Hlavní obsah

Své šéfy si vybírám, říká nový ministr. Podá si přihlášku ke Starostům

Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy

Jozef Síkela opustil bankovní sektor a stal se ve vládě Petra Fialy za hnutí STAN ministrem průmyslu a obchodu.

Reklama

22. 12. 2021 7:45

Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela ve svém prvním rozhovoru popisuje, jak se to celé seběhlo, že se po odstoupivším Věslavu Michalikovi stal šéfem ministerstva, které sehraje klíčovou roli při řešení několika krizí.

Článek

Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela zůstával velkou neznámou v nedávno jmenované vládě Petra Fialy (ODS). Zkušený bankéř je politickým nováčkem a veřejnost o něm dosud téměř nic nevěděla.

Nyní poskytl první velký rozhovor, ve kterém pro Seznam Zprávy popisuje okolnosti své nominace do vlády. Přiznal, že byl s vedením hnutí STAN, za které byl do vlády jmenovaný, v kontaktu již před volbami.

„Byl jsem ve spojení zejména s místopředsedou Petrem Gazdíkem, se kterým jsme se pravidelně setkávali. Řešili jsme různá ekonomická a mezinárodní témata, vyměňovali jsme si názory na různé věci. Přišlo mi, že se mnou diskutuje rád, že si váží mých příspěvků a pohledů na věci,“ popisuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Hovoří i o tom, že do STAN si podá přihlášku. V interview rovněž popsal zážitky z vyjednávání na zámku v Lánech s prezidentem Milošem Zemanem a jeho okolím.

Zmeškaný hovor kancléře

Se kterým z porevolučních prezidentů byste nejraději zašel na kafe a strávil čas rozhovorem v soukromí? Václav Havel, Václav Klaus, nebo Miloš Zeman?

Pan prezident Klaus byl zejména ekonom, v dřívějších dobách jsem jeho články rád četl a poslouchal, teď už je to méně. U Václava Havla mě inspiroval jeho humanistický rozměr. Byl jsem u toho, když přišla revoluce, on přišel za námi na DAMU zjistit, zda by měl jako prezident u studentů podporu. Oba pány jsem poznal osobně a každý měl své kladné stránky i věci, které mě naopak rušily. Když se mě ale někdo ptá na vzory, říkám, že se raději nechávám inspirovat lidmi, které osobně znám.

Kdo je vaším životním vzorem?

Velmi si vážím lidí, kteří mě přivedli do velkého byznysu. Velice mě ovlivnil Jack Stack (americký bankéř, mj. bývalý generální ředitel České spořitelny a dlouholetý člen dozorčí rady Erste, pozn. red.), ten ve mně zanechal největší stopu a jsem rád, že jsme se mohli přátelit. Měl jsem štěstí, že jsem pracoval vždy s velice inteligentními lidmi. V představenstvu skupiny Erste působily velmi silné osobnosti, seděl jsem mezi lidmi, kterých jsem si vážil a od nichž jsem se mohl učit. Takovým člověkem byl Andreas Treichl a velmi si vážím Gernota Mittendorfera.

I proto se nyní vaší osobní asistentkou stane jeho manželka Jana?

Nejde ani tak o to, že Jana je manželkou Gernota. Jana byla už za svobodna mou první asistentkou, kterou jsem si vybral v rámci výběrového řízení v době, kdy jsem přišel do České spořitelny. Jana mě zná, ví, jak pracuji, zná mé rodinné zázemí. V okamžiku, kdy přišla nabídka stát se kandidátem na ministra průmyslu a obchodu, byl jsem bez jakékoliv infrastruktury. Hledal jsem lidi, kteří by mi pomohli s přípravou na převzetí ministerstva. Janu jsem oslovil, začala mi hned pomáhat, takže jsem rád, že mě doprovodí na ministerstvu i nyní.

Hovořil jste o setkáních s bývalými prezidenty Havlem a Klausem. Jak hodnotíte pohovor u prezidenta Miloše Zemana v Lánech? Bylo to poprvé, co jste jej potkal?

Potkali jsme se už před pár lety při návštěvě Miloše Zemana u tehdejšího slovenského prezidenta Andreje Kisky. Seděli jsme u stolu blízko sebe, pamatuji si to, nevím ale, jak pan prezident (smích). Co se týká setkání v Lánech, nebylo to tak, že by mě pan prezident zkoušel jako školáka. Bylo to setkání dvou fundovaných ekonomů, na některých věcech jsme se shodli, u jiných jsme si vyměnili názory. Informoval jsem prezidenta o tom, jak si některé věci v úřadu ministra představuji. Dal mi nějaké rady, vyslechl jsem si jeho názor, ale tak jako vždy se nakonec rozhodnu sám.

Zkoušelo se s vámi sejít prezidentovo okolí, kancléř Vratislav Mynář a poradce Martin Nejedlý?

Ano, prezidentovo okolí mě kontaktovalo ohledně okolností schůzky v Lánech. Poté, co se oznámila moje kandidatura do vlády, mi najednou začaly volat desítky neznámých čísel. Ta já obvykle nezvedám. A tak se stalo, že jsem nereagoval na hovor kancléře Mynáře. Nakonec se vše vyjasnilo a můj příjezd do Lán za prezidentem se vyladil. Přijel jsem na zámek včas, a dokonce tak brzy, že vznikla mezi novináři fáma, že jsem do Lán vůbec nepřijel. Bylo to veselé, protože jsem už dávno seděl v předsálí a čekal na jednání s prezidentem.

Žádné konkrétní projekty či lobbování za zakázky od Zemanových spolupracovníků nezaznělo?

To považuji za téměř absurdní. Byl jsem standardně osloven, standardně jsem přijel a standardně se prezidentovi představil. Nic víc, nic míň. Když jsem z Lán po jednání odjížděl, věděl jsem, že prezident nebude mít problém mě jmenovat ministrem. To je vše, co k tomu lze říci.

Měl jste obavu, že by prezident mohl jmenování vlády v sestavě, jakou navrhl Petr Fiala, zcela zastavit? Ptáme se na základě toho, jaké zprávy prezident na veřejnost vysílal ohledně neochoty jmenovat ministra zahraničí Jana Lipavského.

Své šéfy si vybírám. Jsem rád, že mi pan premiér dal příležitost sedět v jeho vládě, protože Petra Fialy si velice vážím. Znám ho jako diplomata a zároveň tvrdého vyjednavače. Byl jsem téměř přesvědčený, že on nějaké řešení najde. Že to bude řešení, které umožní převzít nové koaliční vládě úřady v co nejkratší době. Podařilo se mu to udělat velmi standardním způsobem, vláda prošla jako celek, je to výborná zpráva, kterou jsme s potěšením vyslechli.

Přihláška ke Starostům

Jak se udál váš nástup do vlády? Kdo vás oslovil?

To je také veselý příběh. Byl jsem ve spojení se STAN delší dobu, zejména s Petrem Gazdíkem, se kterým jsme se pravidelně setkávali. Řešili jsme různá ekonomická a mezinárodní témata, vyměňovali jsme si názory na různé věci. Přišlo mi, že se mnou diskutuje rád, že si váží mých příspěvků a pohledů na věci. Takže jsme se začali bavit o tom, zda bych po volbách nechtěl pomáhat nějak více a strukturovaněji.

Takže o nástupu a možnosti spolupráce se STAN jste se bavili už před volbami?

Ano. Diskutovali jsme různé možnosti. Domlouvali jsme si společnou večeři s dalšími představiteli vedení hnutí STAN, kde bychom probrali, co mohu nabídnout já, co by ode mě oni potřebovali. Pak došlo k onomu osudnému čtvrtku, kdy se i k mému překvapení Věslav Michalik rozhodl nominace na ministra vzdát. Začali jsme řešit, jak situaci vyřešit. Někdy odpoledne jsem tehdy jel autem do kanceláře a ze STAN přišla otázka: Pokud by mně byla funkce ministra nabídnuta, zda bych byl ochoten bez závazku toho, že se tak skutečně stane, takovou nabídku akceptovat.

Váhal jste dlouho?

Souhlasil jsem relativně rychle. Až s odstupem jsem začal přemýšlet nad tím, co to vlastně znamená. Pak jsem se musel představit v hnutí a projít interním schvalovacím řízením, které bylo dvoukolové. To celé se odehrávalo v neděli odpoledne až večer. Na základě tajného hlasování jsem byl s převahou vybrán, což mě velmi potěšilo. Jen nevím, jestli to úplně potěšilo mou paní. V pondělí ráno STAN tuto informaci zveřejnil. Překvapilo mě, že to nikde neuniklo. Nutno dodat, že informace překvapila i některé blízké členy mé rodiny, nemluvě o obchodních partnerech. No a potom začal celý ten cirkus.

Vstoupíte do hnutí STAN?

