Článek
Po narušení vzdušného prostoru ruskými drony Polsko ve středu požádalo o aktivaci článku 4 smlouvy NATO, který počítá s konzultacemi v případě ohrožení bezpečnosti členské země.
Za nejzazší možnost, kterou má Aliance k dispozici, je dlouhodobě považován článek 5 Severoatlantické smlouvy. „Na jeho základě smluvní strany považují ozbrojený útok proti jedné nebo několika z nich za útok proti všem a zavazují se v takovém případě přispět na pomoc napadeným členům,“ uvádí stránky českého Ministerstva zahraničí.
Ve světle sestřelení ruských dronů nad Polskem aplikace aliančního principu „útok na jednoho je útok na všechny“ přestává být pouhou hypotetickou možností, ale realistickým scénářem.
Seznam Zprávy popisují, jak by aplikace článku 5 vypadala a jestli je česká armáda schopna dostát svým závazkům.
V první řadě se 32 členů Aliance musí na vyhlášení článku 5 jednomyslně shodnout. „Nejdříve dojde k aktu narušení suverenity některého z členských států. Tento stát požádá své partnery o aktivaci článku 5. Zasedne Severoatlantická rada, která musí tuto aktivaci schválit. Každý stát má právo veta. Záleží na tom, že se všichni členové musí shodnout, že bude článek 5 aktivován,“ popisuje bezpečnostní expert z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Tomáš Kučera.
Již před zasedáním Severoatlantické rady ale dochází ke konkrétním krokům, upozorňuje bývalý velvyslanec při NATO Jakub Landovský. „Vrchní velitel ozbrojených sil v Evropě (SACEUR) má k dispozici již předem schválené pravomoci, aby vykonával obranu ještě před tím, než se sejde Severoatlantická rada. K tomu má dedikované nějaké síly v úplně nejvyšší pohotovosti,“ říká.
Rozhoduje vláda
Jakmile je článek 5 uveden v platnost, na řadě jsou členské země. Konkrétně jejich vlády, které hrají prim po celou dobu vykonávání vojenské pomoci. Severoatlantická aliance je pouhým koordinátorem vojenského zásahu, vše záleží na konkrétních rozhodnutích a vybavení jednotlivých členů Aliance.
„První se začnou balit jednotky pohotovosti, protože ty musí být připravené. To je ta první reakce. Potom tu máme rozhodnutí české vlády a Parlamentu, které by se týkalo toho aliančního nasazení. Stále je tu ale suverénní právo české vlády říct ‚ne‘. Pokud by ale vláda byla zodpovědná, tak do toho nebude házet vidle,“ hodnotí Kučera.
Od chvíle, kdy vláda dá pokyn k vojenské pomoci napadené zemi, běží lhůta 60 dní, během níž má Parlament možnost hlasovat o tom, jestli jednotky na území jiné země zůstanou nebo budou staženy.
„O rozhodnutích podle odstavců 4 a 5 informuje vláda neprodleně obě komory Parlamentu. Parlament může rozhodnutí vlády zrušit; ke zrušení rozhodnutí vlády postačuje nesouhlasné usnesení jedné z komor přijaté nadpoloviční většinou všech členů komory,“ stojí v článku 43 Ústavy.
Jsou to tedy zákonodárci, kteří mohou mít v procesu poslední slovo.
Jakou konkrétní pomoc členské země poskytnou, záleží na jejich uvážení.
„To není automatické ve stylu ‚stiskne se červený knoflík aktivující článek 5 a vojáci naskáčou do tanků‘. V zásadě jsou to dva kroky, které mohou, ale nemusejí být provázané. Severoatlantická rada rozhodne o aktivaci článku 5 a členské státy pak mají smluvní závazek poskytnout takovou pomoc, kterou považují za vhodnou,“ doplňuje expert z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jan Ludvík.
„V případě Polska je například možné aktivovat článek 5 a zahájit misi na posílení polské protivzdušné obrany, kde bude Česká republika požádána, aby přispěla čtyřmi gripeny,“ doplňuje Ludvík.
Článek 5 Severoatlantické smlouvy
Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.
Každý takový útok a všechna opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámeny Radě bezpečnosti OSN. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.
Česko slibuje jednu brigádu
Podle Landovského Česko v takových případech přislíbilo poslání jedné mechanizované brigády, která je ale stále ve výstavbě. „To je hlavním příspěvkem ke kolektivní obraně, o zbytek sil bude buďto požádáno ze strany vrchního velitele ozbrojených sil v Evropě nebo ten zbytek sil lze využít v rámci nějakého zodolnění českého území, přípravě přesunů aliančních sil přes naši zemi,“ popisuje Landovský
Jaké zdroje bude NATO na obranu napadené země potřebovat, se odvíjí od typu hrozby. V případě Polska lze podle Landovského čerpat ze zkušenosti na Ukrajině. „K aliančnímu plánování je potřeba znát rozsah hrozby. Například v oblasti pozemních sil disponuje Rusko 100 až 130 brigádami, tudíž Aliance musí mít k dispozici minimálně stejnou, ale lépe větší sílu,“ říká pro představu.
Podle něj má Česko ve vybavení značné nedostatky. „Musíme si jasně říct, kde máme mezery. Česká republika například nemá žádnou ochranu proti balistickým raketám, které často používá Rusko. Máme také omezené kapacity v případě protivzdušné obrany,“ usuzuje s tím, že země, jako je Česko, by mělo mít minimálně dvě bojeschopné brigády, což v současné chvíli nemá.
