Článek
S ničivými požáry v jižní Francii bojují hasiči již přes týden. Šíření plamenů se jim daří bránit a v nadcházejících dnech jim může pomoci i příznivější počasí. Požár u města Bordeaux spálil asi 42 tisíc hektarů a přes 220 tisíc lidí se z regionu muselo před plameny evakuovat.
Mezi nimi je i Tomáš Hlaváček. Ze svého domova na periferii Bordeaux musel i s rodinou odejít minulý víkend. V současné době čeká na povolení k návratu, které úřady postupně vydávají. Vyrazit by mohl již o víkendu. „Přišel velký černý oblak dýmu a zahalil nebe,“ popsal v rozhovoru pro Seznam Zprávy situaci při nejhorším požáru.
Do Francie Hlaváček přijel v roce 2009, aby zde hrál rugby. Po dvou letech se za ním přestěhovala jeho současná manželka. Na předměstí Bordeaux se přesunuli v roce 2023 a žijí tam se čtyřmi dětmi.
Pamatujete si, jak pro vás vypadaly první dny, kdy propukly požáry?
Hořet začalo minulý týden ve středu večer v malém městečku nedaleko Bordeaux, kam se jezdíme koupat. Mysleli jsme si, že půjde jen o menší požár. Ve čtvrtek ale přišla čtyřicetistupňová vedra, všude kolem jsou pláně s borovicemi a je tu úplně sucho. Plameny se začaly šířit větrem. V pátek začal velký požár, opravdu obrovský. Celý region je vysušený, stačilo, aby vítr foukl na určitou stranu, a začalo tam hořet. A postupně se to šířilo až k Bordeaux.
Jak to na místě ve dnech, než jste se evakuovali, vypadalo? Byly plameny na dohled od vašeho domu?
Plameny jsme na dohled neměli, hořelo asi 15 až 20 kilometrů od nás. Šlo spíš o kouř. Už v pátek odpoledne přišel velký černý oblak a zahalil nebe. Vypadalo to, jako by byl večer, celé Bordeaux bylo pod mrakem dýmu. Navíc se všude šířil zápach, nebylo před ním kam utéct. Bylo nám doporučeno zůstat doma, nevycházet, všechno zavřít a utěsnit. Zavřela také všechna dětská centra, v pátek jsme museli jedno dítě dřív vyzvednout ze školky.
Kouř byl cítit 200 kilometrů od Bordeaux
Jak vás blízkost požárů ovlivnila psychicky? Měli jste s rodinou strach?
Nebrali jsme to nijak těžce. Věděli jsme, že až k nám se požár pravděpodobně nedostane a dům nám neshoří. Mladším dětem, kterým jsou tři a šest let, jsme to raději nevysvětlovali, starší se to dozvěděli od kamarádů a chápali, co se děje.
Bordeaux jste ale nakonec museli opustit. Rozhodli jste se evakuovat sami, nebo vám to nařídily úřady?
Sami jsme o odchodu nepřemýšleli. Původní plán byl, že zůstaneme dva týdny zavření doma a prostě to nějak přejde. První evakuace začaly v okolí již v pátek. Já pracuji na noční směny a v sobotu ve tři ráno mi pípla SMS, že se z preventivních důvodů musíme kvůli kouři evakuovat z bydlení. Moc jsem to neřešil, jelikož byla noc. Říkal jsem si: „Nechám ostatní vyspat, třeba to přes noc uhasí.“ Dopadlo to tak, že nám v osm ráno na dveře zabouchala policie a nařídila nám se ihned sbalit a odjet.
Jak vaše evakuace vypadala?
Poté, co mi přišla SMS, jsem skončil dřív v práci a vyrazil domů. Spěchal jsem, kdyby lidé začali panikařit a zaplnili silnice. Začal jsem chystat auto, zabalil všechno důležité: pasy, osobní doklady, náhradní oblečení, lékárničku nebo nabíječky. Naštěstí jsme už dříve plánovali odjet na několik dní mimo Bordeaux a něco málo jsme měli připravené. V půl deváté jsme s druhou výzvou policistů, že se požár přiblížil, odjížděli. Kouř byl cítit ještě 200 kilometrů od Bordeaux.
