Každý rok jiný problém. Do Hřenska se vrací turisté, davy jsou ale pryč

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„To byla strašná mela. Poláci, Němci, Češi, hrnulo se to sem ze všech stran,“ popisuje servírka Jana, která pracuje v restauraci U Kostela v centru Hřenska, letošní první květen.

Obec neochvějně spjatá s největšími krásami Národního parku České Švýcarsko zažila situaci, která byla dříve poměrně běžná a opakovala se mnohokrát do roka. Dnes už nastává jen výjimečně - zvláště od ničivého požáru, který zasáhl oblast před téměř třemi roky.

Turistů letos přijelo na Svátek práce tolik, že nebylo k hnutí. Představitelé národního parku dokonce hlásili dopravní kolaps. „Byl to státní svátek, to je plno vždycky,“ tlumí ale nadšení Jana.

Přesto je zde něco jinak, než jak tomu bývalo v posledních letech. Je všední den a obědová hodina už pominula, stejně má její restaurace plnou zahrádku a přicházejí další lidé.

Žije to i jinde. Po proslulém vietnamském tržišti, které už desítky let vítá turisty nápisy „free shop“ a slouží jako vstupní brána do města, se procházejí němečtí turisté a se zájmem si prohlíží vystavená trika s humornými nápisy nebo repliky fotbalových dresů za pár korun.

Za rohem ulici zcela zaplňuje zájezd dánských seniorů, který se hrne ze zaparkovaného autobusu. A plní se i parkoviště nejblíže Pravčické brány, kolem kterého už je příroda po požáru zcela zelená.

„Zatím to vypadá dobře,“ chválí si paní Jitka, která pracuje v další místní oblíbené restauraci. Ačkoli jedno z tradičně největších lákadel - tedy Edmundova soutěska a s ní spojené jízdy lodičkami - je stále zavřené, místo vzbuzuje stále větší zájem. „Když to porovnáme s dubnem 2023, tak máme stoprocentní nárůst turistů,“ říká pro Seznam Zprávy starostka obce Kateřina Horáková.

Turisté se tedy do Hřenska pomalu vrací. Jenže k návalům, které místní podnikatelé pamatují, to má stále daleko.

Hřensko dlouhá léta platilo za jeden ze symbolů nadměrného turismu v Česku. Běžnější je pro tento fenomén termín overturismus. Návštěvníků bylo tolik, že na to obci nestačily parkovací kapacity. Na památky jako Pravčická brána nebo Edmundova soutěska jezdily statisíce lidí ročně. Poté přišel první šok: covidová pandemie. To ale nebylo nic proti tomu, co mělo přijít dále.

„Otevřela jsem… a po měsíci zase zavřela,“ vzpomíná paní Hanka, která má pronajatý drobný kiosek u penzionu Lucerna, na poslední červencové dny roku 2022. To se začal po Českém Švýcarsku šířit ničivý požár. „To nedělní ráno jsme přišli a už to tady hořelo. Říkala jsem klukům: ten oheň skáče jak žába. Bylo strašné vedro a foukalo,“ líčí.

I proto oheň snáze ničil vše, co mu přišlo do cesty. V nejrozsáhlejším požáru v historii Česka nakonec shořelo 1060 hektarů plochy. A to včetně okolí nejznámějších přírodních památek, z nichž některé musel národní park na čas uzavřít.

A zájem turistů o oblast rázem opadl. V prvním roce ještě lidi zajímalo, jak vypadá požářiště, to se ale omrzelo. „Neradostně konstatuji, že za celou sezonu projelo naší Divokou soutěskou celkem 42 377 návštěvníků, takže úbytek, s porovnáním s léty 2018 a 2019, je kolem 360 tisíc návštěvníků,“ napsal na podzim 2023 v obecním zpravodaji tehdejší starosta Zdeněk Pánek. Ekonomické škody za roky 2022 a 2023 vyčíslila obec na dvě miliardy korun.

Strádání podnikatelů bylo navíc o to horší, že když už někdo do Hřenska přijel, šlo hlavně o jednodenní zájezdy. K tomu se v následujících letech přidaly další komplikace, třeba povodně nebo oprava stěžejního mostu přes Labe v sousedním saském Bad Schandau. „To je Hřensko, každý rok je tady nějaký jiný problém,“ hodnotí Jitka z populární restaurace.

Někteří z nich s podnikáním skončili. Například Ivana Stárková musela po třiceti letech prodat známý hotel Labe. „Lidé tady byli zvyklí na masakry, obří davy. Ale teď, jak je zavřená soutěska, tak tady není nikdo,“ potvrzuje Hanka.

