Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Co se v analýze dočtete
- Horké počasí se projeví na výběru míst, kam začnou Češi jezdit na dovolené.
- Oblíbené, ale rozžhavené Středomoří může časem nahradit například Pobaltí.
- Podle předpovědí nastanou v oblasti Lamanšského průlivu a v jižní Anglii na konci století podmínky, jež nyní panují na Azurovém pobřeží.
- Změní se i termíny dovolených. Hlavní sezóna, která je dosud v červenci a srpnu, se zřejmě posune na duben/květen a září/říjen.
Globální klimatické změny pocítila letos v létě Evropa více než kdy dříve. Ze středomořských zemí, kam Češi vyrážejí nejčastěji na dovolenou, přicházely zprávy o lesních požárech i vlnách vedra, při nichž padaly teplotní rekordy. Například v Portugalsku naměřili v půlce července 47 stupňů Celsia a za jediný den tam na následky horka zemřely více než čtyři stovky lidí. Čtyřicítky naměřili i ve Španělsku a Francii, kde padaly rekordy na desítkách míst. Obdobné horko zažili dokonce i Britové, kteří s ním až dosud neměli zkušenosti.
Právě v červenci a srpnu přitom stále míří do Středomoří miliony turistů, ať už domácích, nebo zahraničních. Turistický ruch se po dva roky trvající pandemii koronaviru opět nadechl a vrací se k předchozím číslům. Vzhledem ke změnám klimatu, jejichž dopady pociťuje Evropa stále více, čekají ale i tento sektor výrazné změny.
„V tuto chvíli výrazné změny v chování turistů nevidíme. I když je velké vedro, lidé do Itálie nebo Španělska i nadále jezdí. Více a více lidí si ale klimatické změny uvědomuje a o své dovolené přemýšlí. Zvláště mladí lidé zvažují, jak se dostat na místo, aniž by museli létat,“ řekl Seznam Zprávám rakouský expert na turismus Thomas Dworak, jenž je jedním z autorů nedávno vydané studie o dopadech klimatických změn na turismus.
V létě moc horko, v zimě žádný sníh
Dworak sice připomíná, že se studie soustředila na Německo, některé poznatky ale platí pro celý kontinent. Výraznější dopady měnícího se klimatu vidí především u zimních dovolených – když nemají lidé několik let po sobě na místě sníh, rozhodnou se jet jinam.
Ve větším ohrožení zimních destinací s ním souhlasí i Liběna Jarolímková, expertka z Katedry cestovního ruchu Vysoké školy ekonomické v Praze: „Na sněhové pokrývce je zimní turistika závislá. Nejpatrnější změny jsou v Rakousku, ale i u nás. Pokud zimní střediska nemají umělé zasněžování, což je zase problematické z hlediska ochrany životního prostředí, nemají dostatečně dlouhou sezónu pro zimní sporty. Zatímco v minulosti se cestovní ruch odehrával ve výšce okolo 700 metrů nad mořem, dnes je to už okolo 1 000 nebo 1 200 metrů. Alpy posouvají infrastrukturu výš, v údolí sníh nebude,“ vysvětluje.
Jak je to se změnou klimatu
Lidé si lžou do kapsy, aby nemuseli měnit svoje chování.
Na Mallorce ubývá místa na plážích
„Mnohé turistické atrakce jsou spojeny s přírodním kapitálem regionů, například s pěstováním a sklizní vína. Může se stát, že klima posune čas sklizně, který se už nebude shodovat s dětskými prázdninami,“ dává Dworak příklad.
Kromě samotného horka v létě mohou podle něj hrát roli i další faktory: na středomořské Mallorce se v posledním desetiletí snížila kvůli stoupající hladině moře šířka pláží, pro turisty tak fakticky ubylo místo. „Na prvním místě nás teď v létě samozřejmě ovlivňují horka, během následujících dvaceti let se k nim ale přidá i stoupající hladina moře. Novinkou jsou v posledních letech i podzimní bouře, na něž jsme nebyli zvyklí, i ty mohou část lidí od návštěvy nějaké destinace odradit,“ popisuje.
Výše zmíněná Mallorca je ekology sledovaná i z jiného důvodu: „Je jen málo míst na světě, která přispívají ke globálnímu oteplování jako Mallorca. A je to kvůli jediné aktivitě – turismu,“ řekl Deutsche Welle Jaime Adrover z mallorské ekologické neziskovky Terraferida.
