Článek
Vláda v pondělí schválila „Národní akční plán adaptace na změnu klimatu pro období 2026-2030“. Dalo by se říct, že ho schválila „v tichosti“, protože o zásadním počinu se veřejnost dozvěděla prostřednictvím tiskové zprávy na webu ministerstva životního prostředí. Ministr na tiskové konferenci vlády nebyl.
Že tu jde o zásadní věc, budiž řečeno bez ironie. Místo trapných kulturních válek o zelené šílenství je potřeba podívat se pravdě do očí. Státní dokument nazývá spoustu věcí správnými jmény a jako mapa pro přežití ve zdraví a udržitelnou prosperitu může dobře posloužit.
Tak proč to proběhlo tak nenápadně? Místo toho, aby se vláda pochlubila, jak se ohání a co dělá pro své, pardon, pro naše lidi? A pro naši přírodu?
Některá vysvětlení jsou logická, jiná překvapivá. To už s ironií.
Tak třeba šokuje, že když se něco jmenuje „Národní akční…“, národní akční vláda nás o tom zpraví jakoby mimochodem. To je proti zdravému PR rozumu.
Dobře, rozumíme, že v pondělí tématem číslo 1 bylo, že jsme best in rozpočet 2027. To je bez diskuze. S napětím očekávanému tanci miliard se dalo těžko konkurovat. I když i adaptační klimatický plán má stát stát 34 miliard korun během pěti let, dalších 49 miliard mají být evropské peníze. To není zanedbatelná, ale velmi významná investice.
Tím spíš za situace, kdy si ještě někdo vzpomíná, jak se minulý měsíc Andrej Babiš na břehu Slapské přehrady osobně postavil do čela Národní koalice pro boj se suchem. Byla to priorita. Nebo pořád je. Bylo to akční. Už není. A nemůže být, protože implementování strategie prostřednictvím národního plánu je běh na dlouhou trať. Kolem poloprázdných rybníků, přes vyprahlá pole a zase zpátky. Show odpadá. Zůstává spousta práce.
Přečtěte si také:
Objektivním faktorem klesajícího zájmu je stav teploměru. V obvyklém čase začala topná sezóna. Občas i prší. Chodíme oblečenější. Akční plán adaptace na vedro & sucho sice dál počítá například s městskou „infrastrukturou ochlazovacích útočišť“, ale ve 40 stupních se to prostě jeví jako naléhavější potřeba než dnes. To je přirozené: sejde z očí a termoreceptorů, sejde z mysli.
A pak jsou tu politické okolnosti. Které o tom, proč se klíčový propracovaný plán nezaskvěl ve vládní výkladní skříni, vypovídají také. Ano, přihořívá… řeč bude o vládních garantech životního prostředí Motoristech sobě a jejich ekologické rozporuplnosti.
Na to, že už koncem loňského roku „klimatická krize skončila“ a od té doby má „téct zelená krev“, je víc než 180 stran akčního plánu na adaptaci na změnu klimatu docela tlustospis. Zdá se, že pokus o nepřátelské převzetí ministerstva Filipem Turkem, Petrem Macinkou a spol. narazil na své limity. To by byla dobrá zpráva.
Tvrdé jádro Motoristů by mělo 95 adaptačních opatření rozpracovaných do 252 úkolů odzívat, anebo podezírat ze zeleného aktivismu. Sáhodlouhý úřední dokument je zatím kompletně k dispozici jen ve verzi, kterou MŽP na jaře poslalo do připomínkového řízení. Ale v něm se sotva mohl změnit tak, aby se dal prodat jako provokace na sítích nebo štěpná hláška u sklenky ve studiu. Téma, které by mělo být podstatou jejich úsilí ve vládní službě, strana Motoristů zas tak moc neprožívá. I když je pod ním podepsaný jejich ministr.
Zvýšený zájem Turka a Macinky by mohlo vyvolat tvrzení, že ministerstvem předložená verze národního akčního plánu se místy čte jako podvratná literatura. Vůči motoristickému étosu, že zlo je zelené a neziskové.
V dokumentu se to hemží „přírodě blízkými řešeními“, zatímco slovo „asfalt“ tam není ani jednou. Podezřelý je důraz na environmentální výchovu, vzdělávání a osvětu a to, že jde o tři různé věci. Jejich smyslem má být „klimatická gramotnost“, tedy „porozumění vědeckým souvislostem, možnostem řešení a emocím spojeným s klimatickou krizí“. Jak to, copak neskončila?
Aby toho nebylo málo, návrh akčního plánu také varuje před solením silnic a volá po šetrné a ekologičtější zimní údržbě. Naštěstí výslovně dodává, že „dopady chemického posypu“ se mají „minimalizovat bez ohrožení bezpečnosti provozu“.
Červeným hadrem ale je zmínka o „katalogu inspirativních příkladů řešení uličních profilů“, s důrazem na „uliční zeleň, infrastrukturu pro pěší a cyklisty a se zklidněným dopravním režimem (např. pěší zóna, obytná zóna, zóna 30, jednosměrná ulice).“ Nezaměnitelný politický rukopis klimazmocněnce Turka to nepřipomíná. Zóna 30 ve vládním dokumentu? Kdepak zadlužený rozpočet - koalici ukončí tohle.
Jako by posypové soli do ran Motoristů nebylo dost, akční plán upozorňuje také na bezhlavé kácení podél cest. Vyzdvihuje, že zeleň pomáhá proti přehřívání komunikací, tlumí hluk, zachytává škodliviny, podporuje biodiverzitu. Státní politika má tudíž sledovat „rovnováhu mezi bezpečností dopravního provozu a ochranou přírodě blízkých prvků doprovodné zeleně, zejména stromů.“
Jak se to mohlo stát? Kdo svatokrádežné představy propašoval do budovy MŽP a odtud do vlády se čtyřmi zdravě rozumnými Motoristy? Národní akční plán adaptace na změnu klimatu pro období 2026-2030 v úvodu napovídá:
„Materiál vznikl v široké meziresortní spolupráci při zapojení významných vědeckých a výzkumných institucí a nestátních neziskových organizací.“ Ještě jednou: nestátních neziskových. A mezi spolupracujícími kolektivy, kterým autoři dokumentu úvodem děkují, se skví také „Zelený kruh“ (Člověk v tísni, Hnutí DUHA). Ano, to hnutí, které vysoudilo na Filipu Turkovi omluvu za nactiutrhání. A které Petr Macinka označil „bez nějaké větší nadsázky za teroristickou organizaci“.
Jestli tedy takhle a jestli slova díků někdo během připomínkového řízení červenou tužkou neškrtl, v tom případě pozorujeme úspěšný výsadek záškodníků v týlu protivníka. A smůla: Macinka byl zrovna na služební cestě a vláda plán schválila. Těšíme se na výsledky.
