Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Ty fetko vym*daná, tobě vyříznout jazyk, usekat ti prsty, je fakt málo. Doufám, že jednou na někoho takového narazíš a on tě ve finále nechá sežrat prasatům.“
„Apolenko, ty levicová ku*do, velice rád tě potkám. Najdu si tě.“
„Ty pí*o zku*vená, takový mr*ky, co si vymýšlejí a jenom hážou špínu, by měli věšet. Na každého jednou dojde! To si buď jistá.“
„Co jiného zbývá ženě, která je hnusná, jak svrabem napadená pr*el špinavého bezdomovce a nikdo o ni bez posměchu pohledem nezavadí?“
Právě jste si přečetli ukázky ze stovek veřejných i soukromých vzkazů, které v posledních dnech dostává novinářka Apolena Rychlíková od fanoušků europoslance Filipa Turka, a to kvůli textům, které o něm napsala.
V nich šéfredaktorka platformy Page not found informovala, že bývalá partnerka hlavní tváře strany Motoristé sobě obvinila Turka ze znásilnění a podala na něj v této věci trestní oznámení. Politik měl svoji expřítelkyni také bít, psychicky i fyzicky týrat a ohrožovat střelnou zbraní.
Jde o závažná obvinění přímo voleného zástupce a reakcí by mělo být jak vysvětlení celé věci Filipem Turkem, tak důsledné a nestranné vyšetření případu policií.
Představitelé Motoristů si ale místo snahy věc věrohodně objasnit vybrali diskreditaci autorky textů a její obvinění z pokusu poškodit stranu před volbami. Příznivci Filipa Turka pak sáhli k uvedenému verbálnímu násilí a osobním výhrůžkám novinářce. Další je sdílejí nebo nechávají volně proudit českým internetem.
Více k tématu najdete zde:
Případ Apoleny Rychlíkové je mimořádný mírou vulgarit a sexualizace útoků, které vypovídají hlavně o psychoprofilu Turkových fanoušků, možná víc, než by sami chtěli. Jinak ale nejde, bohužel, o nic bezprecedentního.
Je to jen pár týdnů, co čelila veřejným útokům a zesměšňování další novinářka, tentokrát Zdislava Pokorná z Deníku N. Důvodem bylo její rozkrývání bitcoinové kauzy.
Nikdo jí sice, alespoň veřejně, nepodsouval, že je ve skutečnosti nešťastně zamilovaná do hlavního aktéra kauzy, exministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS), a proto píše, co píše, tak jako se to děje Rychlíkové s Turkem. Vzorec byl ale i tady stejný: nevěnovat se meritu věci, konkrétnímu zjištění, ale zpochybnit legitimitu autorky článků jako takové, protože je to žena, nadto mladá a úspěšná.
Česká společnost má dlouhodobě problém s misogynií nebo nenávistí vůči ženám, chcete-li. Vidět je to právě na případech veřejně vystupujících a do veřejného prostoru vstupujících ženských osobností, ať už jde o novinářky, političky, akademičky nebo podnikatelky. Případ Apoleny Rychlíkové není první a dost pravděpodobně ani poslední.
Co převezmou ostatní
Oproti vřavě z motoristické stoky na jedné straně ale o to víc kontrastuje ticho na straně druhé. Apoleny Rychlíkové se zastalo několik političek, například - razantně - nová ministryně spravedlnosti Eva Decroix (ODS), poslankyně Lucie Potůčková (STAN) a Martina Ochodnická (místopředsedkyně TOP 09) nebo zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.
S čestnou výjimkou šéfa Pirátů Zdeňka Hřiba a také předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS) se ale dosud neozval žádný lídr demokratické strany. Zejména u vládní koalice Spolu je mlčení jejích mužských představitelů až ohlušující.
Sám premiér Petr Fiala (ODS) si přitom udělal z „návratu slušnosti do politiky“ jeden ze svých trademarků. „Slušnost je zásadní. Je projevem síly, ne slabosti,“ řekl ostatně na nedávném setkání s voliči šéf ODS a pokračoval: „Když se to (útoky) stane normou u politiků, tak se to stane normou u všech. Protože si na to zvykneme.“
Fiala má pravdu. Pokud něco budou dostatečně dlouho tvrdit nebo dělat vrcholní zástupci státu téměř bez jakékoli korekce, propíše se to jako úzus do společnosti. Stačí se podívat na míru české skepse vůči Evropské unii po létech s Václavem Klausem a Milošem Zemanem nebo na vztah k novinářům obecně, kde jistý vrchol představoval Zemanův „vtípek“ o nutnosti likvidovat je.
Jestliže ale šéf vlády říká „A“, měl by říct také „B“, v tomto případě se jasně vymezit proti šíření nenávisti a konkrétně nenávisti vůči ženám v politice a ve společnosti. Jinak budou jeho slova naprosto nedůvěryhodná.
Koalice Spolu a vlastně celá vláda rámují svoji politiku heslem, že patříme na Západ. Patřit na Západ ale neznamená jen podporovat Ukrajinu proti ruské agresi. Znamená to také konat v souladu s tím v tématech, která jsou „měkčí“ a snáz utečou mezi prsty než munice pro Ukrajinu. O to důležitější ale je zachytávat je jednotlivými, dílčími kroky. Jak známo, na začátku činu z nenávisti jsou téměř vždy nenávistná slova, která se nechala volně poletovat společností.
Mužští představitelé vlády by se proto měli na útoky vůči Apoleně Rychlíkové ozvat. Měli by odsoudit násilí šířené příznivci Filipa Turka, měli by odmítnout spolupráci se stranou, které minimálně nevadí agrese jako prostředek k dosažení svého cíle a měli by vyjádřit důvěru policii a dalším institucím státu, že budou dělat, co dělat mají.
Nebo jinak: Vážený Petře Fialo, Mariane Jurečko, Víte Rakušane a další, pokud jste hledali moment, kdy ukázat, že skutečně patříme na Západ, tak ten moment nastal právě teď.
