Starship čeká desátý start. Letos několikrát explodovala a zde jsou důvody

Super Heavy Starship od soukromé americké firmy SpaceX je největší a nejsilnější vesmírná raketa, kterou lidstvo zatím postavilo. Její majitel Elon Musk s ní plánuje dobýt Mars, a ještě předtím by ve spolupráci s NASA měla také znovu dostat astronauty na Měsíc –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ už za dva roky.

Muskova nová vesmírná raketa, která poprvé zkušebně čili bez posádky odstartovala 20. dubna 2023, ale ještě není kompletně dotestovaná. V noci z neděle na pondělí ji čeká desátý testovací let, přičemž všechny tři předchozí lety i jeden statický test v tomto roce skončily explozí. Vše ale postupně.

Poslední varianta, tedy už druhá generace Super Heavy Starship měří 123 metrů. Je tak o 12 metrů vyšší než Saturn V z programu Apollo, a tah při startu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ 7590 tun, má skoro dvakrát větší než raketa SLS, kterou NASA testuje nově pro návrat člověka na Měsíc v rámci programu Artemis.

Super Heavy Starship tak opravdu je největší a nejsilnější raketou, a podle SpaceX dokáže na Měsíc vynést až 100 tun. A protože je celá znovupoužitelná, tak by podle Elona Muska mohly její starty vycházet i rekordně levně.

„Myslím, že to velmi pravděpodobně bude se vším všudy pod 10 milionů dolarů za let. Loď bude znovupoužitelná pravděpodobně každých 6 až 8 hodin. Proto mluvíme o třech letech lodi za den, ale nosič se může teoreticky znovu použít každou hodinu,“ řekl majitel firmy Elon Musk na tiskové konferenci v únoru 2022.

Po roce 2030 tak SpaceX chce úplně vyřadit z provozu rakety Falcon a létat jen se Starship. Do té doby ale pořád zbývá co testovat, protože ještě stále nezvládla ani vypustit náklad při suborbitálních testech ve výšce okolo 200 kilometrů a provází jí poškození a exploze.

Kompletně úspěšný tak, že raketa s lodí splnily vytyčené cíle, byl zatím jenom pátý zkušební let z loňského 13. října, kdy loď vydržela návrat atmosférou, přistála v oceánu přesně na cílovém místě a nosič Super Heavy dokonce i zachytila mechanická věž Mechazilla. Nenesly ale žádný náklad.

Tři zkušební lety, které se konaly letos – sedmý, osmý a devátý, však skončily každý výbuchem, a někteří odborníci se tak obávají, zda design Starship je a bude funkční.

Při sedmém testu, 16. ledna, poprvé startovala loď Starship druhé generace. Ještě než dosáhla cílové dráhy, ale selhala kvůli úniku pohonných látek. Super Heavy však znovu zachytila Mechazilla a poprvé letěl s jedním už použitým motorem Raptor.

Při osmém testu – 6. března, chtěla SpaceX zopakovat minulý let s úspěchem, ale Starship znovu selhala před dosažením cílové dráhy a Super Heavy opět úspěšně zachytila Mechazilla.

Při devátém testu, 27. května, už se loď poprvé dostala na cílovou dráhu, ale potom došlo ke ztrátě tlaku v nádržích s palivem, takže neřízeně vstoupila do atmosféry a byla zničena. Šlo o poškození systému vstřikování metanu, které americká vesmírná firma neodhalila před testem.

Únik paliva do špičky Starship ještě před výbuchem navíc způsobil, že se neotevřel její nákladový prostor a nedošlo k plánovanému vypuštění simulátorů družic Starlink.

Nosič Super Heavy, který při devátém testu letěl poprvé znovupoužitý, také vybuchl, ale v jeho případě nešlo o závadu jako spíše experiment. SpaceX neměla v úmyslu první stupeň zachraňovat, a tak vyzkoušela sestup pod větším úhlem, aby využila atmosférického odporu ke snížení rychlosti a ušetření paliva. Pod vysokým náporem ale nevydržela jedna z palivových trubek, došlo k jeho uvolnění a explozi.

A k poslednímu výbuchu nedošlo ani při testovacím letu, ale při testovacím statickém zážehu lodi na startovací rampě, a to 18. června na základně Starbase v Texasu. Při explozi nebyl nikdo zraněn. Tentokrát šlo přitom o závadu tlakové nádoby sloužící ke skladování dusíku (COPV).

SpaceX tak před desátým testovací letem Super Heavy Starship, který se plánuje na 1:30 našeho času v noci z neděle na pondělí 25. srpna, přijala celou řadu opatření a úprav.

Když půjdeme od konce, tak jde o snížení provozního tlaku na COPV, potom i nové ochranné vrstvy pro nádrže při sestavování lodi, ale také přidání nových inspekčních a testovacích procedur pro detekci jakéhokoliv vnitřního poškození.

Co se pak týče vadného systému vstřikování paliva, SpaceX změnila jeho design tak, aby na celou strukturu lodi vyvíjel menší tlak a zpřísnila jeho výrobu a hodnocení kvality tak, že by měl fungovat desetkrát déle, než má životnost, a to bez poškození.

Nosič Super Heavy se pak bude vracet pod nižším úhlem a celkově se bude na obě části vyvíjet menší tlak.

Elon Musk ještě v květnu také uváděl, že kadence testovacích startů bude častější než dosud, a to přibližně ve frekvenci jednoho letu za tři až čtyři týdny. Plán toho dalšího je přitom podobný jako u toho předchozího.

Celá raketa vyletí ze Starbase v Texasu, vydá se na východ, načež se necelé tři minuty po startu oddělí Super Heavy, pomocí zpětného zážehu se obrátí k pevnině, odhodí prstenec pro hot staging a buď se pokusí o zachycení Mechazillou, nebo přistane v Mexickém zálivu pár kilometrů od pobřeží.

Starship by zatím měla dosáhnout cílové suborbitální dráhy a při letu v kosmu vyzkoušet opětovný zážeh jednoho Raptoru a také poprvé vypustit makety družic Starlink. Necelou hodinu po startu vstoupí do atmosféry, otestuje tak tepelný štít i aerodynamické řízení lodi a jestliže přežije, také se pokusí o opětovný zážeh všech svých motorů a přetočení do svislé polohy před přistáním do Indického oceánu.

A k jakému byznysu se pokouší SpaceX se svou novou raketou a lodí dostat, pokud tedy projdou testy? Kromě vynášení svých vlastních satelitů Starlink a vládních nebo vojenských družic se počítá s upravenou verzí Starship coby s přistávacím modulem pro misi Artemis 3, která má v roce 2027 vrátit astronauty na Měsíc. A v rámci tohoto nového programu NASA by měla SpaceX s novou raketou vynášet na lunární povrch nebo orbitu také různý další náklad.

Elon Musk se už také dříve nechal slyšet, že do roku 2050 chce dobýt Mars tím, že tam dopraví milion lidí.