Článek
Do komunálních voleb zbývají jen hodiny, a o čem že se mluví? Že prezident nepůjde volit a místo toho odjel na dovolenou. A že první dáma, údajně pobývající na Kanárských ostrovech, na sociální síti vyčetla státu, že „neudělal nic pro to, aby lidem umožnil volit flexibilněji“.
Podrobnosti k tématu:
Petr a Eva Pavlovi partajím tak trochu ukradli show. Což pravděpodobně neměli v úmyslu. Co měl v úmyslu prezident, se zdá jasné: Navzdory námitkám poradců si užít zasloužené volno s vůní benzinu. Stůj co stůj.
Po několika dnech, co to vešlo ve známost a vyvolalo pozdvižení, se dá říct jedno: Faktická prkotina - o jeden nebo dva hlasy méně v Černoučku - nejen žije vlastním symbolickým životem. Ale také vrací do hry přemítání, jestli Petr Pavel touží být na Hradě i v roce 2028 a dál.
Symbol volební neúčasti se neomezuje jen na dojem, že prezidentovi „nezáleží“ na volbách. Symbol ponouká i k úvaze, jak moc Pavlovi osobně záleží na prezidentství. A za jakých okolností má nebo nemá nejvyšší funkce přednost před jeho soukromím.
To není samoúčelná rádoby psychoanalýza. Prezident přece slibuje, že úřad bude zastávat „podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“. Tím se mu naznačuje i to, aby se čestně vyrovnal i sám se sebou. S důvěrnými záležitostmi svého srdce i rozumu. Pak slib splní.
Už příští volby jsou prezidentské. Pavel čtvrtým rokem čelí dotazům, jestli do toho půjde znova. Řekl, že své rozhodnutí oznámí „ve vhodném čase“ napřesrok. V tuto chvíli je jasným favoritem průzkumů i sázkových kanceláří.
Dalo se pochopit, že už ze slušnosti a s ohledem na to, že do politiky vstoupil až prezidentskou kampaní, nebude Pavel od prvního dne bažit po druhém mandátu. Ale o sebezpytující úvahy v duchu „jo a ne“ se dělil snad až příliš.
Ještě před inaugurací v březnu 2023 překvapil názorem, „že na to vykonávat takovou funkci plnohodnotně na sto procent, je pět let až až“. O rok později to na setkání s občany zopakoval a svěřil se, že jedno předvolební období mu úplně stačilo: „Abych si tím prošel ještě jednou, to moc chuti nemám.“
Postupem času - a vršících se dotazů na totéž - začal opakovat, že druhou kandidaturu nevylučuje nebo zvažuje. I když ještě letos si jakoby povzdechl: „Nešel jsem do toho s ambicí vykonávat funkci dvě volební období. Chtěl jsem nabídnout svou službu a alternativu v naději, že se během těch pěti let objeví někdo, koho bych sám rád podpořil a volil.“ Takže zklamaná naděje? A kandidatura z nutnosti? Nebo jak tomu rozumět?
Přečtěte si komentář Jindřicha Šídla:
Posledním stanoviskem je, že Pavel bude znovu kandidovat, pokud bude cítit dostatečnou podporu a zájem. „Důvodem, proč bych zcela určitě do něčeho takového nešel, jsou spíše zásadnější zdravotní důvody mé nebo v rodině, které by mi znemožnily jít do toho znovu. Ale samozřejmě také situace, jaká v té době bude u nás.“
Do této situace a do blížícího se oznámení, jak se Pavel rozhodl, vstupuje příběh komunálních voleb a „chyby v plánování, která prezidenta mrzí“. Že šlo i o politickou chybu, si na Hradě uvědomovali, asi včetně prezidenta. Přesto se Pavel rozhodl po svém. Jeho uvažování nejmenovaný zdroj přiblížil takto: Vzhledem k náročné službě se domnívá, že by si zasloužil jistou shovívavost. „Vnímá to tak, že když tady ‚tři roky stojí ve větru‘ a udělá ‚takovouhle klukovinu‘, tak že za ním ti, co ho podporovali, budou i tak stát.“
To je ale nedorozumění. Asi způsobené i něčím jako „syndromem Hradu“. Který se týká jakékoli hlavy státu a spočívá v pocitu, že tíha naložená na její bedra si zaslouží kompenzaci v podobě tolerance a občasného přimhouření očí.
Není pochyb, že slušné prezidentování je zodpovědná dřina. Ale to neznamená, že když prezident místo voleb odjede na motorky a dostane co proto, může propadnout dojmu, že nevděk světem vládne. Tak to nechodí, a kdyby to mělo oživit Pavlovy úvahy na téma, že „těch pět je až až“, pak čte situaci špatně.
Prezident ohledně aféry, která ho chtě nechtě bude provázet, občanům dluží pár - třeba i osobnějších - slov na vysvětlenou. Tím spíš, jestli chce být prezidentem podruhé. Zatím je k dispozici stručné sdělení na internetu. A jakýsi dojem.
