakar Schmidt z okna padá, policista jej zblízka zasáhne ostrým projektilem do břicha. Vypálí dvě rány, druhá kulka končí na chodníku pod oknem. Zákrok dokumentuje kamera přímo na střelcově oblečení. Z pohledu kamery vyplývá, že střelec měl na Schmidta a jeho ruce jasný výhled. Policista totiž stál na schodišti vedoucímu k domu, které těsně sousedí s oknem.

Když policisté dveře bytu konečně rozrazí, nejsou tam schopni kvůli pepřovému kouři vstoupit bez ochranné masky. „Tam nechoď, tam je humus. Vidět nic není. Je tam kouř,“ upozorňuje jeden z příslušníků kolegu. Další vyzývá ostatní, aby si šli pro ochranu dýchacích cest.

Otakar Schmidt krvácí na trávníku pod okny svého bytu. Někteří policisté se nad ním sklání a poté, co jej spoutají, se mu snaží pomoct. Další skupinka řeší, kdo smrtící ránu vystřelil. „Jsem střílel já, protože tam šel na ty nože. Kluci, bacha. Je tam ještě hrozně moc nožů, ať vás nebodne nebo něco ještě,“ argumentuje na záznamu Martin P. a poukazuje na Schmidtovy zbraně, do jejichž blízkosti dopadl.

Rozhozený střelec následně dodává: „Jenom je mi ho líto, protože vím, že to nebyl z**d.“ „To je jedno,“ odpovídá mu další policista.

Poté Martin P. říká, že zákrok byl podle něj oprávněný. „Vím, že to bylo oprávněný, kdyby neskočil do těch nožů, tak by to bylo v pohodě,“ míní.

„Důležitý je, že my jako kluci jsme v cajku, kdyby tady někoho pobodal… Já bych to udělal stejně, buď v klidu,“ chlácholí střelce jiný policista.

Urážlivým výrazem Schmidta opakovaně nazývá příslušník Vojtěch H., jak dokládají videa ze služebních kamer. „Když se to tak řekne, tak to odsral z**d, ale kdyby to odsral jeden z nás, tak si to budeš určitě vyčítat, že jsi to nezmáčkl,“ pronáší policista, jenž se zároveň otáčí na dalšího s otázkou, jak to, že nestřílel i on.

Martina P. slovně podporují i další, a to včetně jednoho z policejních vyjednavačů: „Mohlo to dopadnout ještě hůř. Fakt super práce. Ber to tak, že to takhle dopadlo. Fakt, hele, vůbec nad tím nepřemýšlej. Hlavně fakt všichni my jsme v pohodě, to je důležitý.“

Redakce video ze zásahu, které pochází přímo z kamery umístěné na střelcově oblečení, poskytla k analýze dvěma expertům se zkušenostmi z bezpečnostních složek.

„Nemohu říct stoprocentní závěr, neviděl jsem kompletní spisový materiál, vyšetřování stále probíhá, ale na základě záznamu se spíše kloním k tomu, že zásah oprávněný byl,“ řekl policejní instruktor a metodik taktické a střelecké přípravy Jiří Basl.

„Muž se objevil se zbraní v rukou v okně, evidentně se jednalo o zákrok proti nebezpečnému pachateli, dostal několik výzev, které neuposlechl. I když poté jdou vidět jeho prázdné ruce, tu zbraň mohl mít někde schovanou pod oblečením. To v tu chvíli policisté nemohli vědět,“ argumentoval instruktor.

Podle něj po dopadu Schmidta na zem hrozilo, že se dostane ke zbraním, tedy sekyrkám nebo nožům, které před střelbou z okna vyhazoval. „Mohl by ohrozit další policisty,“ doplnil Basl.

Další oslovený expert s dlouholetou zkušeností v bezpečnostních sborech chtěl zůstat v anonymitě. Stejně jako Basl se odvolával na to, že stále probíhá vyšetřování.

„Pokud bych to měl zhodnotit a být maximálně spravedlivý - byl to nebezpečný ozbrojený pachatel, dokonce mířil na policisty. Kdyby ho střelili v této chvíli, je to naprosto oprávněné a teď nic neřešíme,“ řekl Seznam Zprávám expert.

„Ta střelba byla dle mého na hraně, spíše ale za hranou. Jednalo se o nebezpečného pachatele, ale policisté jej mohli po dopadu zadržet. Já nemohu a priori střílet proto, jestli jenom předpokládám, že může vzít do ruky nůž a bude ohrožovat policistu, to nemohu udělat,“ míní druhý odborník.

Oba experti se shodují v tom, že zásah byl komplikovaný. „Na rozhodování měl policista vteřiny a nevíme přesně, co střelec viděl, kamera ukazuje jiný úhel než pohled přes zbraň,“ podotýkají oba.

