Hlavní obsah

Slunce bouří. Po setmění může nebe nad Českem „rozsvítit“ polární záře

Foto: Shutterstock.com

Ilustrační fotografie.

Polární záře, která by se mohla objevit v neděli večer i nad Českem, je důsledkem silné geomagnetické bouře na Slunci. Viditelnost záře závisí na počasí i místě.

Článek

Americký Národní úřad pro oceány a atmosféru (NOAA) vyhlásil výstrahu před silnou geomagnetickou bouří pro neděli a část pondělí. Varování vydal kvůli příletu plazmatického oblaku uvolněného ze Slunce při silné a dlouhotrvající erupci, která se stala v sobotu krátce po druhé hodině ranní středoevropského času.

„Úřad očekává viditelnost polárních září i z našeho území. Bohužel na mnoha místech Česka i Slovenska bude případnému pozorování překážet oblačné počasí,“ informoval Petr Horálek z Fyzikálního ústavu v Opavě.

Sluneční erupce trvala asi tři hodiny, po ní začal plazmatický oblak poměrně značnou rychlostí 1938 kilometrů za sekundu mířit k Zemi. K naší planetě dorazil v neděli v 6:42.

Vědci předpokládají, že čtvrtý z pěti stupňů geomagnetické aktivity potrvá v následujících 18 až 24 hodinách. To znamená, že po setmění by se mohly polární záře ukázat i v Česku a na Slovensku.

Měsíc sice nebude příliš rušit svým svitem, na pozorování je ale třeba mít nekrytý výhled k severnímu obzoru daleko od měst. Velkou překážkou nicméně bude počasí, protože na mnoha místech republiky budou večer mraky i bouřky. Oblačnost se ale může během noci částečně protrhávat.

Polární záře patří mezi nejkrásnější přírodní úkazy na obloze. Celkem běžné jsou v polárních oblastech, kde jsou viditelné po celé obloze. V Česku bývají většinou velmi slabé. Nezkušení pozorovatelé si je mohou splést se světelným znečištěním nebo červánky.

Zdrojem polární záře je aktivita Slunce, konkrétně reakce molekul a atomů zemské atmosféry s částicemi ze slunečního větru, který přichází po silných slunečních erupcích. Díky magnetickému poli Země se tok nabitých částic usměrňuje k zemským pólům.

Barva polární záře závisí na výšce, respektive na hustotě atmosféry v místech, kde částice v atmosféře reagují. V nejvyšších výškách okolo 200 kilometrů dominuje červená barva ionizovaného kyslíku. Níže až do výšky 100 kilometrů převládá zelená barva téhož plynu, vyzařovaná ovšem na jiné vlnové délce. V nejnižších výškách se začínají uplatňovat emise dusíku, které mohou mít modravý nádech.

Doporučované