Glosa: Konec talentovaného pana Půty

Martin Půta byl politický talent, který se rodí jednou za dekádu. Vystřelil vzhůru po surové povodni z roku 2010, které úspěšně čelil coby tehdejší starosta příhraničního Hrádku nad Nisou. Stal se jím v pouhých jedenatřiceti letech. Makal v pláštěnce, holýma rukama pomáhal sousedům (a u toho se velmi ochotně fotil), což ho katapultovalo v roce 2012 do pozice hejtmana kraje.

Imponovaly jeho zjevný intelekt, absence prvoplánové arogance i milá tvář.

Dokonce i jeho politický soupeř, Andrej Babiš, svého času prohlašoval, že Půtu, který dosud systematicky vyhrává regionální volby v Libereckém kraji s masivním náskokem, a také někdejšího předsedu STAN, dnes šéfa Starostů pro Liberecký kraj, by hrozně rád viděl ve své vládě coby ministra. Protože je, říkal šéf ANO, mimořádně schopný.

Měl zkrátka bezvadně našlápnuto.

Teď se zdá, že jeho ambice postoupit v kariérní hierarchii definitivně končí. Martin Půta byl tento týden obviněn z neoznámení korupce. Podle policie dostal nabídku úplatku, který sice odmítl, ale policii to nesdělil.

Obvinění hejtman odmítá a považuje je za další pokus „za každou cenu na něj něco najít a politicky a společensky ho dehonestovat“.

Kde je pravda, nevíme. Aktuální dění každopádně Půtovu kariéru zastaví, nebo minimálně zásadně přibrzdí.

Není totiž první. Půta byl po již jedenácti letech vyšetřování nepravomocně odsouzen v části korupční kauzy spojené se dvěma projekty firmy Geotermální energie pro občany téměř za 100 milionů korun, kterou se soudy zabývají od roku 2018.

Krajský soud sice v květnu 2020 všech 12 obžalovaných včetně Půty a čtyři firmy osvobodil, vrchní soud ale verdikt zrušil a vrátil krajskému soudu. Ten v únoru uznal Půtu částečně vinným. Za to, že formou protislužby přijal úplatek 30 000 korun a jednal ve prospěch svého známého, dostal podmínku a pokutu 50 000 korun. Na místě se odvolal.

K aktuálnímu policejnímu obvinění Půta vydal jen relativně stručné prohlášení, s odkazem na fakt, že je vázán mlčenlivostí. Kromě jiného uvádí: „Obvinění, které mi bylo doručeno, podepsal tentýž policista, který mě obvinil, že jsem bral úplatky v případu kostela Máří Magdalény. Připomínám, že v této hlavní části obžaloby mě soud zprostil viny. A jsem si jistý, že moje odvolání proti podmínce (…) bude úspěšné.“

Kdo talentovaného pana Půtu zná, tomu je zatěžko věřit, že by kvůli třiceti tisícům riskoval svou cestu k hvězdným politickým výšinám.

Jinak řečeno: Musel by být naprostý hlupák, kdyby tak učinil. Půta má, jako každý, nemálo hříchů, leč blbec to není.

Nejen Babiš, ale i mnozí další Půtovi protivníci uznávají, že disponuje nevšedním politickým charismatem. Které si notabene za pomoci desítek milionů vydávaných na své PR pečlivě pěstuje - podle lokálního opozičního webu Náš Liberec jde ročně až o 16 milionů korun, které Liberecký kraj platí za své (Půtovo) selfpromo.

Cílem tohoto textu není Martina Půtu velebit. Pravdu snad má v tom, že proces táhnoucí se 11 let, čili ten původní, není ideální.

Ať už ovšem dopadne jakkoliv, je to fuk. U nového obvinění lze čekat, že se proces povleče minimálně stejnou dobu. A to už se bude liberecký hejtman zvolna chystat na penzi.

Čímž jdeme do finále: Půta je možná ve svých kauzách bez viny. To jej ovšem neopravňuje k tomu, aby zpochybňoval, jak to minimálně v náznacích dělá, nezávislost policejního vyšetřování a justičních kroků.

Je to pochopitelné, přesto pošetilé a samo o sobě to z Martina Půty snímá onu aureolu „nového typu“ politika, o níž byla řeč v úvodu tohoto textu.