Čína se zoufale snaží dohnat Muska na oběžné dráze a dochází jí čas

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Během léta 2025 se čínský státní operátor China SatNet pustil do bezprecedentní kampaně. Mezi 27. červencem a 25. srpnem vyslal k obloze šest raket se satelity pro poskytování internetu v rámci „megakonstelace“ Guowang (Národní síť). Vysoká kadence startů jasně signalizuje snahu Pekingu demonstrovat své kapacity a urychlit projekt, který vnímá jako strategickou prioritu.

Vysoké tempo přesto neřeší vše. Čínské rakety například vynášejí na oběžnou dráhu jen malý počet satelitů naráz, typicky pouze mezi osmi a deseti kusy. Pro srovnání, mise Falconu 9 společnosti SpaceX pro konkurenční síť Starlink dopravuje na orbitu běžně 24 až 28 družic, tedy téměř trojnásobek. A SpaceX měl na svém kontě k 26. srpnu 104 startů, zatímco celý čínský kosmický program 48.

Tento nepoměr se drasticky promítá do celkových čísel. Zatímco SpaceX dnes provozuje přes 8 100 aktivních satelitů, a tvoří tak páteř globálního satelitního internetu, Čína ani ne dvě stovky.

Navzdory své vesmírné letní ofenzivě má tedy Čína na oběžné dráze jen zlomek toho, co americký rival. A ani rostoucí počet startů nemůže zakrýt, jak veliký problém se Peking snaží překonat.

Čína má přitom ve vývoji hned dva gigantické projekty na poskytování internetu z oběžné dráhy. Prvním je již zmíněný, státem plně kontrolovaný Guowang. V plánu má dostat na oběžnou dráhu téměř 13 000 satelitů. I po posledních úspěšných startech jich však na oběžné dráze má zhruba sedm desítek.

Systém provozuje státem v roce 2021 založená a velmi netransparentní společnost China SatNet, která nemá ani webové stránky a své služby nijak nepropaguje pro civilní zákazníky. Architektura sítě využívající různé typy satelitů od více výrobců se podle některých analytiků mnohem více podobá vojenskému programu Starshield od SpaceX nebo budovaným sítím americké Vesmírné agentury pro rozvoj (SDA).

Američtí vojenští představitelé se domnívají, že skutečným cílem projektu Guowang je vytvořit základ pro síť senzorů a komunikačních uzlů na oběžné dráze, která je schopná v reálném čase detekovat, sledovat a navádět zbraně na nepřátelské cíle, jako jsou letadla či lodě. Podle čínských médií mohou satelity Guowang nést širokou škálu vybavení – od komunikačních aparatur přes laserové terminály až po radary a optické senzory.

Druhým čínským hráčem je projekt Qianfan („Tisíc plachet“), za nímž stojí komerčněji orientovaná společnost Shanghai Spacesail Technologies. Komerčním modelem mnohem více připomíná SpaceX, zatím však za ní také mohutně zaostává. Z plánovaných stovek satelitů, které měly být na orbitě do konce letošního roku, jich tam krouží pouze zhruba 80.

Celkově tak Čína, navzdory zrychlenému tempu startů, disponuje méně než jedním procentem plánovaného počtu satelitů pro své sítě. Zatímco propagandistické záběry startujících raket plní obrazovky, matematika ukazuje, že stavba samotných konstelací fatálně zaostává.

Důvody tohoto zpoždění jsou přitom hlubší a komplexnější než pouhý fakt, že čínské rakety nevynášejí tolik družic najednou.

Proč se Peking do tak nákladného a technicky nejistého závodu s americkou konkurencí vůbec pouští?

Nejde zdaleka jen o byznys. Pro vedení komunistické velmoci je existence a fungování sítě Starlink strategickou noční můrou. V očích čínských vojenských plánovačů totiž není projekt miliardáře Elona Muska pouhou soukromou civilní službou, ale naopak nástrojem neoddělitelně spjatým s Pentagonem.

