Rusové na paralympiádě? „Velké části světa je Ukrajina jedno,“ říká expert

Zimní paralympiáda, která se v neděli završila v Miláně a Cortině d'Ampezzo, přinesla špičkové výkony, českou medailovou radost, ale také kontroverzi. Zvláště západní výpravy a reprezentanti se vymezovali vůči plnohodnotné účasti Ruska. Jaké faktory hrají roli v postupném návratu Rusů na vrcholné soutěže?

Na severu Itálie v neděli utichly poslední sportovní bitvy XIV. zimní paralympiády. Více než 600 sportovců z téměř šesti desítek zemí v Miláně a Cortině d'Ampezzo soupeřilo necelý měsíc po olympijských hrách. Z české paralympijské výpravy zazářily především paralyžařka a parabiatlonistka Simona Bubeníčková se čtyřmi cennými kovy a také Carina Edlingerová, která získala i zlatou medaili v biatlonovém stíhacím sprintu - po 24 letech první takový kov pro Česko na zimní paralympiádě.

Letošní paralympiáda však na sebe strhávala pozornost také okolnostmi pronikajícími za hranice sportu. Navzdory pokračující válce na Ukrajině se totiž her mohly zúčastnit výpravy Ruska a Běloruska, přičemž desítka jejich sportovců závodila pod svou vlajkou a v případě vítězství jim hrála státní hymna. Ta ruská zazněla v Miláně a Cortině d'Ampezzo sedmkrát, když Rusko s celkovým ziskem jedenácti medailí skončilo na této paralympiádě jako pátá nejúspěšnější země.

Plnohodnotný start Rusů a Bělorusů se neobešel bez protestů. Několik zemí včetně Česka bojkotovalo zahajovací ceremoniál ve Veroně, svůj nesouhlas dali najevo přímo na sportovištích i někteří paralympionici. Mezinárodní paralympijský výbor (IPC) v této souvislosti vyšetřuje protest německé reprezentantky Linn Kazmaierové, která se po závodě lyžařek se zrakovým postižením na stupních vítězů spolu se svým trasérem odvrátila při hymně hrané na počest zlaté Rusky Anastasije Bagijanové.

„Jsme v situaci, kdy zákazy (účasti Ruska v soutěžích) nebudou přibývat, ale naopak budou mizet,“ říká nicméně o širším trendu sociolog sportu a publicista Vojtěch Ondráček, který působí na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. V rozhovoru pro podcast 5:59 uvádí, že výrazným momentem už bylo třeba loni rozhodnutí, kterým Mezinárodní judistická federace (IJF) umožnila Rusku a Bělorusku mít na turnajích státní vlajku i hymnu. A návrat těchto zemí do mezinárodních fotbalových soutěží podporuje třeba také šéf FIFA Gianni Infantino.

Podobných výzev přibývá i jinde. A tak i když na nedávné zimní olympiádě - na rozdíl od paralympiády - Rusové a Bělorusové mohli startovat jen jako neutrální sportovci, podle Ondráčka budou přibývat případy, kdy ve světovém sportu oba státy budou přítomné, a to s veškerou oficiální pompou.

V případě paralympijských her padl klíčový verdikt loni v září v jihokorejském Soulu, kde Mezinárodní paralympijský výbor na svém zasedání zrušil suspendaci Ruska a Běloruska, jež trvala od ruského vpádu na Ukrajinu. Z minulé zimní paralympiády, konané v Pekingu v roce 2022 jen krátce po invazi, byli Rusové a Bělorusové vyloučeni, předloňské letní paralympiády v Paříži se mohli účastnit jen za přísných podmínek pod neutrální vlajkou.

Expert Vondráček přibližuje, jaká dynamika v IPC k „otevření“ paralympiády Rusku a Bělorusku vedla. Upozorňuje, že nešlo o rozhodnutí úzké skupiny vrcholných funkcionářů, ale o výsledek hlasování všech členů, tedy národních paralympijských výborů. Většina z nich nepodpořila ani úplné vyloučení, ani částečnou suspendaci.

„Můžeme se bavit o tom, jestli se nám to líbí, nebo ne, ale v rámci fungování té organizace (IPC) tohle proběhlo v pořádku. Nebylo to nějakým způsobem svrchu dosazené, ale rozhodlo hlasování,“ říká sociolog sportu.

Jak si ale vyložit posun v rámci IPC navzdory tomu, že Rusko ze své agrese vůči Ukrajině stále neustoupilo? Vojtěch Ondráček poukazuje mimo jiné na argumentaci předsedy Mezinárodního paralympijského výboru Andrewa Parsonse, podle kterého důvodem původní suspendace nebyla samotná invaze na Ukrajinu, ale snaha zabránit tomu, aby paralympijské soutěže nebyly zneužity k válečné propagandě. Přičemž Parsons tvrdí, že dnes už je důkazů pro takové chování Ruska a Běloruska nedostatek.

A zároveň je podle Ondráčka nutné si uvědomit, že ačkoliv západní země a jejich paralympijské výbory proti Rusku stále silně vystupují, jinde tato otázka takové reakce nevzbuzuje.

„Velké části světa je spojování sportu a toho, co se děje na Ukrajině, tak trochu jedno,“ podotýká s tím, že jde vlastně o logický pohled, protože „my také nezaujímáme dennodenně postoj vůči tomu, co se děje v afrických zemích“.

„Když se podíváme na válečné konflikty, ke kterým dochází v celém světě, dostali bychom se do úplně jiného měřítka, pokud bychom před každou velkou sportovní akcí řešili, jestli se jedna země může účastnit, nebo jestli třeba není omezována druhou zemí v tom, aby se její sportovci mohli plnohodnotně připravovat na ten daný sport a podobně,“ míní akademik z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

Zůstává každopádně otázkou, v jakém formátu budou, nebo nebudou moci Rusové a Bělorusové startovat na příštích letních olympijských hrách, které se v červenci 2028 odehrají v Los Angeles. Vojtěch Ondráček upozorňuje, že velká část národních olympijských výborů by už nyní plnohodnotnou účast těchto výprav podpořila.

Navíc se expert zamýšlí nad tím, nakolik by byl argument o nepřípustnosti Rusů na soutěže udržitelný ve chvíli, kdy třeba dojde k uzavření míru mezi Ruskem a Ukrajinou. „Takže vlastně ten návrat (Rusů do soutěží) je v tomto ohledu nevyhnutelný - buď se budou vracet postupně, anebo se nevrátí nikdy,“ říká publicista a sociolog sportu Vojtěch Ondráček.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, proč je v případě olympijského hnutí postoj vůči Rusku a Bělorusku dosud restriktivnější než u paralympijského sportu. Anebo o významu politických protestů závodníků přímo na sportovištích. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.