Sama má další obživu, není tak závislá jen na tom, kolik si v jejím kiosku turisté koupí klobásek nebo tatranek. „Kdybych měla žít jenom z toho, tak tady asi chcípnu,“ dodává.

To ale nemůže říct jeden z vietnamských prodejců oblečení, který odmítá uvést své jméno. „V Hřensku je pořád něco špatně. Oheň, voda. Svátek nepomohl. Uvidím, možná skončím,“ zoufá si, zatímco na odiv vyvěšuje několik mikin s logy sportovních týmů.

Jak hluboká je frustrace místních podnikatelů z úbytku turistů, ukázala aktivita Otevřete České Švýcarsko, ve které se spojila část místních podnikatelů i představitelů obcí. Ti protestovali proti rozhodnutí národního parku neotevřít Edmundovu soutěsku či Gabriellinu stezku. O „urychlené řešení situace“ dokonce v otevřeném dopise žádali i premiéra Petra Fialu z ODS.

A nyní samosprávy sdružené ve Svazku obcí v Národním parku České Švýcarsko v protestu pokračují. Proti současnému nastavení ochrany přírody například nedávno vystoupil pro Seznam Zprávy předseda svazku Milan Dařina, místostarosta Jetřichovic.

Jenže v Hřensku je situace jiná. Ačkoli dříve byli jeho představitelé k aktivitám národního parku silně kritičtí, nyní se jako jediné z obcí k protestům nepřidávají. „Řekli jsme si, že půjdeme cestou domluvy. Zatím jsme se dohodli na všem, co jsme potřebovali,“ chválí si starostka Horáková.

Ke zlepšení vztahů přispěla skutečnost, že obec ve spolupráci s parkem míří k otevření Edmundovy soutěsky zásadně dřív, než se původně čekalo. Ještě loni zástupci národního parku mluvili o tom, že oblíbené soutěsky budou mimo provoz ještě tři roky.

V březnu ale starostka řekla, že se situace změnila a otevřít chce už teď v květnu. A to v omezeném režimu s výrazně sníženou kapacitou. Dostat by se mělo na několik stovek zájemců denně.

Nicméně to se nepovede. „Rádi bychom otevřeli co nejdříve, ale stále čekáme na vyjádření dendrologa, geologa a bezpečnostního technika. Datum otevření ještě nemáme. Trochu se nám situace komplikuje,“ přiznává nyní Horáková.

Někteří turisté jsou ale už nedočkaví. A k soutěsce se - i přes všudypřítomná upozornění na zákaz vstupu - snaží dostat i dnes. „Potkali jsme tam jednotky lidí, které okamžitě vykazujeme ven. Máme tam instalovanou bránu. Hlídá to obecní policista, dávají se pokuty těm, kteří tam vstoupí,“ varuje před případným porušením pravidel starostka.

Zákaz zklamal třeba Nora Thomase a Slovenku Janu, kteří se v Hřensku zastavili na své cestě z Laponska na Slovensko. „Je to škoda, chtěli jsme ji vidět. Ale moc se nám tu líbí, takovou skalnatou přírodu na moc místech nenajdete,“ svěřuje se zcestovalý pár.

Nejen v soutěskách, ale po celé ploše, kterou spálil ničivý požár, lze nyní pozorovat, jak se příroda s šokem vyrovnává. Například okolí rozcestí Tři prameny už je celé porostlé takzvanou pionýrskou vegetací. Třeba břízy, z nichž jsou některé vysoké i dva metry a spolu se stále stojícími ohořelými stromy vytváří fascinující zeleno-černou mozaiku.

„Pod nimi lze najít semenáčky dlouhověkých dřevin, ať už se jedná o borovici, buk či dub,“ odhaluje mluvčí národního parku Tomáš Salov. Torza ohořelých stromů navíc postupně padají vlivem působení hub. „Toto dřevo plní důležitou funkci, na exponovaných stanovištích poskytuje putující stín pro ostatní vegetaci,“ dodává mluvčí.

Na místě poté dále hnízdí známé zvláště chráněné druhy, jako je sokol stěhovavý, čáp černý nebo krkavec velký. „V území se zabydlely i některé druhy otevřené krajiny, ke kterým patří skřivan lesní či ťuhýk obecný,“ doplňuje Tomáš Salov.

Příroda se tedy pomalu vrací tam, kde byla před požárem. Jakým směrem se ubere Hřensko, to ukáže, až kolik lidí se na místo přižene po otevření slavné soutěsky.