Reportérky zastihly střelce Martina P. v malé obci nedaleko Prahy, kde žije. Když otevřel okno svého bytu, po vyslechnutí první otázky rovnou sdělil, že se k ničemu vyjadřovat nebude. „Nebudu s vámi o tom mluvit. Mám nějakou mlčenlivost. Nemohu vám k tomu nic říct, jedině tiskový mluvčí,“ reagoval muž. U pražské policie slouží od roku 2016.

Policistou je stále. „V rámci útvaru byl přeřazen na jiné místo, a to do doby, než bude případ vyšetřen. Na tomto místě, na kterém nyní působí, nevykonává stejnou náplň práce a nenosí služební zbraň,“ uvedl mluvčí pražských policistů Jan Daněk.

Policejní prezident Martin Vondrášek se o něm v souvislosti s tragickou střelbou v minulosti vyjádřil, že Martin P. byl „zkušený policista, jenž v minulosti zvládl spoustu mimořádně náročných situací“.

Mluvit nechtěl ani policista Vojtěch H., jehož se reportérky ptaly na jeho komentáře po střelbě. „Vůbec netuším, kde jste tohle sebrali. Nevím, od koho to proběhlo. A s vámi tohle téma vůbec probírat nebudu,“ řekl policista a položil telefon.

Vyjednavač, jenž Martina P. po akci utěšoval, se pouze zeptal, kde novinářky vzaly jeho číslo, a poté hovor rovněž ukončil. Nadřízený Martina P. argumentoval zákazem sdělovat informace. „Teď je to pro nás stále živá kauza. Nějakým způsobem je na to embargo.“

Zbylí oslovení policisté se odkazovali na tiskového mluvčího.

„Kdyby Otíka zastřelili ve chvíli, kdy do okna přijde s tou zbraní, tak to chápeme,“ shodovali se příbuzní. Nyní ale požadují odpovědi.

Také se ptají, proč je vyjednavači na místo nepřivolali. Schmidtova partnerka Kateřina podle svých slov opakovaně nabízela, že se na místo vrátí a pokusí se partnerovi domluvit. „Já jsem jim říkala, že tam přijdu, že to s ním vyřeším, že to bude dobrý, že ho zmáknu. Vždyť jsme spolu prožili spoustu let. Oni mě tam prostě nepustili,“ stěžovala si žena.

Schmidt policisty žádal, aby mu s Kateřinou dovolili mluvit, rovněž jim říkal, že odejde s kamarádkou. Vyjednavači nicméně nechtěli riskovat zranění jiných osob a po Schmidtovi požadovali, aby z bytu odstranil všechny zbraně, což neudělal.

Vyjma partnerky Kateřiny, bratra Josefa a nejlepšího přítele, Seznam Zprávy hovořily i se Schmidtovou exmanželkou a jejím mužem. Všichni zdůrazňovali, že k nikomu z nich nikdy dřív agresivní nebyl. „V životě mě neuhodil,“ podotýkala exmanželka Lucie.

Drogy podle blízkých užíval nárazově - s delšími, i ročními, pomlkami. „Měl těžké dětství, noční můry, otčím ho týral, pořád utíkal z domu,“ zdůvodňovali Schmidtovu závislost.

Jako dítě skončil na dětském oddělení Psychiatrické nemocnice Bohnice. „Nechala ho tam zavřít máma s otčímem. Já vždycky říkám, že nás máma vyměnila za chlapa,“ popisoval bratr Josef.

Schmidt třináct let pracoval v pizzeriích, kde pekl i přijímal objednávky, se svým bratrem Josefem později vedl rodinnou pizzerii. Před smrtí, do doby než mu byl odebrán řidičský průkaz, pracoval jako šofér pro zámečníka. Občas vypomáhal jako „ochranka“ před nočními kluby a bary.

Sousedé vzpomínají na Schmidta jako na bezproblémového člověka. „Koukali jsme na to (policejní zásah - pozn. red.) tady jak puci. Kdyby ho pustili, tak by tady spadl na zem a chytili by ho. Neměl nic v rukou. Normálně ho tady popravili,“ řekl reportérkám jeden ze sousedů.

Další se přidával s tím, že policejní akci dodnes nerozumí. „Jak to skončilo, to bylo úplně zbytečné.“

Sousedé i tři měsíce po tragédii udržují improvizované pietní místo. Pomníček stojí pod okny Schmidtova bývalého bytu. Mezi věnci a svíčkami je umístěna fotografie, na níž Schmidt se záměrně komickým výrazem ve tváři pózuje v tělocvičně, kde pravidelně posiloval.