Šampion F1 moderního střihu. Norris slaví titul, McLaren famózní comeback

Trvalo to šestnáct let.

Po takové době se z mistrovského titulu raduje pilot jiné stáje než Mercedesu nebo Red Bullu.

A poprvé od roku 2016 se nový světový šampion nejmenuje Lewis Hamilton nebo Max Verstappen.

Ačkoli se to nemuselo na první pohled zdát, pravidelné střídání stráží se v F1 příliš nenosilo.

V posledních patnácti sezonách hned tři jezdci brali čtyři tituly po sobě: Sebastian Vettel, Lewis Hamilton a naposledy Max Verstappen. A nebýt Nika Rosberga, jenž ve vyhroceném ročníku 2016 získal trofej v posledním závodě a následně nečekaně ukončil kariéru, měl by jich druhý jmenovaný v řadě dokonce sedm.

Triumf McLarenu a Landa Norrise je tedy důležitou a osvěžující zprávou.

Britská stáj, založená Novozélanďanem Brucem McLarenem, závodí už od roku 1963, po nesmrtelném Ferrari jde o druhý nejtradičnější tým historie. Vavříny s ním slavili Mika Häkkinen, Alain Prost, Niki Lauda nebo Ayrton Senna.

Od triumfu Lewise Hamiltona v roce 2008 si však ve Wokingu, kde stáj sídlí, mohli o titulu mezi jezdci nechat jenom zdát.

Přišlo i pomyslné dno, kdy se hrubě nepodařila spolupráce s Hondou a tým najednou patřil na startovním roštu mezi ty nejhorší. Z těchto dob pochází i neslavná hláška frustrovaného Fernanda Alonsa „GP2 engine“, kdy motor svého vozu kvalitou označil za materiál patřící do nižší formulové třídy.

Pak přišel postupný restart, dobrá rozhodnutí v garáži i managementu a z McLarenu se začala stávat štika středu pole. Stáj zároveň zvolila charakteristický brand. Tým, který za dlouhá desetiletí vystřídal škálu barev a na rozdíl od Ferrari nebyl věrný neměnné kombinaci, se rozhodl vsadit na oranžovou. Respektive papájovou.

Zatímco Senna s Prostem závodili v legendárním červenobílém monopostu a Häkkinen zápolil na přelomu století ve stříbrném šípu, v nové éře se tým rozhodl pro barvu, která se na autech McLarenu krátce objevila na konci šedesátých let. A vyšlo to na výbornou.

Z britské stáje se stala marketingově skvěle šlapající značka, díky mladým pilotům a velkorysému přístupu k sebeprezentaci a sociálním sítím si začala získávat srdce mladých fanoušků, teenagerů a lidí lehce přes dvacet. Jako by šlo o svěží vítr vedle chladného, technicistního Mercedesu či pedantského, na výsledek přísně zaměřeného Red Bullu.

Právě v tu chvíli do hry vstupuje Lando Norris. Mezi elitu se dostal v roce 2019 jako teprve devatenáctiletý, byl tehdy čerstvým vicemistrem Formule 2. Přišel v pravý čas – atmosféra kolem týmu se měnila, šéfem stáje byl tehdy poměrně krátce Zak Brown a po letech útrap se vše začalo ubírat k lepšímu.

V první sezoně Norris týmu pomohl ke čtvrtému místu mezi konstruktéry, což bylo jejich nejlepší umístění po sedmi letech. Současně se stal jednou z hvězd seriálu Drive to Survive, který na Netflixu zaujal miliony diváků.

Mladý kluk působí neformálním dojmem, rád vtipkuje a dlouhé hodiny hraje počítačové hry, které i streamuje na internetu. A zároveň je někým, kdo se nebojí dávat najevo emoce a otevřeně mluví třeba o psychických problémech a duševním zdraví.

Do F1 vstoupil v době, kdy se definitivně odpoutala od konzervativní éry zosobněné promotérem Berniem Ecclestonem. Ten svým přístupem královnu motorsportu tak trochu záměrně držel jako něco stálého, usedlého, zaběhlého. Možná až zkostnatělého.

Sociální sítě, TikTok a seriálová show na Netflixu? S tím by vás Ecclestone hnal. Noví majitelé, americká skupina Liberty Media, však F1 naplno přenesli do 21. století a představili ji jako zábavu pro moderního diváka. Norris se velmi příhodně stal jednou z hlavních tváří.

Během pár let se objevil na stránkách časopisů Vanity Fair, GQ nebo Vogue – jen další důkaz toho, že se stal hvězdou moderního střihu přesahující svět závodních okruhů. Současně s tím ale tu a tam někdo procedil nepříjemnou a kousavou slovní hříčku – Lando No Wins.

Ačkoli závodí od roku 2019, prvního triumfu se dočkal až v květnu 2024. Dokonce byl držitelem rekordu pro jezdce s největším počtem pódiových umístění bez vítězství. Chvíli se spekulovalo, jestli dokáže své image zlatého hocha dostát. Tím spíš, že mu předloni do McLarenu dosadili Oscara Piastriho, talentovaného kolegu, ale také nanejvýš nebezpečného konkurenta.

Společnými silami tým loni dotáhli k titulu mezi konstruktéry, prvnímu od roku 1998. Pro McLaren to však bylo definitivní potvrzení faktu, že jsou opravdu zpátky mezi elitou. Po letech, kdy je každý litoval.

Do nové sezony vstupovali jezdci papájové stáje jako favorité, k dispozici měli jasně nejlepší auto. Vedení zůstalo věrné svým principům a neurčilo týmovou jedničku – tvrdili, že chtějí Piastriho i Norrise nechat závodit.

Na první pohled sympatický krok ovšem přinesl i negativa – stáj v několika závodech zvolila špatnou strategii, která ve finále uškodila oběma pilotům, tak jako naposledy ve Velké ceně Kataru.

Namísto oslav a chvály na svou adresu tak funkcionáři McLarenu slyšeli sarkasmus a pochybnosti – obhájce titulu Max Verstappen byl najednou seriózně ve hře o mistrovský titul. Pokud by britský tým dokázal trofej mezi jezdci ztratit, skončila by letošní sezona velkým mrzením. Navzdory další výhře mezi konstruktéry.

Nakonec to ale byl starší z pilotů oranžové stáje, který si pro mistrovský titul došel. A byly to právě zkušenosti a konzistence, které Norrisovi ve finále přinesly radost. Když udělal chybu jako v červnu v Kanadě, kde kvůli přemotivovanosti narazil do Piastriho a odstoupil, poučil se z toho.

Byť v první fázi sezony tahal viditelně za kratší konec (z prvních deseti závodů vyhrál jen dva), pravidelně sbíral pódiová umístění. A když v posledních dvou měsících Piastrimu došel dech, pořádně se do toho opřel. Do posledního závodu šel s vědomím, že pokud dojede na stupních vítězů, stane se mistrem světa. Bez ohledu na Verstappenův výsledek.

Pro Norrise to muselo být nejdelších 58 kol v životě. Když za sebou ke konci závodu cítil kroužícího Charlese Leclerca na čtvrté příčce, muselo to být nesmírně náročné. Šestadvacetiletý pilot to ale zvládl a předvedl profesionální, téměř bezvadný výkon.

I díky tomu je 35. šampionem Formule 1. A sedmým nejmladším v historii. A stal se součástí jedinečné sestavy jezdeckých ikon, které mohly prohlásit: „Mám titul s McLarenem.“