Hlavní obsah

Glosa: Máš psa, zaplať předem pokutu. Primitivní příplatek nepomůže nikomu

Jan Stránský
editor analýz a publicistiky
Foto: Profimedia.cz

Cítíte se opuštění a dle rady lékařů si chcete pořídit psa? Pak si nastavte i trvalý příkaz, jeho „nájemné“ vás měsíčně vyjde na dvě stovky.

Reklama

12. 6. 8:30

Pokud komunální politici ztíží kolektivně starým lidem – a nejen jim – přístup k pořízení psa nasazením dvousetkorunové měsíční preventivní pokuty, nelze to nazvat jinak než hříchem.

Článek

S nápadem z kategorie nemoudrých přišli ve Vejprtech. Radním tam lezou na nervy psi – přesněji řečeno stížnosti na ně –, a tak se rozhodli zvířata zdanit. Hloupost je to z mnoha důvodů. Nejprve si ale řekněme, proč by nás mělo zajímat severočeské dvouapůltisícové městečko. Inu proto, že myšlenka, s níž tamní politici vyrukovali, patří do kategorie, které se rády virálně šíří do dalších okresů a krajů. Zastavme ji, dokud je čas, volám.

Oč jde. Jak napsal portál iDnes.cz, vejprtští radní se naštvali na „nezodpovědné majitele koček a psů, jejichž mazlíčci ničí vybavení nájemních městských bytů či obtěžují sousedy hlukem a zápachem.“ Město proto přišlo s nájemným, ano, psi a kočky budou skutečně platit nájem. Má vyrovnat škody nebo zaplatit úklid po zvířatech. Každý nájemce v městském bytě zaplatí měsíčně 100 korun za kočku a 200 korun za psa, a to nad rámec běžných poplatků. „Máme asi 700 bytů a z devadesáti procent se stížnosti týkají nájemníků, kteří chovají více psů či koček. Ať už je to nepořádek od zvířat ve společných prostorech domu, neustálé kňučení a štěkání psů, mrouskání koček, zápach. Dochází ale i k ničení bytů, kde jsou zvířata držena,“ řekla podle iDnes.cz starostka Jitka Gavdunová (ODS).

Cílem patrně je, aby si lidé nepořizovali zvířata. Což je samo o sobě divné a jaksi proti přírodě. „Vědci se shodují v tom, že pozitivní a léčivé účinky zvířat na člověka postupují přes naši psychiku. Hlazení nebo dotýkání se zvířete, rozhovor s ním nebo zcela jednoduše pouze jeho pozorování dokáží u člověka vyvolat pocity bezpečí, kamarádství, stálosti, štěstí. Tyto faktory mají nesporně vliv na celou lidskou psychiku, a tím i na tělesný pocit pohody,“ uvádí ve své studii Vztah člověka a zvířat švýcarský lékař Markus Leser.

Jeden z jeho kolegů srovnával další bytí pacientů, kteří přežili infarkt. Jedna zkoumaná skupina dostala domácí zvíře, druhá nikoliv. Z 92 ošetřovaných pacientů jich po roce zemřelo čtrnáct. Z toho jedenáct bylo ze skupiny bez zvířete a tři ze skupiny s domácím zvířetem. Další studie zjistila, že při starostlivé péči o zvíře jsou v lidském nervovém systému stimulovány procesy uvolnění, které mohou především snižovat krevní tlak.

Léčebné schopnosti psů

Obecné účinky:
zvýšená pravděpodobnost přežití pacientů s koronárním onemocněním srdce
snížení krevního tlaku a tepu
nižší hladina cholesterolu (muži)
méně stížností na zdravotní problémy a zvýšená kvalita života
redukovaná frekvence návštěv u lékaře
nižší výdaje za léky
slabší pocity osamění, deprese a strachu
zvýšený pocit vlastní hodnoty (především u dětí)
zvýšená sociální integrace (u dětí, starších lidí a handicapovaných)
Úspěšné terapeutické účinky mimo jiné u:
nekomunikativních psychiatrických pacientů
dětí se syndromem ADHD a s poruchami chování
lidí s Downovým syndromem
pacientů s Alzheimerovou chorobou
osob s neurologickou/motorickou dysfunkcí
a jako pomůcka pro postižené osoby

Zdroj: Vztah člověka a zvířat, studie Markuse Lesera

K tomu, jak moc jsou psi důležití speciálně pro staré lidi, se dostaneme později.

