Účast vojsk Aliance na Ukrajině? Katastrofický scénář, říká analytik

Ruská invaze bude mít reálné dopady na bezpečnostní situaci v Evropě, přesto je podle Richarda Stojara starý kontinent relativně daleko od rozsáhlejšího válečného střetu.

„Konflikt nejspíš zůstane geograficky limitován, ale bezpečnostní situaci v Evropě to určitě zhorší. Evropa si uvědomí, že zlatá epocha míru pomalu končí a bezpečnostní rizika mohou být daleko závažnější než v minulosti,“ říká analytik z Centra bezpečnostních a vojensko-strategických studií Univerzity obrany.

Podle něj ale není „na stole“ účast vojsk NATO na Ukrajině. „To by už byl katastrofický scénář a situace, která není dost dobře představitelná ani pro ruskou stranu. Mohla by přerůst v konflikt jiné dimenze a intenzity,“ přemítá Stojar.

Členské státy Severoatlantické aliance podle něj dodají ukrajinské armádě zbraně a možná vyšlou skupiny specialistů nebo vojenských instruktorů. „Už za studené války působili britští instruktoři v Afghánistánu. Dovedu si představit, že podobně může reagovat Spojené království i nyní,“ dodává.

Stojar se také domnívá, že spojenci zároveň budou Ukrajině poskytovat detailní zpravodajské informace, třeba o pohybu ruských jednotek. „To už se také děje. Kdyby však členské státy Aliance vyslaly armádní jednotky, opravdu by to mohlo vést k otevřené blokové konfrontaci NATO a Ruské federace,“ doplňuje.

Očekává, že Rusko invazí sleduje hned několik cílů. Vojenský úder začal snahou o likvidaci vojenského potenciálu Ukrajiny, systému protivzdušné obrany. Podle analytika z Univerzity obrany může následovat pozemní ofenzíva limitovanějšího charakteru.

Všímá si toho, že Rusko jasně neavizovalo hranice separatistických území. „Vytváří si prostor pro další územní expanzi. Je otázkou, jestli bude jejich snaha směřovat ke kontrole zbytku řekněme ruskojazyčného východu Ukrajiny, včetně měst jako Slavjansk,“ říká.

Doplňuje, že právě tam odstartoval ozbrojený odpor proti proruské vládě na Ukrajině, který vyvrcholil revolucí na Majdanu. „Rusové se mohou snažit dosáhnout pozemního koridoru s Krymem a maximalizovat územní zisky. Myslím si však, že cestou úplného ovládnutí Ukrajiny nepůjdou. Na to nemají stávající kapacity. Najednou by se ocitli na linii dotyku na polské či slovenské hranici. Ale určitě se přizpůsobí a podle reakcí světa budou improvizovat,“ uvažuje analytik.

Podle něj je pravděpodobné, že se Rusko pokusí vyměnit politické vedení v Kyjevě nebo ho postavit před jasný diktát, kam se má Ukrajina v budoucnu ubírat.

Co se týče vojenského rozložení sil obou států, Rusové mají podle Stojara momentálně asi čtyřnásobnou převahu a okamžitou možnost nasadit 800 až 900 tisíc vojáků. „Pak je tu však otázka teritoriální obrany, Ukrajinci mohou povolat do zbraně až 500 tisíc vojáků. Jejich výzbroj a kvality nedosahují standardu regulérních vojenských sil, ale na některé akce jsou využitelní,“ popisuje.

Ruští vojáci mají rozsáhlé zkušenosti třeba ze Sýrie a dalších konfliktů, které mohou zúročit. „Ale těžko říct, jestli se odhodlají k mohutným úderům pozemních sil, které by v městských oblastech byly velmi zranitelné. S tím mají Rusové negativní zkušenosti. Myslím si, že i proto k vojenskému obsazení celé Ukrajiny nedojde,“ přemítá Stojar.

Zároveň odmítá, že by Evropa byla nejblíž konfliktu od konce druhé světové války. „Nemyslím si, že je to největší ohrožení míru od roku 1945. Během studené války velmoci řešily Berlínskou nebo Kubánskou krizi. Ty měly nesrovnatelně větší potenciál přerůst do otevřeného střetu,“ říká.

Podle něj je zatím brzy na analýzy, proč se Putin rozhodl pro invazi zrovna nyní, osm let od vyhrocení vztahů s Ukrajinou a anexe Krymu. „Asi se bude dlouho vyhodnocovat, proč se Putin odhodlal zrovna nyní situaci tak vyhrotit,“ dodává Stojar.