Než jsem nominaci přijal, velmi pozorně jsem si načetl program jak hnutí STAN, tak koalice PirSTAN a vládní koalice. Kdybych narazil na něco, co by mě rušilo, nikdy bych do vlády nešel. Pokud je něco proti mému přesvědčení, nejsem příliš věrohodný, když za to pak bojuji.

Čím vám STAN imponuje?

Jednak mám blízko k lidem v tomto hnutí. Zadruhé mám blízko k myšlenkovým principům a k tomu, na základě čeho tato strana vznikla. Používám k tomu příměr o vzniku Evropy, která vznikla soutěžením vesnic, později měst, později států. To zdravé soutěžení na regionální úrovni bylo historicky základem růstu a ekonomického blahobytu. Mně jsou takové myšlenky velmi blízké. Podobně fungují Starostové na komunální a regionální úrovni.

Když se tedy udál můj nástup do vlády, je na čase celé naše spojení formalizovat. Není důležité mít stranickou knížku, ale žít ideály hnutí. Každopádně jakmile bude chvíle, zřejmě mezi svátky, zaregistruji se jako registrovaný příznivec STAN. A to bude první krok, co bude dál, se uvidí.

Berete místo ve vládě jako výlet z byznysu do politiky, nebo definitivní překlopení se do jiné životní etapy?

V tuto chvíli neumím na takovou otázku odpovědět. Když si projdete dlouhou chodbu na ministerstvu, zjistíte, že tam jsou fotky všech ministrů od vzniku republiky. Někteří tady seděli necelý rok, jsou tady lidé, kteří tu působili dva až tři roky. Je to věc, která nezáleží jenom na mně. Vše ukáže až čas, práce mě musí bavit. Také potřebuji mít pocit, že dělám něco, co má přidanou hodnotu. V okamžiku, kdy začnu mít pocit, že to, co dělám, je k ničemu, začínám cítit určitou frustraci.

Na druhé straně v tom, co jsem dělal doposud, jsem býval úspěšný. Pevně věřím, že se mi to podaří i tady. Vždy věřím, že s partou schopných lidí dokážete změnit spoustu věcí. Když mě to bude bavit a uvidím, že jsou za mnou výsledky, a bude vůle v rámci hnutí STAN a u pana premiéra, nevylučuji, že se z toho stane dlouhodobější záležitost.

Než jste nastoupil do vlády, řekl jste, že ukončíte podnikatelské angažmá ve firmě Prime Fund Investment Group. Jak to dopadlo?

Vyřešil jsem situaci včera formálně i právně. Podepsal jsem smlouvy, svůj podíl prodal. Teď jsem dostal SMS a potvrzení od paní notářky, že to celé dala do registru, a tuším, že bych zítra de iure měl být vymazán. Popřál jsme svým kolegům hodně štěstí a omluvil se jim za to, že jsem jim způsobil starosti.

Narážel jste na to, že se vám spousta lidí začala ozývat poté, co se ukázalo, že půjdete na ministerstvo. Volný čas trávíte ve Špindlerově Mlýně. Kdo patří do okolí vašich známých? Cítíte zvýšený zájem o svou osobu u vlivných lidí?

Ono by bylo jednoduší se zeptat, koho neznám. V bankách jsem působil přes 30 let, z toho deset let opravdu ve vysokých funkcích. Když se podíváte na strukturu, tak jsem byl asi nejvýše postavený Východoevropan v evropském bankovním systému. Je logické, že jsem se potkával se spoustou lidí. Jednal jsem s představiteli vlád, s guvernéry národních bank, byl jsem zván na společenské akce, byl jsem zván na golf, na soukromé akce, kde se scházela obchodní komunita.

Měl jsem na starosti deset zemí plus pobočky v Hongkongu, New Yorku a Londýně. To znamená, že životem mi prošlo ohromné množství lidí a v zásadě každý, kdo v té zemi něco relevantního, ať už ekonomicky nebo politicky, znamenal. S některými to byly epizody, s některými šlo o obchodní spojení.

Čím jezdíte? Jste elektro, nebo „spalovák“?

Do minulého pondělí jsem jezdil autem, které mám asi šest let a které jsem si odkoupil od svého bývalého zaměstnavatele, protože to byl původně můj služební vůz. Je to auto se spalovacím motorem. Přiznám se však, že mám konfiguraci na jeden nový elektrovůz, který teď už teda asi nebudu potřebovat, protože nyní mi zajišťuje dopravu ministerstvo. Jde o vůz evropské provenience, takže ne, nejde o Teslu (smích).

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované