Část mladých Čechů se radikalizuje. Fascinuje je násilí a pohrdají ženami

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Násilné tendence u mladistvých Čechů jsou podle expertů sílícím znepokojivým fenoménem, který souvisí s jejich radikalizací.

Jeden čerstvě justicí uzavřený příklad za všechny. Jde o kauzu mladíka z Moravy, který minulý rok založil hnutí usilující o potlačování práv a svobod lidí. Dotyčný opakovaně zveřejňoval příspěvky s nacistickou symbolikou, propagoval terorismus a vyzýval k nenávisti a násilí na různých menšinách.

Vedle toho si opatřil i chemické látky na výrobu výbušnin a vyrobil dvě krátké palné zbraně pomocí 3D tiskárny. Ty by sice bez dalších úprav nebyly schopné střelby, i tak byl ale obžalován z nedovoleného ozbrojování a pokusu o nebezpečné vyhrožování. Olomoucký krajský soud ho proto koncem minulého týdne poslal na 16 měsíců do vězení.

Že je radikalizace mladých lidí a jejich fascinace násilím novým trendem, teď popisuje i Ministerstvo vnitra v nové zprávě o extremismu.

Odborník na extremismus, politolog Jan Charvát, k tomu říká, že jde o poměrně nový trend. Dodává sice, že mladí lidé jsou obecně radikálnější než ti starší, ve výsledku ale netvoří většinu.

„Zatímco celkově volí krajní pravici nebo levici v průměru asi pět až deset procent lidí, tak u mladých do pětadvaceti let jde třeba o patnáct procent,“ upřesňuje.

Dodává, že trend se většinou týká spíše chlapců. Radikalizace mladých lidí ale není podle Charváta pouze doménou Česka, děje se i jinde v Evropě nebo v Americe.

K radikalizaci mladých dochází především v online prostředí, hlavně ve skupinách či uzavřených konverzacích.

Ze zprávy Ministerstva vnitra vyplývá, že mladiství a nezletilí si nacházejí cestu k radikálním komunitám i skrze online hry, sociální sítě nebo komunitní servery.

„Velmi často u těchto případů absentuje vazba na konkrétní ideologii, jakékoliv dlouhodobější ukotvení, a naopak velmi výrazně se objevuje fascinace násilím,“ stojí v dokumentu.

Psychoterapeutka Adéla Klingelová, která se zaměřuje na problematiku násilí, vzteku a duševního zdraví mužů popisuje, že jedním z důvodů, proč se mladí lidé častěji kloní k radikálním myšlenkám, je do jisté míry tolerance násilí.

„Je to totiž přítomné prakticky všude. V televizi běží kriminálky, nejúspěšnější podcasty jsou o opravdových zločinech a v Česku je stále poměrně živá i debata ohledně fyzických trestů, kdy někteří zastávají ‚výchovné facky‘ – což je ale stále násilí,“ popisuje.

Násilí se dětem podle Klingelové dostává do podvědomí. A protože se učí reagovat na různé podněty především nápodobou a pozorováním, mohou někteří mladiství sáhnout při řešení nelehkých situací po známém řešení – násilí.

„My vidíme, že k radikalizaci jsou náchylnější děti nebo mladiství ze sociálně slabších nebo nefunkčních rodin, kde opět třeba dochází i k nějakému násilí. Takže to uzavření se do online komunit je pak také nějaký únik do bezpečí,“ říká.

Dodává ale, že podobné tendence se pak objevují i u dětí, které zase vyrůstají v diametrálně odlišném prostředí: „Tam jde zase o případy velmi dobře situovaných rodin, které se ale zaměřují na výkon. Společným jmenovatelem je tak vždycky emoční stabilita rodiny jako jednotky. Záleží tedy primárně na tom, jak moc s dětmi trávíme čas, jak a o čem s nimi mluvíme. Zkrátka lidské napojení a pocit bezpečí.“

Inklinace k radikalismu pak podle expertky souvisí i s touhou „někam zapadnout“, což je pro lidi v pubertě zásadní. Obecně pak podtrhuje, že uvolněná atmosféra v rodině a důvěra mezi dětmi a rodiči pak v tomto ohledu sehrávají zásadní roli.

