Hlavní obsah

Nová česká studie: Účinek vakcíny po čtyřech měsících rychle klesá

Foto: Seznam Zprávy

Bude-li platit, že omikron způsobí častěji reinfekci těch, co získali přirozenou ochranu od předešlých variant, pak stávající očkování nám nepomůže, říká docent Marek Petráš.

Reklama

2. 1. 16:45

Vakcinolog Marek Petráš a jeho tým zkoumali účinek především nejpoužívanější vakcíny Comirnaty. Do studie byla zařazena data o více než dvanácti tisících zaměstnancích tří pražských nemocnic.

Článek

Studie českých vědců potvrdila, jak už několik měsíců po aplikaci vakcíny proti onemocnění covid-19 poměrně výrazně klesá její účinek.

„Zlom přichází asi čtyři měsíce od druhé dávky,“ říká vakcinolog Marek Petráš, přednosta Ústavu epidemiologie a biostatistiky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Právě on s kolegy z dalších pracovišť v minulých měsících zkoumal efektivitu vakcinace na personálu tří pražských nemocnic. Šlo o Fakultní nemocnici Bulovka, IKEM a Fakultní nemocnici Královské Vinohrady.

Do studie byl týmem okolo docenta Petráše zahrnut vzorek 12 249 nemocničních pracovníků, hlavně zdravotníků, ale šlo i o další personál. Absolutní většina ze sledovaných jedinců byla očkována v Česku nejpoužívanější vakcínou Comirnaty od firem Pfizer a BioNTech.

Jak uvádí Marek Petráš v rozhovoru pro Seznam Zprávy, kohortová studie obsáhla období prvních osmi měsíců očkování, tedy dobu od zahájení vakcinace v Česku (27. prosince 2020) až do konce srpna 2021.

Šlo tedy o časový úsek, kdy ještě nezačala aplikace třetích (posilujících) dávek. Detailní výsledky by měly být v nejbližší době publikovány i v renomovaném odborném časopise Vaccines.

Proč jste zkoumali účinnost očkování právě u personálu nemocnic?

Z jednoduchého důvodu. Proto, že nemocniční systémy jsou autonomní a shromažďují se v nich kompletní informace, kompletní data, kdo byl očkovaný, kdo se nakazil virem SARS-CoV-2. A z těch dalších databází jsme si mohli „vytáhnout“ i další potřebná data, kdo měl jakou infekci, zda byla symptomatická či asymptomatická.

V tomto ohledu jsme mohli a museli jít i do hlubší historie, ještě do období před zahájením očkování, abychom věděli, kdo byl infikován už po březnu 2020, kdy onemocnění covid-19 v Česku vypuklo. Sledovali jsme i hospitalizace. Jak se ale ukázalo, v rámci těch tří nemocnic bylo hospitalizováno jen 18 jedinců, z toho 17 bylo neočkovaných a 1 člověk obdržel první dávku vakcíny.

Čeho dalšího jste se dopátrali?

Účinnost vakcín v tom celku - za 8 měsíců očkování - dosahovala kolem 88 % vůči jakékoliv infekci, to znamená symptomatické i asymptomatické, Jinými slovy 88 ze 100 jedinců bylo po expozici chráněno v průběhu celého osmiměsíčního sledování.

Ale detailnější analýzy také naznačily, že účinnost v čase dramaticky klesá. Nejvyšší byla zhruba první měsíc a půl po očkování, kdy přesahovala 90 %, ale v průměru už 163 dnů po očkování klesla na 65 %. Tedy už letním období - od června do srpna - kdy byla epidemiologická situace v naší zemi velmi příznivá - se na skupině očkovaných začalo ukazovat, že vakcinace na svém ochranném potenciálu ztrácí.

Můžeme diskutovat o tom, zda je to i změnou varianty viru SARS-CoV-2, kdy postupně převážila varianta Delta, nicméně vzhledem k tomu, že u nás se tato varianta začala rychle rozšiřovat už v první části roku 2021, nebyl to zřejmě ten hlavní faktor. Je každopádně vidět, že to mělo sestupnou tendenci.

Zlom po čtyřech měsících

Liší se tyto výsledky nějak od zahraničních vědeckých studií?

Lze říci, že je to v zásadě v souladu s tím, co už bylo publikováno jinde. Všechny dostupné práce ukazují, že účinnost vakcín v čase poměrně výrazně klesá.

A kdy je podle vás ten zlom, kdy nás vakcína přestává dobře chránit?

Je to asi 4 měsíce od druhé dávky, v té době účinnost začíná výrazně ubývat. Teď mluvím o vakcíně Comirnaty, která patří mezi takzvané genové či mRNA vakcíny.