Za posledních dvacet let přistálo na ostrově 1,4 milionu letů, které dopravily 195 milionů pasažérů. Většinu z nich tvořili turisté z Německa nebo Velké Británie. Dopady na klima jsou tak podle Adrovera enormní – jen z letů na Mallorcu vzešlo na 100 bilionů tun oxidu uhličitého.
Že by se ale turisté měli v příštích letech kvůli horkům v jižních zemích automaticky posouvat do severněji položených destinací, si rakouský expert nemyslí. „Je sice pravda, že minimálně poslední léto přijelo více lidí do Alp – sám v nich žiju –, to ale může být ovlivněno i pandemií covidu. Letos tu vidím více lidí z arabských zemí, Italů, Španělů nebo Francouzů,“ říká s tím, že bude potřeba si počkat až na říjnové statistiky.
Nemyslí si ani, že by nějaké země měly kvůli klimatu automaticky pocítit pokles příchozích turistů – například ve Španělsku se severní část země výrazně liší od středomořského pobřeží, a lidé se tak mohou posouvat v jedné zemi jen mezi regiony.
Francouzský expert na životní prostředí a turistiku Jean-Paul Ceron, jenž se v minulosti podílel na zprávách Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), nicméně v rozhovoru pro Seznam Zprávy řekl, že už nyní na změnách klimatu některé destinace vydělávají – konkrétně ve své vlasti jmenoval Bretaň nebo Francouzské středohoří, kde je chladněji, a jezdí tam proto nyní více lidí než dříve. „Je jisté, že se v souvislosti se změnou klimatu bude situace ve Středomoří komplikovat, a to dokonce hodně komplikovat,“ myslí si. I on dodává, že turisté se ne vždy chovají „rozumně“ a jezdí do horkem sužovaných oblastí v červenci a srpnu, i když by to bylo mnohem příjemnější na jaře nebo na podzim.
Ceron připomíná, že v podstatně lepší situaci jsou místa přímo na pobřeží než ta vnitrozemská – jednak zde turisty ochlazuje bríza od moře, navíc mají možnost se v horku vykoupat. V tom se shoduje i s oslovenými odbornicemi z Česka – více ohrožená než samotné pobřeží tam mohou být města jako Atény nebo Madrid.
Tající ledovce vyhánějí turisty
Tání uzavřelo pro turisty některé z nejznámějších alpských tras.
„Je jisté, že klimatické změny vyvolají jistý přesun turistů na sever. Máme tu různé scénáře, podle některých – a to nejsou ty extrémní – nastanou například v oblasti Lamanšského průlivu a v jižní Anglii na konci století podobné podmínky, jež nyní panují na Azurovém pobřeží,“ říká Jean-Paul Ceron.
Dezertifikace Španělska a Portugalska
Kombinace ubývajících srážek, častých období horka a lesních požárů může být v následujících letech pro středomořský region katastrofická: „Jsou země, které jsou ve větším nebezpečí než jiné, protože nemají vodu přicházející z Alp, jako má Francie. Ve Španělsku a Portugalsku kombinace sucha, horka a požárů zásadně mění krajinu. Je to region, kde probíhá dezertifikace,“ upozorňuje francouzský expert na rozšiřování suchem vyprahlých „pouští“.
Zatímco v názoru na to, zda se turistika posune na sever, se experti zcela neshodují, v tom, že se změní období hlavní turistické sezóny, jsou zajedno. „Změny ve spotřebitelském chování nespočívají až tak ve změně destinací, ale spíše ve změně času, kdy destinaci navštívíme. Hlavní sezóna, která je dosud v červenci a srpnu, se zřejmě posune na duben/květen a září/říjen. To je už vidět třeba v Portugalsku. Dá se to poznat i z cen – zatímco dříve byly ty nejvyšší v srpnu, nyní je to v dříve okrajových sezónách, které se stávají těmi hlavními,“ míní Liběna Jarolímková.
Když se z dovolené stane kvůli horku utrpení
Část léta v Chorvatsku byla nesnesitelná.
