Všechen kouř jde k nám, v obchodech nejsou potraviny, líčí Češka z Francie

Boj s požáry u francouzského města Bordeaux pokračuje. Práci hasičům v dalších dnech ztíží silný vítr i tropická vedra s teplotami nad 40 stupňů Celsia. V nejpostiženějším departementu Gironde shořelo více než 42 tisíc hektarů a přes 220 tisíc lidí se muselo evakuovat.

Češka Radka Hradcová s manželem a dvěma dětmi ve Francii, kam se před deseti lety přestěhovala, zatím zůstává. V pobřežním městě Gujan-Mestras, ležícím v regionu Gironde, žije s rodinou čtyři roky. Hoří asi 15 kilometrů od jejich domova a zatím nehrozí, že by plameny došly až k nim. I ona však následky obřích požárů pociťuje.

Do města se totiž evakuovali lidé z nedalekých obcí Mios a Biganos, které se nacházejí šest kilometrů od požáru a byly zasaženy toxickým kouřem. Situaci komplikují uzavírky. „Na silnici směrem na Biscarrose vzplanula za jízdy dodávka a od ní chytl požár, který hasiči uhasili až včera,“ popisuje Hradecká.

Obyvatelé města Gujan-Mestras se tak dostanou jen do nejbližšího okolí. A to není jejich jediná starost. „Vzhledem k tomu, že k nám utekli lidé z vedlejších obcí a nedojede sem zásobování, jsou vykoupené všechny obchody,“ říká. „Nemůžeme si koupit vodu, nemůžeme si koupit vlastně nic k jídlu.“

Nejvíce podle Češky chybí trvanlivé potraviny, maso a balená voda. Nedostatkovým zbožím se stávají také benzin a nafta. Téměř vyprodáno je podle ní již od víkendu. „Lidé si nakupují zásoby kvůli uzavřeným silnicím,“ domnívá se.

Plameny z domova Radky Hradcové vidět nejsou, ve městě je však výrazně cítit kouř. Situace se mění podle počasí i směru větru. „Když v neděli pršelo, bylo to tu jako v udírně. Od pondělí se otočil vítr a všechen kouř jde k nám. Musíme mít zavřená okna a povinné je vypnout větrání VMC, které nám doporučili zalepit páskou. Kvůli vedrům a špatné cirkulaci vzduchu se téměř nedá spát,“ líčí Hradcová.

Popisuje také zkušenost svých známých, Francouzů z Biganos, kteří se kvůli požáru evakuovali. „Do města se dostal toxický kouř. Nedalo se tam dýchat a prý je hrozně štípaly oči,“ uvádí. Sama se obává, že se požáry rozšíří s další vlnou veder.

V Gujan-Mestras nesmějí lidé chodit do lesů a na pláže, nesmí také rozdělávat ohně či grilovat. Úřady jim rovněž doporučují zůstat doma kvůli kouři. Zastavil se také kulturní život, zrušeny byly nadcházející festivaly i sportovní akce.

Do bezprostřední blízkosti požárů se dostal Slovák Július Tuchlý, který ve Francii žije a pracuje 15 let. Po cestě z práce na pronajatou chatu spatřil z dálnice plameny. Požár propukl asi kilometr a půl od něj.

Oheň pozoroval i z pronajaté chaty. Požár také natočil dronem. „Na záběrech je vidět, jak hoří a jiskří elektrické sloupy. Hasiči však oheň brzy dostali pod kontrolu,“ říká.

Strach při natáčení prý Tuchlý neměl, protože mezi ním a ohněm byla široká řeka. „Byl jsem kousek od dálnice, nejsou tu žádné rozsáhlé lesy. Navíc vítr foukal na druhou stranu, takže na mě nešel dým,“ vysvětluje. Ohledně požárů se podle něj ve Francii začínají šířit fámy. „Dost se říká, že je někdo zakládá úmyslně,“ říká.

Podle Radky Hradecké z Gujan-Mestras by se 6. srpna měly otevřít silnice v okolí. Uklidňující jsou pro její rodinu informace, že požáry jsou prozatím „stabilizované“ a neměly by se k městu přiblížit.

„Starší syn je momentálně u manželových rodičů na severu země. Je to možná lepší, protože aspoň nedýchá zplodiny,“ uvažuje Hradcová. Strach ale má. Kvůli vzdálenosti rodiny partnera i té vlastní, která je v Česku, se obává, co by se stalo, kdyby se museli evakuovat.

„Kdyby se to k nám, nedejbože, dostalo, nevíme, kam půjdeme. Pokud se požár rozšíří a museli by evakuovat naši oblast, zkolabuje celá doprava, protože je tu spousta lidí, kteří se k nám evakuovali z jiných měst,“ dodává.

Radka Hradcová však vidí i pozitiva. Chválí například, že francouzské úřady a starostové měst všechny důležité informace sdílí na sociálních sítích. Obyvatelé také dostali zdarma respirátory. Všímá si i práce dobrovolníků. „Pomáhají s hašením požárům, vaří hasičům jídlo nebo se starají o evakuované. Ta solidarita mě překvapila, v dnešní době je to až neuvěřitelné,“ míní.