Analytici čínské armády ve svých zprávách varují, že se síť stane „hluboce zakořeněnou součástí amerického bojového systému“ schopnou propojovat vojenské základny po celém světě či sloužit jako systém včasného varování a navádění pro protiraketovou obranu.

Taková analýza má určitě něco do sebe. Masové nasazení Starlinku na ukrajinském bojišti – a to postupně na obou stranách, protože ruské jednotky ho dnes poměrně často používají také – od začátku války ukázalo, že síť je schopná zajistit velmi spolehlivou komunikaci a přesné řízení dronů i v těch nejnepříznivějších podmínkách.

Jak důležitý nástroj to jde, dokazuje i skutečnost, že jak administrativa Joe Bidena, tak i ta současná Trumpova, se i přes svůj společný odpor k Muskovi spolupráce s ním nedokážou zříct. Výhody internetu z oběžného dráhy jsou prostě tak velké, že z pohledu Pekingu je vytvoření vlastní, suverénní alternativy nejspíše naprostou nutností.

Čínské alternativy k americkému SpaceX mohou být navíc nástrojem ekonomické a zahraniční politiky. Čínské společnosti již nyní aktivně vyjednávají kontrakty se zeměmi, které se obávají úplné závislosti na americké technologii, nebo hledají cenově výhodnější řešení. Příkladem mohou být dohody v Brazílii, Thajsku, Malajsii či založení dceřiné společnosti provozovatele megakonstelace Qianfan v Kazachstánu.

Kromě strategických důvodů však Čínu tlačí i mnohem prozaičtější nepřítel: čas. Provoz satelitních sítí se řídí pravidly Mezinárodní telekomunikační unie (ITU), specializované agentury OSN. Ta mimo jiné stanoví, že provozovatel musí na oběžnou dráhu vynést polovinu své plánované konstelace do pěti let od přidělení rádiových frekvencí a celou síť zkompletovat do sedmi let.

Čína zatím v plnění těchto cílů zaostává. Pokud termíny nesplní, riskuje, že o část cenných a nenahraditelných frekvencí přijde, nebo bude muset své ambiciózní plány výrazně omezit. Hektické tempo startů v posledních týdnech je také velmi pravděpodobně snahou dohnat zpoždění.

Všechny strategické plány a geopolitické ambice Pekingu však narážejí na jednu fundamentální technologickou překážku. Číně chybí spolehlivá znovupoužitelná raketa. Právě tato inovace, kterou SpaceX s nosičem Falcon 9 dotáhla k dokonalosti, změnila pravidla hry v dopravě na oběžnou dráhu.

První a nejdražší stupeň rakety Falcon 9 po vynesení nákladu sám přistane zpět na Zemi, ať už na pevnině, nebo na mořské plošině. Po kontrole – která sice není zadarmo, ale je výrazně levnější než stavba nového stupně – je připraven k dalšímu letu. Tento přístup dramaticky snižuje nejen finanční náklady, ale především čas potřebný k přípravě další mise. A právě kadence startů je v závodě o vybudování tisícových konstelací na oběžné dráze klíčová.

SpaceX už v posledních letech v této disciplíně jednoznačně kraluje. Poprvé se dostala na čelní pozici v roce 2023, kdy uskutečnila 96 úspěšných startů. Celý čínský kosmický program jich ve stejném roce zvládl 67. V roce 2024 SpaceX nad Čínou zvítězila 136:68. A o letošních číslech jsme už mluvili na začátku. V nich mimochodem SpaceX vede nad celým světem 104:84 (číslo k 25. srpnu, tedy poslednímu čínskému startu s družicemi pro poskytování internetu).

Dovolte ještě jedno srovnání: respektovaná evropská raketa Ariane 5, po dekády považovaná za spolehlivého pracanta, vykonala za celou svou kariéru mezi lety 1996 a 2024 celkem 117 letů. Méně, než kolik jich SpaceX uskutečnila v roce 2024 a než kolik jich uskuteční letos.