Nejprve se ale obraťme na opačný konec životní časové osy. Na mysli mám nejen děti zdravé, kterým soužití se zvířetem přináší do života prostou radost, ale i soucit, uvědomění si důležitosti trpělivosti a soustavné péče. Ale rovněž děti s různými poruchami, jako je autismus nebo afázie.

Právě u dětí s poruchami komunikace a kontaktu má život se zvířetem velké výhody. Zvíře přebírá při terapii funkci ledoborce a vytváří žádané komunikační efekty. Díky hlazení jsou podporovány a trénovány hmatové podněty a obecně při péči o zvířata a zacházení s nimi schopnost koordinace.

Tolik k dětem. Nyní nahlédněme na druhou stranu věkového spektra. Z vlastní zkušenosti vím, že při venčení psa potkávám ve většině starší vetché dámy. Asi se nezmýlím, troufnu-li si odhadovat, že pro některé již osamoceně žijící seniorky může být pes posledním každodenním přítelem, oním „strojem na lásku“, jak o psech jízlivě píše jeden můj oblíbený spisovatel. Na rozdíl od něj bych si v tomto případě sarkasmus odpustil.

Navíc už samotné ranní a večerní venčení zvířete je možná pro část žen-vdov i motivací, proč opouštět byt. Což je ve vysokém věku mimořádně důležité z mnoha mentálních i fyzických důvodů. Co zvedne náladu víc než každodenní schůzka se třemi čtyřmi pejskařkami – vrstevnicemi a přátelská konverzace? Jsem takových dýchánků svědkem dnes a denně.

Jistě, vejprtská vyhláška se nevztahuje na již přihlášená zvířata, nýbrž na nově se objevivší. Lidé si ale přece často pořizují psy právě v době, kdy zakládají rodinu, a také v temných časech, kdy o svého životního partnera přicházejí.

Vdovám a vdovcům to notabene doporučuje již citovaný Leser: „Zvířata jsou většinou vnímána tak, že dávají smysl a mohou především při lidské smyslové krizi převzít funkci úlevy. V jedné studii bylo u 1000 osob dokázáno, že zejména těm osobám, které ztratily životního partnera, prožívaly velký emoční stres a měly pouze malé množství přátel, dalo vlastnictví zvířete nový smysl života. Tito lidé převzali opět roli a zodpovědnost a byli méně osamělí a uzavření než testované osoby ze srovnávací skupiny. Zvířata působila v těchto případech jako copingová strategie (zvládání stresu – pozn. red.) při kritických životních událostech. (…) V jedné studii z roku 1994 vědci zjistili, že během návštěv zvířat v pečovatelských domovech a domovech pro seniory se lidé více smáli a že starší lidé se zvířat a také svých spolubydlících častěji dotýkali. Tato aktivizační terapie provozovaná v rámci ‚terapie domácími zvířaty‘ byla na denním programu každý pátek a většina obyvatel ji radostně očekávala.“

Badatelka Judith Siegelová pozorovala na univerzitě v Los Angeles, že starší lidé, kteří vlastní zvíře, chodí v zátěžových situacích o 21 procent méně k lékaři a potřebují méně léků. Také ona vysvětluje tento výsledek psychologickými procesy, které ovlivňují tělesný stav. Tito lidé se cítí méně depresivní a osamělí, mají „svůj úkol“ a cítí, že je někdo potřebuje. Což zvyšuje pocit vlastní hodnoty a sebevědomí. Zajímavý vedlejší efekt je pozorován především u majitelů psů, kteří se zvířetem získávají, jaksi mimochodem, také důležitý faktor: pohyb. Skutečnost, že pohyb a s ním spojená tělesná aktivita mají pozitivní účinek na určité klinické obrazy nemocí, jako je například deprese, ale také onemocnění srdce, je nesporná.

Pokud město – namísto aby správně řešilo individuální zvířecí průšvihy – ztíží kolektivně starým lidem přístup k pořízení psa nasazením primitivního dvousetkorunového měsíčního penále, což je speciálně v této době pro řadu z nich docela vysoká suma, nelze to nazvat jinak než svého druhu hříchem.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované