Firmy se dusí regulacemi, říká hlas českého byznysu v Bruselu

Trvalo to, ale podnikatelé se dočkali. Evropský parlament v půlce listopadu po dlouhých vyjednáváních schválil kompromisní verzi balíčku Omnibus I., která firmám sníží administrativní zátěž a může jim ušetřit zhruba 4,7 miliardy eur ročně, tedy zhruba 120 miliard korun.

Udělá to tak, že většinu podniků EU vyjme z povinnosti reportovat své aktivity v oblastech životního prostředí a sociálních dopadů a dalších povinných hlášení. Evropské instituce v tomto ohledu vyslyšely volání byznysu a mění nejspíš povinnosti, které předtím samy vyžadovaly. Dobrá myšlenka, ale právě v ní je podle Aleny Mastantuono vlastně ten největší problém.

„Omnibusy jsou symptomem toho, že předchozí pravidla selhala. Něco se pokazilo a musíme to opravit. Bohužel tato oprava vzniká opět novými zákony. To znamená, že je časově náročná a otevřená tlakům. Zákony by od začátku měly mít kvalitní hodnocení dopadů. Regulátoři by také měli naslouchat podnikatelské realitě, abychom je nemuseli později a složitě opravovat,“ komentuje vyslankyně Hospodářské komory ČR v Bruselu.

Úkolem Češky, která se v roce 2025 stala místopředsedkyní Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV), je být hlasem byznysu v „Bruselském trojúhelníku“. To znamená u Evropské komise, Parlamentu a Rady EU.

Výbor, jemuž Mastantuono místo-předsedá, slouží totiž jako nezávislý poradní orgán unijních institucí. Jinými slovy jde o prostředníka mezi svazy, byznysem, občanskými iniciativami a institucemi Unie. Ačkoliv výbor radí například jak snížit regulační zátěž pro firmy, instituce ho ne vždy poslouchají. A to má podle Mastantuono své následky.

„Regulace neodráží realitu trhu. Musí obsahovat kvalitní ekonomická hodnocení a nepřekážet podnikání nebo inovacím. Firmy mluví o tom, že se dusí přísnou regulací a rostoucími náklady. Často čelí tlaku ze zahraničí, jemuž nejsou schopné konkurovat. Vidíme uzavírání továren a ztrátu pracovních míst napříč Evropou. Nejde o abstraktní čísla, ale o konkrétní zaměstnavatele a zaměstnance. Taková je skutečnost,“ poukazuje na problémy.

Omnibusy podle ní mohou patřit k nařízením, která dušení firem sice zmírní, ale nevyřeší. Povinnost reportovat se podle varianty Omnibusu I. schváleného Parlamentem má vztahovat hlavně na velké podniky. V případě reportování o dopadech firmy na životní prostředí povinnost zůstane společnostem s více než 1750 zaměstnanci a obratem nad 450 milionů eur. U reportování náležité péče v dodavatelských řetězcích zůstane povinnost nově korporacím nad 5 tisíc zaměstnanců a obratem nad 1,5 miliardy.

„Schválení potvrzuje posun od ideologicky pojaté zelené politiky k mírnému pragmatismu. Pro některé firmy přichází sice změna pozdě, ale pro jiné jde o naději, že dopady legislativy se konečně začnou posuzovat v širších souvislostech. Musí brát ohled na ekonomiku, bezpečnost a celou společnost,“ vidí naději Mastantuono.

Schválený Omnibus musí ještě projít finálním zhodnocením trialogu neboli Parlamentu, Komise a Rady. Výsledek se tak může ještě drobně upravit. Vzhledem k tomu, že národní státy by měly právě schvalovaná pravidla zanést do svých právních řádů do konce roku 2025, nezbývá jim mnoho času. Podle Mastantuono i to ukazuje, jak je celý legislativní proces pomalý a nepřehledný. Zatímco se nyní instituce EU dohadují, batoh nových podnikatelských povinností přibírá na váze.

Vyslankyně HK vidí problémy schvalování zákonů v širší perspektivě. Podle ní regulacím navrhovaným Evropskou komisí chybí průběžné hodnocení jejich dopadů na byznys a občany.

Projednávání nařízení a směrnic v Parlamentu a Radě totiž nedoprovází aktualizace hodnocení dopadu - to se provádí k původnímu návrhu předloženého Komisí, ale již ne k pozměněnému či dokonce schválenému předpisu. Europoslanci a členské státy tak nevnímají dopad ustanovení, o kterém rozhodly, a roste podle ní zátěž na ty, na něž zákony dopadají nejvíce – firmy a občany. Dalším nešvarem je duplicita povinností a nesourodé požadavky, které byznys ani úředníci nezvládají efektivně sledovat.

„Zátěž se hromadí. Každý podnik nese stále těžší batoh povinností. Malé zvýšení byrokracie má samostatně malý dopad na podnik, ale součet administrativních závaží může firmu i položit. Potřebujeme inventuru pravidel a nástroje, které zátěž změří a systematicky sníží,“ říká.

Jedním z takových nástrojů je takzvaná tabulka povinností. Jejím účelem podle Mastantuono je fungovat jako přehled povinností vyplývajících z daného zákona a zároveň může sloužit jako takzvaná metadata. Z nich AI vyhodnotí, zda se nový závazek nepřekrývá s těmi již existujícími. Hospodářská komora chce vidět, jak vlastně ten celkový batoh povinností vypadá, aby bylo jasné, jaké povinnosti podnikatelé mají. To by podle ní mohlo fungovat na celoevropské úrovni.

„Ironií je,“ jak vyslankyně HK v Bruselu dodává jedním dechem, „že v českém právním řádu tabulka povinností již existuje. Jenže úředníci potřebují čas, aby se ji naučili používat,“ dodává.