Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Prezident České stomatologické komory (ČSK) Roman Šmucler v médiích uvedl, že rovnátka v Česku patří mezi nejdražší na světě.
Jeho slova vyvolala mezi ortodontisty rozruch. I když se šéf stomatologů ve vyjádření pro Seznam Zprávy od svých dřívějších prohlášení distancoval, tyto výroky kritizuje předseda České ortodontické společnosti (ČOS) Ivo Marek.
„Ortodontická péče v České republice je ve středoevropském a západoevropském prostoru nejlevnější, ne nejdražší. Je to úplně mylná informace, kterou pan prezident z nějakého neznámého důvodu neustále vypouští,“ říká v rozhovoru.
Vysvětluje také, jak ceny za ortodontickou péči vznikají, jaký na ně mohou mít vliv konkrétní lékaři a co by se v jeho oboru mělo změnit.
Rovnátka vyjdou v Česku na vyšší desítky tisíc korun. Proč jsou ceny tak vysoké?
Záleží, o jaké věkové skupině a jakém typu rovnátek se bavíme. Jestliže rodiče chtějí svým dětem pořídit klasická fixní rovnátka, na které přispívá pojišťovna, zaplatí 25 až 35 tisíc korun. V Praze jsou trošku dražší.
Pak máme fóliové aparáty, ty zatím pojišťovna neproplácí nikomu. U nich jsme takzvaní provideři – nakupujeme je z drtivé většiny od amerických společností, které prostě mají cenu danou.
To jsou takzvaná neviditelná rovnátka?
Ano. Prodávají se do celého světa za přibližně stejnou cenu, nicméně v ekonomicky vyspělých zemích jsou výrazně dražší než u nás. Jenom marže a minutové náklady lékaře rozhodují o tom, jestli jsou někde dražší, nebo levnější. Neviditelná rovnátka pro dospělé pacienty u nás mohou vyjít na 70 až 120 tisíc korun, podle závažnosti vady. Ale jsou opravdu drahá všude, nejsme schopni je nakoupit levněji.
A klasická zámečková rovnátka?
Ta taky nakupujeme. Materiál je ale nesrovnatelně levnější. Dřív se vůbec nemluvilo o tom, že je ortodoncie drahá, byli jsme bezkonkurenčně nejlevnější ve střední a západní Evropě. Když se objevily fóliové aparáty, najednou se začalo mluvit o vysoké ceně. Ale člověk prostě nemusí mít tyto aparáty.
Nejlevnější péče
I obyčejná zámečková rovnátka ale mnohdy stojí okolo 50 tisíc.
Ano. Spektrum zámků je totiž obrovské a někteří lékaři používají dražší - dle prodávajících firem lepší - typy zámků. Ale cena okolo 50 tisíc za fixní léčbu v Praze ještě není dramatická. Když to srovnám se zbytkem Evropy, jsme na polovině.
Prezident stomatologické komory Roman Šmucler nicméně v médiích uvedl, že máme ortodoncii nejdražší na světě.
Ortodontická péče v České republice je ve středoevropském a západoevropském prostoru nejlevnější, ne nejdražší. Je to úplně mylná informace, kterou pan prezident z nějakého neznámého důvodu neustále vypouští.
Fixní léčba v Německu stojí pacienta sedm až osm tisíc eur, u nás to vychází na čtyři až pět tisíc eur. U dětí jsme úplně nejlevnější v Evropě. Pacienti v malých a středních městech platí přibližně 25 až 35 tisíc korun. To je nesrovnatelně méně oproti zbytku Evropy.
Takže se nesetkáváte s tím, že by lidé jezdili pro rovnátka do sousedních zemí?
Je to úplný nesmysl. Pracuji v Břeclavi, kde mám týdně desítky telefonátů pacientů z Rakouska a ze Slovenska, kteří u nás požadují ortodontickou léčbu. Říkáme jim, že nemáme prostor, musíme nejdříve řešit léčbu českých občanů. Neznám jediného člověka v příhraničí, který by jezdil pro rovnátka na Slovensko nebo do Rakouska.
Jak velký vliv na cenu mohou mít konkrétní lékaři?
To záleží na tom, jaké mají minutové náklady – jaký mají nájem, platy sester a dalších zaměstnanců. Podle toho se to počítá. V Praze jsou tyto ceny z logiky vyšší než na malých městech.
Podle dat stomatologické komory jsme v roce 2022 měli v Česku 337 ortodontistů. Podle šéfa stomatologů se do cen může promítat právě nedostatek lékařů.
Nemá to žádnou souvislost. Ty aparáty něco stojí rakouského ortodontistu stejně jako českého. Pan docent Šmucler vždycky mluví o nedostatku ortodontistů poté, co se v tisku rozmazává nedostatek zubařů.