Dominance SpaceX navíc přepsala i cenové mapy. Donutila tradiční a drahou konkurenci, jako je United Launch Alliance (společný podnik Boeingu a Lockheed Martin), snížit ceny pro americkou vládu za poslední dekádu zhruba na polovinu, aby se vůbec celého byznysu mohla účastnit.

Čína na tuto revoluci zatím nenašla odpověď. Stále se spoléhá na jednorázové nosiče, jejichž stupně po splnění úkolu buď nekontrolovaně padají zpět k Zemi, nebo se z nich stává nebezpečné kosmické smetí. Pokusy o vývoj vlastního řešení zatím přinášejí smíšené výsledky.

Nový model nosiče Dlouhý pochod 8 měl být znovupoužitelný, ale od tohoto plánu se nakonec upustilo. Jeho nástupce, verze 8R, by se mohl stát čínským ekvivalentem Falconu 9, ale jeho nasazení je stále otázkou budoucnosti. Naději představují soukromé firmy. Nosič Ču-čchüe-3 (Zhuque-3) od společnosti Landspace úspěšně absolvoval dílčí testy. Naopak raketa Tchien-lung-3 (Tianlong-3) loni explodovala při pozemní zkoušce.

I kdyby čínští inženýři ještě letos ohlásili technologický průlom, cesta k úspěchu je ještě dlouhá. Jedna věc je raketu dostat bezpečně zpět na zem. Věc druhá, a mnohem složitější, je dostat ji zpět v takovém stavu, aby mohla rychle a spolehlivě letět znovu. Vyladění tohoto procesu trvalo SpaceX roky. A jsou to právě tyto roky, které teď Číně chybí.

Zrychlené tempo startů má i další důsledky. Jedním z nich je narůstající problém kosmického odpadu. Zatímco druhý stupeň rakety Falcon 9 po doručení nákladu provádí řízený zážeh, který jej navede zpět do atmosféry k zániku nad oceánem, u řady čínských nosičů tato praxe není standardem. Jejich druhé stupně často zůstávají na oběžné dráze. Jde zatím spíše o hypotetický problém, který ale může časem přerůst v dosti zásadní. Zvláště proto, že nezmizí přes noc.

Expert na kosmické smetí Jim Shell upozornil, že tyto stupně z čínských raket Dlouhý pochod se pohybují na drahách ve výšce 720 až 780 kilometrů. V této výšce je odpor atmosféry minimální, a tak zde mohou jako nebezpečný odpad setrvat i sto let. Podle Shella existuje riziko, že pokud se čínský přístup nezmění, budou horní stupně z ČLR brzy tvořit dominantní část hmoty orbitálního odpadu na nízké oběžné dráze.

Je však třeba dodat, že Čína si je problému vědoma a novější nosiče, jako je Dlouhý pochod 5B použitý při nedávných startech, již schopnost řízené deorbitace druhého stupně mají. Nejedná se tedy o neřešitelný problém.

Čínský program podobných – a pro něj nových – problémů musí řešit vícero. Komplikovaná a časově náročná je i samotná výroba funkčních satelitů. Celkem 13 z 90 doposud vypuštěných družic sítě Qianfan nedosáhlo z nejasných příčin správné oběžné dráhy. Podle expertů to znamená, že jsou s největší pravděpodobností nefunkční, což poukazuje na možné nedostatky v kontrole kvality, nebo v designu samotných aparátů. Náskok, který si společnost SpaceX vybudovala, tedy není jen otázkou počtu satelitů, ale celého funkčního a efektivního ekosystému.

Asijskou velmoc přesto pochopitelně není radno odepisovat. Disponuje značnými zdroji i politickou vůlí a technologický pokrok v této oblasti může být rychlý. Současná realita však ukazuje, že rok 2025 ještě nejspíše nebude tím, kdy Čína náskok americké jedničky začne stahovat. Naopak, letošek zatím odhalil, jak zásadně SpaceX změnila celé odvětví a jak obtížné je v tomto novém uspořádání obstát.