Článek
„Začal jsem zničehonic slábnout. Strašně mě bolely nohy a hlava. Už jsem se pomalu neudržel na hrazdě. A to jsem býval silák. Bylo to horší a horší a na konci školního roku jsem už pomalu nemohl chodit a v noci brečel bolestí.“ Ve svém příběhu popsal třináctiletý Vojtěch Kuna období, kdy se u něj poprvé projevila leukémie.
Nemoc tehdy překonal. Když se mu ale loni na podzim vrátila, chemoterapie už nestačila a lékaři doporučili transplantaci kostní dřeně. Naději představovali jeho sourozenci. V rodině je pět dětí. Všechny proto čekalo testování.
Nakonec se jako vhodný dárce ukázal osmnáctiletý bratr Václav, který s odběrem bez váhání souhlasil. Bratrovi mimo jiné řekl: „Dám ti ruku, dám ti nohu, dám ti ledvinu. Cokoliv budeš potřebovat.“ Přerušil autoškolu, prošel karanténou a kostní dřeň skutečně daroval.
„Ničeho se nebál, prošel úspěšně všechna vyšetření, zůstal v karanténě a dokonce přerušil autoškolu, na kterou se moc těšil, aby se náhodou nezranil nebo neonemocněl a transplantaci neohrozil. Je to prostě hrdina. Budu zase zdravý. Ještě to chvilku potrvá, než budu zase moct dělat všechno, co mě baví, ale bez něj bych neměl šanci. Je to můj hrdina. A teď budeme mít i stejnou krev,“ popsal událost ze svého pohledu Vojtěch Kuna.
Tenhle příběh dnes zvítězil v kategorii Záchrana lidského života ankety Dětský čin roku. Ocenění dnes na Staroměstské radnici v Praze převzala nejstarší ze sourozenců Karolína spolu s nejmladším bratrem Viktorem.
Karolína při té příležitosti upozornila, jaké štěstí v neštěstí jejich rodina měla, když se shoda mezi sourozenci našla: „U sourozence je ta šance malá, něco kolem 20 procent na jednoho sourozence. Zbytek dětí, co mají třeba jen jednoho sourozence nebo i žádného, na dárce často ještě čeká, je to smutné.“ Zároveň připomněla význam registru dárců kostní dřeně, právě pro případy, kdy se shoda u rodinných příslušníků nenajde.
Sám Vojtěch se nyní již zotavuje a čeká ho několik týdnů v izolaci, během nichž budou lékaři sledovat, zda se transplantace definitivně ujme. Právě proto se vyhlášení zúčastnit nemohl. Dárce Václava zase na vyhlášení nepustily školní povinnosti spojené s maturitou.
Dopisy naděje
S dalším silným příběhem nazvaným „Příběh o naději“ letos uspěla také jedenáctiletá Jitka Klasová z Bíliny. Její kamarádka Lili se dostala do dětského domova. Jitka ale nechtěla, aby se cítila opuštěná. Společně se spolužáky jí proto začala psát dopisy. Děti Lili vyprávěly, co se ve škole, kterou musela opustit, děje, zajímaly se, jak se jí daří, držely jí místo v lavici a dávaly jí najevo, že na ni nezapomněly.
Lili na některé dopisy odpovídala. Psala, že se má dobře a že se na spolužáky těší. Podle Jitky by se za svými spolužáky mohla vrátit už příští školní rok. Na otázku, co by si pro kamarádku přála nejvíc, odpověděla bez rozmýšlení. „Aby se vrátila k nám.“
Právě za podporu kamarádky získala Jitka cenu v kategorii Pomoc ostatním.
Prezident Petr Pavel na čtvrtečním vyhlášení.
Novinkou letošního ročníku byla kategorie Pomoc pro duši. První vítězkou se stala čtrnáctiletá Markéta Kašparová z Jičína. Všimla si, že její spolužačka prochází vážnými problémy, a rozhodla se k problému neotáčet zády. Svěřila se dospělým a pomohla spolužačce dostat se k odborné pomoci.
Patron nové kategorie, moderátor a trenér Martin Košťál, v rozhovoru připomněl, že právě podobné kroky mohou mít zásadní význam. „Taková malá věc, jako když se ozvete učitelce nebo se svěříte dospělému, dokáže někomu zachránit život,“ řekl.
Ocenění si odnesla také třída Gymnázia Jateční v Ústí nad Labem. Studenti uspořádali dobročinný bufet, do kterého přinesli vlastní jídlo připravené doma. Během tří dnů vybrali deset tisíc korun a většinu peněz poslali azylovému domu pro matky s dětmi v nouzi. „Ten den jsme v bufetu neprodávali jen občerstvení. Prodávali jsme solidaritu,“ zaznělo v jejich příběhu.
Hrdinové nemusejí být dospělí
Slavnostního vyhlášení se zúčastnil také prezident Petr Pavel. Podle něj podobné příběhy připomínají, že hrdiny nenajdeme jen mezi dospělými. „Mnohdy se ptáme dětí a mladých lidí, kdo jsou jejich hrdinové a vzory. Málokdy ale slyšíme otázku, kdo z dětí je hrdinou a vzorem pro dospělé,“ řekl.
Zmínil také, že sám loni udělil jedno ze státních vyznamenání devítiletému Šimonu Malému, který zachránil svého dědečka před utopením při srdeční zástavě.
Anketa Dětský čin roku se koná od roku 2004. Shromažďuje příběhy o pomoci a aktivitách dětí a dospívajících ve věku od šesti do osmnácti let z celé České republiky. Zaslané podněty posuzuje odborná komise, která v každé z osmi kategorií nominuje pět kandidátů. O vítězích v jednotlivých kategoriích následně rozhoduje veřejnost hlasováním na webových stránkách projektu.
Ocenění žáci získávají diplomy a věcné dary od sponzorů ankety. Pořádající nadace navíc školám, které tito žáci navštěvují, poskytuje finanční příspěvek ve výši 10 000 korun určený na nákup školních pomůcek.
