Část dětí se stále učí povinně rusky. Stát zvažuje, jestli to má pokračovat

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Politika se vždy v historii promítala do toho, co se ve školách učilo. A platí to částečně i dnes. Otázka kolem výuky ruštiny nabrala nový spád po zahájení ruské invaze na Ukrajinu.

Starší ročníky se za minulého režimu učily rusky povinně, i dnes ale zůstávají školy, kde děti povinnou ruštinu absolvují. Sice ne už jako první jazyk, ale ten druhý.

„Jsem ve funkci nový, takže jsem zdědil systém, který ve škole je. Mám tedy pod smlouvou lidi, kteří učí ruštinu a nic jiného. Ale mám s tím také problém. Přemýšlím, jestli ruštinu nabízet. Ale zase si nemůžu moc dobře dovolit dát nabídku více jazyků,“ říká například Petr Majetný, ředitel Masarykovy základní školy Návsí na Frýdecko-Místecku.

Děti se tady podobně jako na desítkách dalších škol v Česku učí anglicky a rusky. Na výběr nemají. Aby škola mohla nabízet i další cizí jazyk, musela by mít peníze na rozdělení dětí do menších skupin. A mimochodem také najít zájemce, který zvládne výuku němčiny, francouzštiny nebo třeba španělštiny.

„Než začnu něco měnit, tak chci počkat na změnu RVP (rámcových vzdělávacích programů, pozn. red.). Doufám, že konečně nastane normální situace, kdy ne všechny děti budou mít povinnou výuku dvou cizích jazyků,“ dodává ředitel Majetný. Naráží na to, že většina z nich na střední škole stejně ve výuce druhého cizího jazyka nepokračuje.

Aktuálně se chystá změna rámcových vzdělávacích programů, tedy zjednodušeně kuchařky Ministerstva školství, kterou se pak při výuce dětí musí školy řídit. A velkou otázkou stále zůstává zachování povinného druhého cizího jazyka. V každé základní škole se nyní musí učit nejpozději od osmého ročníku.

Expertní panel Ministerstva školství ale předloni navrhl, aby toto už nadále neplatilo. Školy by měly do budoucna jen povinnost druhý cizí jazyk nabízet, děti by si ho ale už nemusely vybrat. Místo něj by mohly zvolit třeba prohlubující konverzace v angličtině.

O tomhle bodu se ale stále jedná. Je možné, že ke změně nedojde a stále zůstanou povinné dva cizí jazyky. I v oficiální odpovědi na dotaz Seznam Zpráv Ministerstvo školství uvádí, že debata stále probíhá.

„Rozhodnuto zatím není,“ říká mluvčí Ministerstva školství Tereza Fojtová.

K tomu stále zůstává otázkou, jak to bude s ruštinou. Ministr školství Mikuláš Bek (STAN) opakovaně vystupuje s tím, že by neměla patřit mezi základní předměty.

„Pokud jde o výuku cizích jazyků, já budu určitě v debatě zastávat to, aby první povinný jazyk byla nezbytně angličtina. Považuji za bizarní, aby se dneska na některých školách začínalo třeba ruštinou,“ promluvil Bek při začátku školního roku v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

„A pak se bavme o tom, v jakém rozsahu může být nebo má být povinně druhý cizí jazyk. Ale podle mě druhý cizí jazyk musí být nějaký z relevantních jazyků. A pro mě je to na prvním místě němčina, francouzština, španělština,“ dodal ministr školství.

Také v tomto případě zatím zůstává pouze u návrhů.

„V případě jakékoli změny by muselo pravděpodobně dojít ke stanovení okruhu jazyků, které se ve školách mohou vyučovat jako první, respektive druhý cizí jazyk. V tuto chvíli k takové změně nedochází,“ dodává mluvčí Ministerstva školství.

I když mají ale děti v některých školách i na výběr z „relevantních jazyků“, volí třeba právě ruštinu.

„Rok dopředu vždy nabízíme ruštinu a němčinu. Máme aprobovanou němčinářku, která by němčinu mohla učit, ale ze 75 a možná i 80 procent rodiče volí ruštinu,“ vysvětluje Pavel Piskovský, ředitel Masarykovy základní školy Melč nedaleko Opavy.

Na škole se tak vyučuje pouze ruština a absolvují ji i děti, jejichž rodiče by je raději viděli na němčině. Škola nemá ale dostatek prostředků na to, aby měla tak malé jazykové třídy.

Navíc dělení tříd Ministerstvo školství ještě omezí, a to snížením maximálního počtu proplacených hodin o pět procent. Kvůli návrhu, který počítal s ještě vyšším škrtem, loni školy stávkovaly.

„Kdybych o tom mohl rozhodovat, tak bych za sebe druhý cizí jazyk úplně zrušil a spíše posílil výuku angličtiny,“ navrhuje Piskovský.

Pokud porovnáváme kraje mezi sebou, z dat České školní inspekce vychází, že největší část dětí se učí rusky právě v Moravskoslezském kraji.

V Česku měla tento předmět v minulém školním roce asi pětina deváťáků. Častější je jen volba němčiny, tu měly jako další cizí jazyk zhruba dvě třetiny žáků. Nejběžnější je tedy ve školách kombinace angličtina-němčina, a pak angličtina-ruština.