Článek
Paletu vládních zmocněnců v pondělí rozšířil Jakub Landovský, zmocněný pro plnění závazků České republiky vůči NATO. Z webu vlády vyplývá, že jde o sedmnáctou zmocněneckou funkci. Většina z nich existuje už od minulých kabinetů, tento zmocněnec je ale zbrusu nový. Proč vlastně přichází, a až teď, ačkoli závazky k Alianci máme jako její členové už 27 let?
S premiérem Babišem se dá souhlasit v tom, že nejde „o žádnou trafiku“. Na rozdíl od momentálně nejznámějšího zmocněnce Filipa Turka, v případě Landovského je vládní zadání uvěřitelné a odpovídá jeho expertní kompetenci. Kdyby si vláda bývala dala inzerát, zněl by: „Hledá se kouzelník s čísly, background v NATO a na obraně podmínkou. Značka: Mediální obratnost.“ Takže Landovský.
Že je zadání pro nového zmocněnce uvěřitelné, zároveň neznamená, že Česko takového člověka potřebuje. Potřebuje ho vláda. Přesněji řečeno, potřebuje ho Andrej Babiš. Jak moc, naznačil už pozoruhodný proces „výběrového řízení“. O zmocněnci se veřejnost dozvěděla od Babiše v sobotu 2. května na Nově, kde překvapil a) informací, že zmocněnec vznikne a že b) to bude Landovský, se kterým se domluvil 1. května. Klasická Babišova personalistika. Schválení vládou 11. května už byla formalitka.
Jestli byli do výběru zasvěceni vládní partneři na koaliční radě, respektive vicepremiéři a ministři obrany za SPD a zahraničí za Motoristy, není jasné, ale žádný podstatný komentář od nich na veřejnosti nepřistál. Ani nejásali, že se těší na spolupráci, ani nereptali. S tím, že jim Babiš vybral nového klíčového spoluhráče, nebo dokonce tvůrce hry, se tiše smířili. To je podivné.
Pravomoci a odpovědnost členů vlády jsou totiž úplně jinde než v případě zmocněnců. Málokdy je to markantní tak, jako když jde o dlouhodobou bezpečnost země a obranu demokratického společenství - a ničím jiným, přeložený z čísel, závazek minimálně dvou a výhledově pěti procent hrubého domácího produktu na obranu není.
Za tyhle „počty“ zodpovídá premiér a ministři, v plném rozsahu a do důsledků. Napovídá jim to ústavní slib, který složili. A pomáhají jim s tím státní rozpočet i mozky a ruce na úřadech, které řídí.
Kdežto vládní zmocněnec pro plnění závazků vůči NATO ani neskládá ústavní slib, ani nemá ministerstva a rozpočet. V případě Landovského ani nemá mandát z voleb. Jde de facto o úředníka s tomu odpovídajícím rozsahem pravomocí i břemenem státní odpovědnosti.
„Outsourcovat“ plnění závazků státu vůči NATO na vládního zmocněnce by neodpovídalo významu takového úkolu. Jeho nevyhnutelnost by měla být v genech jakékoli vlády, každá by se k němu měla v první řadě postavit čelem sama, bez toho, aby si najímala specialistu. Vládní zmocněnec pro plnění závazků vůči NATO - to zní trochu jako vládní zmocněnec pro plnění zákonů. Zmocněnec pro životně důležitou „samozřejmost“.
Realita ale říká, že už kolem minimální dvouprocentní hranice výdajů na obranu řadu let bruslíme. Přinejlepším. Za třetí Babišovy vlády to zatím není jiné. A proto, a také proto, že vnější tlak stoupá, vstupuje na scénu zmocněnec.
Ve své první roli jako ten, kdo dokáže na co nejvíc státních výdajů natáhnout vojenskou maskovací síť. A za druhé jako ten, kdo díky svým zkušenostem (velvyslanec při NATO, náměstek na obraně) a své výřečnosti pomůže přesvědčit zahraničí, že pro obranu děláme dost. To může být částečně pravda, může to být částečně fíkový list - ostatně sám Babiš zřízením zmocněnce pro plnění obranných závazků „chce deklarovat, jak je to pro nás důležité“.
Domluvené se musí plnit, bez toho se spojenectví rozpadá a doplatíme na to. Ještě důležitější je ale rozumět smyslu: Neděláme to jen kvůli parametrům NATO, ale také, nebo dokonce za prvé, kvůli sobě. „Vejít se do závazků“ je nutné, ale to přece hlavní odpověď na „proč“ není. Smyslem je spojenecká důvěra, sdílená bezpečnost a obrana demokracie.
Tohle musí permanentně vysvětlovat a režírovat rozhodující politici, kdežto zmocněnec je technologem procent. Dojem, že na něj bylo převedeno plnění závazků vůči NATO, by znamenal škaredý omyl. To nechtějme po něm, ale po vládě.
„Slibuji si od toho, že my minimálně ta dvě procenta naplníme, cílem je naplnit víc,“ řekl Andrej Babiš o novém postu. Dobrá. Ale ještě nad dvěma, třemi nebo kolika procenty HDP stojí jako obvykle cíl, o kterém technokratická vláda mluví málo, pokud vůbec: totiž hodnoty. Bez nich ztrácí význam leccos, i Landovského zmocněnecká kalkulačka.
