Článek
Pořekadlo Babišovy vlády, že musíme dělat pragmatickou, nikoli hodnotovou zahraniční politiku, má v případě Slovenska dost specifický obsah.
O hodnotách tu není sporu. Znázorňuje je společná nebo blízká historie, kultura, ale i s oběma zeměmi propojené osudy lidí. Patří mezi ně i bratislavský rodák, který už třináct let operuje v nejvyšších patrech české moci.
Vzájemnost se každý rok připomíná kolem 28. října, což je mimochodem na Slovensku státní svátek teprve pět let a pořád normální pracovní den. Robert Fico v úterý na zahradě Strakovky Čechům blahopřál k svátku, jako kdyby byl hlavně jejich. A asi i je.
Hodnoty při této příležitosti dostaly pečeť, která je v divoké digitální době čím dál žádanější - totiž pomník. Premiéři odhalili sochu s názvem Medzi nami, která má vyjadřovat česko-slovenské přátelství. Dílo sporné estetické kvality tu s námi ještě nějaký ten pátek pobude, tak jak se u správných hodnot patří.
Ruce na pomníku podávané ke stisku přes společnou hranici jsou pokusem o znázornění hodnot výtvarnou frází. Ale protože skulptura stojí na pozemku Úřadu vlády, je potřeba udělat i čelem vzad a obrátit se od gest k pragmatismu. Ke skutečné politice.
Státní zájem? Turisté a sportovci s ruským pasem
Tužení vztahů na úrovni české a slovenské vlády probíhá v době, kdy Ficův kabinet otevírá náruč spolupráci s Ruskem.
Ministr zahraničí Juraj Blanár před cestou do Prahy sotva vystoupil z letadla, kterým se vracel z Kremlu. Tam - poprvé od přepadení Ukrajiny - jednala mezivládní rusko-slovenská komise o energetice, zemědělství, ochraně životního prostředí a cestovním ruchu. Oba státy mají podle Bratislavy zájem posílit kulturní spolupráci a dialog mezi sportovními svazy. Sic!
Blanár se sešel s Putinovým ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem, který je na evropském (a americkém) sankčním seznamu kvůli útoku na Ukrajinu. Komisi za Rusko předsedal ministr vědy a vysokého školství Valerij Falkov, který je tam také.
Ruská strana mezivládní komise otáčí ropným a plynovým kohoutkem, ale také spoluodpovídá za zločiny na životech.
Taková jednání jsou z pohledu Roberta Fica asi pragmatická. Ze všech ostatních pohledů jde o čirý skandál. Nesejde tak ani na tom, jak moc se do takového úsudku zapojí hodnoty a jak pragmatismus. Demokratičtí politici a dobří spojenci mají držet při sobě. Vládní dialog s Ruskem o spolupráci jde proti tomu.
Blanár tvrdí, že jedná ve jménu „národně-státních zájmů“ Slovenska. Kdyby to měla být pravda, pak se takové zájmy od těch českých diametrálně liší.
Velmi pragmaticky
Na 10. listopadu je ohlášené jednání českého a slovenského kabinetu. „Chceme společně řešit konkrétní problémy a hledat příležitosti, ze kterých budou mít prospěch naši občané. Těším se,“ pravil Babiš. Možná dojde i na otázku: Tak jak bylo v Kremlu?
Česko-slovenská vládní zasedání přerušil Fialův kabinet a Babišův se k nim vrátil - nebylo divu už proto, že Babiš Fica aktivně podpořil ve volbách. Ficův čím dál ostřejší východní azimut není ještě důvodem, aby se ministerské týmy zase přestaly potkávat. Ale do palety „národně-státních zájmů“ Česka by měla přibýt i limitovaná otevřenost a důvěra k tomu, co a jak česká vláda s Ficovým kabinetem sdílí.
Na prvním místě jde o důvěrné a strategické informace, kterými dobří spojenci disponují. Jak se ale o nich bavit s těmi, kdo jezdí do Moskvy posilovat spolupráci? S premiérem, který prohlašuje, že Slovensku by slušela vojenská neutralita a na článek 5 Severoatlantické smlouvy se dívá skrz prsty?
Tohle musí mít vláda při vší vzájemnosti na paměti. Velmi pragmaticky.
Riziko, že Ficův kompas začne být i tím českým, rozhodně existuje. Tím spíš, jak skoupé na slovo je vládní prohlášení ohledně ruské hrozby a války na Ukrajině. Babišovo okřídlené „válku nemáme v programu“ může v praxi znamenat leccos, takže i to, že naplno zahoří pro představu „míru“ podle Fica.
V tom případě se dá hořce optimisticky ocenit, že alespoň na nový pomník maršála Koněva - na Slovensku splněný slib Fica Putinovi - to v Praze zatím opravdu nevypadá.