Tyto výsledky příliš neodpovídají „standardnímu“ očkování antigenními vakcínami, kterými se běžně očkuje proti jiným infekčním onemocněním a které mívají setrvalost účinku minimálně jeden rok po dokončeném očkování.

Pokud ale jde o ostatní covidové vakcíny, nemohli jsme účinnost očkování stanovit z důvodu velmi malého vzorku těch, co se jinými vakcínami nechali očkovat.

Týkají se tedy vaše poznatky jen genových vakcín?

Týká se to konkrétně vakcíny Comirnaty, protože 99 % sledovaných zaměstnanců pražských nemocnic bylo očkováno právě touto vakcínou a účinky těch ostatních nešlo ani analyzovat, protože ten malý počet případů nevykazoval žádné průlomové infekce.

Přirozeně získaná imunita není horší

Zajímali jste se i o to, jak dobře jsou chráněni lidé, kteří covid-19 prodělali a vakcínu ještě nedostali?

Sledovali jsme, jak častá je reinfekce v období od 90 dnů po prvním onemocnění, takto je totiž reinfekce u SARS-CoV-2 definována. A v tomto období byly zaznamenány jen 3 takové případy z celkového počtu 1155 původně infikovaných jedinců.

Jedinci, kteří prodělali covid-19 a zahájili očkování dříve jak 3 měsíce po uzdravení, na tom byli o něco hůř než ti, co se nechali očkovat později. To znamená, že u těch prvních docházelo k průlomovým infekcím, ne masivně, ale objevily se. Pokud to byli jedinci, kteří se nechali očkovat až po třech měsících, u těch jsme průlomové infekce nezaznamenali.

Když jsem to porovnával s účinností očkování, musím čestně a poctivě říct, že přirozeně získaná ochrana nebyla horší než ta získaná dvoudávkovým očkováním vakcínou Comirnaty. Domnívám se, že může být i o něco vyšší, ale tento důkaz už naše data neposkytla.

Platí tedy to, co slyšíme už dosti často, že přirozeně získaná imunita je silnější, než když je náš imunitní systém stimulován „uměle“, tedy očkovací látkou?

Nemohu bezpečně tvrdit, že je vyšší a silnější. Ty účinky jsou ale minimálně srovnatelné. I tak přirozeně získaná imunita po onemocnění je stále tou referenční imunitou, ke které se imunita získaná po očkování jen blíží.

Bude-li tedy skutečně ubývat ochrana získaná přirozenou cestou, znamená to, že o to rychleji bude ubývat ochrana získaná po očkování. Tím narážím na novou variantu Omikron, která postupně střídá variantu Delta. Pokud bude skutečně platit, že Omikron způsobí častěji reinfekci těch, co získali přirozenou ochranu od předešlých variant, pak stávající očkování nám nepomůže.

Co s tím?

Bude tak nejvyšší čas stávající vakcíny upravit. Pokud budeme pracovat se stávajícími vakcínami, pak odhaduji, že se budeme muset nechávat očkovat pravidelně v intervalu 6 až 12 měsíců do té doby, dokud nepřijde taková varianta, která ztratí svou virulenci, což je vlastnost viru způsobovat závažná a těžká onemocnění.

Pravda známá desítky let

Co z toho můžeme my, co nejsme odborníci na vakcíny ani viry, usuzovat?

Pokud jste nemoc prodělal, nemá smysl očkování zahajovat dříve než tři měsíce po covidu. A když to bude později, nijak to tomu kýženému účinku neuškodí, protože ony reinfekce, jak jsem říkal, jsme zaznamenali jen tři, což je je jen velmi malý zlomek.

Jestliže k nim bude přesto docházet, tak jen velmi vzácně. A jestliže by se jedinec rozhodl pro očkování třeba až za 6 či za 12 měsíců od onemocnění, tak by mě to osobně nijak netrápilo, protože on je, jak jsme dokázali, minimálně stejně dobře chráněn jako ti, co neměli covid a dostali dvě dávky očkování.

U nás se spíše razí politika, aby se i ti, co onemocněli, nechali naočkovat co možná nejrychleji.

No, ono se to některým odborníkům nehodí, tak vykládají, jak jsou tu ony reinfekce a jak jsou tu ohroženi postcovidoví pacienti, ale není tomu tak. To selhání přirozené imunity je mnohem méně časté než selhání imunity získané po očkování.

Ale toto je naprosto očekávatelný jev. To známe z jakékoliv jiné infekce a z jiných očkování. A není to ani nic na závadu, není to argument proti očkování.

Já to jako argument proti očkování rozhodně nepoužívám. To je prostě pravda, která je známa už desítky let, či spíše přes sto let. To není v žádném rozporu. Že to někteří lidé interpretují chybně a záměrně chybně, to už je jiná věc.