Psycholožka pak stejně jako vnitro podtrhuje, že k radikalizaci nejčastěji dochází skrze sociální sítě. Důvodem jsou podle ní mnohdy algoritmy, které v tomto ohledu cílí spíše na chlapce, kteří zprvu nemusejí ani jevit zájem o extremistické myšlenky.

„Stačí, aby si založili profil na TikToku a párkrát se koukli třeba na něco o autech nebo se o tom bavili se svými kamarády. Tím se to ale rozjede a na chlapce pak začnou vyskakovat například videa Andrewa Tatea, který má extrémní množství sledujících ve věku od třinácti do pětadvaceti let,“ říká.

Andrew Tate je navíc spojovaný s takzvanou manosférou, tedy komunitou mužů, kteří kritizují feminismus, rovnost pohlaví a projevují se nenávistně vůči ženám.

V souvislosti s tímto jevem si nedávno získal pozornost i seriál Adolescent, pojednávající o komunitě incelů, která je mnohdy na manosféru navázaná. Incelové jsou v podstatě mladí muži, kteří nemají zkušenosti se sexuálním stykem či hlubší intimitou, aniž by si to přáli.

To mnohdy vede k vnitřní frustraci, která je podle psycholožky velice často hnacím motorem radikalizace – ať už jde o manosféru nebo krajní pravici a levici.

A i když si v souvislosti s radikalizací většinová společnost vybaví především holohlavé muže, kteří jsou potetovaní symbolikou spojenou s extremistickými hnutími, Klingelová s Charvátem upozorňují, že právě manosféra je další radikální komunitou. Oba se pak shodují i v tom, že její vzestup souvisí s nedostatkem vzorů, stejně jako s konfliktem moderní a tradiční společnosti.

„Dnešním chlapcům hrozně chybí nějaký vzor, který by komunikoval, co je vlastně mužství. Moderní společnost se na to dívá tak, že skutečným mužem je ten, kdo se aktivně zapojuje do výchovy, pomáhá a tak. To ale vnímáme spíše ve velkých městech, zatímco jinde je zase častý narativ, že muž je silný, vydělává peníze a má spoustu žen,“ říká Klingelová s tím, že podobné představy pak hlásají i někteří radikálně smýšlející influenceři, kteří pak mladíkům nahrazují opravdové vzory.

Expertka pak upozorňuje, že rodiče o radikalizaci mladých na internetu mnohdy nevědí, protože se v daném prostředí nepohybují tak obratně. Zároveň mluví i o krizi komunikace v rodinách a nešťastném uchopení tématu.

„Děti ve věku 13 až 14 let vidí svět černobíle. Je proto rizikové třeba říct: ‚Hele, Andrew Tate nebo Filip Turek jsou idioti a nebudeš na ně koukat!‘,“ varuje s tím, že místo toho je lepší přiznat, že se rodič v online světě a dané komunitě tolik neorientuje a ať mu dítě vysvětlí, co ho na dané osobě láká.

„Pak totiž přichází i prostor na diskuzi. Můžeme třeba s dítětem mluvit o tom, že v rodině máme jiné hodnoty než to, že máme silné auto, rychle vyděláme peníze nebo že nám ženy přijdou neschopné. Komunikace v rodině, sdílení zážitků a otevřená debata je tak v tomhle ohledu zásadní,“ vysvětluje.

Vnitro společně se zprávou o extremismu představilo i akční plán, ve kterém se snaží popsat, jakými strategiemi by chtělo případné hrozby oslabit.

V případě radikalizace navrhuje například podporu preventivních aktivit ve školách a školských zařízeních.

Další strategií je pak i metodická pomoc školám a pedagogům v oblasti lidskoprávních principů a předsudečnosti nebo podpora už dříve započatých probačních a resocializačních programů.