Článek
Bezpochyby to nebyl její záměr, ale europoslankyně Kateřina Konečná tento týden potvrdila takzvanou teorii podkovy.
Ta popisuje politické spektrum nikoli jako přímku, na jejímž jednom konci leží krajní levice a na opačném její protipól, krajní pravice, nýbrž jako podkovu, na níž k sobě mají oba politické extrémy blíž než ke středu. Tak to lépe odpovídá jejich ideologii - krajní levice i pravice mají shodně sklon k autoritářství, nesnášejí elity, jsou často antisemité a podobně.
Kateřina Konečná, donedávna šéfka KSČM, seděla v unijním sněmu deset let (2014-2024) v krajně levicové frakci. Tento týden ale oznámila, že přechází k Patriotům pro Evropu. Tedy ke skupině, jejímiž členy jsou krajně pravicové strany - Národní sdružení Marine Le Pen, rakouští Svobodní, španělský Vox, také maďarský Fidesz a další.
Svým krokem Konečná zajistila Česku titulky v médiích, která sledují dění v EU, protože podobné přestupy se nedějí denně. „Proruská česká komunistka se přidala ke krajně pravicovým Patriotům,“ hlásal například server Rapporteur.
Europoslankyně se tak rozhodla proto, že má, jak sdělila, „největší shodu v hlasování“ se členy Patriotů. Frakce The Left, ve které dlouho působila, podporuje „bezbřehou migraci nebo Green Deal v jeho nejdrastičtější podobě“, kdežto u Patriotů to bude podle ní jinak.
Skupina je všechno
Na toto zdůvodnění můžeme s klidem zapomenout. Konečná je dost zkušená politička na to, abychom ji podezírali ze špatného čtení situace nebo nedostatečné přípravy. Jistě ví, že zatímco u migrace se všichni shodnou, názor například na ruskou válku proti Ukrajině má její nová frakce většinově odlišný a u Green Dealu je věc v pohybu.
Marine Le Pen, jejíž třicítka europoslanců skupině s 86 členy zcela dominuje, cílí na francouzské prezidentské volby a tomu všechno podřizuje. Letošní mimořádné horko, sucho a ničivé požáry ve Francii ji nutí přehodnotit skepsi ke klimatické politice, protože francouzští voliči chtějí od státu na tomto poli nějakou akci.
Před časem Le Pen označila dekarbonizaci za žádoucí a dosažení uhlíkové neutrality Francie v roce 2050 dokonce za nedostatečně rychlé. Těžko si lze za takové situace představit, že bude její strana a priori torpédovat Green Deal, který má nadto do země nasměrovat nové investice.
Takto by šlo pokračovat téma po tématu, někde by se Konečná s ostatními shodla, jinde ne. O programový překryv tu ale nejde. Politička hledala hlavně konzervativní, euroskeptickou skupinu, z jejíhož středu by mohla spílat Bruselu a vzývat národovectví - „Patriotkou jsem byla a budu!“ -, aby tak obstála před svými voliči. A především hledala nějakou frakci.
ANO řeší zdravý rozum
Od posledních voleb v červnu 2024 Konečná v žádné nebyla a zakusila tak, jaké to je nemít za sebou aparát politické skupiny s jejím robustním sekretariátem, penězi na podporu poslanecké práce, servisem.
Frakce je v europarlamentu všechno, bez ní jste nic. Vaše šance ovlivnit nějaké rozhodnutí nebo legislativu je nulová, na všechno jste sami, všechno si hradíte ze své poslanecké obálky. Přechod do silné frakce je pragmatickým krokem, jak si vlastní práci udělat komfortnější, racionálnější.
Ostatně politička to přiznala: „Předložila jsem stovky návrhů, které spadly pod stůl jen proto, že nebyly podpořeny žádnou politickou frakcí.“
V Patriotech pro Evropu sedí také členové Babišova hnutí a zástupce Motoristů, ti tak museli se vstupem Konečné souhlasit - což se i stalo. Lídryně europoslanců za ANO Klára Dostálová řekla, že zástupkyně hnutí Stačilo! toho už hodně odpracovala a „v Patriotech neřešíme ideologii, řešíme zdravý selský rozum“.
Občasné výtrysky antikomunismu ze strany Motoristů i Babišovy protesty proti nálepkování jeho hnutí jako proruského dostaly přijetím komunistky další trhlinu. Konečná naposledy tento měsíc při hlasování jako jedna z mála odmítla odsoudit ruské parlamentní volby jako podvod, na rozdíl od europoslanců ANO a Motoristy.
Účel zkrátka světí prostředky. Zvítězil zájem zvětšit frakci, aby se zase trochu víc napnula izolace Patriotů ze strany ostatních skupin a jednoho dne praskla, s argumentem, že nelze ignorovat jednoho z vítězů voleb.
Přestup Konečné ale nasvítil ještě jednu, z Česka málo viditelnou, věc. A sice to, s jakou lehkostí se ANO, Motoristé a nyní i KSČM - jinak řečeno strany, které se dnem i nocí zaklínají bojem za české zájmy -, spojují v Evropě s těmi, kdo proti těmto zájmům brojí. Není nutné sahat k historickým Benešovým dekretům, které chtějí zrušit rakouští Svobodní, členové Patriotů. Postačí aktuální realita.
Celoevropsky nejznámější tvář frakce, Marine Le Pen, hodlá v roli francouzské prezidentky seškrtat odvod země do evropského rozpočtu, obnovit hraniční kontroly a omezit tím volný obchod na trhu EU a zastavit veškerou pomoc Ukrajině.
Pokud by příští rok vyhrála, a zatím to tak vypadá, mohlo by to tedy znamenat méně peněz do českých regionů, protože Česko patří mezi čisté příjemce dotací z evropského rozpočtu. Zdejší firmy závislé na obchodu s okolím by čelily propadu, ne-li krachu, oslabena by byla bezpečnost Evropy. To všechno je v rozporu s bytostnými zájmy českého státu a jeho obyvatel.
Kateřina Konečná, stejně jako ostatní, se samozřejmě může spojit, s kým uzná za vhodné. Bylo by ale přinejmenším fér vůči voličům, aby se u toho nezaštiťovala českými zájmy. O ty tu totiž, jak je vidět, vůbec nejde.
