Filip Turek. Příběh „garážmistra“, který zbořil českou politiku

Je neobvyklé, aby řadový poslanecký nováček tak moc rozkýval tuzemský politický provoz. Filip Turek, zatížený neskutečným množstvím nejrůznějších kauz a trablů, to dokázal. Dokonce takovým způsobem, že se kvůli němu rozhádali nejvyšší ústavní činitelé, premiér s prezidentem.

Nakonec samolibý čtyřicetiletý muž, který sám sebe rád tituluje termínem „hranatá legenda“, mizí z nejvyšších politických pater stejnou rychlostí, jakou do nich vlétl.

A také dost symbolicky: Prezentoval se sice jako znalec motorů, vyznavač vůně benzinu a zkušený automobilový závodník, aby nakonec narazil jako klasický bezohledný pirát silnic.

Kde se vlastně muž se zálibou v těsných světlých oblecích vzal? Na jaře 2024 si pár politiků všimlo, že na sociálních sítích panuje jakýsi Filip Turek, který oslovuje statisíce fanoušků, hlavně mladých mužů. Provokuje, vystupuje jako chlapák, přirovnávající se k herci z akčních filmů Dolphu Lundgrenovi.

Prezentuje se zároveň jako bohatý člověk, který sedí v pozlaceném křesle, popíjí šampaňské a kouří doutníky. A také jako znalec rychlých i luxusních aut. Coby správný macho volá po starém dobrém světě, kde muži měli navrch. Jeho fanoušci ho zbožňují – také by chtěli být rychle bohatí, mít rychlé auto a vedle sebe krásnou a poslušnou ženu.

Turek se už tehdy přátelil s podnikatelem Richardem Chladem, někdejším automobilovým závodníkem a baskytaristou u Michala Davida, který zbohatl v hazardním průmyslu. Miliardář Chlad, veřejně prosazující svou životní filozofii „když nedá vlastní, dá jiná“, označoval Turka za svého „garážmistra“.

„Hranatá legenda“ tudíž pečovala o Chladovu automobilovou flotilu a také točila videa, kde se například rozněžňovala nad interiérem vyvedeným v pravé bílé krokodýlí kůži. Turkova talentu oslovit mladé si jako první všiml předseda Svobodných Libor Vondráček a nabídl mu místo na kandidátce. Protože nešlo o první příčku, sebevědomý Turek odmítl.

Pak se objevil Petr Macinka, jehož strana nazvaná Motoristé sobě zpočátku působila spíše jako recese než vážně míněný projekt. V Turkovi ucítil svatý grál a nabídl mu pozici hlavní stranické tváře. Souhlasil i jeho „vodič“ Richard Chlad a okamžitě se stal sponzorem Motoristů. Chtěl mít velké slovo i v tom, jak bude vypadat motoristická kampaň.

Jméno influencera společně s tématem záchrany spalovacích motorů dokonale zafungovalo. Ve volbách do unijního parlamentu v červnu 2024 skončili Motoristé se ziskem 10,3 procenta na třetím místě, za hnutím ANO a koalicí Spolu.

Raketový nástup přirozeně s sebou přinesl i nárůst sebevědomí. Motoristé se nemilosrdně zbavili koaličních parťáků, Přísahy Roberta Šlachty.

Jenže stejně rychle se dostavilo i vystřízlivění a pokles preferencí po eurovolbách. Motoristé se pak měsíce pohybovali kolem nebezpečné pětiprocentní hranice a nebylo jisté, že dosáhnou hlavního cíle - úspěchu ve sněmovních volbách v říjnu 2025.

Tehdy do hry vstupuje bývalý prezident Václav Klaus, podporovatel Motoristů, v nichž vidí „jedinou pravicovou naději“ v české politice. Osobně Filipa Turka přemlouvá, aby se vzdal pohodlného života v Bruselu i vysokých příjmů a raději kandidoval do Poslanecké sněmovny. S tím, že bez něj se tam Motoristé nedostanou.

Filip Turek nakonec po naléhání kývne, stává se lídrem kandidátky ve Středočeském kraji. Zakroužkovalo jej 34,5 procenta voličů Motoristů, což byl nejvyšší podíl preferenčních hlasů ze všech. Turkovo jméno evidentně táhlo.

Suverénní muž si byl dobře vědom své ceny pro Motoristy. Bruselské moules neboli škeble nehodlal jen tak vyměnit za malostranskou parlamentní kantýnu. A protože nepochybuje o své dokonalosti – jak vyplývá z knihy Hranatá legenda, jakéhosi sebepropagačního memoáru –, řekl si rovnou o vládní křeslo.

Předseda strany Petr Macinka souhlasil - nejprve šlo o ministra zahraničí, později životního prostředí.

Jenže jako zádrhel celé operace se ukázala Turkova pestrá minulost. Už před sněmovními volbami v říjnu 2025 a i po nich přinášela média téměř každý den nějakou novou aféru Filipa Turka. Jejich výčet by se nevešel do klasických papírových novin – a s nadsázkou řečeno, i bezbřehý internet by se po publikaci kompletního výčtu mohl zaseknout.

Na jednoho člověka je toho hodně, od nejasných milionových výdělků přes prodej pochybných léčebných přístrojů, zálibu v nacistických symbolech, rasistické a xenofobní názory, stavby načerno, natáčení si rychlých jízd za volantem, pochybných vysokoškolských studií až po nepotvrzené podezření z násilí na bývalé přítelkyni.

Filipa Turka postupně měli dost všichni, nejen prezident Petr Pavel, jenž ho odmítal jmenovat ministrem. Třeba premiéru Babišovi vadila Turkova nekompetence, nezkušenost a způsob vyjadřování.

Poslanci ANO mu zas vyčítali lenost – slabou účast na schůzích sněmovních výborů a celkově minimální aktivitu v Parlamentu. A výhrady měla i část Motoristů, kterým se zajídalo, že Turek je Macinkovým protežovaným mazánkem, jemuž jako jedinému předseda všechny přešlapy odpouští.

Sečteno podtrženo: Premiér Andrej Babiš musí zpětně litovat, že zrovna kvůli Filipu Turkovi se pustil do otevřeného konfliktu s prezidentem Petrem Pavlem, jehož důsledky dnes těžko dohlédnout.