Setkali jste se po cestě s nějakými komplikacemi, například ucpanými silnicemi?
Protože jsme vyjížděli relativně brzy, byly ráno silnice ještě relativně prázdné. Plnit se to začalo ve výjezdu na Paříž, kam se sjížděli evakuovaní z celého Bordeaux. Emočně jsme to zvládli v pohodě, měli jsme výhodu v myšlence, že je od nás oheň daleko a vrátíme se. Kdybychom věděli, že nás požár zasáhne, bylo by to složitější.
Proč jste se rozhodli jet do Česka a ne jinam do Francie, dál od ohňů?
Bylo to jednodušší, je nás šest a hledat ubytování pro tolik lidí by bylo drahé. Evakuační centrum se zaplnilo za půl dne. Chtěli jsme úplně opustit Bordeaux a jeho okolí. Původní plán byl, že se vrátíme do městečka Issoudun u Orléans, kde jsme žili dřív. Ale jelikož jsme nevěděli, zda odjíždíme na dva dny nebo dva týdny, rozhodli jsme se, že bude finančně nejvýhodnější rovnou dojet do Česka za rodinou, kde budeme daleko a v bezpečí.
„Máme se kam vrátit“
Když mluvíte o rodině v Česku: jak vypadala celá situace z jejich pohledu? Volali vám, měli strach?
Samozřejmě nám psali, ale my jsme o tom rodičům moc neříkali, abychom je neděsili. Ale to z Česka sledovali a museli být ve stresu, protože ten požár byl opravdu obrovský. Ve finále byli rodiče rádi, když jsem mamince po cestě zavolal, že se v neděli večer objevíme doma u dveří a ať nikam nejezdí.
Pomohly vám při požárech a evakuaci francouzské úřady? Jak hodnotíte jejich komunikaci?
Na sociálních sítích sleduji prefekta oblasti, ale i ostatní stránky, třeba radnici města nebo skupinu naší komunity. Všechny potřebné informace o tom, jak se požáry šíří či kde probíhá evakuace, tam jsou a aktualizují je zhruba každé čtyři hodiny. Takže pro mě to bylo dostačující a přesné.
Máte zprávy o tom, jak to v současné době v blízkosti vašeho domu vypadá? Je váš dům v pořádku?
Zprávy o stavu našeho domu zatím nemáme. Nejsme s nikým, kdo poblíž zůstal, v kontaktu. Vím ale, že místo hlídá armáda kvůli zlodějům, takže je zabezpečené. Počítám s tím, že po příjezdu bude na místě dost popela, i naše auto od něj bylo celé bílé, když jsme v sobotu odjížděli. Na místě bude určitě stále kouř, musím si proto na radnici vyzvednout lepší masku. Ale přesný stav domu neznám, bude to překvapení.
Jste v kontaktu také s dalšími lidmi, kteří v zasažené oblasti bydlí a museli odjet? V jaké jsou nyní situaci?
Všichni, které známe, dojeli až do Česka. Víme o rodině se dvěma malými dětmi z vesničky nedaleko nás, která měla požár pomalu za domem. A pak známe slečnu z Biskaros, kde byl jeden z velkých požárů. Odjela sice ještě předtím, než to celé začalo, ale psala, že má obavy, jestli její dům ještě stojí. Proto mě dost uklidňuje představa, že se máme kam vrátit.
Tušíte, kdy se budete moci vrátit domů?
Podle posledních informací z dnešního rána je oheň stabilní a už se nešíří. Do některých částí se lidé mohou vracet už dnes a očekávám, že brzy to povolí i mně. Myslím si, že o víkendu pojedu zpátky. Budu se vracet sám, kvůli práci. Manželka s dětmi přijede až na konci prázdnin, až bude vše v pořádku a uklizené.