O změně v rozložení v čase mluví i Eva Janoušková, vedoucí Katedry cestovního ruchu na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě. „V posledních letech lidé ve vyspělých zemích realizují dvě dovolené v průběhu roku. Pokud vysoké teploty zabrání vyšší návštěvnosti, nastane trend, že se letní část dovolené rozloží do jara a podzimu, případně může být letní rekreace spíše poznávací. Například Skotsko, trendem je nyní i Pobaltí,“ říká.
Liběna Jarolímková pak připomíná, že na změny v chování turistů mají vliv i jiné faktory než jen klimatické změny. Tam, kam jsou turisté zvyklí jezdit a vyhovuje jim nabídka a služby, podle ní jezdit nepřestanou. Jako příklad udává Dubaj ve Spojených arabských emirátech. V té je sice v létě nesnesitelné horko, tomu je ale přizpůsobena infrastruktura a turisté se pohybují vesměs v klimatizovaných prostorech.
Ohroženější proto budou lokality, jež nebudou schopny zajistit kvalitní služby, například Albánie nebo Černá Hora. Velkým problémem bude dostupnost, tam může mít potíže Řecko, které je dostupné především letecky, autem jen složitě. „Letecká doprava bude dražší, to je jasné,“ připomíná.
Zachrání nás uhlíková peněženka?
Právě letecká doprava je z hlediska změn klimatu z celého sektoru nejproblematičtější. Letecká doprava stojí totiž podle klimatologů za třemi až pěti procenty světově vypouštěných emisí. Změny proto v této oblasti budou muset v příštích letech nastat, v tom se oslovení odborníci shodují. „Očekávám prudký nárůst cen letenek. Ten už zažíváme kvůli rostoucí ceně paliv i jiným faktorům, jako je pandemie covidu,“ připomíná Eva Janoušková. Vyšší zdanění s přicházející evropskou Zelenou dohodou odhaduje i Thomas Dworak.
Francouzský expert Jean-Paul Ceron si uvědomuje, že technologická řešení, jimiž bychom snížili emise z letecké dopravy, mají svá omezení a především nejdou stihnout v rychlém čase. A pokud chceme dosáhnout v roce 2050 uhlíkové neutrality, musíme jednat rychle, připomíná Ceron.
Zároveň upozorňuje na to, že cesta zdanění letů s sebou nese riziko, že se letecká doprava po demokratizaci, jíž si v minulosti prošla, stane opět nedostupným luxusem.
Přichází proto se dvěma návrhy, které by tak bolestné být nemusely. „Obvykle mluvíme o komerčním létání, nemluví se už ale o soukromém létání. A to není vůbec zanedbatelné, celkově stojí za čtyřmi procenty emisí z letecké dopravy. To je pro představu asi polovina emisí, které vypouštějí letadla vojenská.“
Druhým nápadem je zřízení takzvané uhlíkové peněženky, jež připomíná systém emisních kreditů pro podniky. „Na začátku roku byste v ní měli jistý kredit, který by se vám v souvislosti s vašimi aktivitami odečítal. Je to jednoduché. Lidé, kteří cestují málo, by mohli své kredity prodat těm, kteří cestují letadlem hodně. Samozřejmě to nevyřeší celý problém, jistě by to ale bylo méně elitářské než řešení čistě tržní,“ vysvětluje Ceron.
V tom, jak moc si celý turistický sektor uvědomuje nutnost transformace v návaznosti na klimatické změny, se názory expertů liší. První krok už 600 aktérů turistického ruchu učinilo v loňském roce, kdy se zavázali ke změnám v Glasgowské deklaraci. Změny by měly vést k uhlíkové neutralitě sektoru do roku 2050.
Změny bezesporu v příštích letech pocítí každý turista, sám od sebe je ale nejspíš iniciovat nebude. „Lidé řeknou názor, jaký se očekává: Chci omezovat emise. Druhá věc ale je, zda se tak pak chovají. Těch přesvědčených, kteří chtějí minimalizovat svoji uhlíkovou stopu, je velmi málo. Běžní turisté, kteří se třeba i chovají vzhledem k životnímu prostředí doma poměrně ukázněně, se na dovolené chovají o něco hůř. Zaplatili a chtějí si užít, nechtějí se omezovat. Nebo nemají dost informací o tom, jak se v destinaci ekologicky chovat,“ připomíná Liběna Jarolímková.
Uvědomělost občanů není podle ní tím, co způsobí hlavní změny. Je proto potřeba je správně motivovat.