Zeman na Ukrajině? Na jednoho tam vzpomínají rádi a hlásí se k němu

/Od zvláštního zpravodaje na Ukrajině/

Ukrajinská vlajka vlaje u vchodu s posuvnými vraty, na kterých se hrdě skví v červené barvě a latinkou vyvedený nápis Zeman. Ne, v západoukrajinském Lucku neobdivují bývalého českého prezidenta, který byl k Ukrajině kritický a k Rusku vstřícný až do začátku invaze v roce 2022. Jméno souvisí sice s Čechem, ale jiným Zemanem.

Pivovar Zeman je v Lucku – hlavním a největším městě regionu zvaného Volyň – nejviditelnějším pozůstatkem kdysi velké komunity volyňských Čechů.

Ve druhé polovině devatenáctého století jich přišly tisíce za možností koupit levnou půdu nebo se pustit do podnikání. A jedním z nejúspěšnějších Čechů byl Václav Zeman. Pivovar založil v roce 1888.

Sedmasedmdesátiletá Olena Hofmanová je potomkem Čechů, kteří kdysi osidlovali Luck a okolí. Moc jich už není, mnoho Čechů odešlo po druhé světové válce do Československa. Další, menší vlna pak po konci komunistického režimu na začátku devadesátých let.

„Moji předkové přišli do Lucku v roce 1870 z vesnice Sloupno nedaleko Hradce Králové. Zpočátku se Češi a Češky brali mezi sebou. I později si občas nějaký Čech vzal Ukrajinku, ale když si Česka brala Ukrajince, tak to česká komunita moc ráda neviděla,“ říká Olena Hofmanová.

Ona sama má syna, který pracuje v IT firmě v Kyjevě, a dceru, která studovala na Univerzitě Karlově a žije v Praze. „Do letoška ještě žila moje teta, která opravdu hodně pamatovala z historie volyňských Čechů. Bylo jí sto, zemřela před pár měsíci,“ vypráví Olena.

I přes válku, kterou proti Ukrajině vede Rusko, nechce přesídlit do Česka. „Tady samozřejmě válku tolik necítíme. Ale několikrát Rusové útočili na vojenské letiště, přitom zasáhli domy a několik lidí zemřelo. Další útok byl na rafinérii, tehdy to rozbilo okna široko daleko,“ říká žena.

Její děda měl v Lucku dílnu, ale když přišla Rudá armáda a připojila město k Sovětskému svazu (do roku 1939 tato oblast patřila Polsku), tak mu ji sebrali a stal se v ní zaměstnancem.

„Bylo štěstí, že ho neposlali na Sibiř. Později jsme se dozvěděli, že jeho jméno bylo na seznamu deportovaných, ale přece jen tu potřebovali nějaké dělníky, tak ho tu nechali,“ vzpomíná Olena.

V Lucku lze narazit i na poněkud komické vzpomínky na Česko. V parku před stánkem s kávou starší muž zaregistruje, že přišel cizinec.

„Odkud jste?“ ptá se. „Z Česka.“ Tvář se mu rozjasní úsměvem: „Z Česka, Bože. Já sloužil skoro celé dva roky v Milovicích. Jsou to krásné vzpomínky. Šokovalo nás, jaký byl u vás pořádek a čisto. A nikdo nekradl zboží z obchodů.“

Volyň je trvalým bolavým místem ve vztazích mezi Ukrajinci a Poláky. Polský prezident Karol Nawrocki navrhl odebrat Volodymyru Zelenskému nejvyšší polské vyznamenání, Řád bílé orlice, poté, co Zelenskyj pojmenoval jednu armádní jednotku na počest Stepana Bandery a Ukrajinské osvobozenecké armády (UPA). Polsko viní UPA z vražd desítek tisíc polských civilistů na Volyni v letech 1943 a 1944.

Vypadalo to, že minulost už zůstane jen historikům. Před dvěma lety Zelenskyj s předchozím polským prezidentem Andrzejem Dudou podnikl jakousi pouť smíření. Společně tady v Lucku navštívili římskokatolickou katedrálu svatých Petra a Pavla.

„Hodně jsem o tom slyšela a samozřejmě znám tehdejší události z vyprávění příbuzných, i tety. Ta říkala, že někdy přišli Ukrajinci a vraždili lidi, jindy zase Poláci. Je lepší to nechat být,“ říká žena.

Podle ní je důležité vytrvat ve válce s Ruskem. Ona sama s jinými ženami vyrábí maskovací sítě, které pak používají ukrajinští vojáci na frontě. „Pracují tam s námi i ženy, které utekly z východní Ukrajiny. Občas se i pohádáme,“ usmívá se Olena Hofmanová.

Ale ještě jedna vzpomínka na pivovar Zeman, který je co do výstavu osmnáctým největším pivovarem země.

Když byl český exprezident na návštěvě Ukrajiny, pivo ze zdejšího pivovaru ochutnal v Kyjevě. Stalo se to v roce 2013, kdy byl ukrajinským prezidentem Viktor Janukovyč. O rok později ho svrhl tzv. Majdan. Miloš Zeman pak až do konce svého mandátu Ukrajinu nenavštívil.