Například u nás na jižní Moravě jsou bez zubaře stovky lidí, ve východních a severních Čechách tisíce. A to je velký problém. Když někoho bolí zub, je to zdravotní záležitost, kdežto rovnátka řeší z velké části estetický, někdy funkční problém, který může počkat.
Navíc pro rovnátka teď chodí silné ročníky ve věku 13 až 15 let. Stejně jako nejsou místa na středních školách, nejsou místa u ortodontistů. Až tato vlna pomine, bude zase klid.
Je podle vás tedy počet specialistů dostatečný?
Česko má nejlépe zpracovaný systém počtu lékařů a pacientů za posledních 30 let. Máme 28 tisíc občanů na jednoho ortodontistu, což je v Evropě nadprůměrné. Ta čísla se pohybují zhruba od 20 do 100 tisíc obyvatel.
Počet ortodontistů tedy je dostatečný. Navíc každý rok školíme zhruba 12 až 15 nových ortodontistů, kteří přesně nahrazují ty, co odcházejí do důchodu. Systém funguje výborně.
V některých krajích ale ortodontistu téměř neseženete. Jak by se měl řešit tento problém?
Je to úplně stejné jako se stomatology – zůstávají ve velkých městech, kde vystudovali. To je případ víc než poloviny pražských ortodontistů.
Je to otázka jejich motivace k tomu, aby šli do příhraničních regionů a do menších měst po celé republice. Možná že je to i otázka na zdravotní pojišťovny. Nemusí přece v Praze dávat smlouvu každému, kdo přijde. Mohou říct: „Tady vám ji nedáme, ale dáme vám ji v Karlových Varech.“ To je přesně v jejich pravomoci.
Nicméně lidé často dlouho čekají na termín i v Praze…
Každou chvíli vidím nějakého kolegu, který přijímá nové pacienty. Česká ortodontická společnost nyní spustila osvětovou kampaň. Snažíme se vzdělávat praktické stomatology o tom, kterou vadu je nutné řešit hned a která může počkat, abychom si pacienty vytřídili.
Pacienty s vadou, kde hrozí časové prodlení, vezmu dříve, to je v medicíně normální. Když přijde někdo jenom s křivými dolními zuby, vím, že na léčbu může počkat.
Změna systému? „Cesta do pekel“
Zájemci o specializaci v ortodoncii musí absolvovat pět let studia stomatologie a další tři roky v postgraduálním systému vzdělávání. Byla by podle vás cesta systém nějak zjednodušit?
Ne, to je cesta do pekel. V některých státech je možné, aby ortodoncii dělal i praktický stomatolog. Nicméně to nevede ke snížení ceny, jen ke snížení kvality. Nevidím žádný důvod poškozovat pacienty méně kvalitní léčbou.
Tématem je i role zdravotních pojišťoven. Ty sice na rovnátka přispívají, nicméně většinu si musí pacienti hradit sami. Mělo by se podle vás v tomto ohledu něco změnit?
Dvě věci. Podařilo se nám domluvit s Ministerstvem zdravotnictví, komorou a i s VZP na tom, že na fóliové aparáty bude u dětí do 21 let přispívat pojišťovna. Takže cena by mohla být zhruba o 20 až 30 tisíc korun nižší.
Druhá změna by měla být u těžších vad, které jsou takzvaně interdisciplinární. Jde například o pacienty, kteří mají nezaložených 10 až 15 zubů. Za protézy rodiny musí platit opravdu velkou částku. Pacientů je přitom pod půl procenta v populaci.
Kolik přibližně tato léčba stojí?
Protetické rekonstrukce mohou vyjít i na 150 nebo 250 tisíc korun. Pojišťovny by na ně podle mě jednoznačně měly přispívat.
A pacientům s méně závažnými vadami?
Pojišťovna zaplatí práci lékaře, na materiál některé pojišťovny přispívají jednou za rok tisíc korun. Celkově tak poskytnou třeba čtyři tisíce korun. Myslím si, že další spoluúčast pojišťoven není možná. To by finančně neutáhly. Navíc jsou závažnější zdravotní vady.
Existují pacienti, kteří si rovnátka nepořídí, protože na ně jednoduše nemají peníze?
V podstatě nemám pacienta se zdravotní indikací, který by mi řekl, že do rovnátek nejde. Umožňujeme splátky rozložené do dvou let, po kterou trvá léčba. Pokud stojí rovnátka 30 tisíc, lidé platí necelých tisíc korun měsíčně. Když se to takhle rozloží, rodiny to prostě zvládnou.