Dává vaše studie další argument do rukou těm expertům, kteří volají u očkovaných po urychlení třetí dávky vakcíny?

Takto to říct nelze. My jsme účinnost vakcín sledovali zatím jen do konce srpna 2021 a musíme brát v potaz i to, že do té doby byla u nás příznivá epidemiologická situace. Nicméně už to letní období celkem jasně ukázalo, že ochrana po mRNA vakcíně poměrně výrazně klesá. A myslím, že bez ohledu na variantu viru. Dopadlo by to zřejmě obdobně, kdyby tu byl ten původní kmen.

Ale mohu z toho predikovat, že podání posilující dávky všem, co byli očkování druhými dávkami, je namístě. Ostatně už v dubnu toto věděl i výrobce vakcíny.

Je správně, že se třetí dávka nyní dává už po pěti měsících?

My jsme zatím nesrovnávali, co udělá třetí dávka v závislosti na tom, kdy je podaná. V té vyhodnocované době ještě nikdo třetí dávkou očkovaný nebyl. Samozřejmě studie bude pokračovat a v další fázi i toto vyhodnotíme.

Zkrácení ze 6 na 5 měsíců je jistě možné udělat. Principiálně třetí dávku můžete dávat už klidně 3 měsíce po druhé dávce, nebylo by to nic neobvyklého, zda to má ale smysl takto plošně zrychlovat, si nejsem zcela jistý.

V zásadě bych zůstal u toho, že třetí dávku je vhodné podat od 6 měsíců po druhé dávce, a pokud někdo chce dříve, klidně může, ale musí počítat s tím, že se také ve výsledku může zkrátit období ochrany.

Tady jsme zatím v nejistotě, zda ta třetí dávka stačí, nebo zda bude nutná ještě další. Toto totiž zatím nikdo neví a nedá se to ani odhadnout. Data, která máme ze serologie, to znamená, jaké jsou hladiny protilátek, jsou velmi zavádějící, protože podle nich bychom ani třetí dávku podávat neměli a nemuseli.

Je tu totiž velký paradox. Máme často extrémně vysoké hladiny protilátek, a přesto ztrácíme ochranu.

Běžné laboratoře protilátky správně nezměří

Jak je toto vůbec možné? Debata ohledně měření protilátek je asi hlavně pro vás, odborníky, ale laikovi to rozum nebere.

Tady se ale nabízí jednoduchá odpověď: Měříme protilátky špatně. Já to vidím i podle toho, co se prezentuje v publikacích. To jsou protilátky, které nejsou měřeny proti onomu divokému viru, jsou měřeny jenom vůči pseudovirům, nebo jsou to jen specifické protilátky proti S-proteinu v různých podobách. A ty mohou být falešné. To vás poté může vést k velmi zavádějícím představám.

Vysokou hladinou protilátek se ohání kdekdo a také proto mnozí lidé odmítají očkování. Takže aby to měření vůbec mělo nějaký smysl a nějakou vypovídací hodnotu, tak by se protilátky musely začít měřit úplně jinak?

Jednoznačně. Abychom se dozvěděli pravdu, musí to být protilátky měřené virus neutralizační titrací, která se provádí výhradně k původnímu divokému viru, což vyžaduje bezpečnostní laboratoře, které jsou limitované. Takovéto stanovení nemůže provádět jakákoli laboratoř. V České republice může být vhodných laboratoří asi 10 až 15. Dalším úskalím může být čas - takovéto stanovení potom trvá minimálně 6 až 8 dnů, takže kvalita v tomto případě stojí čas a peníze.

V běžné laboratoři toto dělat nelze?

Běžné laboratoře toto neumí, tak proto dělají jen simulace, kdy se používají nějaké pseudoviry. Takže vy dostáváte úplně jiné odpovědi a de facto falešné výsledky.

Tudíž je to třeba velmi pečlivě vyhodnotit, kdo a jak měří, a v podstatě se soustředit jen na ta vyšetření, která jsou vedena tím velmi přísným postupem. To znamená tím „zlatým standardem“, kdy to děláte klasicky a navíc v rizikovém prostředí.

Proč to tak nikdo nedělá?

Jak jsem už naznačil, je to příliš pracné. Proto se tak dostáváme do těchto paradoxů a měření protilátek bohužel valný efekt nemá. A dnes se tak můžeme rozhodovat jen na základě té skutečné účinností vakcín, nikoliv podle množství protilátek, protože ty nás mohou svést na scestí.

Já netvrdím, že tu nejsou i sérologické testy, které jsou přesnější, ale jednoznačně stojím za tím mnohem náročnějším testováním, jak z hlediska bezpečnosti, tak i času. Těm výsledkům pak můžeme snáze důvěřovat.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované