Musk stvořil unikátní soukolí. Ale když se zastaví, zahyne

V pondělí 8. června odstartovala z Mysu Canaveral raketa Falcon 9 a její první stupeň po několika minutách dosedl na plovoucí plošinu v Atlantiku. Stupeň s výrobním číslem B1067 tím absolvoval pětatřicátý let do vesmíru a pětatřicáté přistání, což před ním nedokázal žádný raketový stupeň v dějinách.

Raketoplán Discovery, dosud nejpoužívanější kosmický stroj historie, nasbíral 39 misí za 27 let služby. B1067 se ke stejné metě blíží ještě před šestými narozeninami. Když přitom v březnu 2017 letěl použitý stupeň Falconu poprvé, srovnávalo se to s prvním letem bratří Wrightů; pětatřicátý start téhož kusu železa prošel minulý týden zpravodajstvím téměř bez povšimnutí.

Čtyři dny po tomto startu, v pátek 12. června, vstoupila SpaceX na burzu Nasdaq pod symbolem SPCX. Firma stanovila pevnou cenu 135 dolarů za akcii, ale tu se podařilo hned první den překonat. Akcie se dostaly na hodnoty nad 160 dolarů za akcii a (pochopitelně jen orientační) cena celé společnosti v tu chvíli přesáhla dvě biliardy dolarů (biliarda = tisíc bilionů) – a SpaceX je tak bezpečně v první desítce největších společností světa co se týče celkové hodnoty akcií. Šlo o největší primární úpis akcií v dějinách objemem přesahující dosavadní rekord ropného kolosu Saudi Aramco z roku 2019.

Trh tedy poprvé veřejně ocenil náskok, o kterém kosmonautika mluví deset let. Tento text neřeší, zda je cena akcie správná; to si rozhodne trh a čas. Zajímá nás, v čem spočívá náskok SpaceX před konkurencí a zda může vydržet.

Nejdřív rozměry. Loni se na celém světě uskutečnilo 324 pokusů o orbitální start a 165 z nich obstaraly Falcony 9, víc než celý zbytek planety dohromady. Druhá Čína jich provedla 92. Firma přitom vlastní rekord posouvá šest let v řadě: od 25 startů v roce 2020 přes 61 v roce 2022 až po loňských 165, tedy průměrně jeden start každé dva dny.

Počet startů navíc náskok spíš podceňuje. Lidstvo loni vyneslo na oběžnou dráhu zhruba 3 020 tun nákladu a z toho podle prospektu SpaceX připadá na rakety jediné firmy 2 213 tun, tedy zhruba tři čtvrtiny všeho, co se dostalo do vesmíru. V některých čtvrtletích podíl překročil 80 %. Pro srovnání: ještě v roce 2014 startovalo z amerických kosmodromů 12 raket za celý rok.

K tomu se váže možná nejméně intuitivní fakt celého příběhu. Levná, mnohokrát použitá raketa by podle selského rozumu měla selhávat častěji, jenže platí opak. Současná verze Falconu 9 má za sebou 587 startů s jediným selháním za letu a přistání prvního stupně vyšlo v 590 z 596 pokusů.

Vysvětlení je prosté: každý vrácený stupeň znamená příležitost k prohlídce, jakou konstruktéři jednorázových raket nikdy neměli. Z projektu úspory nákladů je největší program kontroly kvality v dějinách raketové techniky. Podle prospektu jsou stupně konstruované a prokazatelně schopné létat až čtyřicetkrát; účetně je firma odepisuje po 25 startech.

A konkurence? Druhé místo je v tuto chvíli doslova prázdné. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin, která stihla tři lety, explodovala při testu motorů 28. května a vážně poškodila i startovací rampu; návrat k letům odhadují nezávislé zdroje na rok a déle. Vulcan od ULA je od února odstavený kvůli závadě pomocného motoru na tuhé palivo. Evropská Ariane 6 létá jednotky startů ročně.

Začátkem června 2026 tak na Západě reálně létá jediná těžká raketa, a to Falcon 9; jak uvidíme níže, uzemněný je v tuto chvíli i jeho nástupce z dílny samotné SpaceX. (Těžší Falcon Heavy v roce 2025 neletěl ani jednou, jeho nasazení nedává ekonomický smysl.)

Znovupoužitelné rakety měly podle slibů z minulé dekády zlevnit vesmír pro všechny. Ceníková cena startu Falconu 9 činila v roce 2016, tedy v době před masovým znovupoužíváním, 62 milionů dolarů. Dnes si zákazník připlatí: ceník uvádí necelých 70 milionů.

Po očištění o inflaci vychází cena zhruba stejně jako před deseti lety, což je u výrobku, jehož výrobní náklady mezitím díky více než 500 letům použitých stupňů strmě spadly, pozoruhodný výsledek. Úspory z revoluce nedotekly k zákazníkům; zůstaly ve firmě.

SpaceX si to může dovolit ze dvou důvodů. Zaprvé jí nikdo nedokáže konkurovat cenou, takže zbývající dopravci se drží těsně pod jejím ceníkem. A zadruhé, což je podstatnější, externí zákazníci přestali být hlavním motorem podnikání společnosti. Ze 165 loňských startů jich 123 vyneslo družice Starlink, tedy náklad samotné SpaceX. Firma je sama sobě zdaleka největším zákazníkem a celý komerční trh s vynášením cizích družic je proti tomu „vedlejší činnost“.

Tím se obrací logika celého odvětví. Raketa už není výrobek; je to interní nákladová položka – něco jako když těžařská firma má vlastní železnici. Vydělává to, co po trati jezdí, ne trať samotná. Starlink loni utržil 11,3 miliardy dolarů, meziročně o polovinu víc, a jeho provozní zisk přesáhl 4,4 miliardy; analytici ho dnes popisují jako hlavní zdroj hotovosti celé skupiny.

Konkurenti, kteří se snaží postavit „vlastní Falcon 9“, tak v jistém smyslu bojují minulou válku.

Starlink je přitom pozoruhodnější konstrukce, než jak se o něm obvykle mluví. Nad hlavami nám podle průběžných statistik astronoma Jonathana McDowella krouží přes 10 500 aktivních družic Starlink, řádově dvě třetiny všech funkčních satelitů, které lidstvo provozuje. Celá tahle flotila vznikla od května 2019, tedy za sedm let. Vypuštěno přitom bylo přes 12 tisíc kusů; rozdíl mezi oběma čísly tvoří družice, které už shořely v atmosféře, nebo selhaly.

Právě ten rozdíl je klíčový. Družice Starlink mají životnost kolem pěti let, takže konstelace není žádná dlouhodobá investice. Vyžaduje neustálou údržbu a doplňování. Aby si systém Starlink udržel funkčnost, firma musí vypouštět tisíce nových satelitů ročně. Loni jich vynesla přes tři tisíce.

Oněch 165 startů za rok tedy není exhibice, nýbrž prostě všední provoz. A v tom spočívá skutečná hloubka „příkopu“, který Muskovu firmu odděluje od ostatních: konkurent nemusí dohnat počet družic, musí zopakovat celý koloběh, v němž levné starty živí síť, síť generuje hotovost a hotovost platí další rakety a další družice.

Amazon, finančně nejsilnější vyzyvatel, má na oběžné dráze zatím řádově stovky kusů své konstelace Leo – a po explozi New Glennu nemá možnost, jak sám vypouštět další.

Falcon 9 je nejspolehlivější a nejvytíženější raketa historie a vydělává. Učebnicová strategie velí ji „dojit“ co nejdéle, nejspíše desítky let. Jenže SpaceX místo toho oznámila ústy viceprezidentky pro komerční prodej Stephanie Bednarekové, že roky 2025 a 2026 budou zřejmě vrcholem provozu Falconů a poté začne firma mise převádět na Starship. Jinými slovy: jediná raketa, která může Falcon 9 cenově porazit, vzniká v téže továrně, a to záměrně.

Starship má za sebou dvanáct zkušebních letů a žádný z nich zatím nemířil na oběžnou dráhu. Dvanáctý let 22. května sice poprvé vyzkoušel novou, větší verzi V3 a horní stupeň splnil hlavní úkoly včetně vypuštění 22 maket družic, návrat prvního stupně ale selhal a úřad FAA pět dní nato nařídil vyšetřování. V den vstupu firmy na burzu tedy byla raketa, na níž stojí podstatná část slibované budoucnosti, úředně uzemněná.

SpaceX podle prospektu uskutečnila za dobu své existence asi 650 orbitálních startů, a právě tahle hora letových dat je možná nejcennější aktivum firmy. Ovšem v případě Starship začíná počítadlo znovu téměř od nuly. Dvanáct letů je méně, než kolik jich malá novozélandsko-americká Rocket Lab zvládla se svým Electronem jen za loňský rok.

Ve svém rozhodujícím programu je tak dominantní gigant paradoxně mladší firmou než leckterý startup. Spravedlivě dodejme, že přesně takhle, sérií havárií v letech 2015 a 2016, začínal i Falcon 9, než se vypracoval v rekordmana spolehlivosti. Společnost tehdy měla namále.

Část příkopu SpaceX přitom netvoří stroje, ale razítka. Loni firma podle prospektu zajistila 11 z 12 startů amerických vojenských a zpravodajských družic v nejvyšší kategorii a všech pět letů s posádkou či zásobami k ISS. Spojené státy dnes bez SpaceX nemají zaručený přístup do vesmíru; SpaceX naopak nemá podnikání bez licencí FAA, přídělů frekvencí od FCC a vojenských kontraktů. Vzájemná závislost je to těsná, a proto nestabilní v obou směrech.

Stát na ni odpovídá doktrínou druhého dodavatele: vědomě připlácí za to, aby nezůstal odkázaný na jednoho dopravce. Když Pentagon loni v dubnu rozdělil kontrakty na vynášení nejcitlivějších nákladů, dostala SpaceX 28 misí za 5,9 miliardy dolarů, tedy asi 60 %, zatímco ULA 19 misí a Blue Origin sedm, přestože jejich rakety v té době létaly sporadicky, nebo vůbec. Každý další úspěch SpaceX tak posiluje argument pro dotování jejích rivalů.

Jak křehká rovnováha to je, předvedl loňský červen. Po roztržce kolem rozpočtového zákona prezident Trump veřejně pohrozil zrušením vládních zakázek Muskových firem, Musk na oplátku oznámil, že začne vyřazovat lodě Dragon, jediný americký prostředek pro dopravu astronautů – a po několika hodinách vzal hrozbu zpět.

Bílý dům si nato nechal sepsat soupis federálních smluv se SpaceX za zhruba 22 miliard dolarů. Spor se časem uklidnil, ale precedens zůstal: jediná hádka dvou mužů dokázala na pár dní zpochybnit infrastrukturu, na které stojí americký kosmický program.

Že nejde o hypotetické riziko, ukázal už rok 2023. Když Ukrajina žádala o nouzové zapnutí signálu Starlink nad Sevastopolem, aby mohla dokončit útok námořních dronů na ruskou flotilu, Musk odmítl pokrytí aktivovat s odůvodněním, že nechce hrát roli v tak velké vojenské akci. Letos ve válce ovšem sehrál úlohu ještě výraznější, když ruské uživatele (tedy primárně armádu) od Starlinku nechal odříznout a velmi výrazně omezil její dronové schopnosti.

Svět se snaží odpovídat. Čína letos do 5. června provedla 37 orbitálních startů a poprvé míří přes stovku za rok; její konstelace Qianfan právě vypustila dvoustou družici a státní síť Guowang jich má 168, přičemž obě cílí na víc než deset tisíc kusů. Tempo zatím brzdí nedostatek raket i porodní bolesti: Qianfan loni na sedm měsíců přerušil vypouštění kvůli sériové závadě družic.

Evropa zvolila dražší a pomalejší cestu suverenity: konstelace IRIS² za 10,5 miliardy eur má do roku 2030 čítat 290 družic, tedy zhruba tolik, kolik jich Starlink loni vypustil za pět průměrných týdnů. (Architektura systému je odlišná a družice mají být na orbitě v průměru dekádu.)

Náskok nakonec nevydrží, to musí být na základě jeho zkušeností jasné i Muskovi: v říjnu 2011 se totiž v televizi Bloomberg upřímně rozesmál, když padla otázka na čínskou automobilku BYD; jejich auto prý viděl a konkurence se nebojí. Loni BYD předstihla Teslu v celoročním prodeji elektromobilů – 2,26 milionu vozů proti 1,64 milionu, a sám Musk uznal, že její vozy jsou dnes vysoce konkurenceschopné. Rakety sice nejsou auta a propast dělící konkurenty od SpaceX je široká, nicméně motivace čínských firem i jejich státních sponzorů je veliká.

Převaha SpaceX nad zbytkem světa je tedy skutečná, strukturální a výraznější, než napovídá běžná zkratka o levnější raketě. Zároveň je v mnoha ohledech křehká a nestálá: kolotoč Starlinku se nesmí nikdy zastavit, jinak zahyne, v případě Starship firma začíná v mnohém téměř od nuly, americký stát je zároveň zákazník i regulátor s obuškem v ruce.

Na druhou misku vah patří, že nepravděpodobný byl i každý předchozí úsek této cesty, a firma jimi přesto úspěšně prošla: v prosinci 2015 bylo přistání rakety senzace, v roce 2017 první opakovaný let zázrak a letos v červnu pětatřicátý start jednoho stupně rutina, která nestojí velkým médiím za článek. Jestli – a jak dlouho – bude její let pokračovat po dosavadní obdivuhodné trajektorii, nikdo neví. Ale výsledek vstupu SpaceX na burzu nasvědčuje tomu, že spousta lidí v něj stále věří.